Katalánské jaderné elektrárny

V souvislosti s neutuchající ekonomickou i politickou krizí se přetřásá pojem energetická politika. Každá země má svůj energetický mix, obvykle namíchaný podle přírodních podmínek a možností. Zatímco Česko, Slovensko či Francie se rozhodly jít cestou jádra, Lucembursko, Dánsko nebo Portugalsko používají z více než 75 % obnovitelné zdroje energie. A jak je na tom Španělsko? To si podle aktuálních statistik dokáže vygenerovat okolo 60 % elektrické energie z obnovitelných zdrojů, za což vděčí rostoucímu počtu fotovoltaických elektráren. Naopak ve výrazném útlumu je v poslední době uhlí. Něco přes 20 % španělského energetického mixu však už dlouhou dobu tvoří jaderné elektrárny. Těch funkčních a energii produkujících je nyní pět (celkem sedm reaktorů). Španělské plány přitom byly mnohem rozsáhlejší, ale jaderná energie není u tamních obyvatel až tak populární a od roku 1984 dokonce platí moratorium na výstavbu dalších elektráren či reaktorů, prozatím tedy dochází k prodlužování životnosti stávajících elektráren. Tři ze zmiňovaných sedmi reaktorů se nachází v Katalánsku - na ty se nyní podíváme trochu blíž. 

Pohled na komplex jaderné elektrálny Vandellós (Foto: wikipedia.org)

ASCÓ

Dva fungující reaktory má jaderná elektrárna v Ascó. Tato vesnička se zhruba 1 600 obyvateli se nachází v nepříliš obydlené části katalánského vnitrozemí, asi 60 km na západ od Tarragony a 40 km severně od Tortosy. Sama vesnička ve skutečnosti zabírá menší plochu než elektrárna - to si lze snadno ověřit na Google Maps. Obec i elektrárna se nacházejí na břehu řeky Ebre. Elektrárna se začala stavět roku 1971, první reaktor se dostal do provozu v prosinci 1984 a druhý byl spuštěn v březnu 1986. Oba patří mezi tzv. tlakovodní reaktory (PWR) a byly postaveny americkým koncernem Westinghouse. O jejich provoz se starají španělské energetické společnosti Endesa a Iberdrola. Oba reaktory fungují vesměs spolehlivě a k jediné vážnější nehodě tu došlo v roce 2008 - na Mezinárodní stupnici jaderných událostí (INES) však byla označena jen stupněm 2, takže k žádné okolní kontaminaci nedošlo. Celé to tehdy skončilo několika vyhazovy a tučnou pokutou. Jaderná elektrárna Ascó by podle současných licenčních ujednání měla fungovat minimálně do roku 2031. Pak je její osud nejistý.

VANDELLÓS

Tato jaderná elektrárna, taktéž v rukou společnosté Endesa a Iberdrola, se nachází v katastru obce Vandellós - L'Hospitalet de l'Infant. Tedy nikterak daleko od elektrárny v Ascó. Její umístění je tak trochu pohádkové, neboť se nachází na pobřeží asi pět kilometrů jižně od města L'Hospitalet de l'Infant a turistického resortu Miami Platja. Výstavba prvního bloku elektrárny začala roku 1967, do sítě byl reaktor Vandellós I připojen na jaře roku 1972. Reaktor Vandellós II se začal stavět roku 1981 a energii do sítě začal dodávat o sedm let později. V plánu byla též konstrukce třetího bloku, nicméně tento projekt byl v souvislosti se zmiňovaným moratoriem z roku 1984 ukončen. V současné době funguje pouze reaktor Vandellós II (reaktor moderního typu PWR, postaven společností Westinghouse), který má licenci prozatím do roku 2030, ačkoliv se očekává, že životnost bude prodloužena ještě minimálně o další čtyři roky. 

