19. 12. 2021

La Marató de TV3

La Marató de TV3 je televizní pořad, který letos již potřicáté uvede katalánská veřejnoprávní televize TV3. Jde o klasický charitativní projekt ve stylu českého Pomozte dětem, francouzského Téléthonu apod., které se vysílají i na dalších televizích v mnoha zemích světa. Zajímavé je, že Katalánci mají pověst lakomců, ale v přepočtu na obyvatele jsou často vůbec nejsolidárnějším národem co se podobných televizních benefičních programů týče. Pořad byl poprvé vysílán v roce 1992, kdy se během šestihodinové kampaně podařilo vybrat něco přes 1 200 000 €. Od té doby se koná pravidelně vždy poslední předvánoční neděli. Každý ročník této benefiční akce je věnován výzkumu konkrétní skupiny nemocí a boji s ní. Katalánci tak během uplynulých tří dekád mohli přispět na výzkum boje proti leukémii, rakovině, cukrovce, degenerativním onemocněním a v minulém ročníku (2020) i proti covidu. Od roku 2005 je součástí akce též El disc de la Marató se slavnými melodiemi přezpívanými do katalánštiny či vlastními songy účinkujících umělců. Už jeho zakoupením může člověk přispět. Za svůj společenský přínos byla akce roku 2016 odměněna Creu de Sant Jordi, druhým nejvýznamnějším oceněním katalánské vlády.

Za 30 let se na moderování tohoto známého pořadu vystřídala už pěkná řádka osobností... (Foto: TV3)

Během již zmiňovaných třiceti ročníků La Marató se podařilo vybrat více než 215 000 000 € (tedy více než 5,5 miliardy CZK). Poměrně často se v tematických ročnících střídají známé choroby jako rakovina, cukrovka, Alzheimer, Parkinson, RS, srdeční či plicní onemocnění nebo mentální potíže (ty jsou tématem letošního ročníku); poslední dobou dostala větší prostor i vzácná onemocnění jako např. nemoc motýlích křídel. Jen párkrát v historii se vybíralo na něco jiného - v roce 2012 kvůli ekonomické krizi TV3 vyhlásila sbírku na boj s chudobou a sociálním vyloučením, v roce 2020 se centrem zájmu stal logicky covid. Pořad se těší tradičně vysoké sledovanosti. Večerní část programu přitáhne k obrazovkám tradičně několik set tisíc lidí (obvykle 15-20% všech diváků u obrazovek), od roku 2012 se prakticky vždy podaří vybrat 10 a více milionů €. Přispívat je možno jednak na speciální telefonní linky v průběhu celého dne (dnes už to jde samozřejmě i přes internet), obvykle se však v daný den pořádá i mnoho kulturních či sportovních akcí, jejichž výtěžek se přičítá k vybrané částce.

18. 12. 2021

Václav Havel v Katalánsku

Dnes uplynulo přesně 10 let od úmrtí jedné z nejvýznamnějších postav novodobé české historie, prvního prezidenta samostatné České republiky Václava Havla (1936-2011). O jeho smrti tehdy informovala velká většina světových médií, pozornosti tato skutečnost neušla ani katalánskému tisku, jak jsme ostatně v jednom z našich prvních článků na blogu informovali. Po deseti letech od Havlovy smrti tedy i my přispějeme svou troškou do mlýna a ve stručném článku se podíváme, jaký odkaz první český prezident zanechal v Barceloně a okolí...

Zleva: Katalánský premiér Jordi Pujol, český prezident Václav Havel, tlumočnice a překladatelka Monika Zgustová, český ministr zahraničí Jiří Dienstbier na setkání v Barceloně v 90. letech (Foto: www.novinky.cz)

