Móra d'Ebre / Móra la Nova

Celé to začalo jako reakce na zvláštní formu gentrifikace turismu, kterou lze letos v létě pozorovat v Barceloně i některých dalších silně turistických katalánských lokalitách. Ať si hotelová lobby vykládá, co chce, 100 € za noc prostě není reakce na rostoucí náklady, nýbrž prachsprosté odírání zákazníků, kteří jsou po dvou letech covidových opatření bohužel ochotni za normální prázdniny u moře utratit cokoliv. Méně majetní se tak musí poohlédnout jinde, což však na konci července bylo možné pojmout také jako zajímavý experiment. Požadavků bylo pouze několik: lokalita kdekoliv v Katalánsku dostupná z Barcelony veřejnou dopravou, soukromý pokoj (žádný hostel), wifi připojení a ideálně i klimatizace (vrcholící vlna horka ve vnitrozemí na daná data slibovala i 39°C). Co nám všemocný Booking.com nabídl? Suverénně nejlevnějším ubytováním (24 € za osobu a noc) pro dané dny byl dvouhvězdičkový rodinný podnik Hostal Fontdemora, situovaný v městečku Móra la Nova v jihozápadní části Katalánska.

Skyline městečka Móra d'Ebre (Foto: www.espais360.com)

MÓRA D'EBRE
Ještě před samotným místem ubytování se však podívejme do sousední lokality, kde se lidé začali poprvé usídlovat již před šesti tisíci lety. Městečko Móra d'Ebre má okolo 5 500 obyvatel a jak už jeho název napovídá, naleznete ho u největší katalánské řeky Ebre (Ebro). Právě přítomnost řeky má na svědomí onu dlouhou tradici usídlení. Proto se tu vystřídaly snad všechny kolem putující civilizace. Dlouhou dobu tu byli pod arabským vlivem, katalánští panovníci si území přisvojili v roce 1153. Strategický význam obydleného kopce nad řekou Ebre též znamenal, že tu bylo svedeno mnoho bitev, ta poslední jako součást španělské občanské války, a město si boje do dnešních dní na několika místech připomíná.

Pro milovníky historie a památek není Móra d'Ebre špatným cílem. Ne, že by se sem hrnuly davy turistů, ale historické centrum rozkládající se mezi náměstíčky Plaça de Sant Roc, Plaça de Dalt a Plaça de Baix má své kouzlo, ačkoliv je na první pohled zřejmé, že mnohé z místních domů jsou vybydlené a již dlouhé roky opuštěné. Na posledně zmiňovaném náměstí sídlí místní radnice a dlouhé roky byl právě v těchto místech říční přístav. Ten současný je o pár desítek metrů severněji a přímo nad ním se tyčí další místní pamětihodnost - stará vojenská tvrz Castell de Móra. Nachází se asi 50 metrů nad řekou, což znamená skvělé výhledy do celé nížiny řeky Ebre, a jeho základy vystavěli Arabové. Tvrz se zachovala po dlouhá staletí, nepřežila však karlistické války v 19. stol. Aktuální ruiny lze navštívit a místní radnice se z hradu snaží vytvořit jedno z turistických lákadel. Hned vedle můžete navštívit kapličku Mare de Déu dels Dolors, kam se často vydávají i návštěvníci obří okresní nemocnice, jež zabírá celý severní cíp města. V hollywoodském stylu tu najdete i z dálky jasně patrný a hrdý nápis "MÓRA D'EBRE". Pro milovníky motorsportu dodejme, že na periferii tohoto městečka se nachází hned dva závodní okruhy. Ten větší měří přes 1 400 metrů a lze si ho i pronajmout pro vlastní akce, menší funguje pouze jako motokárová dráha.

