GAUDÍ: Casa Batlló

Casa Batlló je pro mnohé symbolem vrcholu Gaudího tvorby, alespoň co se obytných domů týče. Stavba s číslem popisným 43 na ulici Passeig de Gràcia byla ve své době jedním z největších rozmarů barcelonské buržoazie a zároveň silně kontroverzní stavbou, jak ostatně bylo u Gaudího zvykem. Přesto ale v některých aspektech toto dílo tvoří výjimku v architektově tvorbě. Na následujících řádcích se zaměříme především na více než stoletou historii Casa Batlló.

  

Střecha Casa Batlló 
(Foto: R. Zerbst - Gaudí)

Budova, často přezdívaná "Dům kostí" (podle architektonických prvků galerie v prvním patře) a tvořící nedílnou součást asi nejslavnějšího bloku v Eixamplu známého pod historickým názvem Manzana de la Discórdia, má především mnohem delší historii, než by se na první pohled mohlo zdát. Byla postavena již v letech 1875-1877 a jejím autorem byl architekt Emili Sala Cortés, jeden z mnoha Gaudího mistrů. V té době sice již mladý Gaudí pozvolna dokončoval svá studia a získával praxi v dílnách mnoha významných architektů té doby, nemáme však zprávy o tom, že by se nějak podílel na původním domě Casa Batlló, který se tak ostatně tehdy ještě ani nejmenoval. Na takovou zakázku bude muset ještě takřka 30 let počkat...

V roce 1903 dům koupil průmyslník Josep Batlló i Casanovas, aby zde založil své rodinné sídlo. Batlló byl majitelem několika textilních továren a byl v té době již dvacet let ženatý s paní Amàlií Godó Belaunzarán, dcerou zakladatele vlivného deníku La Vanguardia a tím pádem i členkou významné katalánské šlechtické rodiny. Je tedy jasné, že toto manželství po finanční stránce skutečně nestrádalo. A právě proto si mohlo dovolit služby tehdy již věhlasného architekta, jenž mezitím pracoval na mnoha svých nejdůležitějších projektech (Sagrada Família, Park Güell, Bellesguard). Práce na Casa Batlló v letech 1904-1906 tedy pro Gaudího znamenaly netradiční situaci - bylo to poprvé, co při stavbě obytného domu pracoval s již postavenou budovou. Zatímco v ostatních případech navrhoval své domy od samotných základů, Casa Batlló už existovala a Gaudí byl pověřen "pouze" její rekonstrukcí. Na druhou stranu je pravdou, že Gaudího rekonstrukce byla tak důkladná, že ve své podstatě opět vytvořil zcela nové dílo.

Jak již také můžeme u Gaudího čekat, ani tady se stavba neobešla bez oplétaček s úřady, přičemž nejvíce úředníkům ležely v žaludku výrazné sloupy zasahující do chodníku více, než bylo povolené, a výška budovy. I když se to možná na první pohled nezdá, Casa Batlló se tyčí do výšky pěkných 32 metrů (o 11 víc, než měla původní stavba z roku 1875) a skládá se hned z 8 pater. Ačkoliv se tedy dostavělo již roku 1906, k úplné kolaudaci (udělení licence povolující pronájem bytů) došlo až roku 1912. Gaudí tehdy vytvořil skutečně originální dům, který neměl v Eixamplu obdoby. Josep Batlló byl svým novým sídlem tak nadšen, že ihned Gaudího doporučil svému kolegovi-průmyslníkovi Peremu Milà. Proto je dnes Gaudího stopa nejzřetelnější právě na ulici Passeig de Gràcia...

