Navždy spojen s hlavním katalánským městem, i přesto Antoni Gaudí své stavby zanechal i v jiných koutech Pyrenejského poloostrova. Z těch méně známých a méně důležitých šlo například o výstavbu fabriky společnosti Cooperativa Obrera Mataronense ve městě Mataró, na níž Gaudí pracoval v letech 1878 - 1882 (jednalo se tak o prakticky první větší zakázku pro tehdy začínajícího architekta). Dále po sobě Gaudí zanechal stopu v katedrále na Mallorce, kde dostal za úkol upravit interiéry. Nesmíme zapomenout ani na zahrady Jardins Artigas ve vesnici La Pobla de Lillet - tento areál slavný architekt navrhl v letech 1905 - 1906 a lze v něm spatřit mnoho podobností se souběžně vytvářeným Parkem Güell. Vytvořil také pár soch pro okolí kláštera na Montserratu.
Kromě těchto spíše drobných projektů však existuje na Pyrenejském poloostrově i pár skutečně významných budov. Na ty největší, nejzajímavější a nejdůležitější se nyní podíváme blíž...
CELLER GÜELL
I když Güellovy vinné sklepy nepůsobí příliš jako Gaudího dílo, architektův podpis je tu patrný, postačí si všimnout například výrazných parabolických oblouků, tolik charakteristických pro jeho tvorbu. Zakázka na vinné sklepy a pár drobných doplňujících staveb (mezi nimiž měly být i lovecké pavilonky) je již z roku 1882. Ke stavbě však došlo až v letech 1895 - 1897, pravděpodobně pod vedením Francesca Berenguera, jemuž také část odborníků návrh kompletně přisuzuje. Celler Güell se nachází v pobřežní lokalitě Garraf nedaleko města Sitges. Hrabě Güell se zde snažil o produkci vína, které však na domácím trhu příliš nebodovalo, a tak roku 1936 došlo ke konci jeho výroby. Dnes v prostorách bývalých vinných sklepů sídlí restaurace Gaudí Garraf.
EL CAPRICHO
 |
| El Capricho (Foto: R. Zerbst - Gaudí) |
Dům, jenž se nachází v Comillas poblíž města Santander (Kantábrie), byl postaven v letech 1883 - 1885. A je na první pohled jasné, jak mnoho má společného s paralelně projektovaným domem Casa Vicens v Barceloně. V tomto ohledu je potřeba připomenout, že Gaudí se vždy věnoval především svým barcelonským stavbám - na ty, které se nacházely mimo katalánskou metropoli, se občas dojížděl podívat, nicméně hlavní kus práce přímo na místě často odvedl jím pověřený spolupracovník. V případě El Capricho to byl Gaudího pomocník Cristòfor Cascante i Colom.
Původní jéno tohoto domu jest Villa Quijano podle pana Máxima Díaze de Quijana, který Gaudího pověřil projektem svého letního sídla, jež mělo působit orientálním dojmem. To se bezesporu podařilo. K tomuto dojmu nejvíce přispívá štíhlá a vysoká věž, která je jedním z nejcharakterističtějších symbolů domu. Dalším takovým symbolem jsou kachlíky s designem slunečnice. Ty sice již tak zcela orientálně nepůsobí, nicméně domu i přesto dodávají exotický a přitom velice milý vzhled a určitou osobitost. V 80. letech se El Capricho přeměnil na restauraci, od let 90. pak patřil jedné japonské developerské společnosti. Zhruba od roku 2010 už je veškerá gastronomická minulost zapomenuta a z domu se stalo kulturní centrum věnované Gaudímu. Jedna z nejzajímavějších budov kantaberského pobřeží se tak konečně otevřela i pro veřejnost - ročně sem proudí desítky tisíc lidí.
