Červen - ostatně, jaký jiný měsíc si vybrat pro detailní představení jedné z největších osobností katalánských dějin. A není to přehnané tvrzení! Patrně totiž neexistuje nikdo jiný, kdo by tolik a dost možná věčně Katalánsko proslavil ve zbytku světa. Antoni Gaudí, geniální architekt, jehož tvorba je dnes jednou z hlavních příčin, proč každoročně miliony turistů volí za svou výletní destinaci právě Barcelonu. A někteří se sem díky Gaudího stavbám i přestěhují. Shodou okolností obě Gaudího výročí (narození i úmrtí) připadají na měsíc červen. Blog Catalunya2011 se tedy rozhodl červen 2013 prohlásit za měsíc věnovaný právě postavě slavného katalánského architekta. Pod hlavičkou "Mes Gaudí" vás v tomto měsíci čeká hned 20 článků věnovaných jen a pouze Gaudímu, jeho stavbám, přátelům a spolupracovníkům a jeho odkazu budoucnosti.
ANTONI GAUDÍ I CORNET (1852 - 1926)
Gaudí je dodnes hlavní postavou mnohosetstránkových biografií. Proto je nereálné a zároveň i zbytečné se snažit postihnout život tohoto génia v jediném článku. I přesto si dnes alespoň v základech nastíníme životní osudy tohoto velkého katalánského stavitele a patriota.
.jpg)
Jak jsme již zmínili, Gaudí se narodil i zemřel v měsíci červnu. Světlo světa spatřil 25. června 1852 podle jedné verze ve městě Reus, podle jiné v nedalekém Riudomsu. Na jediné pravdivé verzi se zatím nikdo neshodl a po tolika letech už to asi bude těžké zjistit, takže dodnes má Gaudí oficiálně dva rodné domy, které se mohou pochlubit deskou sdělující světu, že právě zde se narodil Antoni Gaudí (v Reusu ho naleznete na ulici carrer de Sant Vicenç, 4; v Riudomsu je to pak venkovské stavení s názvem Mas de la Calderera, kde měl Gaudího otec kotlářskou dílnu).
Byl pátým dítětem manželství mezi Antonií Cornet a Francescem Gaudím. Antoni Gaudí prožil vzhledem ke svému revmatismu poměrně osamocené dětství, protože občas nemohl ani dojít do školy, natož si hrát s ostatními dětmi. Na druhou stranu toto sociální vyloučení jen podnítilo jeho fantazii a zájem o přírodu. A právě v tom tkví dokonalost Gaudího tvorby - inspirace přírodou, která je více či méně patrná u všech jeho staveb. Tak nějak se v něm tedy zrodila touha budovat. V roce 1870 se vydává do Barcelony na studia architektury. Jako mnoho géniů ani Gaudí nepatří mezi ty nejlepší studenty a jsou i zkoušky, které se ukážou být nad jeho síly (nebo kterými se zkrátka odmítá zahazovat). Architektem se nakonec stává roku 1878. K tomuto aktu se váže i jistá legendární věta, kterou pronesl při předávání diplomu ředitel barcelonské Escola d'Arquitectura de Barcelona, Elies Rogent: "Dnes jsme dali titul buďto géniovi, nebo úplnému bláznovi - až čas ukáže, co je pravda."
Již během svých studií se také snaží uchytit v jakékoliv architektonické praxi, a tak se podílí na několika menších projektech, o nichž se blíže rozepíšeme v dalších článcích. Rozhodujícím je toto období pro Gaudího i v otázce vztahů. Zamiloval se v té době velice nešťastně do jisté Pepety Moreu, která však jeho city neopětovala. Je otázkou, do jaké míry Gaudího tato nešťastná láska ovlivnila do zbytku života. Nikdy se totiž neoženil a žil značně asketicky a staromládenecky až do konce svých dní. Na druhou stranu je však dost dobře možné, že byl jen natolik oddaný svému architektonickému poslání, že by na takové věci stejně neměl čas.