PREMI INTERNACIONAL CATALUNYA
Premi Internacional Catalunya neboli Mezinárodní katalánská cena bývá udělována každoročně od roku 1989 katalánskou regionální vládou významným osobnostem, které svou činností přispěly k rozvoji vědy, kultury či ekonomiky a zároveň na ně svým způsobem může být nazíráno jako na morální autority. Cenu předává katalánský premiér a její součástí je kromě finanční odměny i menší umělecké dílo. Držiteli či držitelkami tohoto ocenění se v minulosti stali kupříkladu Jacques Delors, Doris Lessing, Harold Bloom, Jimmy Carter, Haruki Murakami, Jane Goodall, Costa-Gavras nebo Desmond Tutu. V květnu 1995 se o ni podělili německý exprezident Richard von Weizsäcker a tehdejší český prezident a dramatik Václav Havel. Havlův projev při této příležitosti si můžete přečíst anglickyfrancouzsky a po vytvoření profilu a přihlášení i česky na stránkách Knihovny Václava Havla. V roce 2007 byla Havlovi v Praze předáno jiné, méně prestižní katalánské ocenění Medalla Carrasco i Formiguera.

HAVEL V KATALÁNŠTINĚ A VE ŠPANĚLŠTINĚ
Havlovo literární dílo se dočkalo překladu do katalánštiny i španělštiny již během 80. let minulého století, hojně vydáváno bylo ihned po sametové revoluci. Velkou zásluhu na tom měla i v Katalánsku usídlená česká překladatelka a spisovatelka Monika Zgustová. Ta do katalánštiny přeložila Havlovy hry Audience a Vernisáž (Audiència & Vernissatge, Barcelona: Institut del Teatre, 1985), básnickou sbírku Antikódy (Anticodis, Barcelona: Tabelaria, 2003) a známý projev Slovo o slovu (Paraules sobre la paraula, Barcelona: Llibres de l'Índex, 1990). Divadelní hru Largo desolato do katalánštiny přeložil Pere Grau i Rovira (Largo desolato, Barcelona: Edicions 62, 1990). Tato divadelní hra je k dispozici i ve španělštině, tentokrát v překladu Moniky Zgustové, která se postarala i o španělské vydání Dopisů Olze a knihu rozhovorů Prosím, stručně. Ve španělštině jsou k dispozici též Havlovy eseje Moc bezmocných, Odpovědnost jako osud, Letní přemítání divadelní hra Vyrozumění a Výběr z projevů. Za zmínku stojí i několik Havlových životopisů od Edy Kriseové, Alberta Llorky a Michaela Žantovského

INSPIRATIVNÍ POLITIK
Václava Havla si v Katalánsku ovšem nevšímají pouze kvůli jeho roli v sametovém převratu z roku 1989 nebo kvůli jeho divadelním hrám. Pro celou řadu místních politiků byl určitým vzorem zejména ve způsobu, jakým se během jeho úřadu rozdělilo Československo. Právě tento mírový rozchod ve svých projevech či pamětech zmiňovali a Havla za vzor si kladli snad všichni katalánští premiéři posledních dekád, od Jordiho Pujola až po Quima Torru. Symbolický prostor k dialogu ostatně nabízí i slavná Lavička Václava Havla, jež byla slavnostně odhalena v únoru 2014 v barcelonském Parc de la Ciutadella. Katalánská metropole se tak stala třetí na světě, která se mohla honosit tímto monumentem.



15. 12. 2021

Francesc d'Assís Tàrrega: Tvůrce Nokia Tune

Francesc d'Assís Tàrrega i Eixea (1852-1909) byl valencijský kytarista a hudební skladatel. Proslul nejen jako ve své době asi nejlepší kytarový virtuóz, nesmrtelným ho o necelé století později učinil výrobce mobilních telefonů Nokia, který jednu z Tàrregových skladeb využil pro dvou legendární znělku.

Francesc d'Assís Tàrrega (Foto: wikipedia.org)

Tàrrega se narodil ve valencijském městě Vila-real. Dětství prožil v okolí kláštera klarisek Sant Pasqual, kde pracovali jeho rodiče. Tento fakt se často zmiňuje v souvislosti se vznikem Tàrregovy hudební kariéry, neboť jeho rodiče měli často tolik práce, že se o malého Francesca starala chůva. Té však jednou chlapec utekl a spadl do příkopu, přičemž si poranil zrak. Tàrregův otec se bál, že jeho syn zcela oslepne, proto se rodina přestěhovala do nedalekého okresního centra Castelló de la Plana, aby se chlapec začal věnovat hudbě, a mohl se tak i v případě slepoty živit jako hudebník. Faktem je, že v samotných začátcích Tàrregu ovlivnila hned dvojice slepých hudebníků (Eugeni Ruiz, Manuel González), kteří ho uvedli nejen do všech tajů hry na kytary, nýbrž mu dali i patřičnou průpravu pro pouliční koncertování.