První blok elektrárny v říjnu 1989 postihla vážná nehoda (dle Mezinárodní stupnice jaderných událostí). Požár turbíny tehdy ohrozil systém chlazení reaktoru a jen díky rychlé a duchapřítomé reakci zaměstnanců a hasičů se podařilo zabránit nejhoršímu. Poškození mechanismů elektrárny však bylo značné a pro zaručení dokonalé bezpečnosti by jejich oprava vyšla velice draho. Není též bez zajímavosti, že Vandellós I disponoval v té době již zastaralým francouzským typem reaktoru (UNGG, přírodní uran, grafitový moderátor, plynové chlazení), proto bylo i dáky nátlaku místních rozhodnuto, že reaktor bude definitivně odstaven. Většina radiokativního odpadu už byla z místa odvezena, většina budov v areálu byla srovnána se zemí. Definitivní rozebrání reaktoru je zatím plánováno na roky 2028-2030. O nehodě prvního bloku jaderné elektrárny Vandellós se můžete dozvědět více z třídílné dokusérie katalánské TV3.

The Tyets & Figa Flawas

V uplynulých letech se na katalánské hudební scéně objevilo hned několik nových tváří, které se rychle vypracovaly až na vrchol, a to zejména u mladší generace. Na tom není nic překvapujícího, neboť tyto nové formace často sahají po kombinaci osvědčených indie-pop rytmů po vzoru populární kapely Manel a čím dál populárnějšího reggaetonu. Pak vlastně není až tak složité vytvořit dokonalý letní hit. Na autory letních katalánských hitů let 2023 a 2024 se podíváme na následujících řádcích.

Figa Flawas a The Tyets (Foto: www.enderrock.cat)

THE TYETS
Extrémně populární hudební duo The Tyets vzniklo roku 2018 v Mataró. Tvoří ho místní rodáci Oriol de Ramon a Xavier Coca. Světu se uvedli albem Trapetón (2018), což je zároveň etiketa, s níž se rádi hudebně definují. V jejich díle skutečně žánrově převažují reggaeton a trap (doplněné folklornějšími prvky, např. sardanou), The Tyets jsou však zajímaví tím, že témata jejich písní jsou na hony vzdálená reggaetonovým klasikám. Jejich texty jsou plné humoru a často odkazují na katalánskou kulturu či tradice. Pozitivně hodnoceno bývá i jejich průkopnictví v podobě normalizace katalánštiny v rámci urban music. Skutečné jméno napříč generacemi si skupina získala v roce 2023 svým jarním a posléze i prázdninovým hitem "Coti x Coti". Ten se od chvíle svého zveřejnění v únoru 2023 dočkal již 9 milionů zhlédnutí na YouTube (srpen 2025) - rozhodně fascinující číslo pro hudební klip v katalánštině - a přes 30 milionů přehrání na Spotify, což ho řadí mezi pětici statisticky nejposlouchanějších písní v katalánštině. Pro zajímavost dodejme, že klip k této písni byl natočen ve vesnici Ardèvol, která je proslulá svými živými betlémy, což je tematika, do níž je celý videoklip šikovně oděn.

FIGA FLAWAS
V létě 2020 se v katalánském městě Valls začala psát historie hudební skupiny Figa Flawas. Ta je tvořena dvojicí Pep Velasco a Xavier Cartanyà. I v jejich tvorbě převažují latinské rytmy, reggaeton a pop. Ačkoliv svou hudební kariéru začali čistě v katalánštině, později se v jejich skladbách začala čím dál častěji objevovat španělština. Prvním přelomem jejich hudební dráhy se stal rok 2022, kdy zvítězili v jedné z kategorií hudební soutěže Sona9 a nedlouho předtím spatřila světlo světa jejich první deska: Joves tendres. Mezi jejich nejúspěšnější písně z této doby patří "Mussegu" či "Que no s'acabi".

