Plats bruts ("Špinavé talíře") je bezpochyby jedním z nejúspěšnějších katalánských seriálů a asi i tím nejlepším katalánským sitcomem v historii. Ne nadarmo si vysloužil označení katalánská verze seriálu Přátelé. Katalánská veřejnoprávní televize TV3 ho začala vysílat 19. dubna 1999 a do 15. dubna 2002 bylo natočeno celkem 73 přibližně půlhodinových epizod v šesti řadách. Později se také dočkal několika repríz a několik dílů i dabingu do španělštiny. Podle průzkumů sledovanosti vidělo premiéru každého dílu okolo 1 000 000 diváků (share průměrně okolo 35-42 %), a takovými čísly se jinak mohly chlubit pouze přímé přenosy fotbalových utkání FC Barcelona. V posledních letech bývá seriál pravidelně reprízován během letních měsíců, což mu získává čím dál víc fanoušku i napříč generacemi. Původně přitom nebylo vůbec jednoduché dostat pořad na televizní obrazovky. Jeho tvůrci s nápadem přišli již roku 1995, do televize se však dostali až o několik let později díky podpoře produkční firmy El Terrat.
Kromě značné popularity u diváků se série těšila i dobrým kritikám. Za celým úspěchem Plats bruts pak stojí především dvojice Joel Joan a Jordi Sánchez, kteří si sitcom vymysleli, zrežírovali (Joel Joan) a zároveň si v něm i střihli dvě hlavní role. To všechno v dokonalé souhře, která je patrná na celkovém výsledném dojmu. Výchozí zápletka je jednoduchá, dva kluci, kteří na první pohled nemají krom jediné dávné záležitosti vůbec nic společného, spolu bydlí v typickém barcelonském bytě ve čtvrti Eixample. Zatímco asi 25letý David (Joel Joan) je bohatým synkem jedné z předních katalánských rodin, jenž touží po samostatném bydlení, o deset let starší Lopes (Jordi Sánchez) je pro změnu nádhernou ukázkou životního ztroskotance, který nakonec Davida akceptuje za svého spolubydlícího, protože sám na nájem nemá. Kromě těch dvou sledujeme i osudy několika dalších postav, například jejich sousedky Emmy, která bydlí v dřevěné nástavbě nad nimi, a tak s kluky sdílí koupelnu, kuchyni i život, Lopesových kolegů z rádia či Davidovy chůvy Carbonell. Kromě brilantně napsaných scénářů a parádně zahraných excentrických rolí Katalánce na Plats bruts vždy bavila i skvěle vyvedená parodie katalánské společenské reality (viz např. kratší z obou videí na konci článku).
Jako každý sitcom i Plats bruts vycházejí z poněkud přehnaných situací, reakcí i charakterů postav, avšak jen v míře ideální právě pro tento formát. Z pohledu zahraničního diváka je tento seriál skvělou příležitostí, jak se zdokonalit v hovorové katalánštině, ačkoliv často smíchané se španělštinou. Seriál Plats bruts zároveň nepřímo inspiroval i řadu známějších španělských seriálů jako například Aquí no hay quien viva či La que se avecina. Velkou předností Plats bruts je však i schopnost umět parodovat sebe sama (viz epizoda číslo 29, Tinc meta). Polovina odvysílaných dílů zaznamenala sledovanost přes milion diváků, tím nejsledovanějším vůbec se stal Tinc talent (50) s 1 244 000 diváky. Pokud můžeme některé epizody zvláště doporučit (kromě hned prvního dílu, který naleznete na konci článku, a dalších výše zmíněných), byly by to určitě následující: Tinc poder (19), Tinc nació (33), Tinc classe (56) či Tinc ritme (59).
