Katalánské ohlasy na volby českého prezidenta

České prezidentské ani žádné jiné volby ve světě obvykle žádný poprask nevyvolávají a jejich výsledky se většinou přejdou jen několika agenturními články. Nejinak tomu bylo i u těch letošních. Přesto se zpráva o vítězství Petra Pavla nad Andrejem Babišem dostala do většiny významných katalánských médií. Drobný přehled článků najdete zde.

Článek o vítězství Petra Pavla v online deníku El Nacional (Foto: www.elnacional.cat)

Asi největší prostor ze všech katalánských médií včerejší volbě věnovala veřejnoprávní TV3. Zpráva dokonce pronikla do večerní hlavní zpravodajské relace (v čase 20.48-21.20), kde se vklínila mezi novinky z bojů na Ukrajině a reportáž o vandalském útoku na italský konzulát v Barceloně. TV3 zmiňuje Pavla coby liberálně smýšlejícího bývalého generála s významnou kariérou v ústředí NATO, zatímco Babiše vykresluje jako prorusky orientovaného populistu. Všímá si též vysoké volební účasti, jež byla "plodem velmi polarizované kampaně". V tomto ohledu katalánská veřejnoprávní televize připomíná i anonymní dopisy, výhružky smrtí či hackerské útoky na web jednoho z kandidátů. V podobném duchu informují také katalánské deníky Ara, El Nacional či La Vanguardia, kde padla i zmínka o Pavlově hrdinském činu ve válce v Jugoslávii a připomenutí některých prezidentských pravomocí. Zmiňuje se též nastolení nového stylu vlády ve srovnání s odcházejícím prezidentem Zemanem. V ostatních částech katalánsky hovořících oblastí téma české prezidentské volby příliš nerezonovalo, o čemž svědčí například velmi úsporná noticka z deníku Ara Balears.

• TV3: L'exgeneral de l'OTAN Petr Pavel es converteix en el nou president de Txèquia.
• Ara: L'exgeneral i comandant de l'OTAN Petr Pavel s'imposa a les eleccions presidencials a la R. Txeca.
• ElNacional.cat: L'exgeneral Petr Pavel guanya les eleccions presidencial a la República Txeca.
• La Vanguardia: Petr Pavel, el exgeneral de la OTAN, nuevo presidente de Chequia.

Článek, který volbě prezidenta věnoval deník La Vanguardia (Foto: La Vanguardia)

O něco větší pozornost než katalánsky psaná média volbám v Česku věnovala ta španělsky psaná. Jejich články jsou všeobecně obsáhlejší a v některých případech se odkazují i na některá česká média. Deník El País kupříkladu připomněl Pavlovu oblibu v jízdě na motorce a Babišovy potíže s policejním vyšetřováním, zároveň přinesl i krátké video z Pavlova děkovného projevu. Deník El Mundo si zase hodně všímá Pavlova vojenského "backgroundu", hovoří o něm jako o parašutistovi a připomíná i vojenské působení Pavlova otce i manželky. V podobném duchu je tu i zmínka o Babišově kiksu v nedělní debatě na České televizi. Vítězství Petra Pavla si všímají i některé latinskoamerické weby. Na rozdíl od těch španělských a katalánských se tak například paraguayští čtenáři dozvěděli i o gratulaci slovenské prezidentky Čaputové. O výsledcích českých prezidentských voleb ve španělštině informoval například i Český rozhlas, v katalánštině zase Revista Kampa.

• El País: El exgeneral petr Pavel gana las elecciones presidenciales en República Checa.
• El Mundo: Un ex general de la OTAN será el nuevo presidente de República Checa.
• RTVE: El exgeneral Petr Pavel gana las elecciones presidenciales en la República Checa.

Agustí Villaronga

Díky více než čtyřicetileté filmové dráze na něj bude historie pohlížet jako na jednu z největších postav katalánské kinematografie. Mezinárodně ho přitom proslavilo až relativně pozdní dílo a během některých etap své kariéry docela vážně přemýšlel i o tom, že filmu definitivně nechá. Naštěstí tak neučinil a světu nakonec kromě několika krátkometrážních a dokumentárních snímků zanechal více než deset originalitou překypujících celovečerních filmů.

