Enric Sagnier i Villavecchia

Ani Enric Sagnier se dnes v Katalánsku netěší přílišnému zájmu. Přitom právě on jednoznačně patří mezi ty, kteří nejvíce formovali tvář Barcelony v uplynulém století. Ještě víc, často se o něm hovoří jako o architektovi s vůbec největším počtem navržených budov pro katalánské hlavní město. Za svou kariéru se podepsal pod zhruba 300 takových projektů. Řada z nich již nestojí, jiné však neodmyslitelně tvoří součást dnešní Barcelony.

Enric Sagnier i Villavecchia (1858 - 1931) je vlastně na barcelonské poměry docela obtížně zařaditelný architekt. I když je podle data narození zřejmé, že tvůrčího vrcholu dosáhl v období, kdy triumfoval styl modernisme, Sagniera do něj můžeme zařadit jen částečně. A s dovětkem, že jeho modernistické stavby jsou střízlivějšího rázu, než jak jsme tomu zvyklí například u Gaudího či jemu podobných hravých architektů. Inspiraci totiž Sagnier hledal především v gotice a románském slohu, zatímco veškeré arabské vlivy, které tehdy byly v módě, ho nechávaly zcela chladným.

  

Temple Expiatori del Sagrat Cor,
Tibidabo (Foto: www.tibidabo.cat)

Pocházeje z více než dobře situované rodiny se od mládí mohl plně věnovat rozvoji svého všeobecně uměleckého nadání. Nejraději se věnoval hudbě a malování. Byl prý skvělým houslistou, avšak láska k výtvarnému umění převládla. Jako řada ostatních tehdy působících katalánských architektů i on získal svůj titul v Barceloně, a to roku 1882. Od mládí byl také zvyklý pohybovat se v těch nejvyšších vrstvách společnosti. Jeho otec byl ředitelem jedné z katalánských spořitelen a jeho mladší bratr se později stal dokonce barcelonským starostou, takže klan Sagnierů na přelomu 19. a 20. století patřil mezi skutečné barcelonské elity. To samozřejmě mladému a čerstvě vystudovanému architektovi velice pomohlo už od samých začátků, protože dostával zakázky od důležitých lidí. Hodně zakázek.

Pravdou je, že jeho projekty měly úspěch, proto se stal oblíbencem místní šlechty a církevních kruhů. Celý život zasvětil architektuře, pracoval usilovně, takže na řadě projektů musel spolupracovat i s jinými architekty, často pak i s jedním ze svých synů. Pilná práce však přinášela štědré odměny a řadu ocenění. Jím navržené budovy kupříkladu několikrát vyhrály v různých dobových architektonických soutěžích. Okrajově se věnoval taktéž politice, po dvě volební období byl poslancem. Skvělé pracovní vztahy s církví, pro kterou navrhl řadu staveb, se promítly i do roviny personální. Za své zásluhy dokonce v roce 1923 obdržel od papeže Pia XI. šlechtický titul "markýz Sagnier". Jak již bylo řečeno, jako architekt byl Sagnier velice činorodý. Jeho tvorbu dodnes nalezneme například v Igualadě, Castelldefels, Sabadell, Sitges, ve Vicu, ve Valencii či dokonce až v daleké Austrálii. Ve vesničce New Norcia (Perth) tam na církevní zakázku postavil kostel a školu pro benediktýnskou misii vedenou katalánským opatem Fulgencim Torresem. Bezkonkurenčně nejvíce ze Sagniera však i dnes najdeme v jeho rodné Barceloně. Na ta nejvýznamnější díla se zaměříme na následujících řádcích.