JORDI SÁNCHEZ
Jordi Sánchez Zaragoza se narodil 13. května 1964 v Barceloně a po celý život je spojený především se dvěma barcelonskými čtvrtěmi - Montbau a Horta. I když původně tak nějak podlehl přání rodičů a vystudoval na zdravotního bratra, láska k divadlu stejně nakonec zvítězila a i v poněkud pokročilejším věku se rozhodl splnit si sen a nakonec se dal na studia herectví ve známém barcelonském Institut del Teatre. Společně s kamarády ze studií pak založil i divadelní společnost Krampack S. L., která stála u zrodu Plats bruts. Tento seriál herci přinesl i do té doby nevídanou popularitu především v Katalánsku. Jordi Sánchez se však nevěnoval pouze herectví. Již během svých studií začal divadelní hry také sám psát (v některých případech coby spoluautor): Mareig (1992), Krámpack (1995), Sóc lletja (1997), Fum, fum, fum (1998), Excuses! (2002), Mamaaá! (2002), Mitad y mitad (2013) či El eunuco (2015). Řada z těchto her byla přeložena do několika jazyků a uvedena na prknech divadel ve Španělsku, Portugalsku, Chile, Peru, Argentině, Venezuele, Chorvatsku, Švédsku nebo třeba ve Velké Británii. Krámpack a Excuses! byly dokonce zfilmovány. V roce 2011 díky své celošpanělské popularitě vydal autobiograficky laděnou knihu Humanos que me encontré/Humans que m'he trobat.
I když většina katalánských diváků zná Jordiho Sáncheze především jako Lopese z Plats bruts, kromě pár dalších seriálů (L'un per l'altre, Divinos, Cites) si zahrál i v několika celovečerních filmech, např.: Monturiol, el senyor del mar (1992), El perquè de tot plegat (1994), Susanna (1995), Orígens (2000), A la ciutat (2003), Excuses! (2003), Presumptes implicats (2005), Clara Campoamor, la dona oblidada (2011), En fuera de juego (2011), Ahora o nunca (2015), Señor, dame paciencia (2017) či El mejor verano de mi vida (2018). K opravdové slávě po celém Španělsku ho však katapultoval až herecký bonbónek v podobě nezapomenutelného Antonia Recia v seriálu La que se avecina, který běží na stanici Telecinco od roku 2007.
JOEL JOAN
Joel Joan i Juvé se narodil 2. listopadu 1970 taktéž v Barceloně. Zhruba ve stejné době jako Jordi Sánchez se dal na studia herectví v Institut del Teatre. V roce 1994 se poprvé výrazně zapsal do povědomí katalánských televizních diváků svým účinkováním v telenovele Poblenou. V tom samém roce byl s Jordim Sánchezem u zrodu již zmiňované divadelní společnosti Krampack S. L. Spolupráce těchto dvou vyústila právě seriálem Plats bruts, v němž oba ztvárnili hlavní role a Joel Joan se ujal režie některých dílů. Jako epizodní herec působil Joel Joan v mnoha katalánských seriálech, zahrál si ale také ve filmech jako Excuses! (2003, ten i sám režíroval), Salvador (2006), Mil cretins (2011), Catalunya über alles (2011), 14 d'abril. Macià contra Companys (2011), Volare (2012) či Fènix 11·23 (2012), avšak mihl se též ve slavném filmu Vicky Cristina Barcelona (2008).
Kromě Plats bruts a zmiňovaného filmu Excuses! režíroval kupříkladu další katalánský seriál Porca misèria (2004-2007), v němž taktéž hrál a podílel se na scénáři, roku 2014 uvedl jako režisér, herec i scénárista v jedné osobě seriál El crac. V letech 2008 - 2013 byl též šéfem Katalánské filmové akademie (Acadèmia del Cinema Català). Joel Joan patří po celý život mezi známé zastánce katalánské nezávislosti, dá se říct, že z katalánské mediální scény je rozhodně tím nejviditelnějším bojovníkem za katalánskou nezávislost. Tato skutečnost mu ve zbytku Španělska zajišťuje poněkud negativní slávu.