Agustí Villaronga, 1953-2023 (Foto: www.academiadecine.com)

Agustí Villaronga (1953-2023) se narodil v mallorském hlavním městě Palma. Lásku k divadlu a audiovizuálnímu umění čerpal z rodinného nadšení. Už ve 14 letech měl jasno o tom, že by se chtěl jednou stát filmovým režisérem. Po střední škole se přestěhoval do Barcelony, kde si už za studií našel cestu k divadlu a scénografii. Kromě některých divadelních rolí si na sklonku 70. let 20. stol. střihl i několik rolí filmových. Po několika krátkometrážních snímcích si o pozornost ve světě stříbrného plátna řekl hororem Tras el cristal, který měl premiéru v březnu 1987 a míchal v sobě mnoho různých témat včetně pedofilie a homosexuality, která se ve větší či menší míře stala východisky mnoha Villarongových filmů. Prvotina se dočkala nadšených kritik i několika málo ocenění, zároveň však kvůli tematice a jejímu syrovému ztvárnění vyvolala určitou polemiku.

Následovalo drama El niño de la Luna (1989), jež získalo hned deset nominací na španělské filmové ceny Goya, přičemž zvítězilo ve třech kategoriích - Villarongy si tehdy odnesl sošku za nejlepší původní scénář. Film se promítal též na festivalu v Cannes, nicméně z komerčního hlediska měl své rezervy. Agustí Villaronga následně strávil takřka celou dekádu spíše menšími projekty a častými pochybnostmi o tom, jestli pro něj má smysl ve filmovém světě setrvávat. Tento existenční boj nakonec dopadl dobře pro svět stříbrného plátna, do něhož se mallorský režisér usazený v Katalánsku vrátil ve velkém stylu s filmem El mar (2000). Snímek byl v hlavní soutěži Berlinale a přinesl režisérovi uznání i na celé řadě dalších festivalů a promítání. Šlo zároveň o první Villarongovu úspěšnou filmovou adaptaci, a to díla mallorského spisovatele a básníka Blaie Boneta. Většinu Villarongovy tvorby následně tvořily právě filmové adaptace katalánsky či španělsky psaných literárních děl, ať už šlo o telefilm Després de la pluja (2007), natočený dle stejnojmenné divadelní hry katalánského dramatika Sergiho Belbela, nebo o velmi úspěšné filmy Pa negre (2010), El Rey de La Habana (2015) a Incerta glòria (2017).

Právě díky váše zmíněnému snímku Pa negre (Tmavý chléb) dobyl Agustí Villaronga definitivně filmový Olymp. Adaptace stejnojmenného románu katalánského spisovatele Emiliho Teixidora se totiž stala jedním z nejúspěšnějších filmů v historii katalánské kinematografie. Na španělských filmových cenách (Goya) bral hned devět sošek, na těch katalánských (Gaudí) dokonce třináct, v obou případech samozřejmě i tu nejdůležitější za nejlepší film roku. Za Španělsko byl nominován též do boje o Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Ačkoliv do finálního výběru neprošel, může se chlubit skutečností, že šlo o první takto nominovaný film v katalánštině.

Doposud posledním Villarongovým filmem bylo komorně pojaté drama El vientre del mar (2021), kde byl až bolestně vidět nedostatek finančních prostředků, s nímž se při jeho tvorbě potýkal. I přesto se film dočkal hned dvanácti nominací na katalánské filmové ceny Gaudí, avšak v sošku neproměnil ani jednu. Tehdy už bylo známo, že Villaronga trpí rakovinou. I přes boj s zákeřnou nemocí stihl ještě natočit svou vůbec první komedii Loli Tormenta, která by měla přijít do kin v letošním roce. Její premiéry se však Villaronga nedočká. Zemřel 22. ledna 2023, shodou okolností v den, kdy se v Barceloně budou udělovat letošní katalánské filmové ceny Gaudí. Agustí Villaronga měl v hlavě mnoho zajímavých projektů, na něž se mu však často nedostávalo potřebných finančních prostředků. Jedním z jeho celoživotních plánů bylo zfilmovat román katalánské autorky Mercè Rodoredové La mort i la primavera. Tento plán však již uskutečnit nestihne.