MÓRA LA NOVA
Obyvatelé Móra d'Ebre jsou hrdí ještě na jedno emblematické místo. Tím je 276 metrů dlouhý silniční most Pont de Móra známý též jako Pont de les Arcades, jenž městečko pojí s druhým břehem řeky Ebre. Původně tu v letech 1918-1938 stála železná konstrukce, kterou nechal vystavět místní poslanec Joan Caballé, nicméně tento most byl během španělské občanské války zničen ustupující republikánskou armádou (připomeňme, že právě bitva o řeku Ebre byla jedním z ústředních momentů celého konfliktu). Současná betonová podoba mostu je z roku 1943. Při cestě do třítisícového městečka Móra la Nova za mostem z dálky zahlédnete jeden z mála místních historických domů, Mas de la Coixa, jenž nyní funguje jako turistická ubytovna. V porovnání se svým jižním sousedem nemá Móra la Nova tak dlouhou historii. V zárodku bylo několik venkovských stavení, která tu začala růst v průběhu 18. stol., aby se roku 1830 s pozvolným příchodem industrializace Móra la Nova administrativně oddělila od své jižně položené matky.

Místní webové stránky budou jistě vychvalovat zajímavost historického centra spolu s kostelem Mare de Déu del Remei z roku 1955, nicméně podobné věci opravdu uvidíte kdekoliv. Móra la Nova je už od pohledu jedním z mnoha zapadákovů, které lze potkat kdekoliv ve vnitrozemí. Jediným skutečným turistickým lákadlem a vlastně i podstatou celé existence této obce je vlakové nádraží. Od roku 1891 tudy totiž vede trať mezi Barcelonou a Madridem. Přestože byla nádražní budova postavena jen jako provizorium, Móra la Nova se záhy stala významným bodem, neboť parní lokomotivy nedokázaly ujet celou trasu a každých 150 km je bylo třeba vyměnit. Jedním z takovým míst se stalo i nádraží v Móra la Nova, které je na půli cesty mezi Barcelonou a Zaragozou. Stanice se mohla rozrůst i proto, že místní řadu pozemků ke stavbě věnovali zdarma. Lidé od železnice stáli za prudkým růstem populace na počátku 20. stol. a založili i některé místní podniky, např. dnes již legendární Bar Font de Móra. Dávnou slávu zde dodnes připomíná železniční muzeum, o němž se ještě zmíníme, dnes jde však je Móra la Nova jen nepodstatnou zastávkou, kterou ročně využije pouze několik desítek tisíc pasažérů.

Nečekaně hezký pohled na městečko Móra la Nova (Foto: www.turismeriberaebre.org)

MUSEU DEL FERROCARRIL
Museu del Ferrocarril v Móra la Nova je jediným místem v Katalánsku, kde se specializují na údržbu a restaurování historických vlaků. V tomto ohledu jde o speciální místo i v rámci celého Španělska, o čemž svědčí i fakt, že tu uchovávají i nejstarší vagon na španělském území, který pochází z roku 1881. Napomáhá k tomu i smlouva se španělskou železniční společností RENFE. Ve 20. letech 20. století byla Móra la Nova jednou z nejmodernějších stanic v Evropě. Ustájeno tu svého času bylo až sto lokomotiv, jejichž obhospodařování zaměstnávalo až tisícovku lidí. Tyto zlaté časy reflektuje právě zmiňované muzeum, jehož běžná prohlídka trvá okolo 100 minut a lze během ní zhlédnout 35 exponátů i způsob fungování takové "přepřahací" stanice. Otevřeno bývá jen o víkendech, ale privátně se tu dá domluvit cokoliv - vyzkoušet si můžete i řízení skutečné lokomotivy - a samozřejmostí je kavárnička i obchůdek se suvenýry.

