Mezi nejméně známé architekty katalánského modernisme dnes bezesporu patří Salvador Puiggrós i Figueras, u něhož s jistotou neznáme ani přesné datum narození. Podle některých zdrojů se tak stalo v roce 1870, možné je i pozdější datum. S jistotou však víme, že Puiggrós patřil k nejmladší modernistické generaci, která získala diplom na Universitat de Barcelona, a to konkrétně v roce 1899. Podle katalogu dochovaných děl byl nepochybně žádaným architektem. Většina jeho staveb odpovídá základním zásadám modernistické estetiky, ačkoliv určitě mezi svými vrstevníky patřil k těm střízlivějším. Ačkoliv se většina jeho staveb nachází v rodné Barceloně, ke konci života Puiggrós působil též jako městský architekt v Arenys de Mar. Zemřel v září 1934.
K jeho nejznámějším stavbám v Barceloně patří Casa Carmen Morros (1902), Casa Josep Poch i Viñas (1903), Casa Jaume Payàs (1904), Xalet de Joan Planas (1904), Casa Josep Ferrer (1905), Casa Homet (1908) nebo Casa Antoni Prats (1912). Několik dalších méně významných staveb je roztroušeno po různých barcelonských čtvrtích, dost jich je k vidění například v Gràcii a okolí, kde architekt nějakou dobu bydlel. Zvláštní pozornost si zaslouží jedno z mála pozdně modernistických romantických zákoutí v dnešní Barceloně. Colonia Joaquim Ministral (1922) se nachází na adrese Passeig de la Mare de Déu 118. Jde vlastně o jednu celou barcelonskou uličku známou jako Passatge de Ministral. Samotné domy tvořící tuto horizontálně řešenou dělnickou kolonii žádné větší modernistické vymoženosti nemají, ale na první pohled zaujme vstupní brána do celého areálu. Spodní patro budovy údajně během španělské občanské války sloužilo jako protiletecký kryt. Z mimobarcelonských staveb Salvadora Puiggróse připomeňme například Ca l'Utzet (1909) v městečku Sant Andreu de Llavaneres nebo Col·legi La Presentació (1911) v Arenys de Mar.
 |
| Krásné zákoutí dělnické kolonie J. Ministrala v Barceloně (Foto: Barcelona Singular) |
Žádné komentáře:
Okomentovat