Miquel Pascual i Tintorer

Mezi méně známá jména katalánského modernisme patřil Miquel Pascual i Tintorer (1849-1916). Ačkoliv některá jeho díla dodnes můžeme najít v ulicích Barcelony, Tintorer byl důležitým hybatelem urbanizmu v aktuálně pátém největším katalánském městě Sabadell.

Mercat de la Llibertat v barcelonské čtvrti Vila de Gràcia (Foto: Rafel Pujals, Colla dels Dimecres)

Miquel Pascual i Tintorer se narodil roku 1849 v katalánském městečku Sant Feliu de Llobregat. Jako v případě mnoha dalších architektů z této generace se i Miquel zhlédl v povolání svého otce stavbyvedoucího. Jako 18letý tedy nastoupil cestu k vysněné architektuře, nejprve na Escola de les Belles Arts de Barcelona (1866-1870) a následně i na madridské Real Academia de Bellas Artes de San Fernando, kde roku 1878 získal univerzitní diplom. Hned po studiích se vrátil do Barcelony, kde se roku 1881 oženil a založil rodinu. Rodina jeho manželky pocházela z bohatších kruhů, mnoho času tak Tintorer strávil například v letní rezidenci na carrer Escorial v Gràcii. K Tintorerově barcelonsko-gràcijské etapě se ještě vrátíme, nesmazatelný odkaz však náš architekt zanechal zejména ve své první destinaci, průmyslovém městě Sabadell.

V letech 1879-1895 totiž Tintorer zastával funkci městského architekta v tomto rychle rostoucím katalánském městě. Příčinou byla silná implementace průmyslu v okolí katalánské metropole a Sabadell byl jedním z hlavních textilních center, ačkoliv místní specializací byla práce s vlnou. V druhé polovině 19. století je ve městě vybudována kanalizace, osvětlení a především vlakové spojení s Barcelonou, což má za následek rychlý nárůst populace. Po vzoru Barcelony tak i Sabadell začíná přemýšlet nad plánem rozšíření. Tuto zakázku dostane logicky právě Tintorer, jenž nad plánem stráví celkem šest let. Sabadell díky němu dostane jeden z nejmodernějších plánů rozvoje na Pyrenejském poloostrově. Kromě samotné urbanizace Tintorer ve městě zanechal i několik konkrétních staveb vycházejících z veřejných i soukromých zakázek. Mezi ty nejvýznamnější řadíme kupříkladu eklektické domy Casa Mateu Brujas (1888) a Torre Gorina (1889), kapli na hřbitově Sant Nicolau (1893) či nesmírně zajímavý kostel Puríssima Concepció (1882), ačkoliv jeho věž později dokončil jiný architekt.

Prakticky souběžně však Tintorer zastává i funkci městského architekta v Gràcii, která byla až do roku 1897 samostatným městem. Zde pracuje od roku 1880, stojí proto za významnou modernizací této budoucí barcelonské čtvrti. Mimo jiné je autorem plánů místní kanalizace. Zároveň je však podepsán pod celou řadou místních budov, často vytvořených jeho přítelem a spolupracovníkem Franceskem Berenguerem, jenž však kvůli nedokončenému vzdělání své projekty nemohl podepisovat. Řeč je kupříkladu o Mercat de la Llibertat (1893) nebo Casa Francesc Burés (1905). Naopak ryze sám za sebe se Tintorer zhostil například projektů Casa Bartomeu Recolons (1891) nebo Casa Josep Barnolas (1905). Bez zajímavosti není ani architektův plán náměstíčka Plaça Mons ve čtvrti Vallcarca, které vzniklo v letech 1908-1909 coby zárodek budoucího mostu spojujícího danou čtvrť s dopravní tepnou Avinguda de la República Argentina. Původní plán mostu náležel taktéž Tintorerovi, který navrhoval lehkou ocelovou konstrukci, nicméně nakonec dalo město přednost železobetonovému provedení z dílny architektů Lluís Homs a Eduard Ferrés. Do značné míry se však do této změny promítla Tintorerova nečekaná smrt v roce 1916.