Jedním z nejzajímavějších a svým způsobem nejrozporuplnějších představitelů katalánského modernisme byl barcelonský městský architekt Pere Falqués i Urpí (1850-1916). I když vám možná jeho jméno nepřijde nikterak povědomé, pokud jste již někdy zavítali do Barcelony, rozhodně jste se s jeho dílem setkali. Problém je v tom, že barcelonská architektura je stále ještě opředena řadou legend, které snad všechno, co se nachází v katalánské metropoli, přisuzují Gaudímu. Dnes tedy možná vyvrátíme jeden z nejčastějších omylů...
 |
| ...z dílny Pere Falquése. |
 |
| Pouliční lampy/lavičky... |
Po návratu domů se mu v roce 1879 podařilo získat místo obecního architekta ve svém rodném městečku. Dostáváme se tak do období jeho prvních velkých stavebních zakázek, zároveň však poznamenaných dvěma tragédiemi. Ta větší se týká hned té první z nich... Jako obecní architekt se podílel na přestavbě a rozšíření kostela v Sant Andreu de Palomar. Práce, jež řídil, byly ukončeny v roce 1881, avšak o rok později se kupole, která byla přímo architektovým dílem, zřítila. Výsledkem bylo 7 mrtvých a 10 zraněných. Falqués v projektu okamžitě skončil, tragédie ale postupně vyšuměla. Čas jakoby vše smazal.
Druhou "neštěstím poznamenanou" stavbou byl vodojem postavený coby součást továrny Macosa v Poblenou (Torre de les Aigües del Besòs). Z oné továrny se vlastně do dnešních dnů dochoval jen ten vodojem. Falqués ho vyprojektoval v roce 1880, o dva roky později už nová chlouba Poblenou stála, a to zejména díky každodennímu dohledu architekta přímo na místě. Jenomže opět se někde vloudila chybička, ačkoliv tentokrát zcela určitě nebyla na straně architekta. Vodojem se nezřítil, nicméně jeho umístění na mořský břeh se ukázalo býti dosti neprozřetelným, jelikož do pár let byla voda v nádrži tak slaná, že bylo zakázáno s ní i zalévat. Ambiciózní podnikatelský projekt skončil krachem. Xavier Camps, investor celého projektu, zbankrotoval. Ačkoliv se povídá, že svůj krach neunesl, pročež se rozhodl roku 1890 spáchat sebevraždu skokem ze zbytečné vodní nádrže, jeho smrt je dodnes zahalena tajemstvím. Jak přesně zemřel, se asi nikdy nedozvíme. Tak či onak, k roku 1890 nebyla Falquésova stavební bilance příliš pozitivní, jemně řečeno...*
Ale zpátky k tomu, proč díla Pere Falquése zná snad každý návštěvník Barcelony. V letech 1889-1914 pracoval Falqués na pozici obecního architekta města Barcelony. V této funkci se podílel na mnoha zajímavých projektech, kupříkladu na rekonstrukci operního domu Liceu či reorganizaci Parc de la Ciutadella. V roce 1906 se mu však podařilo skutečně proměnit tvář města a to z dnešního pohledu zdánlivě nepatrným způsobem. Falquésovou specialitou se totiž staly pouliční lampy. Ovšem ne jen tak ledajaké. Ty jeho byly kombinací lampy a lavičky v jednom. Geniálně praktické. Dodnes je naleznete na ulici Passeig de Gràcia... Co prosím? Že ty přece dělal Gaudí? Omyl... Neopakovatelné monumentální lampy z Passeig de Gràcia nejsou v žádném případě dílem nejslavnějšího katalánského architekta, nýbrž skvělým nápadem, za nímž stojí právě Pere Falqués i Urpí!
Nejen turisté ale i mnoho obyvatel Barcelony je dodnes přesvědčeno o tom, že tak originální dílo ani nemohlo vzniknout v jiné než Gaudího hlavě. Této domněnce napomáhá i skutečnost, že právě na Passeig de Gràcia se nacházejí dvě Gaudího mistrovská díla - Casa Batlló a Casa Milà - a v jejich bezprostřední blízkosti i ony lampy. Odtud už je pak jen krůček k vcelku logické dedukci, že i ono městské osvětlení (mimochodem pravděpodobně první elektrické v katalánské metropoli) bude dílem slavného architekta. Až na těchto lampách/lavičkách tedy budete příště odpočívat nebo jen procházet kolem nich, vzpomeňte na jejich pravého autora.**
Připomeňme, že Falqués ve své době s tak odvážným návrhem docela narazil. Konzervativní část Barcelony stále ještě nestačila rozdýchat roztodivné Gaudího domy, ale muset při nedělním korzování po nejexkluzivnějším barcelonském bulváru procházet kolem tak podivných lamp? To už bylo příliš. Rodák ze Sant Andreu de Palomar to za ně zkrátka pořádně schytal, párkrát mu dokonce i vyhrožovali, že ho na některou z lamp pověsí. Falqués ale vše ustál a za své mistrovské dílo se nikdy nestyděl. Asi věděl proč. Dnes již jeho pouliční osvětlení patří k symbolům modernistické Barcelony stejně neodmyslitelně jako díla mnohých slavnějších katalánských architektů. Mimochodem, Passeig de Gràcia není jediným místem, kde lze takové architektonické umění obdivovat, Falqués je též autorem podobně originálního pouličního osvětlení na třídách Avinguda de Gaudí a Passeig de Lluís Companys.
