Literární festival Měsíc autorského čtení (MAČ) vznikl roku 2000 v Brně díky iniciativě místního nakladatelství Větrné mlýny, které tuto kulturní událost dodnes pořádá. Čestným hostem letošního 17. ročníku tohoto mezinárodního literárního festivalu je Španělsko. V průběhu července 2016 tak do Brna (a také do Ostravy, Wroclawi, Košic a Lvova) dorazí 31 autorů z Pyrenejského poloostrova. Záměrem pořadatelů je představit nejen španělsky psanou literaturu, ale i ostatní národní literatury, které v současnosti tvoří španělskou realitu. Proto se na festivalu představí i několik baskických a katalánských autorů.
Nás samozřejmě zajímá především ta katalánská část. Proto vám v tomto rozsáhlém článku přinášíme medailonky všech katalánských spisovatelek a spisovatelů, kteří na letošním festivalu vystoupí. V tomto ohledu je však třeba říct, že ne všichni z nich zde zastupují přímo katalánskou literaturu. Zatímco Joan Manuel Soldevilla, Maria Mercè Cuartiella, Lluís-Anton Baulenas, Xavier Farré, Sebastià Alzamora a částečně i Carlos Be do ní spadají, zbylí autoři (Ignasi Vidal-Folch, Rosa Ribas, Jordi Llobregat a Eduardo Moga) tvoří takřka výhradně jen ve španělštině. Zvláštním případem je potom jedna z největších hvězd festivalu, mallorská spisovatelka Carme Riera, která sice patří do kánonu katalánské literatury, nicméně je i velmi výraznou postavou současné literatury španělské. O všech těchto spisovatelích se dočtete na následujících řádcích. Záznamy jednotlivých čtení naleznete na oficiálních stránkách festivalu nebo na konci tohoto článku.
Nás samozřejmě zajímá především ta katalánská část. Proto vám v tomto rozsáhlém článku přinášíme medailonky všech katalánských spisovatelek a spisovatelů, kteří na letošním festivalu vystoupí. V tomto ohledu je však třeba říct, že ne všichni z nich zde zastupují přímo katalánskou literaturu. Zatímco Joan Manuel Soldevilla, Maria Mercè Cuartiella, Lluís-Anton Baulenas, Xavier Farré, Sebastià Alzamora a částečně i Carlos Be do ní spadají, zbylí autoři (Ignasi Vidal-Folch, Rosa Ribas, Jordi Llobregat a Eduardo Moga) tvoří takřka výhradně jen ve španělštině. Zvláštním případem je potom jedna z největších hvězd festivalu, mallorská spisovatelka Carme Riera, která sice patří do kánonu katalánské literatury, nicméně je i velmi výraznou postavou současné literatury španělské. O všech těchto spisovatelích se dočtete na následujících řádcích. Záznamy jednotlivých čtení naleznete na oficiálních stránkách festivalu nebo na konci tohoto článku.
 |
| Foto: www.autorskecteni.cz |
CARME RIERA
(MAČ 2016: Brno - 2. července, Ostrava - 4. července, Košice - 5. července)
Bezesporu jedna z největších hvězd Měsíce autorského čtení 2016. Carme Riera, často označovaná za první dámu katalánské literatury, se narodila roku 1948 v Palmě na Mallorce. Již jako dvanáctiletá psala španělsky první básničky a kratší povídky; katalánsky začala psát na doporučení své učitelky Ainy Moll na střední škole v Palmě. Na konci 60. let minulého století se přestěhovala do Katalánska, kde na Universitat Autònoma de Barcelona (UAB) vystudovala španělskou filologii. V té době se též aktivně zapojovala do protestů proti frankismu či válce ve Vietnamu. Oslovily ji taktéž myšlenky feministického hnutí. I po studiích zůstala věrná UAB, kde se roku 1995 stala profesorkou španělské literatury. Mezi oblasti jejího odborného zájmu patří španělská literatura 16. a 17. století a také spisovatelé José Goytisolo, Jaime Gil de Biedma, Carlos Barral a jejich básnická tvorba. I díky své akademické dráze se jako osmá žena v historii stala roku 2012 členkou Španělské královské akademie (RAE).
