Barcelona na první pohled ohromí zejména svou proslulou architekturou, avšak i drobnější městské prvky si v katalánské metropoli zaslouží velkou pozornost, i když řada z nich je onomu prvnímu pohledu často skryta. Jedním z prvků, které umocňují kouzlo Barcelony, jsou zdejší sochy. Město se sice nemůže chlubit mnoha historickými sousošími slavných autorů, nicméně zejména 20. století Barcelonu obohatilo o desítky nových soch*. Na ty nejzajímavější z nich se zaměříme na následujících řádcích.
 |
| Toro pensant (1972, Josep Granyer) (Foto: espanabizarra.tumblr.com) |
TORO PENSANT & GIRAFA COQUETA
A začneme hned dvěma pozoruhodnými díly barcelonského sochaře Josepa Granyera (1899-1983). Nacházejí se na ulici Rambla de Catalunya, kde je už tak uměleckých vjemů přehršel, proto se vám snadno může stát, že si ani jedné ze soch nevšimnete. Toro pensant (česky Zamyšlený býk) se nachází na křižovatce Rambla de Catalunya s Gran Via de les Corts Catalanes, uvolněnější Girafa coqueta (česky Žirafa koketa) si lebedí na samém konci zmiňované ulice, na křižovatce s Avinguda Diagonal.
Pokud vám obě sochy něco připomínají, jste na správné stopě. Granyer se při jejich tvorbě inspiroval slavnými díly Augusta Rodina a Antonia Canovy. Obě bronzové sochy, představující zvířata v typicky lidských pozicích, pocházejí z roku 1972 a jsou součástí původního uměleckého projektu, který si vymysleli obyvatelé Rambla de Catalunya, aby zabránili přeměně své ulice v dopravní tepnu. Celkově mělo být po celé délce ulice rozmístěných deset soch, avšak realizovány byly jen tyto dvě. Legenda praví, že koketující žirafa stále čeká na chvíli, kdy 1180 metrů vzdálený býk konečně přestane přemýšlet a staví se na návštěvu. Docela nadějně to přitom vypadalo jednou nad ránem v listopadu 2003, kdy trojice mladíků sochu býka vyrvala z podstavce a pokusila se ji ukrást (možná ho opravdu chtěli jen vzít za žirafkou...), nicméně policie je chytila zrovna ve chvíli, kdy trofej nakládali do dodávky.
LA FONT DE LA GRANOTA
Nicméně žirafka až tak osamoceně také nežije. Jen pár metrů od ní (křižovatka carrer Còrsega a Diagonal) se nachází další zajímavá socha, jež se za více než 100 let existence stala nedílnou součástí centra Barcelony. La Font de la Granota (1912) byla součástí iniciativy, která se na počátku 20. stol. snažila rostoucí městkou čtvrť Eixample vybavit mnoha drobnými kašnami s pitnou vodou, jejichž součástí budou i drobná umělecká dílka.
Populární "Žabí pramen" vytvořil katalánský sochař Josep Capmeny (1858-1922). Zatímco kamenný blok samotné kašny pochází z nedalekého Montjuïcu, místní nedají dopustit především na bronzovou sochu malého chlapce, jenž v rukou drží žábu, z níž proudí voda. La Font de la Granota je dalším příkladem toho, že barcelonské sochy mají občas dost krušný život. V roce 2009 kašnu smetl nepozorný řidič nákladního vozu. Dílo se rozlomilo na dva kusy, avšak díky pečlivé práci restaurátorů bylo vráceno na původní místo již po několika měsících.
MAMUT V PARC DE LA CIUTADELLA
Tuto sochu nejspíš netřeba představovat. Snad každý, kdo kdy zavítal do největšího parku v centru Barcelony, si velikého mamuta musel všimnout. Nachází se kousek od monumentální fontány a dodnes fascinuje zejména ty nejmenší z nás. Mamut byl vytvořen roku 1907 podle makety katalánského sochaře Miquela Dalmaua. Šlo o vůbec první železobetonovou sochu v katalánské metropoli. I toto dílo byla součástí ambiciózního plánu, který však nedošel svého naplnění. Přední katalánský geolog a speleolog Norbert Font Sagué (1874-1910) totiž zamýšlel zaplnit park celou sérií soch vyhynulých zvířat, která kdysi obývala i území Katalánska. Dalším v řadě měl být obří diplodocus, nicméně z projektu sešlo kvůli nečekané smrti jeho iniciátora v roce 1910. Mamut je tedy jediným pozůstatkem jakési plánované pravěké zoo. Dodejme jen, že mamutí socha v Parc de la Ciutadella je v životní velikosti, na výšku měří přes 5 metrů. A zároveň má i praktické využití, neboť jeho chobot byl vyprojektován jako lavička.