Veliký zlom v Gaudího životě nastává v roce 1883, kdy dostává nejprve svou první velkou zakázku (Casa Vicens) a posléze, i přes svůj mladý věk, je pověřen životním projektem - vybudováním chrámu Sagrada Familia. V následujících 30 letech se plně věnuje navrhování všemožných staveb nejen v Barceloně. Nejplodnějším v tomto ohledu je jistě jeho přátelství s mecenášem a podnikatelem Eusebi Güellem, pro kterého Gaudí navrhl hned několik objektů. I když se to po sečtení všech dnes stojících budov nezdá, Gaudí byl velice pilným architektem. Řadu staveb však nechal nedokončených, popřípadě se dané plány nikdy nezrealizovaly. O všem ale bude v průběhu června řeč.
Kromě neustálé pilné práce je potřeba v souvislosti s největším katalánským architektem zmínit ještě dva pojmy, které charakterizují jeho životní dráhu. Tím prvním jest Gaudího katalánství. Předně se hodí zdůraznit, že Gaudí byl spíše prototypem zasněného umělce, pročež politika ho příliš nezajímala. Díky častým výletům a vědeckým exkurzím po Katalánsku dokázal Gaudí plně vnímat úžasný odkaz, který na katalánském území historie zachovala. Tímto způsobem, například přes poznávání klášteru v Pobletu, Gaudí splynul a naplno se ztotožnil se staletími prodchnutým historickým odkazem katalánských dějin. Na jeho stavbách pak nalezneme dost katalánských motivů, přičemž zobrazování katalánské vlajky je tím nejčastějším. O Gaudím je též známo, že komunikoval prakticky výhradně v katalánštině, ať už s dělníky na stavbách nebo v běžném životě. Je tedy vysoce pravděpodobné, že sympatizoval s dobovými myšlenkami na katalánskou nezávislost, avšak výrazně politicky se v této věci neangažoval.
Druhým důležitým faktorem v jeho životě byla víra a vztah k církvi. Ještě více nežli katalánské motivy lze na jeho stavbách pozorovat motivy křesťanské (a to i na světských stavbách). O Gaudím bylo známo, že je poměrně silně věřícím člověkem. Mimo jiné o tom svědčí také skutečnost, že se posledních 10 let svého života věnoval už jen a pouze stavbě baziliky Sagrada Familia, v níž chtěl vzdát hold svému Stvořiteli. Nicméně tato láska k Bohu rozhodně nelze ztotožňovat s láskou k církvi, k níž měl Gaudí poněkud vlažnější vztah. Podle mnohých byl věrným a takřka horlivým křesťanem, avšak zdaleka ne tak věrným a horlivým katolíkem... Ať už je tomu jakkoliv, faktem zůstává, že i pro církev samotnou byl Gaudí velkou postavou. O tom svědčí skutečnost, že se katalánský architekt nachází v procesu beatifikace - blahoslaveným by se mohl stát již roku 2026, tedy na sté výročí své smrti (a možná i v roce dokončení chrámu Sagrada Familia), což je docela slušná rychlost. A odtud už je pak jen "krůček" k tomu, aby byl prohlášen za svatého.
I když se Gaudí dožil takřka 74 let, jeho smrt byla pravděpodobně docela předčasná a tragická. Jako každý večer podnikal i 7. června 1926 pěší cestu mezi kostelem svatého Felipa Neriho (Barri Gòtic) a chrámem Sagrada Familia, kde v posledních letech svého života bydlel. Poblíž křížení ulice Bailén s Gran Via de les Corts Catalanes ho však srazila tramvaj. To samo o sobě ještě nebylo smrtelné a je dost možné, že při včasné a kvalitní péči by se dalo Gaudímu pomoct. Jenže nestalo se tak. Jak jsme již výše uvedli, Gaudí žil značně asketickým způsobem života. Zvláště na jeho konci, kdy se věnoval jen a pouze stavbě Sagrady Familie, chodil značně zanedbán. I když to možná zní neuvěřitelně, v onen osudný den nikdo nepoznal, že tramvaj srazila právě slavného architekta, který Barcelonu navždy proslaví - sražený totiž vypadal spíš jako otrhaný žebrák. Proto také tak dlouho trvalo, než mu někdo pomohl a dopravil ho do nemocnice pro chudé. Až po dlouhých desítkách hodin ho poznali jeho známí, avšak to již bylo na záchranu pozdě.