PALACIO EPISCOPAL DE ASTORGA
 |
| Palác v Astorze (Foto: R. Zerbst - Gaudí) |
Jednou ze dvou Gaudího staveb, jimiž se může chlubit španělská provincie León, je Biskupský palác v Astorze. Tento skutečně pohádkově vypadající palác je dokonalým příkladem neogotiky, k níž se občas Gaudí také uchyloval. Stavba probíhala v letech 1889 - 1915, avšak dala by se rozdělit do několika zcela rozdílných fází. Ale pojďme hezky popořadě. Starý biskupský palác, jenž stál na stejném místě, zcela vyhořel, a tak bylo potřeba rozhodnout o stavbě nového. Astorga v té době nedisponovala žádným architektem-specialistou na církevní stavby. To ale nevadilo. Místní biskup, Joan Baptista Grau i Vallespinós, původem z Reusu, totiž jednoho vynikajícího znal...
Právě díky svému příteli biskupovi se Gaudí do této církevní zakázky pustil s velkou chutí a mohl se na ní i slušně umělecky realizovat. Biskup Grau bohužel umírá v roce 1893 ještě před dokončením stavby a zbytek církevních hodnostářů v oblasti Gaudího stylu příliš nakloněno není. Po několika vážných sporech ohledně průběhu stavby Gaudí projekt opouští docela těsně před dokončením. Palác v Astorze pak několik let odpočívá rozestavěný, než je v roce 1915 dostavěn více či méně podle základních plánů Antoniho Gaudího (ten je chtěl původně rozhořčením spálit, ale nakonec se udržel). Gaudí na Astorgu jednoznačně nevzpomínal v dobrém a dokonce se zavázal do města již nikdy nevkročit. Pravdou je, že ani po roce 1915 palác úplně nesloužil svému zamýšlenému účelu, totiž coby rezidence biskupa. To bylo možné až o pár desítek let později, i tak ale nikdy skutečně biskupskou rezidencí nebyl. Již dlouho palác slouží coby muzeum svatojakubské cesty.
CASA DE LOS BOTINES
 |
| Casa Botines (Foto: R. Zerbst - Gaudí) |
Casa de los Botines je druhou Gaudího stavbou v provincii León a třetím a zároveň posledním skutečně významným architektovým projektem mimo Katalánsko. Tato stavba vznikla v letech 1891 - 1894 přímo ve městě León a stejně jako v předchozích případech Gaudí hlavním dozorem nad průběhem stavby pověřil jednoho ze svých spolupracovníků (Claudi Alsina i Bonafont). Casa de los Botines zaujme především svou monumentálností. Faktem je, že to až zas tak velká stavba není, ale Gaudí opět geniálně dosáhl u pozorovatelů pocitu určité velkoleposti. Na ní mají velký podíl i ony charakteristické věžičky, které zaoblují všechny čtyři rohy domu. Tato zakázka byla Gaudímu svěřena dvěma leónskými podnikateli v textilním průmyslu. Ti byli navázáni na Eusebiho Güella, jenž jim svého přítele architekta vřele doporučil.
Podobně jako u Casa Calvet i zde bylo hlavním cílem projektu vytvořit jakýsi multifunkční dům se spoustou skladů v suterénu, kancelářemi ve spodních a byty v horních patrech. Původním majitelům však opět příliš dlouho nesloužila, jelikož od 30. let 20. století se Casa de los Botines proměnila v sídlo různých bankovních institucí. Za tu dobu prošel dům řadou rekonstrukcí, z nichž ta poslední mu vrátila původní tvář. V současnosti je sídlem spořitelny Caja España-Duero.
CRIPTA DE LA COLÒNIA GÜELL
Krypta v Güellově kolonii je poslední z významných Gaudího mimobarcelonských staveb. I když vlastně jen docela těsně. Güellova kolonie, dělnické sídliště vznikající od roku 1890, se totiž nachází jen asi 15 km od centra katalánské metropole (poblíž města Santa Coloma de Cervelló). Jednalo se o další z projektů hraběte Güella, jenž zde chtěl vytvořit celé dělnické městečko - ovšem pozor, žádné nevzhledné paneláky, nic takového. Tak, jak se Colònia Güell zachovala do dnešních dní, spíš připomíná zvláštní rezidenční čtvrť. Čtvrť, v níž se dokonce dodnes bydlí a zdá se, že i docela spokojeně. O tom ale někdy jindy, nás v tuto chvíli zajímá pouze Gaudího role v projektu.
