Alexandre Soler i March

Alexandre Soler i March
(Foto: www.civtat.cat)

Alexandre Soler i March (1873-1949) se zásahem osudu spíše náhodou narodil v Barceloně, kam se jeho rodina v té době uchýlila před probíhající karlistickou válkou. Rodina však pocházela z Manresy, kam se roku 1876 opět vrátila. Zbytek dětství a mládí tedy Alexandre Soler prožil v Manrese a po krátkém čase v Madridu nakonec zakotvil na studiích architektury v Barceloně. 

Jedním z jeho profesorů v katalánské metropoli je i slavný architekt Lluís Domènech i Montaner, v jehož ateliéru Soler záhy začíná získávat první zkušenosti. Během studií se seznámí s barcelonským rodákem Franceskem Guàrdiou (1880-1940), s nímž později spolupracuje na několika významných projektech. Titul architekta získal v roce 1899 a o rok později už začíná jeho bezmála padesátiletá pracovní dráha. Mnoho projektů řešil v již zmiňované Manrese a okolí, nicméně po několik let byl též obecním architektem ve městech Berga a Gironella. Ani tehdy ale zcela neopustil akademický svět. V letech 1931-1936 byl ředitelem své alma mater, od roku 1933 působil též v roli prezidenta Asociace katalánských architektů. Proslul jako velký znalec katalánského středověkého umění.

Mercat Central ve Valencii (Foto: www.flickr.com)

Počátek španělské občanské války (1936) pro něj znamenal konec ve všech veřejných funkcích, o rok později uprchl do římského exilu. Do Katalánska se vrátil hned po skončení války v roce 1939, avšak kvůli své republikánské minulosti měl značné problémy s režimem, a tak poslední desetiletí svého života dosti strádal. Jeho tvorba spadá po dva hlavní architektonické styly počátku 20. stol. v Katalánsku, tedy do modernismu a eklekticismu. V rámci modernismu proslul především jako žák a spolupracovník Lluíse Domènecha i Montanera, nicméně i v rámci vlastní praxe navrhl několik emblematických staveb. Jak už bylo řečeno, značná část jím projektovaných staveb se nachází v Gironelle a Manrese. Z těch nejvýznamnějších jmenujme Torre de Cal Bassacs (Gironella, 1900), Klášter sv. Kláry (Manresa, 1904), modernistickou továrnu Farinera Albareda (Manresa, 1909) či již silně noucentistickou Casa Sitjes (Manresa, 1925). Krásnou budovou, kterou je dnes možné navštívit a dokonce si v ní uspořádat svatbu, je Torre de Ca l'Abadal (1909) ve vesnici Avinyò.

Dvě zajímavé budovy zanechal i v Barceloně a Valencii. V Katalánské metropoli se jedná o Casa Heribert Pons, modernistický palác na ulici Rambla de Catalunya, který vytvořil na zakázku pro jednoho známého podnikatele z Manresy. Mnozí o tomto díle tvrdí, že jde o nejlepší katalánský příklad inspirace vídeňskou secesí. Palác byl vystavěn v letech 1907-1909, v průběhu 30. let 20. stol. pak prošel rekonstrukcí. Dnes je sídlem katalánského ministerstva financí. Solerovým nejslavnějším projektem však byla stavba hlavního valencijského trhu, Mercat Central. Na něm spolupracoval s již zmiňovaným kamarádem ze studií Franceskem Guàrdiou. Společně prezentovali projekt ve veřejném konkurzu v roce 1910, kvůli byrokratickým průtahům se však začalo stavět až roku 1914 a celé dílo bylo dokončeno až v roce 1928 pod vedením valencijského architekta Enrika Viedmy. Secesní Mercat Central dodnes patří k nejnavštěvovanějším a nejcharakterističtějším stavbám centra Valencie.

Interiér domu Torre de Ca l'Abadal (Foto: Agustí Prats)