La Molsosa

V nejjižnějším cípu katalánského okresu Solsonès se nachází obec La Molsosa. Podle posledních statistických údajů zde žije okolo 100 obyvatel. Obec La Molsosa je tvořena třemi menšími vískami (La Molsosa, Prades a Enfesta). Polovina všech obyvatel žije v první jmenované, Prades a Enfesta pak mají každá okolo 26 obyvatel. Na první pohled tedy nic zajímavého, ale nám to nedalo, a tak i díky naší letošní návštěvě této malinké trojvesnice máme i pár turistických tipů!

Centrum vesničky Prades de la Molsosa (2025)

Historicky se tato oblast příliš neliší od okolních vsí. První stálé obyvatele místní pole a lány přivítaly již za časů iberských kmenů (okolo 6. stol. př. n. l.), nicméně skutečně zdokumentované trvalé osídlení má La Molsosa od 11. století, kdy místní pozemky patřili pánům z Cardony. Z této doby pocházejí i pozůstatky starých hradů, jichž bylo v tomto kraji vždy požehnaně. Zatímco z hradu ve vsi La Molsosa už zbývá jen nesnadno identifikovatelná hromádka kamení, nedaleký hrad Castell d'Enfesta se těší lepšímu zdraví - jeho základy byly postaveny koncem 11. stol. a v průběhu historie prošel četnými úpravami. Tou poslední byla velká rekonstrukce provedená současnými majitely, rodinou Ben-Aicha, kteří hrad ve značně ruinózním stavu koupili roku 2009. Rodina v bývalé pevnosti bydlí, zároveň ji ale nabízí k prohlídce návštěvníkům a občas též pronajímá na svatby a podobné události.

Docela zajímavým místem k zastavení je i kostel Santa Maria de la Molsosa, který se spolu s místní radnicí nachází na planině uprostřed polí. Takříkajíc na zelené louce. Kostel sice na první pohled vypadá staře, ve skutečnosti byl postaven v první polovině 20. stol podle plánů slavného katalánského architekta Enrica Sagniera. Starý kostelík, který dodnes stojí, totiž nevyhovoval svým umístěním na strmém svahu.

Ještě před návštěvou poslední z trojice vesniček se můžeme zastavit u pramene řeky Llobregós. Tato 36 km dlouhá řeka, která se na konci své cesty vlévá do řeky Segre, totiž pramení jen pár kilometrů jihozápadně od kouzelné vesničky Prades. Ta na návštěvníka působí velmi kompaktně a má pár kouzelných zákoutí, z nichž musíme vyzdvidhnout zejména místní kostelík Sant Ponç, jehož původ sahá až do 12. stol., a tzv. Žebrákův kříž (Creu del Captaire). Jde o do kamene vytesaný kříž, který místním věnoval jistý žebrák roku 1953, jehož se příkladně ujali a po několik měsíců se o něj starali ve chvíli, kdy na tom nebyl zdravotně dobře. Žebrák jim slíbil kříž, který měl již napůl hotový v asi třicet kilometrů vzdálené vsi Biosca. Obyvatelé Prades čekali skromný kříž ze dřeva, jejich překvapení proto bylo obrovské - velký kamenný kříž nese rysy keltské civilizace a rozhodně nejde o dílo nějakého nadšence, ale o vynikající sochařskou práci, kterou si obyvatelé Prades hrdě vystavili hned vedle starého hřbitova. Mimochodem, tehdy v 50. letech byla vesnice obehnána hlubokými lesy, nicméně to se změnilo po roce 1998, kdy okres Solsonès postihl ničivý požár, jehož následky jsou v krajině dodnes patrné.