V literárním světě prorazila hned svou prvotinou Te deix, amor, la mar com a penyora (1975), z níž se stal skutečný bestseller katalánské literatury. Carme Riera má ostatně coby spisovatelka neuvěřitelnou schopnost proměnit v úspěch vše, čeho se dotkne. Jen vyjmenovat všechny literární ceny by nám zabralo další tři odstavce, ale když to trochu zjednodušíme, dá se říct, že každý její román dosáhl na některé z prestižních ocenění katalánské literatury. Kromě nich získala řadu dalších vyznamenání, například Creu de Sant Jordi, Medalla d'Or del Consell de Mallorca a naposledy též prestižní španělskou Premio Nacional de las Letras Españolas. Jak je patrné z výše uvedeného, Carme Riera má své pevné místo v katalánské i španělské literatuře. Zatímco svou uměleckou tvorbu produkuje v katalánštině (a posléze si knihy sama překládá do španělštiny), akademické práce a eseje publikuje téměř vždy výhradně ve španělštině. Kromě toho byla její díla přeložena do více než 12 jazyků. Mezi její nejslavnější romány patří Joc de miralls (1989), Dins el darrer blau (1994), Cap al cel obert (2000), La meitat de l'ànima (2004), Temps d'innocència (2013) a Les darreres paraules (2016). Její tvorba je ovlivněna dávnými mallorskými příběhy, které slýchávala od své babičky, určitými literárními vzory jí byly i spisovatelky jako Caterina Albert, Mercè Rodoreda či Virginia Woolf.
Bezesporu jedna z největších hvězd Měsíce autorského čtení 2016. Carme Riera, často označovaná za první dámu katalánské literatury, se narodila roku 1948 v Palmě na Mallorce. Již jako dvanáctiletá psala španělsky první básničky a kratší povídky; katalánsky začala psát na doporučení své učitelky Ainy Moll na střední škole v Palmě. Na konci 60. let minulého století se přestěhovala do Katalánska, kde na Universitat Autònoma de Barcelona (UAB) vystudovala španělskou filologii. V té době se též aktivně zapojovala do protestů proti frankismu či válce ve Vietnamu. Oslovily ji taktéž myšlenky feministického hnutí. I po studiích zůstala věrná UAB, kde se roku 1995 stala profesorkou španělské literatury. Mezi oblasti jejího odborného zájmu patří španělská literatura 16. a 17. století a také spisovatelé José Goytisolo, Jaime Gil de Biedma, Carlos Barral a jejich básnická tvorba. I díky své akademické dráze se jako osmá žena v historii stala roku 2012 členkou Španělské královské akademie (RAE).
V literárním světě prorazila hned svou prvotinou Te deix, amor, la mar com a penyora (1975), z níž se stal skutečný bestseller katalánské literatury. Carme Riera má ostatně coby spisovatelka neuvěřitelnou schopnost proměnit v úspěch vše, čeho se dotkne. Jen vyjmenovat všechny literární ceny by nám zabralo další tři odstavce, ale když to trochu zjednodušíme, dá se říct, že každý její román dosáhl na některé z prestižních ocenění katalánské literatury. Kromě nich získala řadu dalších vyznamenání, například Creu de Sant Jordi, Medalla d'Or del Consell de Mallorca a naposledy též prestižní španělskou Premio Nacional de las Letras Españolas. Jak je patrné z výše uvedeného, Carme Riera má své pevné místo v katalánské i španělské literatuře. Zatímco svou uměleckou tvorbu produkuje v katalánštině (a posléze si knihy sama překládá do španělštiny), akademické práce a eseje publikuje téměř vždy výhradně ve španělštině. Kromě toho byla její díla přeložena do více než 12 jazyků. Mezi její nejslavnější romány patří Joc de miralls (1989), Dins el darrer blau (1994), Cap al cel obert (2000), La meitat de l'ànima (2004), Temps d'innocència (2013) a Les darreres paraules (2016). Její tvorba je ovlivněna dávnými mallorskými příběhy, které slýchávala od své babičky, určitými literárními vzory jí byly i spisovatelky jako Caterina Albert, Mercè Rodoreda či Virginia Woolf.
