Eugenio Serrano de Casanova

Nenarodil se v Katalánsku, avšak pro jeho metropoli vykonal mnohé. Šikovný podnikatel, snílek, vizionář. A do nedávna zcela nedoceněná postava katalánské historie. Až v roce 2010 se díky odborné studii Eugenio R. Serrano de Casanova i l'Exposició Universal de Barcelona (Joan Prados Tizón, Jaume Rodon Lluís) dostalo jeho jméno do povědomí širší veřejnosti.

Dobová ilustrace areálu Světové výstavy 1888 v Barceloně (Foto: La Hormiga de Oro)

Eugenio Rufino Serrano de Casanova (1841-1920) byl totiž mužem, který Barceloně vybojoval Světovou výstavu 1888, událost, která pro katalánskou metropoli znamenala definitivní odrazový můstek pro rozsáhlý územní rozvoj na přelomu 19. a 20. století. Serrano se narodil v městečku Neda v Galicii. Pocházel z docela dobře situované rodiny, která patřila mezi lokální podnikatelskou i politickou elitu. Jako 18letý se vydal na studia obchodu a administrativy do Madridu, o tři roky později nastoupil na vojenskou akademii. Kromě výše zmiňovaných oblastí se během studií pilně učí cizí jazyky (angličtina, francouzština). V roce 1864 zahájil vojenskou kariéru, kterou lze charakterizovat docela rychlým hodnostním postupem a angažováním se ve třetí karlistické válce.

Vojenská kariéra ho nakonec trochu paradoxně zavedla až do Vídně, kde se roku 1873 poprvé zúčastnil velké mezinárodní výstavy. Tyto události byly typické pro rozvinutý svět v druhé polovině 19. století. První velká světová výstava se konala roku 1851 v Londýně a na každé další v nejrůznějších koutech Evropy a USA byly veřejnosti pravidelně představovány zejména technické pokroky a vynálezy, stejně jako umělecká díla. Pro Serrana byla tato zkušenost ohromující, pročež se rozhodl zasvětit svůj profesní život právě těmto událostem. V roce 1876 se stal tajemníkem španělské účasti na Světové výstavě ve Philadelphii a za vydělané peníze se o rok později usadil v Paříži, která se tehdy pomalu ale jistě stávala evropskou kulturní metropolí. Novinářský boom té doby strhl i Serrana, který v Paříži v letech 1877-1888 vydával poměrně prestižní periodikum Gazette des Touristes, jež se zabývalo zejména lázeňským turistickým průmyslem. Tento časopis byl k dostání v hlavních městech celé západní Evropy a docela často prezentoval Španělsko (jeho obsahem byla i řada reklamních sdělení, velká část z nich propagovala i katalánské produkty a služby).

Kromě toho Serrano i nadále působil jako tajemník a komisař španělské delegace na světových výstavách. V roce 1881 za to dokonce dostal španělské státní vyznamenání Řád Isabely Kastilské. V té době se též živil jako příležitostný obchodník s uměním a zastával roli uměleckého agenta řady katalánských malířů. V tom samém roce 1881 také sám uspořádal veliký veletrh lázeňství v německém Frankfurtu. Výstava měla mezi odbornou veřejností takový úspěch, že z původně zamýšleného měsíce se protáhla takřka na půl roku. I díky tomu následně získal stálou pozici vedoucího španělské delegace na mezinárodních výstavách v Bordeaux (1882), Amsterdamu (1883), Nice (1884), Antverpách (1885) a v Liverpoolu (1886). Za svou práci získal mnohá další ocenění, státní řád obdržel kupříkladu od belgického krále. Ačkoliv byl neustále na cestách, pravidelně se zastavoval v Barceloně, která vždy byla jeho oblíbeným obchodním místem. Právě tam se v jeho mysli začala rodit myšlenka na uspořádání podobné světové události i v katalánské metropoli. Poprvé svůj plán veřejně představil ve Vicu v roce 1884 coby reakci na oznámení pařížského záměru uspořádat světovou výstavu v roce 1889.