Výše zmíněné songy tvoří součást druhého skupinového alba La calçotada (2024), kde však nenajdeme hit, jenž toto hudební duo definitivně proslavil. "La Marina sta morena" se na většině platforem objevila až začátkem července 2024, nicméně načasování bylo perfektní. Skladba se stala naprostou senzací minulého léta. Šlo o jednu z nejposlouchanějších skladeb v Katalánsku, o čemž svědčí i skvělá čísla na YouTube (do srpna 2025 takřka 6 milionů zhlédnutí) i na Spotify (přes 30 milionů reprodukcí k srpnu 2025). Žádný jiný song v katalánštině nezaznamenal od časů pandemie takový úspěch. Jak moc je tato písnička chytlavá, můžete posoudit sami:

Maria Jaume & Fades

Léto 2025 je v plném proudu a při hledání toho největšího hitu posledních měsíců musíme bezpodmínečně zamířit na Mallorku. Zde se v posledních letech zrodilo hned několik zajímavých interpretů zpívajících (převážně) v katalánštině. Na dva z nich se nyní podíváme blíže.

Mallorští hudebníci Maria Jaume a Fades (Foto: www.viasona.cat)

MARIA JAUME
Maria Elisabet Jaume Martorell (*1999) je mallorská zpěvačka a písničkářka, jejíž tvorba se dá zaškatulkovat zejména jako popová s lehkými prvky folku. Její skutečná pěvecká kariéra začala roku 2019, kdy se se stala jednou z vítězek katalánské hudební soutěže Sona9. Zároveň se jí ujal vlivný katalánský hudební producent Pau Vallvé. O rok později Maria Jaume debutovala albem Fins a maig no revisc, na které navázala též úspěšným turné po významných katalánských festivalech a lidových slavnostech. Svou hudební kariéru pak již v postpandemické době konsolidovala dalšími dvěma disky: Voltes i voltes (2022) a Nostàlgia Airlines (2024). Mezi její nejúspěšnější písně patří např. "Lo que rompe es coret", "Me desplom" nebo "Xin xin i bye bye".

FADES
Z Mallorky pochází i hudební skupina Fades, jež vznikla až na konci roku 2022. Tvoří ji trojice studentů katalánské filologie místní univerzity Ferran Pi, Vicenç Calafell a Àngel Exojo. Podobně jako v případě barcelonského dua Svetlana, o němž jsme tu psali před pár dny, se i Fades snaží zaplnit určitou "queerovou" díru na hudebním trhu. Vzhledem k nedávnému založení skupiny lze těžko říct, jaký bude její dlouhodobý hudební vývoj, nicméně v současnosti Fades holdují módním pop a house proudům a inspirují se u pestré škály domácích i zahraničních interpretů jako ZOO, Beyoncé nebo Bad Gyal. Použití autotune a sázka na sociální sítě je pak samozřejmostí, tak jak to ostatně od skupin tvořených příslušníky Generace Z očekáváme. Prozatím Fades vydali dvě hudební alba, Amigues i autotune (2023) a Metallix (2024), a představili několik úspěšných skladeb, např. "Artificial" nebo "Minifalda".

Spolupráce těchto dvou mallorských entit vyústila v zatím asi nejúspěšnější skladbu pro oba interprety, potenciální letní hit roku 2025: "Mon Cheri, Go Home". Tato skladba, příjemně laděná do aranžmá připomínajícího nultá léta tohoto století, mluví o zmařeném milostném vztahu mezi francouzským turistou a mallorské dívce. Důvod krachu je zřejmý - píseň je kritikou nezvládnutého masového turismu, s nímž se potýká řada míst z katalánsky hovořících území. Kromě několika mallorských lokalit se v písni i klipu objevuje též katalánská metropole. I přesto, nebo možná právě proto, se tato skladba zveřejněná již v únoru 2025 rychle zabydlela na čelních příčkách hitparád i na místních diskotékách a podle mnohých jde o největší hudební hit léta 2025 v katalánštině. Posoudit to můžete sami v následujícím videu:

Svetlana

Poznali se jako malí na hudebním táboře, kde je inspirovala holčička z Petrohradu, která sice neuměla španělsky ani katalánsky, přesto si dokázala lidi kolem sebe získat svou divokostí a svobodomyslným duchem a vždycky byla u každé špatnosti. Jmenovala se Světlana. Z jejich životů zmizela stejně rychle a nečekaně, jako do nich vstoupila, její odkaz však žije dál v názvu nové hvězdy na katalánském hudebním nebi. Seznamte se s hudebním duem Svetlana!

