Josep Comas i Solà

Josep Comas i Solà (1868-1937) byl jedním z nejdůležitějších katalánských vědců. Skvělý matematik a astronom, zakladatel moderní astronomie v Katalánsku. Již od dětských let ho provázela neobyčejná zvídavost a inteligence. Ve věku pouhých 15 let byl schopen důkladně zkoumat meteority - jeden takový spadl poblíž Tarragony a Comas ho řádně zdokumentoval a napsal o něm článek do jednoho odborného francouzského časopisu. Zkrátka předurčen k vědecké dráze...

Především však k jedné konkrétní dráze. Naprosto mu učaroval vesmír. Kromě výše popsané epizody s meteoritem ho zajímalo vše spojené s tím nekonečným a tehdy prakticky neprobádaným světem tam nahoře. Po studiu fyziky a matematiky na Universitat de Barcelona se rozhodl naplno vrhnout do světa teleskopů, hvězdáren a nekonečného pozorování hvězdné oblohy. A objevil věru zajímavé věci, například kanály na Marsu (díky svým pozorováním sestavil dokonce jednoduchou mapu planety), dále pozoroval Jupiter a Saturn a stal se prvním, kdo vytušil existenci atmosféry na Titanu (měsíc Saturnu) dávno předtím, než byla tato skutečnost v roce 1944 prokázána. 

Josep Comas i Solà ve Fabrově observatoři (Foto: www.lavanguardia.com)

Největší Comasovou specialitou byly asteroidy a komety. Komety objevil dvě. První roku 1925 (C/1925 F) - nezávisle na Comasovi ji zpozoroval i jeden ruský astronom - a druhou o rok později (32P/Comas Solà), přesněji 5. listopadu 1926. Kometa nesoucí výhradně jeho jméno má zvláštní hyperbolickou dráhu s oběžnou dobou 8,8 let. V rozmezí let 1915-1929 taktéž většinou ve Fabrově observatoři na vrcholku Tibidaba objevil 11 asteroidů: (804) Hispania, (925) Alphonsina, (945) Barcelona, (986) Amelia, (1102) Pepita, (1117) Reginita, (1136) Mercedes, (1188) Gothlandia, (1626) Sadeya, (1655) Comas Solà a (1708) Polit. Kromě toho znovuobjevil některé již předtím známé asteroidy, po nichž však do té doby nebylo ani stopy.

Kromě těchto zásluh ve světě vědy byl Comas i Solà velice důležitou osobností z hlediska popularizace vědy a přibližování vědeckých objevů běžným lidem. Založil Fabrovu observatoř (1904) a až do své smrti v roce 1937 byl jejím ředitelem. Zároveň psal stovky odborných i popularizačních článků do všech možných periodik. Známá je jeho spolupráce s deníkem La Vanguardia, do něhož přispíval pravidelným sloupkem o astronomii. Celkem pro zmiňovaný deník napsal přes 600 článků, takže katalánská veřejnost byla bohatě informována o úspěších svých astronomů. Kromě toho se Comas rád vrhal i do "přední linie". Legendárními se staly jím komentované prohlídky Fabrovy observatoře, které pořádal pro širokou veřejnost. Možná právě teprve díky nim se spousta Katalánců začala pořádně zajímat o fascinující svět dalekých planetek a hvězd.

Comas projevoval zájem i o další záležitosti více či méně spjaté s astronomií. Během své vědecké dráhy se hodně věnoval seismologii, byl však také nadšencem do létání - financoval kupříkladu vůbec první let, který se kdy uskutečnil na katalánském území (11. února 1910, Can Tunis, letec Julien Mamet). Známým se také stal díky hojnému používání fotografií a filmového záznamu během svých pozorování hvězd. Byl jedním z propagátorů nutnosti propojení filmové techniky s pozorováním vesmíru. Jelikož patřil mezi důležité astronomy 20. století, je po něm, stejně jako po řadě jeho kolegů, pojmenován i jeden kráter na Marsu. Na planetě, kterou tak rád pozoroval v začátcích své kariéry.

Co se týká jeho odkazu městu Barcelona, je potřeba připomenout Comasovo bydliště. Patřil mu totiž jistý dům ve čtvrti El Farró, jenž nese pojmenování Vil·la Urània. Tento dům byl postaven v roce 1868 a Comas si z něj postupem času udělal observatoř. Asi ho bavilo nosit si práci domů. Část ze svých objevů prý učinil právě v této domácí observatoři, jedním z nich byla i planetka Barcelona, takže Vil·la Urània má pro katalánskou metropoli určitě zajímavý symbolický význam. Po své smrti odkázal tuto rezidenci městu. To ho získalo roku 1956 po smrti Comasovy vdovy. Dům pak různými způsoby městu skutečně sloužil, například jako školka, nicméně v roce 2012 zcela seriózně hrozilo jeho zbourání. Proti tomu se ale postavila většina obyvatel El Farró. Nakonec se demolici podařilo zabránit a dům by měl být s významnými úpravami zachován a využíván k všeobecně prospěšným účelům jako občanské centrum pro lidi z okolí, tak zněl alespoň plán v roce 2013. Rekonstrukce objektu by měla být dokončena na počátku roku 2017.