Největší katalánský architekt všech dob naposledy vydechl 10. června 1926. O dva dny později Barcelona zažila jeden z největších pohřbů ve svých dějinách. Alespoň na poslední cestě se Gaudímu dostalo zasloužených poct a zájmu. Je pochován v kryptě svého posledního stále nedokončeného díla...
ANTONI GAUDÍ I CORNET (1852 - 1926)
Gaudí je dodnes hlavní postavou mnohosetstránkových biografií. Proto je nereálné a zároveň i zbytečné se snažit postihnout život tohoto génia v jediném článku. I přesto si dnes alespoň v základech nastíníme životní osudy tohoto velkého katalánského stavitele a patriota.
.jpg)
Jak jsme již zmínili, Gaudí se narodil i zemřel v měsíci červnu. Světlo světa spatřil 25. června 1852 podle jedné verze ve městě Reus, podle jiné v nedalekém Riudomsu. Na jediné pravdivé verzi se zatím nikdo neshodl a po tolika letech už to asi bude těžké zjistit, takže dodnes má Gaudí oficiálně dva rodné domy, které se mohou pochlubit deskou sdělující světu, že právě zde se narodil Antoni Gaudí (v Reusu ho naleznete na ulici carrer de Sant Vicenç, 4; v Riudomsu je to pak venkovské stavení s názvem Mas de la Calderera, kde měl Gaudího otec kotlářskou dílnu). Byl pátým dítětem manželství mezi Antonií Cornet a Francescem Gaudím. Antoni Gaudí prožil vzhledem ke svému revmatismu poměrně osamocené dětství, protože občas nemohl ani dojít do školy, natož si hrát s ostatními dětmi. Na druhou stranu toto sociální vyloučení jen podnítilo jeho fantazii a zájem o přírodu. A právě v tom tkví dokonalost Gaudího tvorby - inspirace přírodou, která je více či méně patrná u všech jeho staveb. Tak nějak se v něm tedy zrodila touha budovat. V roce 1870 se vydává do Barcelony na studia architektury. Jako mnoho géniů ani Gaudí nepatří mezi ty nejlepší studenty a jsou i zkoušky, které se ukážou být nad jeho síly (nebo kterými se zkrátka odmítá zahazovat). Architektem se nakonec stává roku 1878. K tomuto aktu se váže i jistá legendární věta, kterou pronesl při předávání diplomu ředitel barcelonské Escola d'Arquitectura de Barcelona, Elies Rogent: "Dnes jsme dali titul buďto géniovi, nebo úplnému bláznovi - až čas ukáže, co je pravda."
Již během svých studií se také snaží uchytit v jakékoliv architektonické praxi, a tak se podílí na několika menších projektech, o nichž se blíže rozepíšeme v dalších článcích. Rozhodujícím je toto období pro Gaudího i v otázce vztahů. Zamiloval se v té době velice nešťastně do jisté Pepety Moreu, která však jeho city neopětovala. Je otázkou, do jaké míry Gaudího tato nešťastná láska ovlivnila do zbytku života. Nikdy se totiž neoženil a žil značně asketicky a staromládenecky až do konce svých dní. Na druhou stranu je však dost dobře možné, že byl jen natolik oddaný svému architektonickému poslání, že by na takové věci stejně neměl čas.
