Junqueras & spol.: Soudní proces století

Právní zástupci obžalovaných katalánských politiků (Foto: La Vanguardia)

Minulý týden skončil před madridským nejvyšším soudem "proces století", zabývající se událostmi podzimu 2017 v Katalánsku. Celkem 12 katalánských politiků čelí nejrůznějším obviněním, z nichž ta nejzávažnější se týkají vzpoury, za což jim hrozí až 25 let odnětí svobody. Devět z těchto dvanácti obžalovaných je již více než rok ve vazbě, další část bývalé katalánské vlády v čele v expremiérem Puigdemontem je v exilu. Soudní proces je vděčným tématem i pro novináře ve většině evropských zemí, více základních informací si proto můžete přečíst například i na stránkách České televize. Porota složená ze sedmi soudců nyní vede rozpravu o konečném rozsudku, který experti očekávají buďto na podzim (přelom září a října), nebo v případě relativně jasné shody poroty i na konci července. Podle dosavadních odhadů je již vyloučeno obvinění z násilné vzpoury (rebelión), neboť obžaloba nedokázala během celých čtyř měsíců dostatečně prokázat jakýkoliv násilný moment v celém konfliktu. Jak bylo jasné již od počátku, obvinění ze vzpoury nemělo žádný reálný základ a sloužilo zejména k okamžitému vzetí obviněných do vazby. Ve hře je však stále trestný čin povstání (sedición), za nějž hrozí ve srovnání se vzpourou asi jen poloviční tresty. Trochu stranou pak při projednávání zůstaly méně závažné trestné činy zpronevěry a neposlušnosti.

My jsme celý soudní proces v uplynulých čtyřech měsících bedlivě sledovali a pravděpodobně se některým aspektům jeho průběhu budeme věnovat v některém z budoucích článků. V tomto se však pokusíme nabídnout alespoň ta základní a nejdůležitější svědectví, která v Madridu v uplynulých 18 týdnech zazněla. Připomeňme, že celý soud byl plný nejrůznějších nesrovnalostí, které velmi často znesnadňovali práci obhajobě. Stejného prostoru se nedostalo svědkům obžaloby a obhajoby, velkým problémem bylo znemožnění promítání obrazových materiálů v rámci výpovědi svědků - často tak nebylo možné očividně lživé tvrzení některých příslušníků španělských policejních sborů okamžitě porovnat s realitou. Na řadu dalších nepříjemností pak obhajoba upozorňovala po celou dobu procesu. Přelíčení však mělo alespoň jeden nezpochybnitelný klad - po celou dobu bylo živě přenášeno do světa. Veškeré dění v soudní síni tak zůstalo zachyceno na stovkách hodin filmového záznamu.

Jak již bylo řečeno, kompletní svědectví nejdůležitějších i nejzajímavějších aktérů soudního procesu si připomeneme v tomto článku. Líčení bylo vedeno ve španělštině, proto jsou všechna svědectví a výpovědi v tomto jazyce. Pokud vás zajímá shrnutí těch nejzásadnějších okamžiků z jednotlivých týdnů, doporučujeme perfektní dokumentární cyklus Causa [20907], který v rámci pořadu Preguntes freqüents odvysílala katalánská veřejnoprávní televize TV3. Pro zájemce o kompletní výpovědi nabízíme na následujících řádcích více než čtyřicítku videí s výpovědmi obžalovaných, klíčových svědků a aktérů celého katalánsko-španělského konfliktu i závěrečnými řečmi obžaloby i obhajoby. Začínáme s úvodními výpověďmi všech dvanácti obžalovaných (Oriol Junqueras, Raül Romeva, Jordi Turull, Josep Rull, Joaquim Forn, Dolors Bassa, Carme Forcadell, Jordi Sànchez, Jordi Cuixart, Carles Mundó, Meritxell Borràs, Santi Vila):