Júlia Díaz a Roc Bernadí - hudební duo Svetlana (Foto: www.svetlana.cat)

Roc Bernadí a Júlia Díaz (*1997), to je mladé barcelonské duo vystupující od časů pandemie pod uměleckým názvem Svetlana. Dvojice se zná již od dětských let, sami však za své první společné koketování s hudbou označují nahrávku reggaetonové skladby ve španělštině, když jim bylo 14 let. S příchodem koronaviru začali svou hudební vášeň brát trochu vážněji, a tak se v roce 2020 osmělili k prvnímu veřejnému koncertu (ve volnočasovém centru v jejich rodné čtvrti Poblenou) i ke zveřejnění prvních skladeb na platformách jako SoundCloud nebo Spotify.

Po čtyřech letech postupného hudebního vývoje nasbírali dostatek materiálu k publikaci svého prvního disku, jenž spatřil světlo světa na jaře 2024 pod názvem Marrana. Velká část skladeb z alba je proto staršího data. Roc a Júlia svou hudbu charakterizují jako queer elektropop se spoustou humoru a nadsázky a jak sami říkají, oba pocházejí z generace, jež cítí, že se v běžném životě musí příliš kontrolovat, aby neřekla či neudělala něco politicky nekorektního; jejich hudební kariéra je tak pro ně určitým přístavem svobody. Kromě neheteronormativních skladeb se na disku Marrana objevuje též kritika současné masifikace barcelonského turismu, případně vlastní cover verze známých hitů (např. skladby "Felixità" či "Aseregé"). 

Ačkoliv se jen jako Svetlana zatím neuživí a koncertovat je uvidíte hlavně na drobných festivalech a lidových slavnostech, na katalánské hudební scéně už stihli vyvolat řádný poprask. A nejspíš v tom bude i trocha talentu, neboť Roc Bernadí se v současné době živí především jako muzikálový herec, který za své role stihl posbírat i několik významných ocenění. Nechme se tedy překvapit, do jakých hudebních výšin budou směřovat další kroky tohoto barcelonského hudebního dua. 

Katalánský jazyk a literatura (Přijímací řízení)

V září roku 2015 začala Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně nabízet vskutku unikátní bakalářský studijní obor Katalánský jazyk a literatura. Podobný typ studia mimo katalánsky hovořící území prakticky neexistuje, tím spíše je fantastické, že letos je to již 10 let, co obor funguje. Katalánština stále patří mezi méně známé jazyky, avšak běžně ji používá okolo 10 milionů lidí hned ve čtyřech evropských státech. Jde o 11. nejrozšířenější jazyk v EU (má jen o něco méně mluvčích než čeština, avšak více než bulharština, finština, litevština, dánština či slovenština) a existuje naděje, že by se v blízké době mohl stát i jedním z úředních jazyků Unie. Kromě toho se katalánština může pochlubit jednou z nejstarších evropských literatur vysoké kvality. Znalci katalánštiny, kterých není mnoho, tak mohou na pracovním trhu vyniknout.

  

Pro akademický rok 2025/2026 se na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně otevírá prezenční bakalářský obor Katalánský jazyk a literatura. Podobný obor na světě nabízí jen velmi málo univerzit, přičemž drtivá většina z nich se nachází vcelku logicky jen v katalánsky hovořících oblastech - proto je možnost studovat katalánskou filologii v srdci Evropy skutečně jedinečná. Kromě katalánštiny samotné tento mladý a dynamický obor nabízí řadu možností, jak vyjet na studijní pobyt do Barcelony, jednoho z nejkrásnějších měst světa, či do dalších nádherných koutů Katalánska, Valencie, Andorry či Baleárských ostrovů. 

