Smutná zpráva dorazila o víkendu z Japonska. Ve věku 69 let zemřel v rodinném kruhu velký katalanista a propagátor japonské kultury v Katalánsku Ko Tazawa. Ačkoliv posledních pět let prožil s postupující rakovinou, podařilo se mu za sebou nechat vskutku titánský odkaz v podobě rozsáhlé pedagogické činnosti, více než dvou desítek překladů i několik vlastních děl včetně již takřka dokončeného katalánsko-japonského a japonsko-katalánského slovníku.
 |
| Ko Tazawa v Barceloně (Foto: Institut Ramon Llull) |
Ko Tazawa (1953-2022) se narodil v japonské Yokohamě a zdánlivě nic nenaznačovalo, že by měl někdy přijít do kontaktu s Katalánskem. Podobně jako řada jeho generačních souputníků ze střední třídy byl veden ke vzdělání, nicméně ani za studií se nevěnoval ničemu, co by ho zcela naplňovalo. Sám vždycky tvrdil, že byl špatný student, ale kvůli společenskému tlaku i předchozímu studijnímu profilu si nějaký obor vybrat musel. Po zisku vysokoškolského diplomu v oboru sociologie se i díky kontaktům svého strýce, který jednu dobu v Japonsku zastával i ministerský post, dostal k dobře placenému místu v bance. Ani tam ho to příliš nebavilo, a tak při první příležitosti změnit prostředí ani na chvíli nezaváhal. Banka ho totiž vyslala do zahraničí s tím, že se tak naučí další jazyk a pak bude platný při expanzi na další trh. Ačkoliv si Tazawa za svou novou destinaci přál Paříž, kvůli choutkám na španělský trh skončil v Barceloně.
Právě tam ho banka v roce 1978 vyslala, aby se naučil španělsky. Tazawa se tak ocitl uprostřed víru dějin, neboť Španělsko na konci 70. let 20. století právě procházelo náročným přechodem k demokracii. V Katalánsku po letech frankistického útlaku znovu začala vzkvétat katalánština, a tak se mladý Japonec seznámil i s pro něj nepředstavitelným konceptem bilingvní společnosti. I díky předchozí znalosti francouzštiny zvládl španělštinu asi za rok, během něhož mu však Barcelona i tamní jazyk dokázaly učarovat. Poté se Tazawa přesunul do Madridu, kde několik let pracoval na nově otevřené pobočce vysílající japonské banky. Ještě ve Španělsku se stihl oženit a možná i silná filologická orientace jeho novomanželky ho tehdy ovlivnila v hledání dalšího životního uplatnění. Po návratu do Japonska nechal práci v bance a ponořil se do univerzitního studia španělštiny, zatímco se jako samouk pomocí kazet a novinových článků učil katalánsky. Zájem o katalánštinu ho nakonec dovedl i k myšlence doktorského studia na Universitat de Barcelona.
Na počátku 90. let minulého století se rozhodl k riskantnímu kroku a spolu s manželkou a dvěma malými dětmi se přestěhoval do katalánské metropole, kde v letech 1993-1996 pracoval na své doktorské práci (úspěšně obhájenou roku 1999) a příležitostně učil japonštinu. Už v té době však fungoval jako významný zprostředkovatel katalánsko-japonských kulturních vztahů. Již na počátku 90. let 20. stol. v Japonsku vydal několik popularizačních textů věnujících se katalánské historii či architektuře, publikoval také základní úvod do katalánské gramatiky. V souvislosti se svým tříletým pobytem v Barceloně začal o svém dobrodružství sepisovat v katalánštině knížečku, která se vzápětí stala malým bestsellerem (Catalunya i un japonès, 1993). Později vydal několik dalších deníkových záznamů mapujících osudy své rodiny po návratu do Japonska. V Katalánsku mu vyšla i kniha receptů z japonské kuchyně či vlastní vize Japonska v souvislosti s jadernou havárií ve Fukušimě. Jen několik měsíců před smrtí se dočkal i vydání svého posledního autorského díla Petjades d'un japonès (Catalunya i un japonès 30 anys després), jež vyšlo v malém katalánském nakladatelství Lapislàtzuli.
S tímto nakladatelstvím Tazawa v posledních letech jako překladatel úzce spolupracoval a zasadil se v něm o publikování zajímavých a v Evropě nepříliš známých a překládaných japonských autorů (Ógai Mori, Naoja Šiga, Ango Sakaguči, Osamu Dazai). Zároveň Tazawa v posledních třech dekádách překládal do japonštiny zásadní katalánské autory jako Mercè Rodoreda, Albert Sánchez Piñol, Joanot Martorell, Quim Monzó, Josep Maria Espinàs či Jesús Moncada. Sám často hrdě uváděl, že se mu podařilo v Japonsku prosadit překlad tří pro něj nejzásadnějších katalánských románů (Tirant lo Blanc, La plaça del Diamant a Camí de sirga). Vrcholným dílem pro něj však měl být kompletní velký katalánsko-japonský a japonsko-katalánský slovník, jehož příruční verzi vydal před několika lety v Japonsku a jehož definitivní verze by v Katalánsku měla vyjít do konce letošního roku.
Tohoto okamžiku se Ko Tazawa nedožije, nicméně už během své pouti na této planetě byl za svůj celoživotní přínos katalánsko-japonským vztahům několikrát oceněn. V roce 2003 si z rukou premiéra Jordiho Pujola převzal nejvyšší možné vyznamenání, na něž si cizinec v Katalánsku může dělat zálusk, tedy Kříž sv. Jiří (Creu de Sant Jordi), a v roce 2019 obdržel Premi Internacional Ramon Llull, jež od roku 1986 za celoživotní přínos oceňuje významné zahraniční katalanisty či katalanistické organizace. Tazawa byl populární i mezi širšími vrstvami katalánské společnosti. Byl pravidelným přispěvatelem deníků Avui a Ara, objevil se též v pořadech katalánské veřejnoprávní televize TV3 Afers exteriors a Katalonski. Ko Tazawa milované Katalánsko navštěvoval pravidelně, nejčastěji v letních měsících. Kromě malého bytu v Barceloně si s rodinou pořídil i domeček ve vesnici Queralbs, kde hodlal trávit část zaslouženého důchodu. S milovanou druhou vlastí se rozloučil v létě 2022 u příležitosti prezentace své poslední knihy. Japonská katalanistika jen stěží najde někoho, kdo by se v budoucnu jejímu zakladateli vyrovnal.