Po úvodních výpovědích dvanáctky obžalovaných přišla řada na nejvýznamnější politické aktéry, kteří se větší či menší měrou na vyvrcholení španělsko-katalánského konfliktu na podzim 2017 podíleli. Nutno dodat, že porota nejvyššího soudu za oněch 18 týdnů přelíčení zvládla vyslechnout více než 400 svědků. Mezi prvními přišli na řadu například bývalý katalánský premiér Artur Mas nebo tehdejší španělský premiér Mariano Rajoy spolu s tehdejší španělskou vicepremiérkou Sorayou Sáenz de Santamaríou, jež měl na starosti koordinaci španělské odpovědi na katalánské referendum. Zajímavá svědectví poskytli i další ministři tehdejší španělské vlády, konkrétně ministr financí Cristóbal Montoro, jenž svými dřívějšími prohlášeními jasně negoval možné obvinění katalánských politiků ze zpronevěry, neboť to byl právě on, kdo tou dobou již několik měsíců kontroloval každičký pohyb na účtech katalánské regionální vlády. Naopak ministr vnitra Juan Ignacio Zoido se do paměti diváků soudního procesu zapsal zejména svou "neznalostí" průběhu policejní akce během katalánského referenda 1. října 2017. Jak zaznělo i později z úst jednotlivých policejních komisařů, zdá se, že tvrdý zásah policie proti hlasujícím lidem nikdo nenařídil. Neméně zajímavé svědectví nabídl i baskický lehendakari (předseda tamní regionální vlády) Iñigo Urkullu, jenž se podle všeho snažil v celém konfliktu hrál roli mediátora mezi tehdejší katalánskou a španělskou vládou. Neuspěl, a tak došlo i na symbolické vyhlášení nezávislosti 27. října 2017.

Klíčová svědectví však nepřišla z první politické linie, nýbrž ze strany policejních důstojníků, jejichž působení v celé záležitosti bylo klíčové. Zatímco koordinátor policejního zásahu v Katalánsku, plukovník Gaurdia Civil Diego Pérez de los Cobos, se snažil všechnu vinu za referendum hodit na katalánský policejní sbor Mossos d'Esquadra, sám najednou zapomínal v otázce nařízení ostrých zásahů proti urnám. Některá vyjádření tehdejšího zástupce španělské vlády v Katalánsku Enrica Milla se nesla v podobném duchu, jen s větší špetkou fantastičnosti. Legendárním se stala jeho stížnost na čistící prostředky rozlité na zemi tak, aby na nich zasahující policisté uklouzli ("la trampa del Fairy") - 21. století si očividně žádá neotřelé revoluční prostředky. Velmi komentovaným se stal i výstup soudní úřednice Montserrat del Toro, kterou demonstrace z 20. září 2017 uvěznila v budově katalánského ministerstva financí. Úřednice nakonec budovu opustila v utajení a ve spěchu až před půlnocí tak, že byla nucena za asistence policistů "přeskočit" na střechu vedlejšího divadla a tudy pak manifestantům uniknout. 

Klíčovým okamžikem celého procesu však byl výslech tehdejšího majora Mossos d'Esquadra Josepa Lluíse Trapera, jenž svým svědectvím rozmetal snahu obžaloby ukázat, že katalánská vláda ve svém plánu vzpoury a "státního převratu" počítala i s ozbrojenou složkou v podobě katalánského policejního sboru čítajícího takřka 17 000 příslušníků. Trapero nejenže vyvrátil všechny tyto domněnky, naopak zcela jasně prokázal připravenost katalánské policie splnit soudní příkazy a velké části diváků vyrazil dech tím, že měl v záloze i plán na zatčení katalánské vlády v čele s Puigdemontem v případě, že by došlo k pokusu o vyhlášení nezávislosti. Ten den v Madridu v podstatě padlo obvinění ze vzpoury.

Další týdny byly vyplněný svědectvími příslušných úředníků katalánské administrativy, lidí hlasujících v referendu 1. října i španělskými policisty zasahujícími toho dne v katalánských ulicích. Nutno dodat, že některá jejich svědectví o namožených zápěstích z rozdávání ran pendreky nebo tříměsíční pracovní neschopnost kvůli zlomenému článku malíčku na levé ruce skutečně vyvolala slzy. Slzy smíchu. V posledních týdnech byl čas vyhrazen promítání obrazových materiálů z 20. září a 1. října 2017, poslední dva týdny pak přišel čas na závěrečné řeči. Následující videa nabízejí závěrečná slova obžaloby (Javier Zaragoza, Fidel Cadena, Consuelo Msdrigal, Jaime Moreno, Rosa María Seoane a Javier Ortega Smith).

