22. 1. 2023

Agustí Villaronga

Díky více než čtyřicetileté filmové dráze na něj bude historie pohlížet jako na jednu z největších postav katalánské kinematografie. Mezinárodně ho přitom proslavilo až relativně pozdní dílo a během některých etap své kariéry docela vážně přemýšlel i o tom, že filmu definitivně nechá. Naštěstí tak neučinil a světu nakonec kromě několika krátkometrážních a dokumentárních snímků zanechal více než deset originalitou překypujících celovečerních filmů.

Agustí Villaronga, 1953-2023 (Foto: www.academiadecine.com)

Agustí Villaronga (1953-2023) se narodil v mallorském hlavním městě Palma. Lásku k divadlu a audiovizuálnímu umění čerpal z rodinného nadšení. Už ve 14 letech měl jasno o tom, že by se chtěl jednou stát filmovým režisérem. Po střední škole se přestěhoval do Barcelony, kde si už za studií našel cestu k divadlu a scénografii. Kromě některých divadelních rolí si na sklonku 70. let 20. stol. střihl i několik rolí filmových. Po několika krátkometrážních snímcích si o pozornost ve světě stříbrného plátna řekl hororem Tras el cristal, který měl premiéru v březnu 1987 a míchal v sobě mnoho různých témat včetně pedofilie a homosexuality, která se ve větší či menší míře stala východisky mnoha Villarongových filmů. Prvotina se dočkala nadšených kritik i několika málo ocenění, zároveň však kvůli tematice a jejímu syrovému ztvárnění vyvolala určitou polemiku.

Následovalo drama El niño de la Luna (1989), jež získalo hned deset nominací na španělské filmové ceny Goya, přičemž zvítězilo ve třech kategoriích - Villarongy si tehdy odnesl sošku za nejlepší původní scénář. Film se promítal též na festivalu v Cannes, nicméně z komerčního hlediska měl své rezervy. Agustí Villaronga následně strávil takřka celou dekádu spíše menšími projekty a častými pochybnostmi o tom, jestli pro něj má smysl ve filmovém světě setrvávat. Tento existenční boj nakonec dopadl dobře pro svět stříbrného plátna, do něhož se mallorský režisér usazený v Katalánsku vrátil ve velkém stylu s filmem El mar (2000). Snímek byl v hlavní soutěži Berlinale a přinesl režisérovi uznání i na celé řadě dalších festivalů a promítání. Šlo zároveň o první Villarongovu úspěšnou filmovou adaptaci, a to díla mallorského spisovatele a básníka Blaie Boneta. Většinu Villarongovy tvorby následně tvořily právě filmové adaptace katalánsky či španělsky psaných literárních děl, ať už šlo o telefilm Després de la pluja (2007), natočený dle stejnojmenné divadelní hry katalánského dramatika Sergiho Belbela, nebo o velmi úspěšné filmy Pa negre (2010), El Rey de La Habana (2015) a Incerta glòria (2017).

Právě díky váše zmíněnému snímku Pa negre (Tmavý chléb) dobyl Agustí Villaronga definitivně filmový Olymp. Adaptace stejnojmenného románu katalánského spisovatele Emiliho Teixidora se totiž stala jedním z nejúspěšnějších filmů v historii katalánské kinematografie. Na španělských filmových cenách (Goya) bral hned devět sošek, na těch katalánských (Gaudí) dokonce třináct, v obou případech samozřejmě i tu nejdůležitější za nejlepší film roku. Za Španělsko byl nominován též do boje o Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Ačkoliv do finálního výběru neprošel, může se chlubit skutečností, že šlo o první takto nominovaný film v katalánštině.

Doposud posledním Villarongovým filmem bylo komorně pojaté drama El vientre del mar (2021), kde byl až bolestně vidět nedostatek finančních prostředků, s nímž se při jeho tvorbě potýkal. I přesto se film dočkal hned dvanácti nominací na katalánské filmové ceny Gaudí, avšak v sošku neproměnil ani jednu. Tehdy už bylo známo, že Villaronga trpí rakovinou. I přes boj s zákeřnou nemocí stihl ještě natočit svou vůbec první komedii Loli Tormenta, která by měla přijít do kin v letošním roce. Její premiéry se však Villaronga nedočká. Zemřel 22. ledna 2023, shodou okolností v den, kdy se v Barceloně budou udělovat letošní katalánské filmové ceny Gaudí. Agustí Villaronga měl v hlavě mnoho zajímavých projektů, na něž se mu však často nedostávalo potřebných finančních prostředků. Jedním z jeho celoživotních plánů bylo zfilmovat román katalánské autorky Mercè Rodoredové La mort i la primavera. Tento plán však již uskutečnit nestihne.

Žádné komentáře:

Okomentovat