Dnes většině lidí jméno Francesc Berenguer i Mestres nic neřekne. Ačkoliv nikdy nezískal vytoužený titul architekta, přesto o něm dnes bude řeč jako o významném katalánském architektovi, který spolupracoval s tím největším géniem, jaký se v katalánské architektuře kdy objevil. Berenguer možná zůstal v jeho stínu. Tak či onak, jeho odkaz je velice zajímavý a zejména v barcelonské čtvrti Vila de Gràcia je dodnes autorem mnoha charakteristických staveb, které čtvrti dodávají její velké kouzlo.
FRANCESC BERENGUER I MESTRES (1866-1914)
 |
| Francesc Berenguer i Mestres (Foto: wikipedia.org) |
Francesc Berenguer i Mestres se narodil v létě 1866 v Reusu. Jeho otec byl v tomto městě učitelem, a tak ne náhodou vídal ve školních lavicích sedávat malého Gaudího. To ale ještě malý Francesc ani nebyl na světě. Mezi Berenguerem starším a Gaudím se nakonec vytvořilo přátelské pouto, které bylo pro další vývoj Berenguera mladšího klíčové. Již od malička měl ve svém budoucím povolání jasno (nebo ho měl alespoň jeho otec - to už se dnes nedozvíme), a tak, jakmile dovršil 15 let, vydala se celá rodina Berenguerových do Barcelony, aby synovi umožnila studia vysněné architektury. To bylo možné právě jen díky přátelství s Gaudím, který panu Berenguerovi staršímu dokázal sehnat studenty na soukromé hodiny, aby rodina v Barceloně vůbec nějak přežila.
Mladý Francesc Berenguer tedy začíná svá studia v roce 1881, ovšem je ještě horším studentem, než býval Gaudí. Díky svému nadání snadno proplouval spíše umělecky směřovanými předměty (kresba a podobně), avšak velké problémy mu dělaly předměty technického rázu. Do toho se poměrně časně oženil. Adelaidu Bellvehí si vzal již ve svých 20 letech a velice brzy se mladá rodina rozrostla o celkem 7 dětí. Starosti o uživení rodiny tak znamenaly naprostý konec Berenguerovi akademické kariéry - v roce 1888 definitivně zanechává studií. Právě kvůli početné rodině se již odmlada musí náležitě ohánět, zaměstnán je proto jako pomocník hned v několika architektonických ateliérech. Rozhodujícími pro jeho tvorbu byly především dva z těchto ateliérů. Díky práci pro dílnu Miquela Pascuala Tintorera, jenž byl hlavním obecním architektem ve čtvrti Gràcia a jemuž posléze dělal vrchního asistenta právě Berenguer (od roku 1892), po sobě nejvíce děl rodák z Reusu zanechal právě v této malebné městské čtvrti.
Rozhodujícím pro Berenguerův život však byl opět Gaudí. Ten mladému architektovi nabídl práci ve své dílně s příslibem doživotního přísunu zakázek. Berenguer s Gaudím spolupracoval od roku 1887 a je bez debaty, že tato praxe mu přinesla mnohem víc než všechny architektonické školy světa. Tato spolupráce postupně přerostla i v opravdové a upřímné přátelství. Vedle toho Francesc Berenguer prokázal skutečný talent a schopnost se velmi rychle učit, a tak mu postupně byly Gaudím svěřovány stále důležitější úkoly.
Na tomto místě je třeba se opět vrátit k Berenguerovým nedokončeným studiím. V nich totiž tkví jeho největší zvláštnost. Jelikož svá studia řádně neukončil, vysokoškolský diplom pro něj už navždy zůstal nedosažitelnou záležitostí. V důsledku toho ovšem nemohl stavět, proto se pod řadu jím vytvořených projektů podepisovali jiní architekti. Tak tomu bylo například u v předchozích článcích již zmiňovaném domě Casa-Museu Gaudí v Parku Güell, který Berenguer navrhl od sklepa až po střechu, avšak pod oficiálním projektem je podpis Gaudího. A stejný osud postihl i ostatní Berenguerovy stavby, jak uvidíme později. V tomto ohledu je tak dodnes těžké přesně určit, které návrhy pocházejí z pera Berenguera a které nikoliv (i když si Francesc Berenguer vytvořil svůj vlastní styl, logicky pod vlivem Gaudího přejal i řadu prvků charakteristických pro dílo nejslavnějšího katalánského architekta).
Tento hektický způsob života a pracovní vytížení pravděpodobně přispěly k předčasnému úmrtí Gaudího "pravé ruky". V posledních letech života ho trápily dýchací obtíže; zemřel v roce 1914 ve věku nedožitých 48 let. Ten samý rok však přeci jen jeden Berenguer získává vysokoškolský diplom z architektury - nejstarší syn, Francesc Berenguer i Bellvehí (1889 - 1952) tak pokračuje v otcových šlépějích...
 |
| Casa Cama i Escurra (Gran de Gràcia, 15) |
 |
| Casa "Cama II" (Gran de Gràcia, 77) |
Skutečnost, že Berenguer architekturu nikdy nedostudoval, komplikuje dnešním odborníkům na modernisme práci. Protože jeho projekty za něj podepisovali jiní architekti, autorství řady staveb je dodnes obestřeno tajemstvím. U mnoha z nich totiž již dnes nelze určit, jestli je Berenguer navrhl celé nebo se na nich jen částečně podílel. Takřka s jistotou však lze říct, že na většině děl, která jsou mu dnes připisována, měl skutečně lví podíl.
