Bezesporu patřila k nejkrásnějším španělským herečkám své generace, možná dokonce i všech dob. Majitelka uhrančivých očí, Emmanuela Beltran Rahola (1946-2016), známá hlavně pod uměleckým jménem Emma Cohen, však vynikla i v jiných uměleckých odvětvích. Na následujících řádcích si připomeneme zajímavý životní příběh této všestranné katalánské umělkyně.
 |
| Emma Cohen v dobách své největší slávy (Foto: La Vanguardia) |
Rodačka z poválečné Barcelony v mládí studovala práva, nakonec však dala přednost herectví. Naplno s ním ostatně začala až na univerzitě, později přidala i několik let na prestižní divadelní škole Escola d'Art Dramàtic d'Adrià Gual. Již od mládí se též pravidelně pohybovala ve světě mladých bohémů a revolucionářů, ačkoliv to bylo plně proti přesvědčení jejich rodičů, zavedených katalánských právníků. Nedlouho poté se ostatně s rodinou rozhádala. Revoluční události roku 1968 ostatně zažila na vlastní kůži přímo v Paříži, kde tehdy navštívila divadelní festival v Nancy a zachtělo se jí při té příležitosti trochu lépe poznat francouzskou metropoli. V tomtéž roce se též poprvé objevila na filmovém plátnu. Legendární snímek Tuset Street (1968) následovalo ještě několik titulů patřících do zlatého fondu tzv. barcelonské školy, např. Historia de una chica sola (1969) nebo El techo de cristal (1971). Španělští diváci si ji bezesporu pamatují i z oblíbeného seriálu El conde de Monte Cristo (1969), kde si zahrála přítelkyni Edmonda Dantese.
Od roku 1972 sledujeme její příklon k mnohem komerčnějším snímkům, často se objevovala i v relativně odvážných filmech v rámci nově vznikajícího žánru "destape", jenž po létech frankistické cenzury do španělské kinematografie přinášel i zcela odhalené erotické scény. Nutno dodat, že Emma Cohen byla v 70. letech nesmírně žádanou herečkou, každoročně totiž natočila i čtyři až pět filmů. Z těch nejznámějších jmenujme například Al otro lado del espejo (1973), Celedonio y yo somos así (1977), Tigres de papel (1977), Solos en la madrugada (1978) nebo Cuentos eróticos (1980). To už je plně etablovaná v Madridu, kde žije se svým celoživotním partnerem, slavným španělským hercem a režisérem Fernandem Fernánem Gómezem (1921-2007), jenž ji posléze obsadil i do několika vlastních snímků - zmiňme například filmy Mambrú se fue a la guerra (1986), El viaje a ninguna parte (1986) nebo El mar y el tiempo (1989). Naposledy se na stříbrném plátně objevila právě po boku svého muže ve filmu El abuelo (1998).
Poněkud méně známá je i její role slepice Caponaty v dětském pořadu Barrio sésamo, který se na španělské veřejnoprávní televizi vysílal v letech 1979-1980. I přes relativně krátkou dobu si tato postava získala srdce mnoha dětských diváků. Časem ubývající televizní i filmové role dokázala Emma Cohen skvěle nahradit působením v jiném uměleckém odvětví. V roce 1983 totiž napsala svůj první román, Toda la casa era una ventana, po němž následovala necelá desítka dalších. Za zmínku stojí i její sbírka postřehů z již zmiňovaného revolučního léta 1968 pod názvem La libreta francesa (2010). Kromě výše zmíněného taktéž nepravidelně psala sloupky pro španělský deník El Mundo a příležitostně též psala scénáře k několika rozhlasovým i televizním pořadům. Od smrti manžela v roce 2007 se zcela stáhla z veřejného života. Podle svědectví několika přátel během té doby pilně pracovala na několika dalších románech i dětských knihách. Uvidíme, jestli některé z nich ještě někdy spatří světlo světa.
