Nejzajímavější barcelonské sochy (II)

Barcelona na první pohled ohromí zejména svou proslulou architekturou, avšak i drobnější městské prvky si v katalánské metropoli zaslouží velkou pozornost, i když řada z nich je onomu prvnímu pohledu často skryta. Jedním z prvků, které umocňují kouzlo Barcelony, jsou zdejší sochy. Město se sice nemůže chlubit mnoha historickými sousošími slavných autorů, nicméně zejména 20. století Barcelonu obohatilo o desítky nových soch. Za nejzajímavějšími z nich se vypravíme ve druhém díle našeho sochařského speciálu.

El Gat del Raval (Foto: www.pinterest.com)

TLUSTÉ SOCHY FERNANDA BOTERA

Fernando Botero (*1932) je proslulý kolumbijský malíř a sochař, jehož figurativní tvorba je charakteristická tím, že je značně předimenzovaná. V barcelonské praxi to pak jednoduše řečeno znamená, že Botero po sobě zanechává tlustá zvířata. V případě katalánské metropole hned dvě. Tím prvním je poměrně dobře známý Gat (česky Kocour), jehož barcelonská radnice zakoupila v roce 1987. Od té doby se po městě často stěhoval. Nejprve se zabydlel v Parc de la Ciutadella, následně nějakou dobu pobyl na Montjuïcu a pak dlouhá léta živořil na malinkém náměstí Plaça Blanquerna nedaleko budovy Museu Marítim. V roce 2003 byl přemístěn do srdce Ravalu na Rambla del Raval, kde se nakonec zabydlel nastálo. Od té doby se stal neodmyslitelným symbolem Ravalu. Vypaseného kocoura si zamilovali malí i velcí.

Druhého Boterova bronzového tlouštíka nenajdete přímo v Barceloně, ale i tak máte solidní šanci se s ním potkat. Vypasený Cavall (česky Kůň) se totiž od roku 1992 nachází na barcelonském letišti v El Prat de Llobregat. Konkrétněji na terminálu T2-B, tedy na tom původním, k němuž se snadno dostanete z centra Barcelony vlakem. Na daném terminálu koník stejně působí jako tradiční místo setkání, takže ho opravdu jen tak neminete.

Tlusťoučký koník na terminálu T2-B barcelonského letiště (Foto: www.clubdelabonataula.cat)

POSRANÉ SOCHY ROBERTA LLIMÓSE

   

Els Miraestels - snadný cíl racků...
(Foto: www.fotolog.com)

Barcelonský malíř a sochař Robert Llimós i Oriol (*1943) se různým druhům umění věnuje po celý život. Mezi jeho nejslavnější díla patří socha Threshold, kterou navrhl pro Olympijské hry v Atlantě (1996). Její kopii, nazvanou Marc (1997) po umělcově zemřelém synovi, naleznete v Barceloně na Plaça dels Voluntaris Olímpics, přímo naproti mnohem podivnější sochy David a Goliáš katalánského umělce Antoniho Lleny.

Robert Llimós má však na svědomí i mnohem viditelnější umělecké dílo, totiž známé Els Miraestels, dvojici bójí ve starém barcelonském přístavu (na konci slavné Rambly), stylizovaných do lidských postav, které hledí k nebi a v rukou třímají hvězdy. Tyto 3,5 metru vysoké polyesterové figury skutečně slouží jako bóje, zároveň se ale stávají nevyhnutelným cílem všech přístavních racků, takže Els Miraestels sice vznešeně hledí k nebesům, avšak z očí jim často tečou  racčí výkaly...

PLÁŽOVÁ GALERIE

Hotovou galerií pod širým nebem je barcelonská pláž. Ta se, podobně jako přilehlé čtvrti, dočkala velké urbanistické proměny v souvislosti s barcelonskou olympiádou v roce 1992. Olympijské hry ostatně do města přivábily velkou část soch, které si v našem seriálu představujeme. Spousta zajímavých a emblematických soch se skutečně nachází přímo na barcelonských plážích či v jejich těsném okolí. Některé z nich byly zmíněny již v předchozím odstavci, ty další najdete v následujícím videu. Opravdovou pozornost si pak zaslouží zejména Peix (1992, Frank Gehry), Una habitació on sempre plou (1992, Juan Muñoz) a asi nejoblíbenější plážová umělecká instalace, desetimetrová věž z prosklených kostek, L'Estel Ferit (1992, Rebecca Horn).

HOMENATGE A PICASSO

Velmi zvláštní umělecký objekt se od roku 1983 nachází na ulici Passeig de Picasso. Čtyřmetrovou skleněnou krychli obklopenou malým jezírkem navrhl známý katalánský výtvarník Antoni Tàpies. Dílo má připomenout vztah slavného španělského malíře Picassa ke katalánské metropoli a zachytit dobu, během níž Picasso v Barceloně působil. Uvnitř krychle je několik kusů nábytku (pohovka, skříň, zrcadlo, židle) a kusy bílé látky, které jsou popsány slavnými Picassovými výroky.

Homenatge a Picasso, v pozadí Parc de la Ciutadella
(Foto: Nano Cañas, www.catalunya.com)

ELOGI DE L'AIGUA

Na závěr dnešního dílu tu máme vskutku zvláštní sochařský počin. A pravděpodobně i ten nejméně hezký (politicky korektně řečeno) ze všech zmiňovaných, i když to už záleží na subjektivním pohledu každého z nás. Pokud chcete spatřit dílo nazvané Elogi de l'aigua (česky Chvála vody), musíte si zajít do barcelonského parku Creueta del Coll. Nad dnes vysušeným jezírkem tam na silných ocelových lanech visí 54 tun těžká železobetonová "socha" ztvárňující mýtus o Narcisovi, jenž se zamiloval do svého obrazu ve vodní hladině. Samotný železobetonový kolos představuje ruku snažící se zachytit svůj odraz na vodní hladině. Jak již možná řada z vás poznala, autorem díla je baskický sochař Eduardo Chillida, jehož umělecký styl je vskutku nezaměnitelný.

Instalace tohoto uměleckého díla byla technicky poměrně náročná, neboť dílo ve vzduchu opravdu drží pouze ona ocelová lana. Socha je součástí parku od jeho slavnostního otevření v květnu 1987. V roce 1998 došlo k pádu díla po závadě na ukotvení jednoho z lan. Událost si vyžádala tři zraněné, kteří byli zasažení úlomky betonu. Socha se na své místo vrátila po několika týdnech. Barcelonská radnice rozhodla o vysušení jezírka pod ní a zamezení přístupu do oněch míst, aby se předešlo podobným nehodám. Původní umělecký záměr je tak dnes poměrně okleštěn.

Elogi de l'aigua v Parc de la Creueta del Coll v Barceloně
(Foto: www.knowingbarcelona.com)