Sobota 15. června 2019 se po celém Katalánsku nesla v duchu ustavujících zasedání místních zastupitelstev, která vzešla z květnových komunálních voleb. Největší pozornost byla tradičně upřena na katalánskou metropoli, kde svůj mandát obhajovala vůbec první starostka v historii města, občanská aktivistka Ada Colau (Barcelona en Comú). Ačkoliv svůj triumf z roku 2015 v letošních volbách nezopakovala, pořád ještě to stačilo na solidní druhé místo a ztrátu jednoho zastupitele oproti volbám před čtyřmi lety. Zatímco hned po volbách většina expertů počítala se sestavením levicové koalice v čele s vítězem voleb, Ernestem Maragallem (ERC), mocenské zájmy ekonomických elit nakonec trochu překvapivě umožnily starostčino znovuzvolení. Avšak prosadit programové priority pro ni bude ve druhém volebním mandátu možná ještě těžší než v tom prvním. Tak či onak, staronová barcelonská starostka bude i nadále patřit k nejvýraznějším tvářím současné katalánské politické scény.
 |
| Barcelonská starostka Ada Colau (Foto: Diari ARA) |
Barcelonská rodačka Ada Colau i Ballano (*1974) vyrůstala ve čtvrti Guinardó, ačkoliv dnes ji naleznete v sousedství ikonické baziliky Sagrada Família. V první polovině 90. let 20. stol. studovala filosofii na Universitat de Barcelona, díky stipendiu Erasmus strávila několik měsíců v italském Milánu. I přes velmi solidní prospěch studium nedokončila. Sama říká, že především z finančních a časových důvodů. K zisku akademického titulu jí přitom chybělo jen několik málo předmětů. Začátky její profesní dráhy jsou spjaty se světem audiovizuální tvorby. Jako produkční pracovala pro katalánskou veřejnoprávní stanici Canal 33, pro španělskou stanici Antena 3 zase napsala scénář k seriálu Dos + una (2001), v němž si dokonce střihla i malou epizodní roli. Podle svých slov se dále živila mnoha drobnými profesemi, například jako překladatelka, animátorka a hosteska.
S příchodem 21. století se z Ady Colau stává profesionální politická aktivistka. Již v průběhu 90. let se sice účastnila vybraných protestů a stávek, známou byla taktéž její příchylnost k barcelonským squaterům, avšak do širšího povědomí se jako občasná mluvčí či spoluorganizátorka protestů dostávala až od roku 2001 (demonstrace pro globalizaci, Světové bance, G-8 či proti válce v Iráku). Od roku 2006 se věnovala zejména otázce dostupnosti a garance práva na bydlení. Colau a její dlouholetý partner Adrià Alemany založili v květnu onoho roku hnutí V de Vivienda, které je dnes považováno za jakéhosi předchůdce neziskové organizace Plataforma de Afectados por la Hipoteca (PAH, Platforma na pomoc obětem hypoteční krize), u jejíhož zrodu v únoru 2009 stála taktéž Ada Colau. PAH získala na viditelnosti zejména v nejhorších letech ekonomické krize, kdy se jedním z hlavních cílů této nevládní organizace stal boji proti násilnému vystěhování lidí, kteří kvůli krizi přestali zvládat splácet hypotéky. Díky poklidným protestům i akcím občanské neposlušnosti organizace dokázala zarazit více než dvě tisícovky soudem nařízených vystěhování, hlavní zásluhou PAH však byla akcentace kritické španělské hypoteční situace v médiích. Od počátku až do roku 2014 byla Ada Colau hlavní tváří této organizace.
Právě popularita PAH ve španělské společnosti přiměla Adu Colau ke vstupu do politiky. S občanskou platformou Guanyem Barcelona (aktuálně Barcelona en Comú) se v roce 2015 rozhodla kandidovat v komunálních volbách na starostku Barcelony. Její kandidaturu podpořilo i Podemos, další silné hnutí vzešlé z ekonomické krize. Se ziskem 11 zastupitelů se Ada Colau stala velkým překvapením komunálních voleb 2015 a po obtížných povolebních jednáních nakonec dokázala sestavit křehkou koalici, zejména se jí však podařilo stát se vůbec první ženou, jež ovládla barcelonskou radnici. Více o této cestě ze světa občanského aktivismu do pater nejvyšší politiky se dozvíte kupříkladu z dokumentárního snímku Alcaldessa (2016), který nabízíme na konci článku.