  

Interiér Casa Batlló (2013)

Josep Batlló a Amàlia Godó si pro sebe zabrali pis principal (hlavní byt) v prvním poschodí, pyšnící se úchvatnou galerií s výhledem na nejdůležitější bulvár v Eixamplu a prostornou terasou v zadním traktu domu. V ostatních patrech žili mimo jiné rodinní příslušníci, řadu bytů rodina též pronajímala. Manželé si svého skvostného bydlení rozhodně dokázali užít. Oba zde prožili zbytek svého života - Josep Batlló zemřel roku 1934 a Amàlia Godó roku 1940. Dům zdědily jejich dcery Mercedes a Carmen, avšak o 14 let později se rozhodly Gaudího skvost prodat jedné pojišťovně. Ta si z Casa Batlló udělala své hlavní barcelonské sídlo a investovala určitou částku do nezbytných rekonstrukcí. 

Ani pojišťovákům však tento dům nesloužil věčně. V roce 1993 se stal po komplikovaných jednáních velkou investicí rodiny Bernatových (pokud si to trochu zjednodušíme, pořídili si tento dům za částku blížící se dnešním 22 milionům €), kteří vlastní známou značku Chupa Chups. Díky nim došlo k důležité restauraci objektu, i když v konečném důsledku rodinu Bernatových tato rekonstrukce nestála takřka nic - veškeré investice totiž brzy dokázali získat zpět.

Většina domů svým majitelům něco vydělává díky pronájmům bytových či obchodních prostor. Když ovšem vlastníte památku UNESCO, existuje mnohem spolehlivější a neskutečně výdělečnější způsob využití dané budovy. A přesně tak dnes funguje i Casa Batlló. Již od roku 1995 současní majitelé (Bernatovi) nabízejí části domu k pronájmu na různé akce a od roku 2002 se Gaudího skvost otevřel i široké veřejnosti. Od té doby se Casa Batlló stala jednou z nejnavštěvovanějších barcelonských památek. A to i přes nechutně vysoké vstupné. I když je pravdou, že Casa Batlló je vskutku nádhernou ukázkou Gaudího architektury, zvenku i zevnitř, je otázkou, jestli skutečně návštěva této památky není krapet nadhodnocená. Jasně, nabídka - poptávka, ale i tak. Koneckonců, můžeme si zkusit spočítat, jak krásně by člověku vyřešilo život vlastnictví podobného domu.

Podle dostupných informací navštívilo například v roce 2011 Casa Batlló 600 000 návštěvníků. Vzhledem k rostoucí popularitě Barcelony jako turistické destinace se dá očekávat, že tato čísla v dalších letech budou růst, nicméně počítejme se zhruba 500 000 platících návštěvníků ročně. Vstupenky se letos šplhají již přes 20 € pro dospělé a dosahují takřka 17 € pro skupiny, seniory a studenty. I když máme sem tam nějakou tu slevovou akci, vychází nám: 500 000x17 = 8 500 000 €. K tomu je potřeba připočíst zhruba další milion eur z pronájmů sálů a dalších částí domu a pokladny se nezastaví ani v prodejně předražených suvenýrů. Čistě teoreticky řekněme, že každý pátý návštěvník utratí za suvenýry třeba 10 € a ostatní 4 neutratí nic (ale jistě to bude krapet veselejší pro provozovatele souvenir shopu) = další milion eur za jediný rok. Takže s hodně velkou rezervou směrem nahoru se obrat Casa Batlló bude držet okolo nějakých 10 500 000 € ročně, tedy zhruba 263 000 000 (!) Kč ročně... Určitě musí živit pár brigádníků, platit energie a pár milionů sem tam vrazit do oprav, ale i tak - mít nemovitost, která každý rok vygeneruje takový přísun peněz, musí být jednoznačně zlatý důl.

A to je bohužel to, co i přes veškerou krásu světa, kterou Gaudí do této stavby promítl, pověst Casa Batlló trošku kazí. Zatímco při návštěvě baziliky Sagrada Família vytáhnete z peněženky podobnou částku, její valná většina jde na pokračování stavby samotné. Pokud tedy slavný Gaudího chrám navštívíte víckrát, hrdě si můžete říct: "Jo, jedna z těch cihel je moje." U domu na adrese Passeig de Gràcia, 43, je tomu ale docela jinak...

Casa Batlló - 80. léta (Foto: R. Zerbst - Gaudí)

Oficiální stránky Casa Batlló zde.