Lildami

Dnešním hudebním tipem zamíříme do horké současnosti. Hip-hop, rap a od nich odvozené hudební žánry v posledních letech v Katalánsku zažívají prudký rozvoj, neboť podobné hudební styly se tu začaly prosazovat až s příchodem 21. století. Dnes si proto představíme jednoho z komerčně i mediálně nejúspěšnějších katalánských a v katalánštině tvořících raperů...

Damià Rodríguez Vila (*1994) neboli Lildami, jak zní umělecký pseudonym tohoto rodáka z katalánského města Terrassa, se na místní hudební scéně pohybuje od roku 2014. Mainstreamová katalánská rádia si ho začínala všímat o tři roky později. Kromě prvních studiových pokusů se tehdy zúčastnil i několika talentových soutěží, např. Sona9. V úspěšném hudebním vydavatelství Halley Records, pod jehož značkou tvoří i řada dalších populárních katalánských interpretů jako Suu nebo Núria Graham, natočil dvě úspěšné a oceňované desky: Flors mentre visqui (2019) a Viatge en espiral (2021). Z prvně jmenované pocházejí například dva veleúspěšné songy La dels Manel a Pau Gasol, na nichž spolupracoval s další výraznou postavou rapové scény barcelonské periferie Sr. Chenem, 34letým raperem a hudebním producentem z nedalekého Rubí.

V Lildamiho tvorbě se snoubí několik hudebních stylů, od klasického trapu po inspiraci v Katalánsku velmi populárními havaneres. Stále též platí, že je jedním z mála mainstreamově známých katalánských raperů, kteří tvoří výhradně ve svém rodném jazyce (spousta jeho kolegů či kolegyň dává z komerčních důvodů přednost španělštině či angličtině, např. Bad Gyal a další). Rok 2022 přinesl Lildamovi spoustu dalších projektů, na nichž se mu podařilo vybudovat mediálně známou značku. V Terrasse letos uspořádal festival urban music Maleducats, ale především se stal porotcem úspěšné katalánské hudební show Eufòria, o níž se na tomto blogu ještě někdy zmíníme. Snad i díky tomu některé jeho skladby na Spotify dosahují milionových poslechů a zároveň se Lildam stal jediným katalánským hudebníkem (tvořícím v katalánštině), jehož videoklip v roce 2022 na YouTube zaznamenal více než milion shlédnutí. Zmiňovaný klip k singlu Supermercat můžete shlédnout o pár řádků výš. Uvidíme, co tento teprve 28letý raper z Terrassy předvede v následujících letech...

Els Surfing Sirles

Barcelonská hudební skupina Els Surfing Sirles, zmítající se nejčasteji ve vodách punku a garage rocku, patří i přes relativně krátké fungování k legendám katalánské hudební scény počátků 21. stol. Ačkoliv už dnes není aktivní, občas své skalní fanoušky potěší nárazovým koncertem, který je potom beznadějně vyprodán.

Skupina Els Surfing Sirles na zvláštním koncertu v prosinci 2022 v Barceloně (Foto: Diari ARA)

Skupina vznikla okolo roku 2006, kdy několika písněmi přispěla do kolektivního disku D'aquí a cent anys no hi haurà alcaldes. Už tehdy se její složení ustálilo na čtveřici Martí Sales (zpěv a kytara), Guillem Caballero (klávesy), Uri Caballero (kytara) a Xavi Garcia (bicí). Prvního alba se tato undergroundová partička dočkala až roku 2010 ve spolupráci s vydavatelstvím Bankrobber. Tato první deska, LP, obsahuje dnes již legendární hitovky Trineu nebo Han atropellat al gat. O rok později o sobě dali vědět druhou studiovou deskou pod již mnohem poetičtějším názvem Romaní, semen i sang, z něhož pochází hitovky Montseny, Watusi'65 nebo Taxista. V roce 2012 následovalo album Nedant en l'ambulància, jehož ústředním songem se stala hravá Pubilla de cuixa forta. Čtvrtým a posledním albem během čtyř let bylo Música de consum (2013), po jehož vydání mělo následovat dlouhé turné, nicméně skupina s jeho uvedením rázem ukončila svou existenci.