Kromě značné popularity u diváků se série těšila i dobrým kritikám. Za celým úspěchem Plats bruts pak stojí především dvojice Joel Joan a Jordi Sánchez, kteří si sitcom vymysleli, zrežírovali (Joel Joan) a zároveň si v něm i střihli dvě hlavní role. To všechno v dokonalé souhře, která je patrná na celkovém výsledném dojmu. Výchozí zápletka je jednoduchá, dva kluci, kteří na první pohled nemají krom jediné dávné záležitosti vůbec nic společného, spolu bydlí v typickém barcelonském bytě ve čtvrti Eixample. Zatímco asi 25letý David (Joel Joan) je bohatým synkem jedné z předních katalánských rodin, jenž touží po samostatném bydlení, o deset let starší Lopes (Jordi Sánchez) je pro změnu nádhernou ukázkou životního ztroskotance, který nakonec Davida akceptuje za svého spolubydlícího, protože sám na nájem nemá. Kromě těch dvou sledujeme i osudy několika dalších postav, například jejich sousedky Emmy, která bydlí v dřevěné nástavbě nad nimi, a tak s kluky sdílí koupelnu, kuchyni i život, Lopesových kolegů z rádia či Davidovy chůvy Carbonell. Kromě brilantně napsaných scénářů a parádně zahraných excentrických rolí Katalánce na Plats bruts vždy bavila i skvěle vyvedená parodie katalánské společenské reality (viz např. kratší z obou videí na konci článku).
 |
| Čtveřice hlavních představitelů seriálu Plats bruts (Foto: Diari ARA) |
Jako každý sitcom i Plats bruts vycházejí z poněkud přehnaných situací, reakcí i charakterů postav, avšak jen v míře ideální právě pro tento formát. Z pohledu zahraničního diváka je tento seriál skvělou příležitostí, jak se zdokonalit v hovorové katalánštině, ačkoliv často smíchané se španělštinou. Seriál Plats bruts zároveň nepřímo inspiroval i řadu známějších španělských seriálů jako například Aquí no hay quien viva či La que se avecina. Velkou předností Plats bruts je však i schopnost umět parodovat sebe sama (viz epizoda číslo 29, Tinc meta). Polovina odvysílaných dílů zaznamenala sledovanost přes milion diváků, tím nejsledovanějším vůbec se stal Tinc talent (50) s 1 244 000 diváky. Pokud můžeme některé epizody zvláště doporučit (kromě hned prvního dílu, který naleznete na konci článku, a dalších výše zmíněných), byly by to určitě následující: Tinc poder (19), Tinc nació (33), Tinc classe (56) či Tinc ritme (59).
JORDI SÁNCHEZ
 |
| Jordi Sánchez (Foto: Facebook) |
I když většina katalánských diváků zná Jordiho Sáncheze především jako Lopese z Plats bruts, kromě pár dalších seriálů (L'un per l'altre, Divinos, Cites) si zahrál i v několika celovečerních filmech, např.: Monturiol, el senyor del mar (1992), El perquè de tot plegat (1994), Susanna (1995), Orígens (2000), A la ciutat (2003), Excuses! (2003), Presumptes implicats (2005), Clara Campoamor, la dona oblidada (2011), En fuera de juego (2011), Ahora o nunca (2015), Señor, dame paciencia (2017) či El mejor verano de mi vida (2018). K opravdové slávě po celém Španělsku ho však katapultoval až herecký bonbónek v podobě nezapomenutelného Antonia Recia v seriálu La que se avecina, který běží na stanici Telecinco od roku 2007.
JOEL JOAN
 |
| Joel Joan (Foto: Facebook) |
Kromě Plats bruts a zmiňovaného filmu Excuses! režíroval kupříkladu další katalánský seriál Porca misèria (2004-2007), v němž taktéž hrál a podílel se na scénáři, roku 2014 uvedl jako režisér, herec i scénárista v jedné osobě seriál El crac. V letech 2008 - 2013 byl též šéfem Katalánské filmové akademie (Acadèmia del Cinema Català). Joel Joan patří po celý život mezi známé zastánce katalánské nezávislosti, dá se říct, že z katalánské mediální scény je rozhodně tím nejviditelnějším bojovníkem za katalánskou nezávislost. Tato skutečnost mu ve zbytku Španělska zajišťuje poněkud negativní slávu.
Takřka všechny díly Plats bruts jsou k dispozici na oficiálním YouTube kanálu nebo v archivu TV3, nicméně se dvěma výjimkami. V archivu ani na YouTube nenajdete epizodu číslo 57, Tinc una revelació, která vyvolala polemiku v církevních kruzích, a tak se k ní katalánská televize moc nehlásí, a na oficiálním YouTube TV3 chybí ještě epizoda číslo 25, Tinc pistes.
Žádné komentáře:
Okomentovat