I když odborníci mezi jeho největší díla řadí Casa-Museu Gaudí v Parku Güell, práce na Celler Güell, několik budov a hlavní dozor nad pracemi v Colònia Güell nebo návrh domu Casa Burés, Francesc Berenguer se především neodmyslitelně podepsal na tváři barcelonské čtvrti Gràcia. Jeho stavby v této čtvrti možná nepatří mezi top díla světové architektury, nicméně každému, kdo v této bohémsky laděné barcelonské čtvrti pobyl nějaký ten čas, se doslova zaryly pod kůži.
Stačí se například jen projít po hlavní gràcijské ulici - carrer Gran de Gràcia. Hned na samém začátku snad každého zaujme dům s číslem 15. Vlastně ani tak ne kvůli domu jako celku, avšak takřka každý obdivuje nádherné prosklené galerie, jimiž se dům se jménem Casa Cama i Escurra náležitě pyšní. Casa Cama i Escurra byla vystavěna v letech 1902 -1904 a pod projekt se podepsal architekt Joan Baptista Feu. Pravým autorem byl však Berenguer. Nejspíš pro velký úspěch navrhl náš stavitel docela podobný dům i v čísle 77. I když tento dům podle našich informací nemá ustálené jméno, přezdívá se mu Casa Cama II - možná právě kvůli oné podobnosti. Modernistická paráda na čísle 77 byla postavena okolo roku 1905 a může se pochlubit podobně výraznými galeriemi. Kromě těchto dvou skutečných perel ulice Gran de Gràcia je údajně Berenguer autorem i domu s číslem 237 - jeho architekturu tak nalezneme na začátku, uprostřed i na konci gràcijské hlavní třídy.
Dalšími zajímavými počiny v Gràcii jsou například Casa de l'Or (carrer d'Or, 44) nebo Centre Moral de Gràcia (carrer Ros d'Olano, 7-9). To ale stále ještě není vše. Francesc Berenguer má na svědomí i tři skutečně emblematické budovy této barcelonské čtvrti. Je autorem místní radnice (Casa de la Vila; 1905) ale především, právě Berenguer jest autorem dvou staveb, bez nichž bychom si dnes Gràcii jen stěží mohli představit: Mercat de la Llibertat (1893) a kostel Església de Sant Joan de Gràcia (1910).
Mercat de la Llibertat je nejstarším trhem ve zmiňované čtvrti a již déle než jedno století je též jedním z hlavních míst setkávání místních. Ke Gràcii zkrátka patří a místní obyvatelé na svůj trh mohou být právem pyšní - rekonstrukce, provedená v roce 2009, vynesla loni prestižní cenu organizace World Union of Wholesale Markets za nejlepší trh na světě. Podobně charakteristickým místem jako Mercat de la Llibertat je také jedno z mnoha (a dle mnohých to nejkouzelnější) gràcijských náměstí, Plaça de la Virreina. Velkou část kouzla tohoto náměstí spočívá právě v místním poněkud stroze vypadajícím kostele. Ten vznikl teprve v letech 1878 - 1884 podle původního projektu Magího Riuse, nicméně už na této "první verzi" spolupracoval i Berenguer. Kostel byl ale hodně poničen během nepokojů v roce 1909, známých jako Setmana Tràgica. Jeho rekonstrukce se ujal tentokrát již zcela výhradně Francesc Berenguer. Jeho dílo se stalo emblémem celého náměstí a přilehlého okolí.
Takový jest příběh architekta, který sice již navždy zůstane v Gaudího stínu, nicméně i dnes, takřka sto let po své smrti, má po celém světě řadu obdivovatelů a příznivců, po které je skutečnou ctí a především radostí žít obklopeni Berenguerovými stavbami nejen v barcelonské čtvrti Gràcia, nýbrž i v dalších částech Katalánska.
Mercat de la Llibertat je nejstarším trhem ve zmiňované čtvrti a již déle než jedno století je též jedním z hlavních míst setkávání místních. Ke Gràcii zkrátka patří a místní obyvatelé na svůj trh mohou být právem pyšní - rekonstrukce, provedená v roce 2009, vynesla loni prestižní cenu organizace World Union of Wholesale Markets za nejlepší trh na světě. Podobně charakteristickým místem jako Mercat de la Llibertat je také jedno z mnoha (a dle mnohých to nejkouzelnější) gràcijských náměstí, Plaça de la Virreina. Velkou část kouzla tohoto náměstí spočívá právě v místním poněkud stroze vypadajícím kostele. Ten vznikl teprve v letech 1878 - 1884 podle původního projektu Magího Riuse, nicméně už na této "první verzi" spolupracoval i Berenguer. Kostel byl ale hodně poničen během nepokojů v roce 1909, známých jako Setmana Tràgica. Jeho rekonstrukce se ujal tentokrát již zcela výhradně Francesc Berenguer. Jeho dílo se stalo emblémem celého náměstí a přilehlého okolí.
Takový jest příběh architekta, který sice již navždy zůstane v Gaudího stínu, nicméně i dnes, takřka sto let po své smrti, má po celém světě řadu obdivovatelů a příznivců, po které je skutečnou ctí a především radostí žít obklopeni Berenguerovými stavbami nejen v barcelonské čtvrti Gràcia, nýbrž i v dalších částech Katalánska.
 |
| Església de Sant Joan de Gràcia (Plaça de la Virreina) |
Žádné komentáře:
Okomentovat