Španělská občanská válka přinesla mnoho smutných příběhů. Každá válka je tragédie, avšak občanská válka, kdy proti sobě bojují sousedé v rámci jediného státu, je v mnoha ohledech ještě horší. I tak ale může být ještě hůř, a to ve chvíli, kdy nenajdete zastání na žádné ze znesvářených stran. Něco podobného potkalo katalánského právníka a politika Manuela Carrasca.
 |
| Manuel Carrasco i Formiguera (Foto: www.elnacional.cat) |
Manuel Carrasco i Formiguera (1890-1938) se narodil v Barceloně v poměrně dobře situované rodině*. Díky tomu mohl vystudovat místní právnickou fakultu, kde se specializoval na obchodní právo. To později i vyučoval na technické škole zřízené Mancomunitat de Catalunya. Již od mládí však tíhl k politice. Nějakou dobu byl členem mládežnických struktur nacionalistické strany Lliga Regionalista, za kterou byl roku 1920 zvolen barcelonským radním. O dva roky později byl jedním ze zakládajících členů politické strany Acció Catalana, která se kvůli radikálnějšímu pohledu na katalánský nacionalismus odštěpila od již zmiňované strany Lliga Regionalista.
Politické motivy vedly Carrasca i k založení satirického týdeníku L'Estevet (1921), který však neměl dlouhého trvání a za jehož neuctivé karikatury byl Carrasco dokonce odsouzen k šesti měsícům ve vězení. Po vzniku druhé španělské republiky byl krátce katalánským regionálním ministrem zdravotnictví (duben-prosinec 1931) a následně dva roky vykonával mandát poslance ve španělském parlamentu. V průběhu tohoto mandátu byl částečně kvůli svému přílišnému katolictví vyhozen z Acció Catalana a stal se členem nově zřízené strany Unió Democràtica de Catalunya.
Právě příchylnost ke katolické církvi se Carrascovi stala osudnou v průběhu španělské občanské války. Ačkoliv se jako správný katalánský nacionalista dal na stranu obhájců republiky a dokonce byl poradcem katalánské regionální vlády, republikánské oblasti ovládal chaos, což se v praxi projevilo pronásledováním osob spojených s katolickými kruhy ze strany anarchistů a komunistů. Carrasco se proto se souhlasem místní vlády v prosinci 1936 přesunul do Baskicka, kde měl být zástupcem katalánské regionální vlády u té baskické. Po několika měsících se vrátil do Barcelony, avšak anarcho-komunistické kruhy si stále přály jeho smrt, proto se musel vydat opět do Baskicka. S celou rodinou se tedy přes Francii vydal do Baskicka lodí, nicméně kvůli bouři loď padla do rukou vzbouřenců, kteří Carrasca v expresním soudním procesu v srpnu 1937 odsoudili k smrti. Rozsudek byl vykonán 9. dubna 1938.
Podle některých dobových svědků Carrascovu smrt posvětil sám Franco, a to i přes silný odpor z Vatikánu. Manuel Carrasco se tak stal jednou z nejsmutnějších obětí španělské občanské války, neboť byl ve vyostřeném vnitrostátním konfliktu pronásledován na obou stranách barikády. Ač republikán, byl trnem v oku levicovým extrémistům, jenže ve frankisty kontrolované části Španělska zase platil za provládního zrádce. Jedinou jeho možností bylo Španělsko opustit nadobro. Jenže to se po bezmála devadeáti letech od jeho smrti tvrdí snadno...
Pro mnohé Katalánce se Manuel Carrasco i Formiguera stal skutečným symbolem španělské občanské války. V mnoha katalánských městech dnes najdete po něm pojmenované ulice a jeho památce věnované pomníky. Pohřben je mezi mnoha dalšími významnými osobnostmi katalánské historie na hřbitově na Montjuïku.
* Jen pro zajímavost dodejme, že v dospělosti (1915) se Manuel Carrasco i Formiguera oženil s Pilar Azemar, dcerou modernistického architekta Josepa Azemara, s níž měl celkem osm dětí. Všichni patřili i přes tragický zásah osudu během války k nejvyšším patrům katalánské společnosti. Pilar (1895-1988) i dvě jejich děti, Raimon (1924-2022) a Rosa Maria (1936-2018), dokonce během svých životů získali od katalánské vlády jedno z nejvyšších vyznamenání, Creu de Sant Jordi. Raimon byl mimo jiné půl roku prezidentem FC Barcelona.
