Internetový mem "Distracted boyfriend" jste už určitě v nějaké jeho obměně někde zahlédli. Je to nepochybně jeden z nejikoničtějších memů posledních let. Jen málokdo však zná historii jeho vzniku a možná ještě méně lidí tuší, že původ této slavné fotografie je třeba hledat v Katalánsku...
Originální fotografie byla pořízena v roce 2015 v Gironě (Foto: www.wired.com)
"Distracted boyfriend" se podle dostupných informací začal šířit internetem počátkem roku 2017. Onen "rozptýlený" přítel se v tu chvíli očividně příliš nevěnuje své přítelkyni, neboť se právě obdivně otáčí za jinou slečnou, čehož si daná přítelkyně s nelibostí všímá. První použití tohoto obrázku coby memu se datuje do ledna 2017, kdy se objevil v turecké facebookové skupině věnující se progresivnímu rocku. Na paškál si tehdejší autor bral Phila Collinse. Z tureckých skupin obrázek rychle doputoval do těch anglických, odkud se přesunul na Twitter, aby se vzápětí masivně rozšířil po Instagramu. Virálním se tento mem stal v průběhu srpna 2017, kdy se také začaly objevovat stále nápaditější etikety přisuzované jednotlivým postavám. V dalších letech se původní fotografie dočkala mnoha nejrůznějších napodobenin. Více o nich se můžete dočíst např. zde.
Možná právě proto, že fotografie už v internetových vodách tolik zlidověla, jen málokdo dnes tuší, kdy, kde a jak vlastně vznikla. Zmiňovaná momentka je dílem dnes 50letého barcelonského fotografa Antonia Guillema, jenž při několika pozdějších rozhovorech sám přiznal, že do té doby, než se jeho práce nečekaně proslavila, neměl nejmenší tušení, co to takový internetový mem vůbec je. Guillem tehdy - někdy v polovině roku 2015 - spolu se svými modely (Mario a Laura) vyrazil do Girony, kde nafotil dnes již legendární sérii snímků, jejíž součástí je i "Neloajální muž jde se svou přítelkyní a ohromeně se dívá na další svůdnou dívku" (pod tímto názvem byla uploadována do známé fotobanky Shutterstock). O přesné lokaci se Guillem v žádném rozhovoru nezmiňoval, avšak zvídaví internetoví fanoušci přišli na to, že snímek byl pořízen na carrer Nou v samotném centru Girony. Pokud si tak chcete nějakou podobnou do rodinného alba pořídit i vy, už alespoň víte, jakou lokalitu navštívit.
O katalánských Vánocích jsme tu psali již před několika lety a dodnes tento článek patří k těm nejčtenějším. Dnes se však blíže podíváme na zvyky a tradice spojené se svátkem sv. Štěpána (Sant Esteve), jenž na samotné Vánoce čile navazuje a je v Katalánsku a Andoře podobně jako v České republice dnem pracovního klidu.
Svatý Štěpán vypodobněn katalánským malířem Jaumem Serrou ve 14. stol. (Foto: MNAC)
Svatý Štěpán byl řecky mluvící Žid, který se v průběhu života obrátil na křesťanství. Podle dobových svědectví byl mužem velmi pevné víry a horlivým kazatelem, což se mu nakonec stalo osudným, neboť o vzkříšení Ježíše Krista kázal tak plamenně, že byl na pokyn židovské rady zatčen a před hradbami Jeruzaléma ukamenován. Jelikož k tomu došlo jen dva roky po smrti Ježíše Krista, bývá sv. Štěpán považován za vůbec prvního křesťanského mučedníka. V Česku máme jeho svátek spojen především s několika lidovými tradicemi (např. dětská koleda, možnost chasy změnit pána či pečení pernaté drůběže), v praxi nám ale tento den dnes slouží už jen k navštěvování širší rodiny či přátel.
Podobně bychom mohli nahlížet i na katalánské pojetí tohoto svátečního dne, je tu však několik odlišností. První zajímavostí Sant Esteve je skutečnost, že dnem pracovního klidu je pouze v Katalánsku a na Baleárských ostrovech. Pro zbytek Španělska je 26. prosinec obvykle pracovním dnem*. Tento zvláštní rozdíl se obvykle vysvětluje historickými důvody sahajícími až do 9. století. V té době totiž Katalánsko spadalo pod franský vliv poté, co z něj vojsko Karla Velikého vytlačilo muslimy. V praxi to znamenalo, že katalánská společnost byla na rozdíl od zbytku Pyrenejského poloostrova pod vlivem jiného biskupství a tím pádem i trochu jiného, poněkud širšího pojetí rodiny. A jelikož o velkých svátcích, mezi které již tehdy patřily i ty vánoční, se měla celá rodina sejít pohromadě, vzhledem ke vzdálenosti a omezeným možnostem cestovat bylo třeba ještě jednoho nepracovního dne, aby se všichni stihli vrátit zpět do svých domovů. Původně tedy nešlo o den vyloženě sváteční, nýbrž o ryze logistické volno, které ostatně dokonale shrnuje i jedno katalánské pořekadlo: "Per Nadal cada ovella al seu corral / per Sant Esteve, cadascú a casa seva".
