Antoni Rovira i Trias

Ještě než Barcelonu zcela ovládla architektura ve stylu modernisme, působil v Katalánsku dnes ne úplně doceněný architekt, Antoni Rovira i Trias. Je pravdou, že stavby, jež nám zanechal, se co do slávy rozhodně nemohou měřit s výtvory Gaudího, Puige i Cadafalcha nebo Domènecha i Montanera, nicméně i tak vtiskl některým koutům města neopakovatelnou atmosféru. Mohl být mnohem slavnější, leč okolnosti byly nakonec proti.

  

Monument a Antoni Rovira i Trias,
Plaça Rovira i Trias, 2011

Antoni Rovira i Trias (1816 - 1889) jako mnoho architektů před ním i po něm pocházel z rodiny, kde již určitá architektonická nebo alespoň stavitelská tradice existovala. Jeho otec byl znamenitý tesař a stavbyvedoucí. Antoni se narodil a dětství prožil v Gràcii, což tehdy bylo ještě samostatné městečko daleko od středověkých hradeb Barcelony. Inklinace ke stavitelství a architektuře byla jasná již od mládí, a tak se nakonec v roce 1842 Rovira i Trias dopracoval až k akademickému titulu architekta.

Poprvé o sobě dal skutečně vědět až v souvislosti s přípravou plánů na rozšíření Barcelony a vytvoření čtvrti Eixample. Barcelonská radnice uspořádala výběrové řízení v roce 1859 a Rovira i Trias byl vyhlášen jeho vítězem. Centrální vládě se ovšem tento projekt nelíbil, a tak si nakonec prosadila poněkud méně radikální verzi architekta Ildefonse Cerdà. Právě Cerdà je autorem konceptu současné podoby Eixamplu. Jak moc by se lišila, kdyby se nakonec stavělo podle vítězného Rovirova plánu, se koneckonců můžete sami podívat. Stačí porovnat dnešní Eixample na Google Maps s původním Rovirovým plánem, který najdete pod tímto článkem.

Povídá se, že Cerdà měl zkrátka lepší konexe na centrální vládu a jeho projekt byl mnohem tradičnější, jinými slovy: Barcelona by takto Madrid netrumfla a o to šlo. Rovirovo pojetí bylo radikálnější a velkolepější. Město mělo být tvořeno radiálně, z obrovského centrálního náměstí by se paprskovitě rozbíhaly rozlehlé bulváry, které by od sebe výrazně oddělovaly jednotlivé čtvrti. Náš architekt se inspiroval tehdy architektonicky populárními reformami Paříže a Vídně. Tvůrcem nové Barcelony se tedy Rovira nestal. I přesto se ale město do dnešních dní může těšit alespoň z části jeho odkazu. Byl ostatně městským architektem Barcelony, Gràcie i Sant Martí de Provençals, takže o práci nikdy neměl nouzi. V Gràcii nedají dopustit na jím navrženou zvonici Campanar de Gràcia (1862), ve zbytku katalánské metropole zase naleznete několik příkladů jeho speciality - tržnic. Rovira i Trias je autorem impozantních tržnic Mercat del Born (1873), Mercat de la Barceloneta (1873), Mercat de Sant Antoni (1879) či Mercat d'Hostafrancs (1888). Vzpomenout si na něj můžete i při procházce po náměstí Plaça Reial v centru Barcelony, kde se nachází jím navržená kašna Font de les Tres Gràcies (1876).

Kromě architektury se Antoni Rovira i Trias hodně věnoval politice. Byl poslancem i radním. A měl ještě jednu zvláštní "zálibu" či spíše poslání. Stál totiž u zrodu hasičů v katalánském hlavním městě a zasloužil se o modernizaci a profesionalitu barcelonského hasičského sboru. Po dlouhá léta (od roku 1847) byl jejich šéfem a o hašení požárů dokonce napsal rozsáhlou příručku (Tratado de la Extinción de los Incendios). Je zajímavé, že po takřka 40 letech služby na tomto postu ho nahradil další známý architekt - Pere Falqués i Urpí. O vzniku barcelonských hasičských jednotek se můžete více dočíst v katalánštině na tomto odkazu.

Alespoň Rovirova rodná čtvrť na něj dodnes nezapomněla. Na pozemcích, jejichž urbanizaci kdysi ve své funkci naplánoval, se dnes nachází jedno pěkné náměstí. Dříve se jmenovalo pouze Plaça de Rovira, od roku 1922 však nese název Plaça de Rovira i Trias, aby bylo skutečně poznat, na koho tu tak rádi vzpomínají. Zároveň zde máte jedinečnou příležitost vyfotografovat se s bronzovou sochou Roviry sedícího na lavičce. U nohou mu pak leží i deska ztvárňující jeho představu barcelonského Eixamplu. Představu vítěznou avšak dnes již dávno zapomenutou.

Rovirův vítězný plán budoucí čtvrti Eixample
(Foto: wikipedia.org)