Jako v mnoha případech se však i zde ukázalo, že jedna věc je být občanská aktivistka a druhá, velmi odlišná, je být aktivní političkou. Dosavadní první mandát Ady Colau se totiž ukázal být pro Barcelonu poměrně problematickým. Město se za poslední čtyři roky opravdu změnilo k horšímu a i když se prozatím nedá zcela jasně odhadnout, jak velký podíl viny na tom má právě současná starostka, faktem je, že její politika současné problémy města příliš řešit nedokáže. Kupříkladu nepřátelský postoj k hotelům jen napomohl rozšíření airbnb a z toho plynoucí zvyšování nájmů ve většině městských čtvrtí, efektivní řešení Colau nenabízí ani v otázce bezpečnosti (manteros, drogová doupata, pouliční krádeže). Ve srovnání s velkou částí svých předchůdců Colau navíc nenabízí žádnou větší vizi, kam by se město mělo v následujících letech posunout, zcela chybí nějaký velký projekt. I tak si ale Colau dokázala podržet velkou část svých voličů. Její druhý volební mandát však bude zcela jasně charakterizován definitivním koncem aktivistky a nástupem ostřílené političky. To ostatně ukázala její schopnost povolebních jednání a naprostá absence "svědomí" v otázce možných paktů. Aby si udržela křeslo starostky, dala před levicovou koalicí přednost křehké symbióze s PSC podpořené hlasy bývalého francouzského premiéra Manuela Vallse, ačkoliv před volbami se dušovala, že taková varianta vůbec nepřipadá v úvahu. Hlasy potřebné pro obhájení mandátu od nich nakonec získala, ale jak bude v následujících měsících a letech prosazovat svůj program? Zejména Manuel Valls má totiž velmi, velmi odlišnou představu o tom, kam by se Barcelona měla v následujících letech ubírat...
S příchodem 21. století se z Ady Colau stává profesionální politická aktivistka. Již v průběhu 90. let se sice účastnila vybraných protestů a stávek, známou byla taktéž její příchylnost k barcelonským squaterům, avšak do širšího povědomí se jako občasná mluvčí či spoluorganizátorka protestů dostávala až od roku 2001 (demonstrace pro globalizaci, Světové bance, G-8 či proti válce v Iráku). Od roku 2006 se věnovala zejména otázce dostupnosti a garance práva na bydlení. Colau a její dlouholetý partner Adrià Alemany založili v květnu onoho roku hnutí V de Vivienda, které je dnes považováno za jakéhosi předchůdce neziskové organizace Plataforma de Afectados por la Hipoteca (PAH, Platforma na pomoc obětem hypoteční krize), u jejíhož zrodu v únoru 2009 stála taktéž Ada Colau. PAH získala na viditelnosti zejména v nejhorších letech ekonomické krize, kdy se jedním z hlavních cílů této nevládní organizace stal boji proti násilnému vystěhování lidí, kteří kvůli krizi přestali zvládat splácet hypotéky. Díky poklidným protestům i akcím občanské neposlušnosti organizace dokázala zarazit více než dvě tisícovky soudem nařízených vystěhování, hlavní zásluhou PAH však byla akcentace kritické španělské hypoteční situace v médiích. Od počátku až do roku 2014 byla Ada Colau hlavní tváří této organizace.
Právě popularita PAH ve španělské společnosti přiměla Adu Colau ke vstupu do politiky. S občanskou platformou Guanyem Barcelona (aktuálně Barcelona en Comú) se v roce 2015 rozhodla kandidovat v komunálních volbách na starostku Barcelony. Její kandidaturu podpořilo i Podemos, další silné hnutí vzešlé z ekonomické krize. Se ziskem 11 zastupitelů se Ada Colau stala velkým překvapením komunálních voleb 2015 a po obtížných povolebních jednáních nakonec dokázala sestavit křehkou koalici, zejména se jí však podařilo stát se vůbec první ženou, jež ovládla barcelonskou radnici. Více o této cestě ze světa občanského aktivismu do pater nejvyšší politiky se dozvíte kupříkladu z dokumentárního snímku Alcaldessa (2016), který nabízíme na konci článku.
Jako v mnoha případech se však i zde ukázalo, že jedna věc je být občanská aktivistka a druhá, velmi odlišná, je být aktivní političkou. Dosavadní první mandát Ady Colau se totiž ukázal být pro Barcelonu poměrně problematickým. Město se za poslední čtyři roky opravdu změnilo k horšímu a i když se prozatím nedá zcela jasně odhadnout, jak velký podíl viny na tom má právě současná starostka, faktem je, že její politika současné problémy města příliš řešit nedokáže. Kupříkladu nepřátelský postoj k hotelům jen napomohl rozšíření airbnb a z toho plynoucí zvyšování nájmů ve většině městských čtvrtí, efektivní řešení Colau nenabízí ani v otázce bezpečnosti (manteros, drogová doupata, pouliční krádeže). Ve srovnání s velkou částí svých předchůdců Colau navíc nenabízí žádnou větší vizi, kam by se město mělo v následujících letech posunout, zcela chybí nějaký velký projekt. I tak si ale Colau dokázala podržet velkou část svých voličů. Její druhý volební mandát však bude zcela jasně charakterizován definitivním koncem aktivistky a nástupem ostřílené političky. To ostatně ukázala její schopnost povolebních jednání a naprostá absence "svědomí" v otázce možných paktů. Aby si udržela křeslo starostky, dala před levicovou koalicí přednost křehké symbióze s PSC podpořené hlasy bývalého francouzského premiéra Manuela Vallse, ačkoliv před volbami se dušovala, že taková varianta vůbec nepřipadá v úvahu. Hlasy potřebné pro obhájení mandátu od nich nakonec získala, ale jak bude v následujících měsících a letech prosazovat svůj program? Zejména Manuel Valls má totiž velmi, velmi odlišnou představu o tom, kam by se Barcelona měla v následujících letech ubírat...
Žádné komentáře:
Okomentovat