Adolf Ruiz i Casamitjana (1869-1937) patřil do generace katalánských architektů tvořících ve stylu modernisme. Narodil se v Barceloně, kde také v roce 1893 vystudoval architekturu. Během svých studií byl ovlivněn celou řadou vynikajících profesorů, nejvíce na jeho tvorbu však zapůsobil zakladatel celého stylu, Lluís Domènech i Montaner. Jeho tvorba dnes nepředstavuje zlatý fond modernisme, ovšem s výjimkou jediné stavby...
 |
| Adolf Ruiz i Casamitjana při práci v ateliéru (Foto: Barcelona Modernista) |
Adolf Ruiz i Casamitjana po sobě zanechal řadu staveb v Badaloně, kde dlouhá léta působil v kanceláři obecního architekta, v Argentoně a v Barceloně. V Badaloně jde především o ryze noucentistické budovy Escola del Treball (1924), Grup Escolar Ventós Mir (1924) a Escola Lola Anglada (1926). Ukázku Ruizova modernismu dodnes můžeme potkat na ulicích barcelonského Eixamplu: Casa Llorenç Armengol (1899), Casa Llorenç Camprubí (1901), Casa Llosas (1903) či Casa Eusebi Castells (1905). Velice zajímavou stavbou byla i dnes zmizelá Torre Joaquim Pujol (1900-1971), která bohužel na počátku 70. let minulého století musela ustoupit tlaku developerů. Na jejím místě na Plaça Lesseps dnes stojí nepřehlédnutelný dům Edifici Blau.
LA ROTONDA
Nicméně v dnešní době je Adolf Ruiz často identifikován jako muž jediné stavby, legendárního barcelonského hotelu na rohu ulic Avinguda del Tibidabo a Passeig de Sant Gervasi, jemuž dnes nikdo neřekne jinak než La Rotonda. Historie této budovy sahá až do roku 1900, kdy onen pozemek koupil farmaceut a podnikatel Salvador Andreu i Grau (1841-1928) s cílem postavit na něm veliký činžovní dům. Proto se také domu původně říkalo Torre Andreu. Již podle plánů Adolfa Ruize z roku 1906 je však patrné, že stavba byla již tehdy zamýšlena jako hotel. V původních plánech je dokonce vedle hlavní budovy zaznačen menší objekt, který měl sloužit jako divadelní sál, avšak k jeho stavbě nikdy nedošlo. Tak či onak, během několika let se plán proměnil ve skutečnost a na Avinguda del Tibidabo vyrostl překrásný modernistický palác s fasádou zakončenou mozaikou v podání jejího skutečného mistra, katalánského umělce Lluíse Bru.
Roku 1918 se uskutečnilo rozšíření budovy, tentokrát již ve stylu noucentisme a pod vedením známého architekta Enrica Sagniera. Již tehdy komplex fungoval pod názvem Hotel Metropolitan a byl jedním z nejluxusnějších v celé Barceloně. Další rekonstrukce proběhly v 50. letech, kdy hotel nabízel celkem 73 luxusních apartmánů a velký sál s kapacitou až pro 350 osob. Podle dobových svědectví šlo v tehdy dosti chudém Španělsku o jedno z nejluxusnějších ubytovacích zařízení v zemi. Na konci 60. let však hotel postupně upadal, a tak se o pár let později proměnil v lékařské zařízení. V roce 1975 dokonce hrozí totální likvidace budovy, neboť její majitelé taktéž propadnou tlaku doby a chtějí velký pozemek využít pro stavbu vyšší a rentabilnější. V té chvíli se ale ozvou lidé z okolí a díky jejich protestu je budova prohlášena kulturní památkou a její demolice odvrácena. Později se pro chátrající objekt najde další ne zrovna šťastné využití - La Rotonda se promění na hospic pro nevyléčitelně nemocné.