Sant Esteve je tak i dnes časem rodinných a přátelských setkání, během nichž se pokračuje v opulentním hodování z předchozího dne. Tradice velí, že slavnostní oběd 26. prosince by měl být tvořen ze zbytků z předchozího dne. Hlavním jídlem svatoštěpánské tabule jsou tzv. canelons, tedy katalánská verze italských těstovin známých pod názvem cannelloni. Příprava je podobná lasagním, podstatným rozdílem mezi italskými cannelloni a katalánskými canelons je pak zejména v konkrétní náplni, neboť v katalánské verzi by se mělo, jak už bylo řečeno, pracovat se zbytky z předchozího dne. Mnohem zajímavější na celé věci je skutečnost, že nejde o jídlo zas až tak tradiční, neboť se v katalánské společnosti uchytilo až na počátku 20. století.
V Barceloně ho totiž proslavil Michel Pompidor, kuchař legendárního pařížského podniku Maison Dorée, jenž se rozhodl otevřít si stejnojmenný restaurant v katalánské metropoli poté, co ten pařížský v roce 1902 definitivně skončil. Recept sahající svým původem až ke slavnému italskému hudebnímu skladateli G. Rossinimu měl v Barceloně obrovský úspěch a postupně se rozšířil i do dalších reastaurací. Odtud byl pak už jen krůček k postupné demokratizaci a oblibě tohoto jídla ve vánočních časech. Typicky vánočním jídlem se tak canelons v Katalánsku staly až okolo roku 1950. Předtím se v katalánských domácnostech na Štěpána připravovaly spíše rýžové pokrmy, k jejichž přípravě bylo též možné využít zbytky z předchozího svátečního dne. Nezbytnou součástí sváteční tabule je katalánská verze vánočního cukroví v podobě neules a torrons.
Jak vidno, sv. Štěpán patří i v katalánském pojetí spíše k rodinným svátkům a neoplývá žádnými zvláštními lidovými tradicemi. Tedy snad až na jednu. 26. prosinec je v Katalánsku tradičně jakýmsi koncertním dnem - všude po regionu se pořádají koncerty klasické hudby a svá vystoupení si plánují i významné hudební sbory v čele s tím nejslavnějším, Orfeó Català, jehož tradiční svatoštěpánský koncert v emblematickém koncertním sálu Palau de la Música Catalana každoročně v přímém přenosu vysílá i katalánská veřejnoprávní televize. Pro zájemce nabízíme záznamy z tohoto koncertu z přechozích let (2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022).
* V některých regionech bývá 26. prosinec svátečním dnem, pokud 25. prosinec připadne např. na neděli, k čemuž došlo shodou okolností zrovna v roce 2022. Ve Valencii a na Baleárských ostrovech často záleží na vládnoucí straně. Ve Valencii se sv. Štepán neslaví již několik dekád, na Baleárských ostrovech je situace v posledních letech proměnlivá.
O uplynulém víkendu se Barcelona rozloučila se součástí své moderní historie. Nejstarší doposud fungující nádraží na Pyrenejském poloostrově, Sant Andreu Comtal, nadobro zavřelo své brány po 168 letech nepřetržitého fungování.
Historická budova stanice Sant Andreu Comtal (Foto: www.beteve.cat)
Železniční stanice Sant Andreu Comtal byla slavnostně otevřena v létě 1854. Ačkoliv tudy neprocházela nejstarší železniční trať na celém Pyrenejském poloostrově, byla historiky považována za nejstarší dosud fungující stanici ve Španělsku a pravděpodobně i jedna z nejstarších v Evropě. Červeně omítnutá jednopatrová budova přitom na první pohled nijak zvlášť neoslní - její jedinečnost tkví v tom, že od svého vzniku neprošla žádnou rekonstrukcí, která by ji výrazněji pozměnila, je tedy prakticky identická jako v roce 1854. Připomeňme, že stanice vznikla coby součást linky spojující Barcelonu s nedalekým městem Granollers. V roce 1917 v bezprostřední blízkosti stanice vznikla i obří továrna La Maquinista, kde v dobách největší slávy až tři tisícovky dělníků stavěly nové lokomotivy.
Dnes jsou však její dny sečteny. V noci ze 2. na 3. prosince 2022 stanice odbavila svůj poslední vlak do Granollers. Následně zavřela své brány. Ne však na dlouho. Ročně jí totiž prošlo více než 800 000 cestujících. Současná stanice má být 11. prosince 2022 nahrazena moderní podpovrchovou stanicí nacházející se asi o padesát metrů východně. Jde o důsledek pokračujících prací na železničním uzlu La Sagrera. Pro zajímavost dodejme, že i tato nová stanice se má pyšnit alespoň jedním "nej" - největší nástěnnou malbu v celém Španělsku, zabírající přes 3000 metrů čtvrečních. Stará výpravní budova by se v budoucnu měla stát společenským centrem ve vlastnictví čtvrti Sant Andreu, avšak o jejím přesném účelu dosud nebylo rozhodnuto.