Mezi další výhody katalánské filologie patří důkladné poznání katalánské společnosti, historie a kultury pod vedením zkušených a sympatických lektorů a rodilých mluvčích. Po absolvování bakalářského studia získáte komunikativní kompetence v katalánštině minimálně na úrovni B2. Prestižní katalánské jazykové certifikáty na úrovních A2-C2 můžete zdarma získat už během studia. Katalánštinu na FF MU lze kombinovat i dvouoborově s jinými obory, což je ideální příležitost zejména pro studenty jiných románských či jakýchkoliv jiných jazyků, ačkoliv kombinace funguje i s několika dalšími obory z jiných fakult. Zajímavou příležitostí je i tzv. dvojí diplom, kdy po tříletém studiu v Brně a jednom extra roce na univerzitě v Tarragoně student získá kromě českého vysokoškolského diplomu v oboru i ten katalánský. Tento obor tedy nabízí nejen hluboké porozumění jazyku, literatuře a kultuře, ale otevírá též široké možnosti uplatnění v Česku i v zahraničí.

Přihlášky k dodatečnému přijímacímu řízení ke studiu katalánštiny v akademickém roce 2025/2026 můžete podávat do 11. srpna 2025. Oficiální informace o přijímačkách i o daném oboru najdete na následujícím odkazu, případně neváhejte kontaktovat např. facebookový či instagramový profil oboru:

• Facebookový profil oboru Katalánský jazyk a literatura.
• Instagramový profil oboru Katalánský jazyk a literatura.
• Masarykova univerzita: Obor Katalánský jazyk a literatura.

La Molsosa

V nejjižnějším cípu katalánského okresu Solsonès se nachází obec La Molsosa. Podle posledních statistických údajů zde žije okolo 100 obyvatel. Obec La Molsosa je tvořena třemi menšími vískami (La Molsosa, Prades a Enfesta). Polovina všech obyvatel žije v první jmenované, Prades a Enfesta pak mají každá okolo 26 obyvatel. Na první pohled tedy nic zajímavého, ale nám to nedalo, a tak i díky naší letošní návštěvě této malinké trojvesnice máme i pár turistických tipů!

Centrum vesničky Prades de la Molsosa (2025)

Historicky se tato oblast příliš neliší od okolních vsí. První stálé obyvatele místní pole a lány přivítaly již za časů iberských kmenů (okolo 6. stol. př. n. l.), nicméně skutečně zdokumentované trvalé osídlení má La Molsosa od 11. století, kdy místní pozemky patřili pánům z Cardony. Z této doby pocházejí i pozůstatky starých hradů, jichž bylo v tomto kraji vždy požehnaně. Zatímco z hradu ve vsi La Molsosa už zbývá jen nesnadno identifikovatelná hromádka kamení, nedaleký hrad Castell d'Enfesta se těší lepšímu zdraví - jeho základy byly postaveny koncem 11. stol. a v průběhu historie prošel četnými úpravami. Tou poslední byla velká rekonstrukce provedená současnými majitely, rodinou Ben-Aicha, kteří hrad ve značně ruinózním stavu koupili roku 2009. Rodina v bývalé pevnosti bydlí, zároveň ji ale nabízí k prohlídce návštěvníkům a občas též pronajímá na svatby a podobné události.

Docela zajímavým místem k zastavení je i kostel Santa Maria de la Molsosa, který se spolu s místní radnicí nachází na planině uprostřed polí. Takříkajíc na zelené louce. Kostel sice na první pohled vypadá staře, ve skutečnosti byl postaven v první polovině 20. stol podle plánů slavného katalánského architekta Enrica Sagniera. Starý kostelík, který dodnes stojí, totiž nevyhovoval svým umístěním na strmém svahu.