V roce 1999 budovu koupila od rodiny Andreu developerská společnost Núñez i Navarro, která dům nechala několik let opuštěný a zatím v tichosti připravovala projekt velké rekonstrukce, jež ovšem počítala se zbouráním 80 % celého objektu, aby bylo možné z něj vytvořit moderní kancelářskou budovu. To se setkalo s velkými protesty místních obyvatel. Situace byla nejvíce napjatá v letech 2011-2012, nicméně tehdy už bylo o dalším osudu budovy jasně rozhodnuto a protesty veřejnosti tak už podruhé nepomohly. Společnost Núñez i Navarro nakonec v letech 2010-2016 provedla kompletní rekonstrukci fasády a charakteristické rohové věže tak, aby jim dodala původní modernistickou podobu z roku 1906 - to je pozitivum celé rekonstrukce. Jasným negativem je pak prosazení zbourání zbytku budovy a postavení zcela nové stavby, která s tou původní sdílí nakonec jen fasádu. Od podzimu 2016 tedy La Rotonda funguje jako kancelářská budova. Její aktuální podobu naleznete kupříkladu zde.
LA ROTONDA
Nicméně v dnešní době je Adolf Ruiz často identifikován jako muž jediné stavby, legendárního barcelonského hotelu na rohu ulic Avinguda del Tibidabo a Passeig de Sant Gervasi, jemuž dnes nikdo neřekne jinak než La Rotonda. Historie této budovy sahá až do roku 1900, kdy onen pozemek koupil farmaceut a podnikatel Salvador Andreu i Grau (1841-1928) s cílem postavit na něm veliký činžovní dům. Proto se také domu původně říkalo Torre Andreu. Již podle plánů Adolfa Ruize z roku 1906 je však patrné, že stavba byla již tehdy zamýšlena jako hotel. V původních plánech je dokonce vedle hlavní budovy zaznačen menší objekt, který měl sloužit jako divadelní sál, avšak k jeho stavbě nikdy nedošlo. Tak či onak, během několika let se plán proměnil ve skutečnost a na Avinguda del Tibidabo vyrostl překrásný modernistický palác s fasádou zakončenou mozaikou v podání jejího skutečného mistra, katalánského umělce Lluíse Bru.
Roku 1918 se uskutečnilo rozšíření budovy, tentokrát již ve stylu noucentisme a pod vedením známého architekta Enrica Sagniera. Již tehdy komplex fungoval pod názvem Hotel Metropolitan a byl jedním z nejluxusnějších v celé Barceloně. Další rekonstrukce proběhly v 50. letech, kdy hotel nabízel celkem 73 luxusních apartmánů a velký sál s kapacitou až pro 350 osob. Podle dobových svědectví šlo v tehdy dosti chudém Španělsku o jedno z nejluxusnějších ubytovacích zařízení v zemi. Na konci 60. let však hotel postupně upadal, a tak se o pár let později proměnil v lékařské zařízení. V roce 1975 dokonce hrozí totální likvidace budovy, neboť její majitelé taktéž propadnou tlaku doby a chtějí velký pozemek využít pro stavbu vyšší a rentabilnější. V té chvíli se ale ozvou lidé z okolí a díky jejich protestu je budova prohlášena kulturní památkou a její demolice odvrácena. Později se pro chátrající objekt najde další ne zrovna šťastné využití - La Rotonda se promění na hospic pro nevyléčitelně nemocné.
V roce 1999 budovu koupila od rodiny Andreu developerská společnost Núñez i Navarro, která dům nechala několik let opuštěný a zatím v tichosti připravovala projekt velké rekonstrukce, jež ovšem počítala se zbouráním 80 % celého objektu, aby bylo možné z něj vytvořit moderní kancelářskou budovu. To se setkalo s velkými protesty místních obyvatel. Situace byla nejvíce napjatá v letech 2011-2012, nicméně tehdy už bylo o dalším osudu budovy jasně rozhodnuto a protesty veřejnosti tak už podruhé nepomohly. Společnost Núñez i Navarro nakonec v letech 2010-2016 provedla kompletní rekonstrukci fasády a charakteristické rohové věže tak, aby jim dodala původní modernistickou podobu z roku 1906 - to je pozitivum celé rekonstrukce. Jasným negativem je pak prosazení zbourání zbytku budovy a postavení zcela nové stavby, která s tou původní sdílí nakonec jen fasádu. Od podzimu 2016 tedy La Rotonda funguje jako kancelářská budova. Její aktuální podobu naleznete kupříkladu zde.
 |
| La Rotonda, stav z roku 2011 (Foto: www.elarquitectoviajero.com) |
 |
| La Rotonda - detailní pohled (Foto: www.elarquitectoviajero.com) |
Žádné komentáře:
Okomentovat