Ve srovnání s českými toky působí většina katalánských řek spíše jako neškodné potůčky, které zejména přes léto zcela vysychají. Zdání však někdy klame. Stačí jediná pořádná průtrž mračen a jindy vyschlým korytem začíná proudit smrt. Přesně k tomu totiž došlo v noci z 25. na 26. září 1962 v katalánském okresu Vallès Occidental...
 |
| Tragické záplavy z 25. září 1962 zachytila i známá fotoreportérka Joana Biarnés (Foto: www.nuvol.com a www.monterrassa.cat) |
Bleskové povodně nejsou v Katalánsku ničím překvapivým, zvláště pak v druhé polovině září. Jen před pár dny silné deště potrápily oblast Tarragony, 27 let nedávno uplynulo od tzv. bouře století, která v září 1995 vytopila katalánskou metropoli. nic z toho se však nedá srovnat s katastrofou, jež se rozpoutala 25. září 1962 nad okresem Vallès Occidental a několika s ním sousedícími oblastmi včetně Barcelony. Pršet začalo kolem půl osmé večer a během necelých čtyř hodin na některých místech napadlo až 250 litrů na metr čtvereční, tedy takřka polovina průměrné hodnoty ročních srážek na daném místě. Ve chvíli nejvyšší intenzity z nebe padalo až 6 milimetrů vody za minutu. To okamžitě rozvodnilo jindy klidné potůčky a říčky protékající městy jako Sabadell, Cerdanyola, Sant Quirze, Montcada i Reixac či Ripollet. Velká část vody doputovala z těchto přítoků i do obou barcelonských řek Besòs a Llobregat.
Tragických rozměrů však tato blesková povodeň nabrala ve městech Terrassa a Rubí, kde rozbouřené toky smetly celé čtvrti. Podle očitých svědků byla síla vody neuvěřitelná. Přívalová vlna rvala i mosty, které pak vláčela stovky metrů před sebou. V Terrasse povodeň zničila čtvrti Les Arenes a Ègara, v Rubí vymazala z povrchu zemského čtvrť Escardívol. V těchto dvou městech bylo též nejvíce obětí na lidských životech. Tehdejší frankistický režim vyčíslil počet obětí včetně zmizelých přibližně na 700, podle historiků se však reálná bilance mohla vyšplhat až k tisícovce mrtvých a zmizelých. Část obětí se nepodařilo identifikovat, stovky lidí nenávratně zmizely pod nánosy trosek a bahna, nebo je proud řeky odnesl až do Středozemního moře. Další stovky lidí utrpěly zranění a přišly o střechu nad hlavou. Co do počtu obětí šlo doposud o jednu z největších přírodních katastrof na katalánském území, srovnatelnou snad jen se zemětřesením z roku 1428.
Obrovský počet obětí měla na svědomí povolnost diktátorského režimu, který se příliš nestaral o to, kde a jak si přistěhovalci z jiných částí Španělska v Katalánsku stavějí své nuzné příbytky. V 50. a 60. letech se tak masivně stavělo v záplavových zónách a v případě Terrassy a Rubí dokonce i přímo v korytech řek. Obrovský počet obětí by tak na svědomí měla i mnohem menší průtrž mračen. Kromě lidských obětí záplavy přivodily mnoho materiálních škod, voda smetla desítky továren a přivodila krach mnoha průmyslovým podnikům. Na místo katastrofy se o několik dní později vydal tehdejší princ Juan Carlos I s manželkou i diktátor Franco. Příslušné úřady se následně postaraly o úpravu toku daných řek a zasadily se i o výstavbu masivních betonových zábran. Podobné záplavy se tedy v tomto místě již neopakovaly.
Žádné komentáře:
Okomentovat