Josep Maria Jujol

Gaudí je zkrátka Gaudí. Nicméně část jeho děl by se neobešla bez kvalitní spolupráce. Prakticky na každé architektově stavbě je vidět, že je promyšlená až do nejmenších detailů a často nás nejvíce zaujmou právě ony detaily na úkor stavby jako celku. K důkladnému propracování do co nejjemnějších detailů potřeboval i Gaudí pomoc.

Mezi jeho nejčastější spolupracovníky patřili (mezi jinými): sochaři Llorenç Matamala, Joan Matamala či Josep Llimona; malíři Ricard Opisso, Aleix Clapés nebo Xavier Nogués; řemeslníci jako například Eudald Puntí, Joan Oñós nebo Jaume Pujol. Samostatnou pozornost si pak zaslouží architekti: Joan Bergós, Francesc Folguera, Joan Rubió, Domènech Sugrañes, Isidre Puig nebo Lluís Bonet. Mezi těmi všemi jsou však dva, kteří zasluhují opravdu speciální pozornost: JOSEP MARIA JUJOL a FRANCESC BERENGUER MESTRES. Dnes se podíváme na život a dílo Josepa Marii Jujola.

JOSEP MARIA JUJOL (1879-1949)

  

Skříň navržená Jujolem, k vidění v MNAC na Montjuïcu.

Ačkoliv jeho jméno není běžným návštěvníkům Barcelony příliš známé, často je to právě Jujolovo dílo, kterým se velice rádi kochají. Řeč je o slavné lavičce v Parku Güell. Její mozaika z úlomků keramiky, technika zvaná trencadís, je dodnes asi tou nejslavnější Jujolovou prací. Ve skutečnosti šlo však o všeobecně výtvarně nadaného člověka. Kromě architektury se Jujol věnoval také malování, designu a kreslení - byl vynikající akvarelista. 

Josep Maria Jujol se narodil roku 1879 v Tarragoně, kde byl jeho otec, Andreu Jujol, ředitelem základní školy. V roce 1886, když bylo Josepovi 7 let, se však rodina přestěhovala do městečka Vila de Gràcia (dnes barcelonská čtvrť Gràcia), kde malý Josep skutečně vyrůstal. Již od mládí se hodně zajímal především o tři věci: kreslení, přírodu a barokní umění. Tyto zájmy v něm nakonec vyvolaly touhu studovat architekturu na barcelonské architektonické škole. Tehdejším ředitelem a jedním z Jujolových učitelů byl vynikající a slavný architekt Lluís Domènech i Montaner. Největšími zdroji inspirace však pro něj byli jiní architekti  - Antoni Maria Gallissà i Soqué a později samozřejmě Antoni Gaudí.

Spolupráce s tehdy již veleváženým architektem Jujola mnohému naučila a zároveň mu umožnila nechat i svou stopu na stavbách, které dnes patří na seznam Světového dědictví UNESCO. S Gaudím začíná Jujol spolupracovat pravděpodobně někdy okolo roku 1905 (diplom z architektury získal o rok později). Na Casa Milà a Casa Batlló jsou mu svěřeny návrhy některých dekorativních prvků. U Casa Milà konkrétně šlo o návrh kování na balkonech. Drobné práce pro Gaudího zajišťoval i při práci na chrámu Sagrada Familia v Barceloně a na katedrále v Palmě. V tomto ohledu je zajímavé připomenout, že zde se projevovala ona zvláštní Jujolova záliba v "recyklaci" materiálů. Spousta keramických úlomků například z prací na Mallorce byla Jujolem dovezena do Barcelony a použita k jeho nejslavnější mozaice - v Parku Güell.

Kromě acrhitektury se věnoval například navrhování nábytku, pracoval však i v teoretické sféře, jako profesor na vysoké škole, kterou předtím sám vystudoval. Jeho nejdůležitějšími díly však i nadále zůstávají jeho domy. Pokud pomineme výše zmíněnou mozaiku v Parku Güell, Jujolovou nejdůležitější stavbou v Barceloně je dům Casa Planells. Po katalánské metropoli je roztroušeno ještě několik dalších staveb nesoucích podpis tarragonského rodáka - mezi ty nejvýraznější patří Font commemorativa de l'exposició de 1929, ano ten velký monument, který se nachází uprostřed Plaça d'Espanya (neplést s Font Màgica). Asi největší počet Jujolových návrhů však nalezneme ve městě Sant Joan Despí, kousek od Barcelony, kde byl dlouhá léta obecním architektem. K těm nejslavnějším stavbám v Sant Joan Despí patří Torre de la Creu (1913) nebo Can Negre (1926).

K zajímavostem ze života Josepa Marii Jujola určitě patří fakt, že se oženil až v roce 1927 (kdy mu bylo již 48 let) se svou sestřenicí Teresou Gibert, s níž se nastěhovali do bytu na ulici Rambla de Catalunya v Barceloně. Jejich svatební cesta do Itálie byla zároveň jediným Jujolovým výletem za hranice Španělska v jeho životě. Španělskou občanskou válku prožil v Sant Joan Despí, nicméně protože byl vždy nakloněn spíše opačným než vítězným ideám, život během války a po ní nebyl pro Jujola příliš růžový. Zemřel 1. května 1949. Jeho dílo však žije i nadále a své obdivovatele si získává skutečně po celém světě. Za nejslavnější vyznavače Jujolova umění je považován hollywoodský herec John Malkovich, který do Barcelony pravidelně jezdí obdivovat stavby svého oblíbeného architekta. Po Jujolovi je pojmenovaná i jedna katedra na Tokijské univerzitě.

Casa Planells (Foto: elpais.com)

Can Negre (Sant Joan Despí)
(Foto: wikipedia.org)

Zajímavá stránka o tarragonském architektovi k vidění zde.

A ještě zajímavější pojednání o jeho životě a díle zde.