Katalánský architekt dostal za úkol vytvořit pro toto dělnické sídliště kostel. Plány sice dodal již roku 1898, nicméně stavět se začalo až o deset let později. O dalších deset let později ovšem zemřel Eusebi Güell a jeho potomci se rozhodli ve stavbě nepokračovat. Jinými slovy, Gaudí na tomto projektu pracoval v letech 1908 - 1918. I když tedy měl k dispozici celých deset let, dodnes z plánovaného kostela stojí jen jeho krypta. I tu však mnozí odborníci na Gaudího architekturu považují za geniální. Jen škoda, že se nepodařilo dostavět i celý kostel. Tak či onak, od roku 2005 je Krypta v Güellově kolonii památkou UNESCO.
Faktem je, že právě tato stavba sloužila architektovi za jakousi experimentální platformu pro jeho životní dílo - chrám Sagrada Familia. Když se dobře podíváte na původní nákres, jak měl kostel v Güellově kolonii vypadat, podoba s barcelonských chrámem je nasnadě. Gaudí si zde zkoušel různá technická řešení (například parabolické oblouky či šikmé pilíře), která pak se vší velkolepostí vypracoval k dokonalosti právě u chrámu Sagrada Familia. Krušné chvíle zažila krypta během španělské občanské války - v roce 1936 vyhořela, a došlo tak ke ztrátě důležitých plánů a modelů pro případné pokračování stavby. Naštěstí se ji povedlo úspěšně restaurovat. Další (tentokrát docela kritizovanou) rekonstrukcí prošla krypta v roce 2002. V současnosti je možno se do ní podívat za nějakých 5 - 7 euro. Nejlépe se ke Güellově kolonii dostanete vlakem FGC, stanice Colònia Güell (linky S4, S8 a S33). Více infomací na webu Colònia Güell.
Katalánský architekt dostal za úkol vytvořit pro toto dělnické sídliště kostel. Plány sice dodal již roku 1898, nicméně stavět se začalo až o deset let později. O dalších deset let později ovšem zemřel Eusebi Güell a jeho potomci se rozhodli ve stavbě nepokračovat. Jinými slovy, Gaudí na tomto projektu pracoval v letech 1908 - 1918. I když tedy měl k dispozici celých deset let, dodnes z plánovaného kostela stojí jen jeho krypta. I tu však mnozí odborníci na Gaudího architekturu považují za geniální. Jen škoda, že se nepodařilo dostavět i celý kostel. Tak či onak, od roku 2005 je Krypta v Güellově kolonii památkou UNESCO.
Faktem je, že právě tato stavba sloužila architektovi za jakousi experimentální platformu pro jeho životní dílo - chrám Sagrada Familia. Když se dobře podíváte na původní nákres, jak měl kostel v Güellově kolonii vypadat, podoba s barcelonských chrámem je nasnadě. Gaudí si zde zkoušel různá technická řešení (například parabolické oblouky či šikmé pilíře), která pak se vší velkolepostí vypracoval k dokonalosti právě u chrámu Sagrada Familia. Krušné chvíle zažila krypta během španělské občanské války - v roce 1936 vyhořela, a došlo tak ke ztrátě důležitých plánů a modelů pro případné pokračování stavby. Naštěstí se ji povedlo úspěšně restaurovat. Další (tentokrát docela kritizovanou) rekonstrukcí prošla krypta v roce 2002. V současnosti je možno se do ní podívat za nějakých 5 - 7 euro. Nejlépe se ke Güellově kolonii dostanete vlakem FGC, stanice Colònia Güell (linky S4, S8 a S33). Více infomací na webu Colònia Güell.
 |
| Plán Cripta - Colònia Güell (Foto: R. Zerbst - Gaudí) |
 |
| El Capricho (Foto: R. Zerbst - Gaudí) |
Žádné komentáře:
Okomentovat