To se mu docela hodilo při krátkém přesunu do Barcelony, kam rodiče Tàrregu vyslali na další studia hudby. Mladík ale rychle zvlčil a místo docházení na konzervatoř s partou jiných mladých hudebníků raději koncertoval po kavárnách a barech. Následoval návrat domů a nutnost přispívat výdělky ze svých koncertů do rodinného rozpočtu. Roku 1874 začal studovat madridskou konzervatoř, kde měl štěstí na chápavé vyučující. Ti rozpoznali jeho nesmírný talent pro hru na kytaru, proto ho nenutili zbytečně ztrácet čas s klavírem a ponechali mu dostatek prostoru ke kytarové dokonalosti. Tàrrega vcelku pravidelně koncertoval již během těchto studií, od 80. let 19. stol. pak zaznamenává i výrazné mezinárodní úspěchy - dlouhé koncertní šňůry, na nichž hrál i pro nejvybranější evropské publikum (např. pro členy královských rodin apod.), ho zavedly do Londýna, Paříže, Madridu, Říma, Neapole, Florencie i do Barcelony.

V katalánské metropoli ostatně díky štědré mecenášce od určitého času disponoval vilkou ve čtvrti Sant Gervasi, kde složil většinu svých nejznámějších skladeb, k nimž patří kupříkladu Capricho árabe, Danza mora, Gran jota nebo Recuerdos de la Alhambra. Tàrrega proslul též svou adaptací některých melodií slavných hudebních skladatelů jako Beethoven, Chopin či Schubert pro kytaru. V odborných kruzích se o něm též často hovoří jako o revolucionáři s přelomovou technikou hry. Ačkoliv měl zkušenosti z velkých koncertních sálů, sám platil za poměrně introvertní osobnost, která dávala přednost domácím koncertům pro úzký okruh přátel. Tento individualistický přístup mu byl výhodou v rámci pedagogické činnosti. Jeho studenti, mezi něž patřila i celá řada pozdějších skvělých kytaristů (např. Emili Pujol, Miquel Llobet, Salvador García), na něj vždy vzpomínali jako na vynikajícího pedagoga. 

I přes to všechno ho zejména na konci života provázely vleklé zdravotní potíže, s čímž souvisel i postupný propad do chudoby, z níž mu pořádáním benefičních koncertů museli pomáhat i někteří z jeho přátel. Zemřel na konci roku 1909 v Barceloně, pochován je na hřbitově v Castelló de la Plana. Jedna z jeho skladeb ho však učinila nesmrtelným, neboť ji nyní zná celý svět. Skladbu Gran Vals Tàrrega složil v roce 1902 a ačkoliv patřila k těm populárnějším v jeho repertoáru, světovému věhlasu se začala těšit až od roku 1994, kdy si část této skladby vypůjčila finská telekomunikační společnost Nokia. Ta se rozhodla odlišit od ostatních originální znělkou, kterou obdařila svůj přelomový mobilní telefon Nokia 2110. Jelikož byla tato melodie brzy nastavená jako tovární, ozývala se i na dalších legendárních modelech finské značky, až se stala jednou z vpravdě ikonických znělek. V různých úpravách ji pak Nokia používala prakticky až do konce svých mobilních dní. Ačkoliv je Nokia Tune tím nejznámějším Tàrregovým odkazem našemu světu, jeho hudbou se ve své tvorbě inspirovali mnozí hudebníci (např. Mike Oldfield) nebo tvůrci filmů či televizních seriálů. Po tomto valencijském hudebníkovi byl pojmenován i asteroid s označením (5058) Tarrega.