Na vině bylo nečekané úmrtí kytaristy Uriho Caballera, jedné z undergroundových legend nedílně spojené s barcelonskou čtvrtí Vallcarca. Před působením v Els Surfing Sirles byl Uri Caballero členem několika dalších skupin, téměř vždy nějakým způsobem propojených s touto dokonale bohémskou a undergroundovou čtvrtí, kde se svého času dalo napočítat nejvíce pankáčských squatů na kilometr čtvereční v celém Katalánsku. Uri Caballero je ve Vallcarce mýtickou postavou dodnes, místní jeho památce dokonce věnovali jedno z náměstíček vytvořených po necitlivých urbanistických zásazích z předchozí dekády. Smrt Uriho Caballera byla pro ostatní členy takovým šokem, že kapelu okamžitě rozpustili a od jejího konce v roce 2013 hrají již jen výjimečně. Poslední ze série sporadických koncertů nabídli 30. prosince 2022 v barcelonském klubu Sala Apolo.

Kromě těchto sporadických setkání ostatní členové skupiny pokračují v jiných hudebních projektech. Asi nejznámější postavou Els Surfing Sirles se v posledních letech stal frontman kapely Martí Sales (*1979), jemuž je připisována velká poetičnost textů této punk rockové skupiny inspirující se mimo jiné u některých katalánských básníků. On sám dnes působí zejména jako překladatel a také autor dvou básnických sbírech a čtyř delších próz. Roli v tom hrají bezpochyby jeho rodinné dispozice - jeho otec Francesc Sales (1947-1995) byl spisovatelem a překladatelem, jeho prastrýc Joan Sales (1912-1983) byl zase známým spisovatelem, básníkem a nakladatelem.

Catalunya 2023

Zprvu nadějný rok 2022 je za námi, ale jak se dalo čekat, zejména v Evropě jdeme z jednoho průšvihu do druhého. Po covidových omezeních tu máme válku a z ní plynoucí ekonomické otřesy. Evropě a jejím obyvatelům se nyní vymstí naivní přístup k energetice i k víře, že s Ruskem lze udržovat korektní vztahy. Střed Evropy tato situace postihuje vcelku nepříjemně, ale ani na jihozápadní periferii není dvakrát blaze. Možná bychom měli začít dělat blog třeba o Uruguayi... 

Těžko říct, jestli se celková otrava ze světového dění nějak podepsala i na našem blogu. Koneckonců ryze statisticky za sebou máme nejhorší období, neboť kvůli nedostatku času se nám podařilo publikovat jen necelou třicítku článků, přičemž počet těch plánovaných, na které se můžete těšit někdy v budoucnu, se rozrostl o další stovku. Inspirace nám tedy rozhodně nechybí, jen s tím časem je to horší. Letos to proto uděláme trochu jinak. Nebudeme slibovat uskutečnění velkých plánů, nových témat apod. Třeba to všechno přijde samo od sebe a mnohem rychleji, než když se něco takhle vyhlásí... Nepochybně se však pokusíme přinést spoustu nových zajímavostí zde a zároveň to naše milované Katalánsko zpropagovat i na jiných kanálech.

Abychom skončili nějak pozitivně, je třeba se pochválit za to, že minimálně tři nové články už jsou pro vás připraveny, těšte se na ně tedy v nejbližších dnech. Jestli nám taková forma vydrží, to je ve hvězdách. Ale budeme tady a ono to nějak půjde. To je to nejupřímnější přání i konstatování pro nastupující rok. Mějte se v něm všichni co nejkrásněji a nepřestávejte nás číst! Visca Catalunya 2023!!!

Barcelona ve vánočním hávu, 2022 (Foto: Albert Castañe, Instagram: @xopet1969)