Veliký zlom v Gaudího životě nastává v roce 1883, kdy dostává nejprve svou první velkou zakázku (Casa Vicens) a posléze, i přes svůj mladý věk, je pověřen životním projektem - vybudováním chrámu Sagrada Familia. V následujících 30 letech se plně věnuje navrhování všemožných staveb nejen v Barceloně. Nejplodnějším v tomto ohledu je jistě jeho přátelství s mecenášem a podnikatelem Eusebi Güellem, pro kterého Gaudí navrhl hned několik objektů. I když se to po sečtení všech dnes stojících budov nezdá, Gaudí byl velice pilným architektem. Řadu staveb však nechal nedokončených, popřípadě se dané plány nikdy nezrealizovaly. O všem ale bude v průběhu června řeč.
 |
| Certifikát o dokončení stavby domu Casa Milà napsán a podepsán Gaudím samotným (Foto: Barcelona Desapareguda) |
Druhým důležitým faktorem v jeho životě byla víra a vztah k církvi. Ještě více nežli katalánské motivy lze na jeho stavbách pozorovat motivy křesťanské (a to i na světských stavbách). O Gaudím bylo známo, že je poměrně silně věřícím člověkem. Mimo jiné o tom svědčí také skutečnost, že se posledních 10 let svého života věnoval už jen a pouze stavbě baziliky Sagrada Familia, v níž chtěl vzdát hold svému Stvořiteli. Nicméně tato láska k Bohu rozhodně nelze ztotožňovat s láskou k církvi, k níž měl Gaudí poněkud vlažnější vztah. Podle mnohých byl věrným a takřka horlivým křesťanem, avšak zdaleka ne tak věrným a horlivým katolíkem... Ať už je tomu jakkoliv, faktem zůstává, že i pro církev samotnou byl Gaudí velkou postavou. O tom svědčí skutečnost, že se katalánský architekt nachází v procesu beatifikace - blahoslaveným by se mohl stát již roku 2026, tedy na sté výročí své smrti (a možná i v roce dokončení chrámu Sagrada Familia), což je docela slušná rychlost. A odtud už je pak jen "krůček" k tomu, aby byl prohlášen za svatého.
I když se Gaudí dožil takřka 74 let, jeho smrt byla pravděpodobně docela předčasná a tragická. Jako každý večer podnikal i 7. června 1926 pěší cestu mezi kostelem svatého Felipa Neriho (Barri Gòtic) a chrámem Sagrada Familia, kde v posledních letech svého života bydlel. Poblíž křížení ulice Bailén s Gran Via de les Corts Catalanes ho však srazila tramvaj. To samo o sobě ještě nebylo smrtelné a je dost možné, že při včasné a kvalitní péči by se dalo Gaudímu pomoct. Jenže nestalo se tak. Jak jsme již výše uvedli, Gaudí žil značně asketickým způsobem života. Zvláště na jeho konci, kdy se věnoval jen a pouze stavbě Sagrady Familie, chodil značně zanedbán. I když to možná zní neuvěřitelně, v onen osudný den nikdo nepoznal, že tramvaj srazila právě slavného architekta, který Barcelonu navždy proslaví - sražený totiž vypadal spíš jako otrhaný žebrák. Proto také tak dlouho trvalo, než mu někdo pomohl a dopravil ho do nemocnice pro chudé. Až po dlouhých desítkách hodin ho poznali jeho známí, avšak to již bylo na záchranu pozdě.
Největší katalánský architekt všech dob naposledy vydechl 10. června 1926. O dva dny později Barcelona zažila jeden z největších pohřbů ve svých dějinách. Alespoň na poslední cestě se Gaudímu dostalo zasloužených poct a zájmu. Je pochován v kryptě svého posledního stále nedokončeného díla...
 |
| Program "Mes Gaudí" - červen 2013. CATALUNYA2011:BLOGSPOT:COM |
Žádné komentáře:
Okomentovat