IGNASI VIDAL-FOLCH
(MAČ 2016: Brno - 4. července, Ostrava - 6. července, Košice - 7. července)
Ignasi Vidal-Folch Balanzó je katalánský spisovatel a novinář, narozen v Barceloně roku 1956. Novinařině se věnuje i jeho starší bratr Xavier Vidal-Folch, jenž působí ve španělském deníku El País. Ve svých autorských začátcích se Ignasi Vidal-Folch věnoval především tvorbě komiksových scénářů, jako spisovatel se prosadil ve druhé polovině 80. let minulého století. Na počátku let devadesátých působil jako zpravodaj madridského listu ABC v zemích bývalého východního bloku. Své nepřeberné zážitky z Berlína, Prahy, Sofie či Bukurešti té doby využil i ve svém nejnovějším románu Pronto seremos felices (2014). Kromě toho publikoval dalších dvanáct románů či povídkových sbírek (vše ve španělštině), patří k nejprestižnějším současným španělsky píšícím spisovatelům. Je též autorem velmi zajímavého a netradičního průvodce po zajímavých a utajených místech svého rodného města - Barcelona: Museo secreto (2009).
Ignasi Vidal-Folch Balanzó je katalánský spisovatel a novinář, narozen v Barceloně roku 1956. Novinařině se věnuje i jeho starší bratr Xavier Vidal-Folch, jenž působí ve španělském deníku El País. Ve svých autorských začátcích se Ignasi Vidal-Folch věnoval především tvorbě komiksových scénářů, jako spisovatel se prosadil ve druhé polovině 80. let minulého století. Na počátku let devadesátých působil jako zpravodaj madridského listu ABC v zemích bývalého východního bloku. Své nepřeberné zážitky z Berlína, Prahy, Sofie či Bukurešti té doby využil i ve svém nejnovějším románu Pronto seremos felices (2014). Kromě toho publikoval dalších dvanáct románů či povídkových sbírek (vše ve španělštině), patří k nejprestižnějším současným španělsky píšícím spisovatelům. Je též autorem velmi zajímavého a netradičního průvodce po zajímavých a utajených místech svého rodného města - Barcelona: Museo secreto (2009).
ROSA RIBAS
(MAČ 2016: Brno - 7. července, Ostrava - 9. července, Košice - 10. července)
Španělsky píšící Katalánka Rosa Ribas Moliné se narodila roku 1963 v El Prat de Llobregat. Na Universitat de Barcelona vystudovala nejprve španělskou filologii a následně získala doktorát za práci o německých cestovatelích do Latinské Ameriky v 16. století. Od roku 1991 žije víceméně neustále v Německu, které se stalo její zemí zaslíbenou. Vyučovala na univerzitách v Heilbronnu a ve Frankfurtu nad Mohanem, kde dosud žije. Pedagogické dráze se věnovala po většinu své profesní kariéry, vše změnila až její autorská prvotina, historický román El pintor de Flandes (2006). Díky tomuto literárnímu úspěchu se od roku 2008 věnuje už jen spisovatelské dráze. Je jednou z předních španělských tvůrkyň tzv. román noir. Mezi její nejznámější knihy patří Entre dos aguas (2007), La detective miope (2010), Don de lenguas (2013), Pensión Leonardo (2015) či nejnovější detektivka Si no, lo matamos (2016). V její tvorbě vystupují výrazné ženské protagonistky - komisařka Cornelia Weber-Tejedor, reportérka Ana Martí nebo soukromá detektivka Irene Ricart. Děj svých románů zasazuje Rosa Ribas pravidelně do Barcelony či některého z německých měst. Její knihy byly přeloženy do němčiny, angličtiny, katalánštiny či italštiny.
Španělsky píšící Katalánka Rosa Ribas Moliné se narodila roku 1963 v El Prat de Llobregat. Na Universitat de Barcelona vystudovala nejprve španělskou filologii a následně získala doktorát za práci o německých cestovatelích do Latinské Ameriky v 16. století. Od roku 1991 žije víceméně neustále v Německu, které se stalo její zemí zaslíbenou. Vyučovala na univerzitách v Heilbronnu a ve Frankfurtu nad Mohanem, kde dosud žije. Pedagogické dráze se věnovala po většinu své profesní kariéry, vše změnila až její autorská prvotina, historický román El pintor de Flandes (2006). Díky tomuto literárnímu úspěchu se od roku 2008 věnuje už jen spisovatelské dráze. Je jednou z předních španělských tvůrkyň tzv. román noir. Mezi její nejznámější knihy patří Entre dos aguas (2007), La detective miope (2010), Don de lenguas (2013), Pensión Leonardo (2015) či nejnovější detektivka Si no, lo matamos (2016). V její tvorbě vystupují výrazné ženské protagonistky - komisařka Cornelia Weber-Tejedor, reportérka Ana Martí nebo soukromá detektivka Irene Ricart. Děj svých románů zasazuje Rosa Ribas pravidelně do Barcelony či některého z německých měst. Její knihy byly přeloženy do němčiny, angličtiny, katalánštiny či italštiny.