Poslední slovo však patřilo obhajobě a nakonec i dvanáctce obviněných. Katalánsko má po uplynulých čtyřech měsících nové celebrity. Jsou jimi právní zástupci obviněných politiků, zejména pak Andreu van den Eynde, Jordi Pina, Xavier Melero, Olga Arderiu, Marina Roig, Judit Gené, Mariano Berges, Benet Salellas a Josep Riba. Někteří z nich za sebou zanechali vskutku památné bitvy, každý z nich si dokázal vytvořit vlastní kult osobnosti. Milovník deathmetalu Van den Eynde, klidná Marina Roig, někdy doña Marina, jindy señora Roig (podle stupně zloby soudce Marcheny), rebelující Jordi Pina, hrůzu nahánějící Judit Gené a tak trochu kolumbovsky nebezpečný Xavier Melero. Jejich závěrečné klání můžete sledovat v následujících videích, stejně jako již zmíněná závěrečná slova všech obžalovaných. Mezitím už můžeme jenom čekat na rozsudek. Ten se tak či onak stane dalším přelomovým datem v rámci současného španělsko-katalánského konfliktu.

Causa [20907]: Docu-reality TV3

Velmi povedené shrnutí soudního procesu s katalánskými politiky nabízela po celých 18 týdnů líčení katalánská veřejnoprávní televize TV3, kde byl pravidelně každou sobotu v rámci pořadu Preguntes freqüents (FAQS) odvysílán vždy jeden díl shrnující dění u španělského nejvyššího soudu za uplynulý týden. Vzhledem k velikonoční přestávce tak archiv TV3 nabízí celkem 17 dílů tohoto docu-reality formátu. Každý díl trvá obvykle mezi 15 a 22 minutami a kromě nejzásadnějších svědectví shrnuje i některé vtipné či kontroverzní momenty (a že jsme jich během oněch čtyř měsíců neviděli málo). Vynikající službu toto audiovizuální dílo plní zejména kvůli tomu, že soud oproti zvyklostem nepovolil promítat fotografie či videozáznamy v kontrastu k daným svědectvím. To bylo ostatně jednou z věcí, na něž si obhajoba opakovaně stěžovala, neboť jak je z dostupných záběrů nakonec patrné, mnoho policistů si ve svém svědectví celou řadu událostí 20. září a 1. října 2017 značně přikrášlilo. Tak či onak, pro všechny, kteří by si během dvou až tří hodin rádi prošli či zopakovali ty nejdůležitější a nejzajímavější momenty soudního procesu s katalánskými politiky, nabízíme všech 17 dílů coby součást tohoto článku. Vzhledem k tomu, že soudní líčení bylo vedeno ve španělštině, drtivá většina obsahu jednotlivých dílů je v tomto jazyce.

Ada Colau

Sobota 15. června 2019 se po celém Katalánsku nesla v duchu ustavujících zasedání místních zastupitelstev, která vzešla z květnových komunálních voleb. Největší pozornost byla tradičně upřena na katalánskou metropoli, kde svůj mandát obhajovala vůbec první starostka v historii města, občanská aktivistka Ada Colau (Barcelona en Comú). Ačkoliv svůj triumf z roku 2015 v letošních volbách nezopakovala, pořád ještě to stačilo na solidní druhé místo a ztrátu jednoho zastupitele oproti volbám před čtyřmi lety. Zatímco hned po volbách většina expertů počítala se sestavením levicové koalice v čele s vítězem voleb, Ernestem Maragallem (ERC), mocenské zájmy ekonomických elit nakonec trochu překvapivě umožnily starostčino znovuzvolení. Avšak prosadit programové priority pro ni bude ve druhém volebním mandátu možná ještě těžší než v tom prvním. Tak či onak, staronová barcelonská starostka bude i nadále patřit k nejvýraznějším tvářím současné katalánské politické scény.

Barcelonská starostka Ada Colau (Foto: Diari ARA)

Barcelonská rodačka Ada Colau i Ballano (*1974) vyrůstala ve čtvrti Guinardó, ačkoliv dnes ji naleznete v sousedství ikonické baziliky Sagrada Família. V první polovině 90. let 20. stol. studovala filosofii  na Universitat de Barcelona, díky stipendiu Erasmus strávila několik měsíců v italském Milánu. I přes velmi solidní prospěch studium nedokončila. Sama říká, že především z finančních a časových důvodů. K zisku akademického titulu jí přitom chybělo jen několik málo předmětů. Začátky její profesní dráhy jsou spjaty se světem audiovizuální tvorby. Jako produkční pracovala pro katalánskou veřejnoprávní stanici Canal 33, pro španělskou stanici Antena 3 zase napsala scénář k seriálu Dos + una (2001), v němž si dokonce střihla i malou epizodní roli. Podle svých slov se dále živila mnoha drobnými profesemi, například jako překladatelka, animátorka a hosteska.