Samotný úpadek této stanice, jenž začal s postupným vytlačováním parních lokomotiv těmi dieselovými, mnohem lépe než muzeum reflektuje městečko samotné. Definitivní ranou pro význam Móra la Nova bylo zprovoznění španělských rychlovlaků AVE, což s sebou přineslo i budování nových rychlostních tratí. Dnes tak naddimenzovanou stanicí projíždí jen katalánské regionální spoje R15, jež se tu otočí jen několikrát denně. Po zbytek času je na místním nádraží naprostý klid, který občas naruší jen zvláštní využití místních kulis v podobě natáčení reklamních spotů či krátkých i celovečerních filmů (nejnověji např. westernově laděný snímek L'Escanyapobres, filmová adaptace románu N. Ollera). V současnosti se místní činovníci snaží o rozšíření turistické nabídky v podobě obnovení tradice vláčku Lo Caspolino, jenž by spojoval Katalánsko s Aragonií. O projektu se mluví již několik let, avšak covidové roky tuto iniciativu značně zpozdily. Uvidíme, jak tomu bude v následujících letech. Možná o městečku Móra la Nova ještě uslyšíme!

Montfalcó Murallat

Pouhých sedm kilometrů východně od významného historického města Cervera se nachází jedna z nejkouzelnějších a přitom nepříliš známých katalánských vesniček. Ačkoliv si kouzlo středověku můžete v Katalánsku vychutnat i jinde, návštěva opevněné vísky Montfalcó Murallat bude nepochybně jedinečným zážitkem...

Opevněná vesnice Montfalcó Murallat (Foto: www.guias-viajar.com)

Administrativně je Montfalcó Murallat součástí obce Les Oluges. Nachází se v nadmořské výšce 602 metrů, na kopci, odkud se dá přehlédnout velká část údolí řeky Sió. V rámci Katalánska jde o jedinou vesnici, která si dokonale zachovala své středověké opevnění. Původně byl na kopci jen opevněný hrad, o němž máme nejstarší dochované zprávy již z 11. století. Postupem času začaly uvnitř osm metrů vysokých a dvou metrů tlustých hradeb růst domky, kterých dnes můžeme napočítat asi dvacet. Část z nich má již na první pohled své nejlepší roky za sebou, rozhodně si tu ale nebudete připadat jako v nějakém městě duchů - ačkoliv tu dnes celoročně žijí jen tři rodiny, zvídavý návštěvník tu má k dispozici hned dva různé turistické apartmány a docela dobrou venkovskou restauraci.

K návštěvě Montfalcó Murallat budete potřebovat auto, protože veřejná doprava v Katalánsku zkrátka ani zdaleka nefunguje na tak dobré úrovni jako v Česku. Vzhledem k tomu, že víska je neznámá i velké části samotných Katalánců, žádné davy turistů tu nenajdete, což také znamená, že tu (alespoň zatím) zaparkujete zcela zdarma. Do samotné pevnosti už však musíte po svých. Dvojitá vstupní brána vás dovede na centrální náměstíčko, kde kromě již zmiňované restaurace najdete i místní studnu. Z náměstí potom vybíhají dvě uličky. Jedna vede okolo západní poloviny tvrze a kromě romantických zákoutí nabízí i přístup ke komunitní pekárně, kde se pekl chléb pro celou ves. Druhá ulička vás zavede na východ, kde se kromě věčně zavřeného infocentra ukrývá i vchod do románsko-gotického kostela Sant Pere ze 12. stol., jehož věž měla ve středověku ryze obrannou funkci. Kromě návštěvy vnitřních prostor opevněné vsi můžeme doporučit i krátkou procházku podél hradeb zvenčí. Při té příležitosti můžete navštívit například místní hřbitov nebo pozdravit početnou skupinu místních na sluníčku se vyhřívajících koček.