JORDI LLOBREGAT
(MAČ 2016: Brno - 9. července, Ostrava - 11. července, Košice - 12. července)
Kterak se praví v medailonku autora na přebalu i v České republice vydaného románu El secreto de Vesalio (česky Vesaliovo tajemství, 2016): "Jordi Llobregat (nar. 1971) vede společnost, která se zabývá komunitním rozvojem měst. Píše od svých dvanácti let a jeho krátké povídky vyšly v několika antologiích. Je členem literární skupiny El Cuaderno Rojo (Rudý sešit) a ředitelem festivalu noir beletrie Valencia Negra. Vesaliovo tajemství (2015) je jeho první román, vychází v osmnácti zemích". Jordi Llobregat ve zmiňované románové prvotině sází především na současný boom historických románů s krimi zápletkou, odehrávající se v čtenářsky stále atraktivnější Barceloně.
Kterak se praví v medailonku autora na přebalu i v České republice vydaného románu El secreto de Vesalio (česky Vesaliovo tajemství, 2016): "Jordi Llobregat (nar. 1971) vede společnost, která se zabývá komunitním rozvojem měst. Píše od svých dvanácti let a jeho krátké povídky vyšly v několika antologiích. Je členem literární skupiny El Cuaderno Rojo (Rudý sešit) a ředitelem festivalu noir beletrie Valencia Negra. Vesaliovo tajemství (2015) je jeho první román, vychází v osmnácti zemích". Jordi Llobregat ve zmiňované románové prvotině sází především na současný boom historických románů s krimi zápletkou, odehrávající se v čtenářsky stále atraktivnější Barceloně.
JOAN MANUEL SOLDEVILLA
(MAČ 2016: Brno - 11. července, Ostrava - 13. července, Košice - 14. července)
Katalánský spisovatel, profesor literatury a komiksový odborník Joan Manuel Soldevilla se narodil roku 1964 v Barceloně. Na barcelonské univerzitě vystudoval filologii, později i teologii na Universitat de Girona. Tam pak v letech 1994-2002 přednášel španělskou literaturu, od roku 2002 učí literaturu na střední škole Institut Ramon Muntaner ve Figueres, kde již dlouhé roky bydlí spolu se svou ženou, spisovatelkou Marii Mercè Cuartiella. Patří k největším znalcům komiksů ve Španělsku, na toto téma ostatně publikoval již mnoho článků a monografií, přičemž jeho specializací je především postavička známého komiksového hrdiny Tintina. Kromě komiksů se jako literární vědec zabývá všemi typy literatury, jak sám říká, rád čte cokoliv, od světových klasiků až po nejnižší žánry brakové literatury. Napsal též řadu reportáží věnujících katalánskému městu Figueres, které pod názvem The secret life of Figueres představí i v rámci MAČ 2016. V posledních letech se hodně zabýval postavou dnes zapomenutého všestranného katalánského spisovatele Jaume Ministrala, což ho přivedlo i do úzkého kontaktu s Českou republikou a plodem této práce by v příštím roce měla být i jeho románová prvotina L'amic de Praga.
Katalánský spisovatel, profesor literatury a komiksový odborník Joan Manuel Soldevilla se narodil roku 1964 v Barceloně. Na barcelonské univerzitě vystudoval filologii, později i teologii na Universitat de Girona. Tam pak v letech 1994-2002 přednášel španělskou literaturu, od roku 2002 učí literaturu na střední škole Institut Ramon Muntaner ve Figueres, kde již dlouhé roky bydlí spolu se svou ženou, spisovatelkou Marii Mercè Cuartiella. Patří k největším znalcům komiksů ve Španělsku, na toto téma ostatně publikoval již mnoho článků a monografií, přičemž jeho specializací je především postavička známého komiksového hrdiny Tintina. Kromě komiksů se jako literární vědec zabývá všemi typy literatury, jak sám říká, rád čte cokoliv, od světových klasiků až po nejnižší žánry brakové literatury. Napsal též řadu reportáží věnujících katalánskému městu Figueres, které pod názvem The secret life of Figueres představí i v rámci MAČ 2016. V posledních letech se hodně zabýval postavou dnes zapomenutého všestranného katalánského spisovatele Jaume Ministrala, což ho přivedlo i do úzkého kontaktu s Českou republikou a plodem této práce by v příštím roce měla být i jeho románová prvotina L'amic de Praga.