Aby termíny příliš nekolidovaly, měla se barcelonská výstava uskutečnit v roce 1887. Už tehdy se vyvoleným místem konání měla stát oblast Parc de la Ciutadella. V té době park ještě stále procházel náročným procesem urbanizace a Barceloňané do něj moc nechodili. Oblíbeným místem Katalánců se stal právě až po roce 1888. Serrano byl pro uspořádání podobné akce v Barceloně ideálním člověkem. Uměl jazyky, v prostoru výstav se pohyboval již celé desetiletí a za poslední roky navázal i řadu důležitých kontaktů s katalánskými podnikateli. Pro město samotné zase podobná akce mohla být skvělou pobídkou k poněkud malátnému rozšiřování Eixamplu po pádu středověkých hradeb v roce 1854. Tím se tedy dostáváme k samé podstatě důležitosti Eugenia Serrana pro katalánskou historii 19. století. Světová výstava 1888, která Barcelonu vůbec poprvé v historii skutečně situovala na mapu světa, byla vynikajícím nápadem jediného muže. Dodejme, že světové výstavy o té době byly obvykle soukromou iniciativou místní finanční elity, nicméně vždy se počítalo se subvencemi ze strany země, v níž byla výstava uskutečněna. S touto vizí do toho šel i Serrano.

A v tom okamžiku též narazil na první problémy. Ani španělská vláda, ani regionální delegace (Diputació de Barcelona) projekt finančně nepodpořily. Jediné nadšence našel náš vizionář na barcelonské radnici. Rokování s městskou radou zabralo celé jaro 1885, přičemž jednou z překážek se ukázal býti Josep Fontserè, architekt Parc de la Ciutadella, podle kterého výstavní areál do dané oblasti příliš zasadit nešel. I přes konečnou dohodu mezi Serranem a barcelonskou radnicí Fontserè nadále protestoval, a tak byl nakonec barcelonským starostou Franceskem Riusem Tauletem propuštěn (i když byli staří přátelé) a nahrazen Antonim Rovirou Triasem. Serrano tak od města získal 120 000 m2 pozemků na uspořádání akce a mezitím už na jiných světových výstavách získával kontakty na potenciální vystavovatele. Velkou propagaci barcelonské výstavy spustil i ve svém časopisu. Roku 1886 organizační tým získal příslib španělské královny-regentky, že výstavu osobně slavnostně zahájí. Tím celá akce dostala posvěcení z nejvyšších politických míst.

Samotné uspořádání akce se však později zadrhlo na nevelkém zájmu vystavovatelů ze Španělska a samozřejmě i na velkých nákladech, v nichž se počítalo se schodkem asi 1 000 000 peset. Čímž opět narážíme na klasický obrázek velkých barcelonských událostí. Oficiálně a v rámci záštity se jim dostane podpory na nejvyšší úrovni, avšak finančně se o ně vždy musí postarat jen a jen Katalánci sami. Celý problém se nakonec vyřešil větším zapojením barcelonské radnice, která přehodnotila svou smlouvu se Serranem a výměnou za větší investici se dočkala i větších privilegií a koncesí. Od roku 1887 se Serranova role zmenšuje, on sám se v tu dobu dostává do dluhů, až je nakonec na počátku roku 1888 odvolán ze všech vedoucích funkcí a konání výstavy přejde kompletně do režie barcelonských radních v čele se starostou Riusem Tauletem. Serrano však na své dílo nezanevřel a ze stránek svého časopisu o přípravách na inauguraci i nadále nadšeně informoval. Světová výstava 1888 v Barceloně nakonec skončila velkým úspěchem a zároveň šlo o ohromný přelom v modernizaci a urbanizaci sebevědomé katalánské metropole. Jen na Serranovu roli se postupně hodně zapomenulo, a tak když roku 1920 v Barceloně zemřel, nedostalo se mu ani vlastního náhrobku. Dnes, takřka 100 let po jeho smrti, už o jeho podílu na jedné z nejdůležitějších událostí barcelonské historie vše víme, a proto si Eugenio Serrano jednoznačně zaslouží místo mezi důležitými osobnostmi katalánských dějin.

Slavnostní inaugurace Světové výstavy 1888 v Barceloně (Foto: La Hormiga de Oro)