Zatímco většina Falquésových kolegů se proslavila návrhy rodinných rezidencí předních katalánských podnikatelských rodin, náš architekt mnoho takových zakázek neměl. Za zmínku stojí asi jen jedna jediná, stojí však zato. Jde o dům Casa Bonaventura Ferrer (1906). Na této budově, kterou naleznete na adrese Passeig de Gràcia, 113, zvenku zaujme především masivní galerie v prvním patře. Krásnou prosklenou galerií přes několik pater se pak Casa Bonaventura Ferrer chlubí na své zadní straně viditelné z carrer de la Riera de Sant Miquel. Jak se ve Falquésově domě bydlí, si můžete vyzkoušet i vy. Jen bude potřeba rozbít kvůli tomu hodně prasátek. Od poslední rekonstrukce v roce 2010 zde fungují luxusní apartmány El Palauet, které nabízejí možnost strávit noc v některém ze šesti vymazlených suites. Ceny tu začínají na 400 € za noc, ovšem pokud si chcete užít ten nejluxusnější ze šesti apartmánů, připravte si ještě o tisíc eur víc. Ale tak proč si někdy neudělat nějakou tu radost...
Ale zpátky k tomu, proč díla Pere Falquése zná snad každý návštěvník Barcelony. V letech 1889-1914 pracoval Falqués na pozici obecního architekta města Barcelony. V této funkci se podílel na mnoha zajímavých projektech, kupříkladu na rekonstrukci operního domu Liceu či reorganizaci Parc de la Ciutadella. V roce 1906 se mu však podařilo skutečně proměnit tvář města a to z dnešního pohledu zdánlivě nepatrným způsobem. Falquésovou specialitou se totiž staly pouliční lampy. Ovšem ne jen tak ledajaké. Ty jeho byly kombinací lampy a lavičky v jednom. Geniálně praktické. Dodnes je naleznete na ulici Passeig de Gràcia... Co prosím? Že ty přece dělal Gaudí? Omyl... Neopakovatelné monumentální lampy z Passeig de Gràcia nejsou v žádném případě dílem nejslavnějšího katalánského architekta, nýbrž skvělým nápadem, za nímž stojí právě Pere Falqués i Urpí!
Nejen turisté ale i mnoho obyvatel Barcelony je dodnes přesvědčeno o tom, že tak originální dílo ani nemohlo vzniknout v jiné než Gaudího hlavě. Této domněnce napomáhá i skutečnost, že právě na Passeig de Gràcia se nacházejí dvě Gaudího mistrovská díla - Casa Batlló a Casa Milà - a v jejich bezprostřední blízkosti i ony lampy. Odtud už je pak jen krůček k vcelku logické dedukci, že i ono městské osvětlení (mimochodem pravděpodobně první elektrické v katalánské metropoli) bude dílem slavného architekta. Až na těchto lampách/lavičkách tedy budete příště odpočívat nebo jen procházet kolem nich, vzpomeňte na jejich pravého autora.**
 |
| Casa Bonaventura Ferrer Pohled z Passeig de Gràcia (Foto: calaix.gencat.cat) |
 |
| Casa Bonaventura Ferrer Pohled z c/Riera de Sant Miquel (Foto: calaix.gencat.cat) |
Připomeňme, že Falqués ve své době s tak odvážným návrhem docela narazil. Konzervativní část Barcelony stále ještě nestačila rozdýchat roztodivné Gaudího domy, ale muset při nedělním korzování po nejexkluzivnějším barcelonském bulváru procházet kolem tak podivných lamp? To už bylo příliš. Rodák ze Sant Andreu de Palomar to za ně zkrátka pořádně schytal, párkrát mu dokonce i vyhrožovali, že ho na některou z lamp pověsí. Falqués ale vše ustál a za své mistrovské dílo se nikdy nestyděl. Asi věděl proč. Dnes již jeho pouliční osvětlení patří k symbolům modernistické Barcelony stejně neodmyslitelně jako díla mnohých slavnějších katalánských architektů. Mimochodem, Passeig de Gràcia není jediným místem, kde lze takové architektonické umění obdivovat, Falqués je též autorem podobně originálního pouličního osvětlení na třídách Avinguda de Gaudí a Passeig de Lluís Companys.
Zatímco většina Falquésových kolegů se proslavila návrhy rodinných rezidencí předních katalánských podnikatelských rodin, náš architekt mnoho takových zakázek neměl. Za zmínku stojí asi jen jedna jediná, stojí však zato. Jde o dům Casa Bonaventura Ferrer (1906). Na této budově, kterou naleznete na adrese Passeig de Gràcia, 113, zvenku zaujme především masivní galerie v prvním patře. Krásnou prosklenou galerií přes několik pater se pak Casa Bonaventura Ferrer chlubí na své zadní straně viditelné z carrer de la Riera de Sant Miquel. Jak se ve Falquésově domě bydlí, si můžete vyzkoušet i vy. Jen bude potřeba rozbít kvůli tomu hodně prasátek. Od poslední rekonstrukce v roce 2010 zde fungují luxusní apartmány El Palauet, které nabízejí možnost strávit noc v některém ze šesti vymazlených suites. Ceny tu začínají na 400 € za noc, ovšem pokud si chcete užít ten nejluxusnější ze šesti apartmánů, připravte si ještě o tisíc eur víc. Ale tak proč si někdy neudělat nějakou tu radost...
 |
| Torre de les Aigües del Besòs, 2012 (Foto: Carles Ribas, El PAÍS) |
** Na stejné ulici najdete i řadu podobně vypadajících laviček bez svítilen, zato s květinovou výzdobou. Ty byly skutečně inspirovány původním Falquésovým dílem, barcelonské ulice však obohacují až od roku 1974.
https://www.totbarcelona.cat/cultura-i-oci/cent-anys-de-l-ultim-quilowatt-produit-a-la-central-termica-modernista-de-barcelona-67993/
OdpovědětVymazat