DAMA DEL PARAIGUA
Dáma s deštníkem - socha, která korunuje ornamentální fontánu Josepa Fontserého v areálu barcelonské zoo v Parc de la Ciutadella. Zpočátku se toto dílo místním obyvatelům nelíbilo, socha jim přišla příliš banální. Postupně se s ní ale sžili, a tak se Dama del Paraigua v jednu chvíli stala dokonce jedním ze symbolů města. Od roku 1957 je však součástí již zmiňovaného areálu zoo, takže vidět ji na vlastní oči mohou jen platící zájemci.
Autorem mramorové krásky s deštníkem byl katalánský sochař Joan Roig i Solé (1835-1918). Sochu vytvořil roku 1884 a nakonec bylo rozhodnuto, že ozdobí Fontserého fontánu, která byla součástí příprav areálu na Světovou výstavu v roce 1888. Zvláštní pozornost si zasluhuje deštník, který sice postavu chrání před deštěm, nicméně díky důmyslnému systému fontány jeho špička funguje jako vodotrysk, takže jde o ochranu lehce pochybnou. Současný deštník je z roku 1985. Fontána byla kompletně zrekonstruována v roce 2004.
LAVIČKA VÁCLAVA HAVLA
Naší poslední dnešní zastávkou bude místo spojené i s Českou republikou. 15. února 2014 byla totiž v barcelonském Parc de la Ciutadella, jen pár metrů od sídla Katalánského parlamentu, slavnostně odhalena jedna z Laviček Václava Havla. Jde o projekt pamětních míst věnovaných Václavu Havlovi v podobě dvojice křesel spojených kulatým stolem, jehož středem prorůstá kmen lípy, českého národního stromu. Má sloužit k setkávání a vybízet k diskuzi. Autorem monumentu je Bořek Šípek, významný český architekt a designér a osobní přítel Václava Havla. První ze série monumentů byl odhalen v říjnu 2013 ve Washingtonu D.C., další pak v prosinci 2013 v Dublinu. Barcelonský monument je tak třetím svého druhu. Další naleznete například v Praze, Českých Budějovicích, Oxfordu, Benátkách či v Tel Avivu. Lavička Václava Havla v Barceloně je zároveň nejnovější uměleckou instalací v parku, v němž se nachází několik desítek soch.
A začneme hned dvěma pozoruhodnými díly barcelonského sochaře Josepa Granyera (1899-1983). Nacházejí se na ulici Rambla de Catalunya, kde je už tak uměleckých vjemů přehršel, proto se vám snadno může stát, že si ani jedné ze soch nevšimnete. Toro pensant (česky Zamyšlený býk) se nachází na křižovatce Rambla de Catalunya s Gran Via de les Corts Catalanes, uvolněnější Girafa coqueta (česky Žirafa koketa) si lebedí na samém konci zmiňované ulice, na křižovatce s Avinguda Diagonal.
Pokud vám obě sochy něco připomínají, jste na správné stopě. Granyer se při jejich tvorbě inspiroval slavnými díly Augusta Rodina a Antonia Canovy. Obě bronzové sochy, představující zvířata v typicky lidských pozicích, pocházejí z roku 1972 a jsou součástí původního uměleckého projektu, který si vymysleli obyvatelé Rambla de Catalunya, aby zabránili přeměně své ulice v dopravní tepnu. Celkově mělo být po celé délce ulice rozmístěných deset soch, avšak realizovány byly jen tyto dvě. Legenda praví, že koketující žirafa stále čeká na chvíli, kdy 1180 metrů vzdálený býk konečně přestane přemýšlet a staví se na návštěvu. Docela nadějně to přitom vypadalo jednou nad ránem v listopadu 2003, kdy trojice mladíků sochu býka vyrvala z podstavce a pokusila se ji ukrást (možná ho opravdu chtěli jen vzít za žirafkou...), nicméně policie je chytila zrovna ve chvíli, kdy trofej nakládali do dodávky.
 |
| Girafa coqueta (1972, Josep Granyer) (Foto: www.todobarcelona.org) |
LA FONT DE LA GRANOTA
 |
| La Font de la Granota, 2013 (Foto: vestigiosdebcn.wordpress.com) |
Populární "Žabí pramen" vytvořil katalánský sochař Josep Capmeny (1858-1922). Zatímco kamenný blok samotné kašny pochází z nedalekého Montjuïcu, místní nedají dopustit především na bronzovou sochu malého chlapce, jenž v rukou drží žábu, z níž proudí voda. La Font de la Granota je dalším příkladem toho, že barcelonské sochy mají občas dost krušný život. V roce 2009 kašnu smetl nepozorný řidič nákladního vozu. Dílo se rozlomilo na dva kusy, avšak díky pečlivé práci restaurátorů bylo vráceno na původní místo již po několika měsících.