MARIA MERCÈ CUARTIELLA
(MAČ 2016: Brno - 12. července, Ostrava - 14. července, Košice - 15. července)
Spisovatelka a dramatička Maria Mercè Cuartiella se narodila roku 1964 v Barceloně. Po vystudování španělské filologie na Universitat de Barcelona se po celý život pohybovala v kulturní sféře, především v oblasti Empordà, kde už řadu let žije s manželem Joanem Manuelem Soldevillou. Pravidelně přispívá do tamních médií, v současnosti též pracuje jako editorka v nakladatelství Brau. V posledních několika letech ji částečně živí i její spisovatelská dráha. Jako autorka vstoupila do literárního světa kratší prózou ve španělštině Cuando las cosas van mal (1999) a následně i čtyřmi divadelními hrami (Ángel S., En trànsit, Deus ex machina a Enterra'm a Pequín). V roce 2005 společně se svým manželem vydala román pro děti a mládež Capitán Verne, una novela sobre la amistad y los libros. Skutečný literární úspěch se ale dostavil až v této dekádě. Roku 2012 získala Premi Llibreter, ocenění udělované katalánskými knihkupci, za román Germans, gairebé bessons; následoval další román L'afer marsellès (2014) a vloni definitivně vystoupala na katalánský literární vrchol díky povídkové sbírce Gent que tu coneixes, za niž obdržela prestižní Premi Mercè Rodoreda.
Spisovatelka a dramatička Maria Mercè Cuartiella se narodila roku 1964 v Barceloně. Po vystudování španělské filologie na Universitat de Barcelona se po celý život pohybovala v kulturní sféře, především v oblasti Empordà, kde už řadu let žije s manželem Joanem Manuelem Soldevillou. Pravidelně přispívá do tamních médií, v současnosti též pracuje jako editorka v nakladatelství Brau. V posledních několika letech ji částečně živí i její spisovatelská dráha. Jako autorka vstoupila do literárního světa kratší prózou ve španělštině Cuando las cosas van mal (1999) a následně i čtyřmi divadelními hrami (Ángel S., En trànsit, Deus ex machina a Enterra'm a Pequín). V roce 2005 společně se svým manželem vydala román pro děti a mládež Capitán Verne, una novela sobre la amistad y los libros. Skutečný literární úspěch se ale dostavil až v této dekádě. Roku 2012 získala Premi Llibreter, ocenění udělované katalánskými knihkupci, za román Germans, gairebé bessons; následoval další román L'afer marsellès (2014) a vloni definitivně vystoupala na katalánský literární vrchol díky povídkové sbírce Gent que tu coneixes, za niž obdržela prestižní Premi Mercè Rodoreda.
LLUÍS-ANTON BAULENAS
(MAČ 2016: Brno - 15. července, Ostrava - 17. července, Košice - 18. července)
Katalánský spisovatel, dramatik, překladatel a literární kritik Lluís-Anton Baulenas Setó se narodil v září 1958 v barcelonské čtvrti Sant Andreu. Po vystudování katalánské filologie se několik let věnoval výuce katalánského jazyka a literatury na středních školách (mimo jiné i na té, kde dřív sám studoval). Do literárního světa pronikl prostřednictvím divadla jako herec, dramatik i režisér - v průběhu 80. let se svými dílky často vystupoval v barech a na undergroundových scénách v barcelonské čtvrti Gràcia. Díky divadelní tvorbě si naplno uvědomil, že chce být spisovatelem. V roce 1987 se tedy vydává na riskantní dráhu spisovatele na volné noze a toho samého roku publikuje svůj první román Qui al cel escup.
Již od samého začátku má jeho tvorba solidní úspěch mezi kritiky, charakteristickým rysem Baulenasova přístupu k literatuře se od té doby stává i hojná účast ve všemožných literárních soutěžích. Možná i díky tomu patří mezi vůbec nejoceňovanější současné katalánské prozaiky (je držitelem prestižních cen jako Premi Carlemany, Premi Crítica Serra d'Or, Premi Prudenci Bertrana, Premi Ramon Llull či Premi Sant Jordi). Definitivně ho proslavila trojice románů z druhé poloviny 90. let - Noms a la sorra (1995), Alfons XIV, un crim d'estat (1997) a El fil de plata (1998). Určitý věhlas mu zajistila i spolupráce s režisérem Venturou Ponsem (filmy Anita no perd el tren, A la deriva a Amor idiota). V současnosti dokončuje román Amics per sempre, který by měl vyjít v roce 2017. Lluís-Anton Baulenas je též velmi oceňovaným překladatelem. Do katalánštiny převedl díla mnoha významných autorů (Capote, Camus, Dos Passos, Ionesco, Orwell).