S příchodem 21. století se z Ady Colau stává profesionální politická aktivistka. Již v průběhu 90. let se sice účastnila vybraných protestů a stávek, známou byla taktéž její příchylnost k barcelonským squaterům, avšak do širšího povědomí se jako občasná mluvčí či spoluorganizátorka protestů dostávala až od roku 2001 (demonstrace pro globalizaci, Světové bance, G-8 či proti válce v Iráku). Od roku 2006 se věnovala zejména otázce dostupnosti a garance práva na bydlení. Colau a její dlouholetý partner Adrià Alemany založili v květnu onoho roku hnutí V de Vivienda, které je dnes považováno za jakéhosi předchůdce neziskové organizace Plataforma de Afectados por la Hipoteca (PAH, Platforma na pomoc obětem hypoteční krize), u jejíhož zrodu v únoru 2009 stála taktéž Ada Colau. PAH získala na viditelnosti zejména v nejhorších letech ekonomické krize, kdy se jedním z hlavních cílů této nevládní organizace stal boji proti násilnému vystěhování lidí, kteří kvůli krizi přestali zvládat splácet hypotéky. Díky poklidným protestům i akcím občanské neposlušnosti organizace dokázala zarazit více než dvě tisícovky soudem nařízených vystěhování, hlavní zásluhou PAH však byla akcentace kritické španělské hypoteční situace v médiích. Od počátku až do roku 2014 byla Ada Colau hlavní tváří této organizace.

Právě popularita PAH ve španělské společnosti přiměla Adu Colau ke vstupu do politiky. S občanskou platformou Guanyem Barcelona (aktuálně Barcelona en Comú) se v roce 2015 rozhodla kandidovat v komunálních volbách na starostku Barcelony. Její kandidaturu podpořilo i Podemos, další silné hnutí vzešlé z ekonomické krize. Se ziskem 11 zastupitelů se Ada Colau stala velkým překvapením komunálních voleb 2015 a po obtížných povolebních jednáních nakonec dokázala sestavit křehkou koalici, zejména se jí však podařilo stát se vůbec první ženou, jež ovládla barcelonskou radnici. Více o této cestě ze světa občanského aktivismu do pater nejvyšší politiky se dozvíte kupříkladu z dokumentárního snímku Alcaldessa (2016), který nabízíme na konci článku.

Jako v mnoha případech se však i zde ukázalo, že jedna věc je být občanská aktivistka a druhá, velmi odlišná, je být aktivní političkou. Dosavadní první mandát Ady Colau se totiž ukázal být pro Barcelonu poměrně problematickým. Město se za poslední čtyři roky opravdu změnilo k horšímu a i když se prozatím nedá zcela jasně odhadnout, jak velký podíl viny na tom má právě současná starostka, faktem je, že její politika současné problémy města příliš řešit nedokáže. Kupříkladu nepřátelský postoj k hotelům jen napomohl rozšíření airbnb a z toho plynoucí zvyšování nájmů ve většině městských čtvrtí, efektivní řešení Colau nenabízí ani v otázce bezpečnosti (manteros, drogová doupata, pouliční krádeže). Ve srovnání s velkou částí svých předchůdců Colau navíc nenabízí žádnou větší vizi, kam by se město mělo v následujících letech posunout, zcela chybí nějaký velký projekt. I tak si ale Colau dokázala podržet velkou část svých voličů. Její druhý volební mandát však bude zcela jasně charakterizován definitivním koncem aktivistky a nástupem ostřílené političky. To ostatně ukázala její schopnost povolebních jednání a naprostá absence "svědomí" v otázce možných paktů. Aby si udržela křeslo starostky, dala před levicovou koalicí přednost křehké symbióze s PSC podpořené hlasy bývalého francouzského premiéra Manuela Vallse, ačkoliv před volbami se dušovala, že taková varianta vůbec nepřipadá v úvahu. Hlasy potřebné pro obhájení mandátu od nich nakonec získala, ale jak bude v následujících měsících a letech prosazovat svůj program? Zejména Manuel Valls má totiž velmi, velmi odlišnou představu o tom, kam by se Barcelona měla v následujících letech ubírat...