MAMUT V PARC DE LA CIUTADELLA
Tuto sochu nejspíš netřeba představovat. Snad každý, kdo kdy zavítal do největšího parku v centru Barcelony, si velikého mamuta musel všimnout. Nachází se kousek od monumentální fontány a dodnes fascinuje zejména ty nejmenší z nás. Mamut byl vytvořen roku 1907 podle makety katalánského sochaře Miquela Dalmaua. Šlo o vůbec první železobetonovou sochu v katalánské metropoli. I toto dílo byla součástí ambiciózního plánu, který však nedošel svého naplnění. Přední katalánský geolog a speleolog Norbert Font Sagué (1874-1910) totiž zamýšlel zaplnit park celou sérií soch vyhynulých zvířat, která kdysi obývala i území Katalánska. Dalším v řadě měl být obří diplodocus, nicméně z projektu sešlo kvůli nečekané smrti jeho iniciátora v roce 1910. Mamut je tedy jediným pozůstatkem jakési plánované pravěké zoo. Dodejme jen, že mamutí socha v Parc de la Ciutadella je v životní velikosti, na výšku měří přes 5 metrů. A zároveň má i praktické využití, neboť jeho chobot byl vyprojektován jako lavička.
 |
| Mamut, Parc de la Ciutadella (Foto: wikipedia.org) |
DAMA DEL PARAIGUA
 |
| Dama del Paraigua (Foto: wikipedia.org) |
Autorem mramorové krásky s deštníkem byl katalánský sochař Joan Roig i Solé (1835-1918). Sochu vytvořil roku 1884 a nakonec bylo rozhodnuto, že ozdobí Fontserého fontánu, která byla součástí příprav areálu na Světovou výstavu v roce 1888. Zvláštní pozornost si zasluhuje deštník, který sice postavu chrání před deštěm, nicméně díky důmyslnému systému fontány jeho špička funguje jako vodotrysk, takže jde o ochranu lehce pochybnou. Současný deštník je z roku 1985. Fontána byla kompletně zrekonstruována v roce 2004.
LAVIČKA VÁCLAVA HAVLA
Naší poslední dnešní zastávkou bude místo spojené i s Českou republikou. 15. února 2014 byla totiž v barcelonském Parc de la Ciutadella, jen pár metrů od sídla Katalánského parlamentu, slavnostně odhalena jedna z Laviček Václava Havla. Jde o projekt pamětních míst věnovaných Václavu Havlovi v podobě dvojice křesel spojených kulatým stolem, jehož středem prorůstá kmen lípy, českého národního stromu. Má sloužit k setkávání a vybízet k diskuzi. Autorem monumentu je Bořek Šípek, významný český architekt a designér a osobní přítel Václava Havla. První ze série monumentů byl odhalen v říjnu 2013 ve Washingtonu D.C., další pak v prosinci 2013 v Dublinu. Barcelonský monument je tak třetím svého druhu. Další naleznete například v Praze, Českých Budějovicích, Oxfordu, Benátkách či v Tel Avivu. Lavička Václava Havla v Barceloně je zároveň nejnovější uměleckou instalací v parku, v němž se nachází několik desítek soch.
 |
| Lavička Václava Havla v Parc de la Ciutadella, 2014 |
*Nejstarší sochy dochované coby součást barcelonského veřejného prostoru pocházejí z počátku 15. století, avšak sochy vznikající ryze pro otevřené veřejné prostranství vznikaly v Barceloně až v průběhu 17. století. Nejstarší dochovanou z tohoto období je barokní Font de Santa Eulàlia z roku 1673. Z dnešního pohledu je však Barcelona především ohromnou pokladnicí sochařství století dvacátého, případně konce století devatenáctého. Podobně jako v mnoha jiných oblastech byla řada sochařských děl v Barceloně vytvořena u příležitosti světově významných událostí, které město hostilo (např. Světová výstava 1888, Světová výstava 1929 či Olympijské hry 1992).
Žádné komentáře:
Okomentovat