Ještě před návštěvou poslední z trojice vesniček se můžeme zastavit u pramene řeky Llobregós. Tato 36 km dlouhá řeka, která se na konci své cesty vlévá do řeky Segre, totiž pramení jen pár kilometrů jihozápadně od kouzelné vesničky Prades. Ta na návštěvníka působí velmi kompaktně a má pár kouzelných zákoutí, z nichž musíme vyzdvidhnout zejména místní kostelík Sant Ponç, jehož původ sahá až do 12. stol., a tzv. Žebrákův kříž (Creu del Captaire). Jde o do kamene vytesaný kříž, který místním věnoval jistý žebrák roku 1953, jehož se příkladně ujali a po několik měsíců se o něj starali ve chvíli, kdy na tom nebyl zdravotně dobře. Žebrák jim slíbil kříž, který měl již napůl hotový v asi třicet kilometrů vzdálené vsi Biosca. Obyvatelé Prades čekali skromný kříž ze dřeva, jejich překvapení proto bylo obrovské - velký kamenný kříž nese rysy keltské civilizace a rozhodně nejde o dílo nějakého nadšence, ale o vynikající sochařskou práci, kterou si obyvatelé Prades hrdě vystavili hned vedle starého hřbitova. Mimochodem, tehdy v 50. letech byla vesnice obehnána hlubokými lesy, nicméně to se změnilo po roce 1998, kdy okres Solsonès postihl ničivý požár, jehož následky jsou v krajině dodnes patrné.

Ginestà

Už jsme si vcelku zvykli, že v posledních několika letech zažívá katalánská hudební scéna docela milý boom. Zpívat katalánsky je v módě, ačkoliv jde o trh neporovnatelně menší ve srovnání s tím španělským. Těžko odhadnout, kolik z těchto interpretů se udrží v sedle a za pár desítek let se stane součástí katalánské klasiky. Po některých tu však zůstanou písně, které se navždy zapíší do srdcí celé generace. Jednou z nich by mohla být i skladba "Estimar-te com la terra" od sourozeneckého dua Ginestà.

Skupina Ginestà vznikla roku 2018 a trochu netradičně je tvoří zejména barcelonská sourozenecká dvojice Pau Serrasolsas (*1994) a Júlia Serrasolsas (*1998), ačkoliv oba mají k ruce i svou vlastní kytaristku, bicí a klávesistu. Podobně jako celá řada dalších nově vzniklých katalánských formací vystupujících pod značkou labelu Halley Records jsou i Ginestà rozkročeni nejčastěji mezi klasickým popem a folkovými rytmy. Název skupiny je odvozen od katalánské novinářky a spisovatelky Mariny Ginestà, jejíž fotografie z počátku španělské občanské války je ikonickou záležitostí.

Samotná skupina má za sebou již čtyři alba: Neix (2018), Ginestà (2019), Suposo que l'amor és això (2022) a Vida meva (2024). Jejich největším hitem je až doposud krásná lyrická skladba "Estimar-te com la terra", pocházející z alba vydaného roku 2019. Velkým letním hitem se v roce 2021 stala též skladba "L'Eva i la Jana", kterou naleznete na albu vydaném o rok později. V současnosti dvojice pracuje na novém albu, uvidíme tedy, čím dalším nás v budoucnosti překvapí.

Quimi Portet

Jen málo interpretů se v Katalánsku těší takové oblibě jako Joaquim Portet Serdà (*1957), známější pod uměleckým jménem Quimi Portet. A není teď nutně řeč o vyprodaných megakoncertech či miliardových posleších na Spotify... Mnohem spíš jde o jeho vztah k fanouškům, jeho surreálné texty i originální přístup k životu. Quimi Portet je zkrátka jedním z nejoriginálnějších zjevů současné katalánské scény. Má přitom za sebou bohatou hudební kariéru, na jejíž shrnutí náš krátký článek rozhodně nebude stačit.

