Cristóbal Cascante i Colom

   

Cristóbal Cascante - autoportrét, 1885
(Foto: Arxiu Jordi Phoenicks)

Cristóbal Cascante i Colom (1851-1889) patřil roku 1878 mezi první absolventy barcelonské Escola d'Arquitectura. Promoval tedy ve stejném roce jako slavný Antoni Gaudí. Cascante byl ostatně Gaudího dobrým přítelem a vůbec prvním významným spolupracovníkem. Náhlé onemocnění úplavicí ukončilo život talentovaného architekta již v červenci 1889.

Cascante se narodil v městečku Esparreguera, odkud pocházela i jeho matka. Můžeme říct, že pocházel z relativně dobře situované rodiny, neboť jeho rodiče vlastnili drobnou textilní továrnu právě v Esparregueře. Cascante později studoval v Manrese a Terrasse, nicméně pokračovat v rodinném podnikání nechtěl. Mnohem víc ho to táhlo do světa architektury, a tak od roku 1871 pobýval v Barceloně, kde právě Elies Rogent vytváří první skutečnou fakultu architektury v Katalánsku. Právě Elies Rogent patřil mezi hlavní Cascanteho vzory, a tak zejména v jeho prvních návrzích je patrná silná inspirace Rogentovými architektonickými postupy. Během studií se seznamuje se spolužákem Antonim Gaudím, s nímž ho též pojila praxe v ateliéru Josepa Fontserèho. Cristóbal Cascante získal titul architekta v roce 1878, kdy se stejně jako Gaudí začal přátelit s důležitými průmyslníky, jejichž peníze stály u zrodu katalánského modernismu. Díky tomu už v roce 1881 získal od markýze z Comillas několik zakázek (kaple, palác). Část těchto staveb sám navrhoval a později řídil jejich stavbu. Zároveň pro ně navrhl interiéry a nábytek.

Jeho život se tedy po celá 80. léta 19. století odehrával především v Kantábrii, odkud párkrát do roka jezdil do rodného Katalánska, neboť jeho rodina zůstala v Barceloně. V katalánské metropoli byl pravděpodobně vždy bouřlivě vítán - alespoň tak můžeme soudit z faktu, že za pouhých 9 let manželství s Teresou Portabellovou stihl na svět přivítat hned sedm potomků. Cascanteho pracovní nasazení v Comillas využil roku 1883 i již zmiňovaný přítel ze studií, Antoni Gaudí. Ten onoho roku dostal od markýze z Comillas zakázku na stavbu domu El Capricho a Cascante měl stavbu řídit přímo na místě. Podle mnoha Gaudího životopisců se slavný architekt do Comillas nikdy osobně nevydal, jen poslal plány a vše ostatní už nechal na svém příteli ze studií. Cascante se tak de facto stal prvním Gaudího významným pomocníkem. Pro El Capricho navrhl interiéry a nábytek, hovoří se však i o jeho participaci na drobných úpravách původních Gaudího plánů. 

Ačkoliv se Cascante ve své pozdější tvorbě nadále držel eklekticismu,  spolupráce s Gaudím ho inspirovala k použití některých ryze modernistických prvků (kachličky, umělecké kování) zejména u návrhu Can Casas ve vesnici Bruc či v plánech na bohužel nikdy nerealizované stavbě domku pro Eusebiho Güella v Bonanově. Na popud markýze z Comillas později v Kantábrii navrhl ještě dodnes stojící budovu nemocnice v Comillas (1885-1888) a památníku pana markýze (1890, dokončeno Lluísem Domènechem Montanerem). Jak už bylo řečeno, Cascante nemohl svůj nesporný talent příliš rozvinout, neboť ho v červenci 1889 v Barceloně zaskočila akutní úplavice, jíž do několika dní podlehl. V té době finišoval vlastně jediný svůj soukromý projekt, totiž přestavbu rodinného sídla Can Casas ve vesnici Bruc, jehož zadní fasádu již dokončit nestihl. Zmiňovanou přestavbu si u něj objednal Josep Casas Chocomeli, místní vinař, který chtěl původně letní sídlo rodiny přeměnit na poněkud reprezentativnější místo s velikým vinným sklepem. K daným účelům stavba sloužila další desítky let. Od roku 1984 je Can Casas majetkem radnice v Brucu a slouží jako kulturní a vzdělávací centrum obce.

Can Casas (Foto: www.bcncatfilmcommission.com)