Jako každá správná středověká tvrz žije i Montfalcó Murallat svými legendami. Ta nejznámější z nich praví, že při jednom z mnoha obléhání se útočníci pokusili nahlodat morálku obránců hradu tím, že jim po dlouhém obléhání katapultem začaly házet bochníky chleba s očekáváním, že mezi od světa odříznutými obránci vypuknou vnitřní rozbroje. Lidé z Montfalcó Murallat jim však obratem poslali čerstvé ryby spolu se vzkazem, že se vzdát nemíní. Dobyvatelé jen vytřeštili oči a vzápětí odtáhli. Podle legendy totiž z hradu vedl tunel do nedaleké vsi (Les Oluges), odkud lidé z Montfalcó v případě potřeby brali zásoby.

La Bomba de Barceloneta

Pod názvem La Bomba de Barceloneta se již takřka sedm dekád skrývá jedna z nejlepších katalánských tapas. Jde o něco na způsob obří smažené krokety, kde však pod křehkou vrstvou strouhanky nenajdete bešamel, nýbrž lákavou směs vařených brambor a mletého hovězího masa. To vše polité omáčkami allioli a picant. Ačkoliv receptů na domácí přípravu této chuťovky najdete na internetu spousty, vyplatí se ochutnat ji v co nejoriginálnější podobě tajného receptu, který si již po čtyři generace předávají v barcelonském podniku La Cova Fumada.

Exteriér a interiér podniku La Cova Fumada, kde vznikla "la bomba" (Foto: Arxiu de Jordi Phoenicks)

LA COVA FUMADA
Dnes je to legendární podnik, kam si za ta léta našli cestu i mnozí turisté a další návštěvníci katalánské metropole, ale na první pohled jako by se tu toho mnoho nezměnilo. Návštěvníci se dále tísní u mramorových stolů a venku před lokálem byste jen marně hledali jakýkoliv nápis či vývěsní štít ujišťující vás o tom, že jste tu správně. Bar La Cova Fumada (carrer del Baluard, 56) vznikl roku 1944 původně jako vinný sklípek pro místní klientelu. Otevřená kuchyně, kterou dodnes najdete napravo od vchodu, vlastně dříve sloužila pro ohřev pokrmů, které si návštěvníci nosili sami. Z prosté nálevny se však po prvních deseti letech existence stal jeden z prvních tapas barů na barcelonském pobřeží. Do širšího gastronomického povědomí se La Cova Fumada zapsala roku 1955, kdy babička dnešních majitelů, Maria Pla, vytvořila nepřekonatelnou chuťovku, kterou následně jeden z místních štamgastů označil za hotovou "bombu". Tak získala populární barcelonská chuťovka svůj název a v dalších letech a dekádách pronikla na pulty dalších barcelonských barů.

La Cova Fumada stojí za návštěvu i kvůli mnoha dalším tapas. Oblíbené jsou tu zejména čerstvé rybičky a mořské plody, obstojné jsou i místní uzeniny. Mnoho lidí sem však míří jen kvůli dvěma věcem. První z nich je samozřejmě la bomba, kterých tu prodají více než 100 000 ročně, druhým důvodem je neformální atmosféra, která tu odnepaměti panuje. Na člověka tu dýchne atmosféra uplynulých dekád, navíc je docela snadné se tu s někým seznámit, neboť je tu obvykle tak natřískáno, že u jednoho stolu sedí více skupin. Otevřeno tu mají obvykle ve všední dny od 9.00 do 15.00 (ve čtvrtek a v pátek i večer) a v sobotu dopoledne.

Jak už bylo řečeno, bombu později převzaly další bary v okolí a dnes na ni narazíte skutečně po celé Barceloně. Nemáme zatím dostatek zkušeností, abychom tu rovnou sestavovali TOP 10, nicméně pokud byste chtěli bombu z La Cova Fumada porovnat s konkurencí, doporučujeme třeba o několik ulic výše položený bar s příznačným názvem La Bombeta, dále potom klasický a v některých kruzích již legendární Senyor Vermut, nebo místa od pláže trochu vzdálenější jako Bodega Balmes či (náš nejoblíbenější) Restaurant Cervantes, obě ve čtvrti Sant Gervasi.