Quimi Portet (Foto: El Periódico)

Jako náctiletý začal tento rodák z města Vic svou hudební dráhu v undergroundových skupinách (The Kilimanjaro's, The Dumpers, Kul de Mandril), z nichž přešel do trochu serióznějších rockových formací jako Los Burros a Los Rápidos. Skutečným můstkem ke slávě však bylo přetvoření poslední z nich na pop-rockové duo El Último de la Fila. Píše se rok 1985 a nově vzniklá formace (Quimi Portet a Manolo García) si rychle získává množství fanoušků. Drsný rock prokládají jihošpanělskými rytmy a zajímavými texty, v nichž se mísí společenská témata i ryze surrealistické blouznění. Pro generaci vyrůstající ve Španělsku 80. a 90. let minulého století bylo duo soundtrackem jejich mládí. Vyprodané koncerty po Španělsku i některých latinskoamerických zemích byly samozřejmostí, pomyslného vrcholu dvojice dosáhla v září 1988 na koncertu v Barceloně. Šlo o jednu ze zastávek dobročinného turné Human Rights Now! pořádaného Amnesty International. Na koncert byl vždy přizván i nějaký domácí umělec, El Último de la Fila si tak zahráli po boku světových hvězd jako Bruce Springsteen, Sting nebo Peter Gabriel. Po celkem sedmi albech ve španělštině se skupina odmlčela a v roce 1998 formálně ukončila svou existenci. I přesto fanoušky potěšila několika návraty u příležitosti nějakého výročí. Další podobně výjimečné turné se ostatně chystá na rok 2026.

Oba umělci se pak vydali na sólovou dráhu. Zatímco Manolo García zůstal věrný zpěvu ve španělštině, Quimi Portet rozvíjel svou další hudební dráhu ryze jako lokální umělec čili "meziokresní hvězda" v katalánštině. Pro jeho první sólový počin je ostatně třeba sáhnout až do roku 1987, kdy vydal desku Persones estranyes. Od té doby přidal další desítku alb a stal se též úspěšným hudebním producentem - na svět pomohl deskám mnoha svých katalánských kolegů (např. Albert Pla, Gerard Quintana a další). Kritici vyzdvihují zejména jeho surrealismem ovlivněné humorné texty a nesmírnou srdečnost a přívětivost vůči vlastním fanouškům. Každý koncert Quimiho Porteta je nezapomenutelným zážitkem. Samotný Quimi Portet je... Zkrátka Quimi Portet. Nejlépe si to můžeme demonstrovat na historice, o níž se podělil před několika lety ve vysílání TV3. Jednou odmítl, aby si v jeho nahrávacím studiu zahráli slavní U2. Ti při své návštěvě Katalánska urgentně potřebovali něco nahrát, jenže bylo čtvrteční odpoledne, a to je Quimi Portet obvykle s přáteli na malé soukromě jam session v oblíbené hospůdce. A nic takového se přece kvůli Bonovi rušit nebude, že? K pochopení osobnosti Quimiho Porteta pak bude mnohým stačit letmý pohled na jeho webové stránky, které prý okopíroval od jednoho kostarického night clubu. Nepochybně kdysi dávno, v hlubokých devadesátkách...  

A takhle bychom mohli o Quimi Portetovi vyprávět ještě dlouho. Možná však nastal čas poslechnout si jeho tvorbu. Faktem je, že jedenáct hudebních alb je solidní porce muziky a pro každého z fanoušků má zvláštní místo v životě ta která píseň. Proto si dovolíme za všechny uvést ryze osobní volbu, fantastickou skladbu "Tinc una bèstia dintre meu" z alba Oh my love (2012). Mimochodem, jedna zajímavost na závěr. Quimi Portet je autorem znělky slavného katalánského seriálu Plats bruts!