Superpočítač MareNostrum

V romantickém a trochu tajemném prostředí kaple Torre Girona v katalánské metropoli se nachází jeden z nejvýkonnějších evropských superpočítačů. Díky rozhodnutí Evropské komise si Barcelona své výsadní postavení ve světě informatiky udrží i nadále. Místní superpočítač MareNostrum se v příštím roce dočká již čtvrtého zásadního vylepšení, a stane se tak jedním z pilířů evropské snahy o technologickou nezávislost na USA, Číně a Japonsku.

Vnitřek kaple Torre Girona, kde je uložen superpočítač MareNostrum (Foto: www.bsc.es)

Barcelonské superpočítačové centrum (Barcelona Supercomputing Center) je veřejné vědecko-výzkumné pracoviště, oficiálně fungující od 1. dubna 2005. Nachází se v kampusu Universitat Politècnica de Catalunya (UPC) ve staré kapli nazývané Torre Girona. Stavba sloužila církvi až do roku 1960, poté byla odsvěcena a stala se součástí vědeckého kampusu zmiňované katalánské technické univerzity. Budovu naleznete na adrese carrer de Jordi Girona 29 a po předchozí rezervaci můžete dané superpočítačové centrum osobně navštívit. To ostatně učinil i americký spisovatel Dan Brown, jenž do BSC umístil i část děje svého doposud nejnovějšího románu Počátek. Konsorcium BSC je složeno ze tří veřejných institucí (španělské ministerstvo vědy a inovací, katalánská vláda a již zmiňovaná UPC). Jde o významné vědecké centrum, jehož součástí je hned několik superpočítačů. Tím nejznámějším a nejvýkonnějším z nich je MareNostrum, svého času jeden z deseti nejvýkonnějších superpočítačů na světě. Aktuálně je ve specifikaci MareNostrum 4 stále nejvýkonnějším strojem svého druhu v celém Španělsku a podle posledního srovnání řebříčku TOP500 z listopadu 2018 je i celkově šestým nejvýkonnějším v Evropě a pětadvacátým na celém světě. 

Původní MareNostrum 1 z roku 2004 disponoval výkonem 42,35 teraflopsů za sekundu, v praxi tedy dokázal provést 42,35 bilionů operací za sekundu. Od té doby prošel katalánský superpočítač několika přestavbami. Po té doposud poslední z června 2017 má MareNostrum 4 kapacitu výkonu 13,7 petaflopsů, je tedy 322krát výkonnější než verze z roku 2004. Skládá se ze 3 400 serverů propojených více než 48 kilometry kabelů a drátů. Sestavení kompletního superpočítače měla na svědomí americká společnost IBM, ačkoliv je v něm použita technologie mnoha dalších světových výrobců jako Intel, Fujitsu a Lenovo. Právě zástupci posledně jmenované společnosti přirovnávají výkon MareNostrum 4 k přibližně 11 000 notebooků svého modelu ThinkPad X1 Carbon z roku 2016. Služby Barcelona Supercomputing Center využívají vědci napříč obory. Nejčastěji s ním však pracují lidé z oboru medicíny, bioinformatiky, klimatologie, energetiky a obnovitelných zdrojů či analýzy velkých dat.

V červnu 2019 rozhodla Evropská komise o zařazení Barcelony do strategické sítě evropských superpočítačů, díky níž by starý kontinent měl přestat být závislý na USA, Číně a Japonsku. Pro rozmístění nových superpočítačů bylo vybráno celkem osm lokalit, mezi nimi i Ostrava, ačkoliv ty nejvýkonnější stroje (tzv. prekurzory systémů s exa-kapacitou) se budou nacházet v italské Boloni, finském Kajaani a právě v Barceloně. V katalánské metropoli by tak od 1. ledna 2021 měl začít fungovat MareNostrum 5, vůbec nejvýkonnější evropský superpočítač a v době spuštění rozhodně i jeden z pětice nejvýkonnějších strojů na světě. MareNostrum 5 by měl výkon současného barcelonského superpočítače překonat až 17násobně, což znamená vrcholný výkon 200 biliard výpočetních operací za vteřinu. Evropská unie do celého projektu v počátcích investuje 840 milionů €, z nichž přibližně 110 milionů € poputuje přímo do Barcelony. Dalších 110 milionů € pak dodají španělské i katalánské instituce. MareNostrum 5 bude mít větší prostorové nároky, kromě kaple Torre Girona tak nový superpočítač zaplní i část vedlejší budovy.