Església i col·legi de Santa Gertrudis, New Norcia
(Foto: Google Maps)

Svou kariéru začíná Sagnier jako pomocník v dílně Franciska Villara y Lozana, od 90. let 19. století navrhuje první domy pro barcelonskou vyšší vrstvu. Začíná také jeho spolupráce s církví. S příchodem nového století se koncentruje především na návrhy řady výstavních sídel ve stále se tvořícím barcelonském Eixamplu. Jak ale jeho kariéra postupuje, čím dál tím víc lze jeho dílo zařadit spíše do architektonických směrů jako eklekticismus nebo klasicismus. V katalánském modernisme toho alespoň z laického pohledu až tolik nevytvořil. Rozebírat styly Enrica Sagniera by však zabralo mnoho času. Připomeňme si nyní ve stručnosti šest nejznámějších Sagnierových děl v katalánské metropoli.

1) PALAU DE JUSTÍCIA DE BARCELONA - Monumentálnost tohoto paláce je trochu skrytá za stromy na Passeig Lluís de Companys, i přesto... je to skutečný palác. Sagnier se na tomto projektu podílel společně s Josepem Domènechem i Estapà. Pro Sagniera jednoznačně jedna z nejdůležitějších staveb v kariéře. Pro Barcelonu šlo o jednu z prvních budov monumentálních rozměrů. Další budou teprve přibývat. Jako justiční palác slouží dodnes.

2) DUANA DEL PORT DE BARCELONA - Jedna z budov barcelonského přístavu, konkrétně ta, co se nachází napravo od Rambla del Mar, naproti trošku známější budově Port Vell. Postavena v letech 1896 - 1902. Původně sloužila jako celnice. I když je menší než Palau de la Justícia, i tak působí podobně monumentálním dojmem. Ostatně jako velká spousta Sagnierových budov. Naleznete ji na: Passeig Josep Carner, 29.

Napravo budova celnice Port de Barcelona, v pozadí
Kolumbův monument (Foto: Google Maps)

3) CASA ARNÚS - "EL PINAR" - Možná nejhezčí skutečně modernistický Sagnierův dům. Pokud se vydáte směrem k lanovce na Tibidabo, rozhodně ho nepřehlédnete. Je to ta krásná vila trochu připomínající hrad, která se nad městem tyčí přesně v místech, odkud startuje zmiňovaná lanovka. Nechal si ji postavit lékař Manuel Arnús i Fortuny v roce 1903. Stavbu naleznete na adrese: c/Manuel Arnús 1-31 - Pl. Doctor Andreu.

4) TEMPLE EXPIATORI DEL SAGRAT COR - Pod tímto dlouhým a tajemným názvem se neskrývá nic jiného než slavný chrám na vrcholku hory Tibidabo. Tento zdálky jasně se tyčící bílý kostel, jenž připomíná pařížskou baziliku Sacré-Cœur, byl Sagnierem pro řád salesiánů navržen roku 1902, avšak jeho stavba se protáhla až do roku 1961, kdy ho dokončil architektův syn Josep Maria Sagnier i Vidal. Od té doby se stal jedním ze symbolů barcelonského obzoru.

  

Patronat Ribas (Foto: wikipedia.org)

5) PATRONAT RIBAS - Velkolepě pojatý palác byl poslední Sagnierovou stavbou v Barceloně. Byl dokončen roku 1930 a celých 40 let sloužil jako sirotčinec. Od 70. let minulého století pak stále slouží dětem, tentokrát už ovšem jako střední škola.

6) LA ROTONDA (TORRE ANDREU) - Jedna z nejkrásnějších modernistických staveb, které jsou v Barceloně k nalezení. Bohužel poměrně zanedbaná a nikterak turisticky nevyužitá. V tomto případě skutečně bohužel, jelikož turistický ruch by jí prospěl pravděpodobně mnohem víc než současné soukromé záměry vlastníků, realitní společnosti Núñez y Navarro. Sagnier je autorem rozšíření, k němuž došlo ve 20. letech. Jinak je La Rotonda (1918) dílem architekta Adolfa Ruize i Casamitjany. O historii a pohnuté realitě tohoto skvostu čtvrti Sant Gervasi - Bonanova více zase někdy příště.