Katalánský spisovatel, dramatik, překladatel a literární kritik Lluís-Anton Baulenas Setó se narodil v září 1958 v barcelonské čtvrti Sant Andreu. Po vystudování katalánské filologie se několik let věnoval výuce katalánského jazyka a literatury na středních školách (mimo jiné i na té, kde dřív sám studoval). Do literárního světa pronikl prostřednictvím divadla jako herec, dramatik i režisér - v průběhu 80. let se svými dílky často vystupoval v barech a na undergroundových scénách v barcelonské čtvrti Gràcia. Díky divadelní tvorbě si naplno uvědomil, že chce být spisovatelem. V roce 1987 se tedy vydává na riskantní dráhu spisovatele na volné noze a toho samého roku publikuje svůj první román Qui al cel escup.
Již od samého začátku má jeho tvorba solidní úspěch mezi kritiky, charakteristickým rysem Baulenasova přístupu k literatuře se od té doby stává i hojná účast ve všemožných literárních soutěžích. Možná i díky tomu patří mezi vůbec nejoceňovanější současné katalánské prozaiky (je držitelem prestižních cen jako Premi Carlemany, Premi Crítica Serra d'Or, Premi Prudenci Bertrana, Premi Ramon Llull či Premi Sant Jordi). Definitivně ho proslavila trojice románů z druhé poloviny 90. let - Noms a la sorra (1995), Alfons XIV, un crim d'estat (1997) a El fil de plata (1998). Určitý věhlas mu zajistila i spolupráce s režisérem Venturou Ponsem (filmy Anita no perd el tren, A la deriva a Amor idiota). V současnosti dokončuje román Amics per sempre, který by měl vyjít v roce 2017. Lluís-Anton Baulenas je též velmi oceňovaným překladatelem. Do katalánštiny převedl díla mnoha významných autorů (Capote, Camus, Dos Passos, Ionesco, Orwell).
EDUARDO MOGA
(MAČ 2016: Brno - 25. července, Ostrava - 27. července, Košice - 28. července)
Básník, překladatel a literární kritik Eduardo Moga se narodil roku 1962 v Barceloně. Publikuje výhradně ve španělštině. Jeho tvorba je rozsáhlá (17 básnických sbírek, 4 esejistická díla), avšak v Česku či v Katalánsku takřka neznámá. Do španělštiny přeložil kupříkladu verše Walta Whitmana, Williama Faulknera, Arthura Rimbauda, Charlese Bukowského či Franka O'Hary. Pravidelně též publikuje na svém blogu Corónicas de Ingalaterra (od února 2016 Corónicas de Españia).
Básník, překladatel a literární kritik Eduardo Moga se narodil roku 1962 v Barceloně. Publikuje výhradně ve španělštině. Jeho tvorba je rozsáhlá (17 básnických sbírek, 4 esejistická díla), avšak v Česku či v Katalánsku takřka neznámá. Do španělštiny přeložil kupříkladu verše Walta Whitmana, Williama Faulknera, Arthura Rimbauda, Charlese Bukowského či Franka O'Hary. Pravidelně též publikuje na svém blogu Corónicas de Ingalaterra (od února 2016 Corónicas de Españia).
XAVIER FARRÉ
(MAČ 2016: Brno - 26. července, Ostrava - 28. července, Košice - 29. července)
Katalánský básník a překladatel Xavier Farré se narodil roku 1971 v l'Espluga de Francolí. Již dlouhé roky je silně spjat se zeměmi střední a východní Evropy, neboť překládá ze slovinštiny a polštiny do katalánštiny (např. básně Czeslawa Milosze či Adama Zagajewskiho). Xavier Farré též působil jako lektor katalánštiny na univerzitách v Poznani a Lublani; v současnosti vede katalánský lektorát na Jagellonské univerzitě v Krakově. Vydal několik sbírek poezie - Llocs comuns (2004), Retorns de l'Est (2005), Inventari de fronteres (2006), La disfressa dels arbres (2008) a Punt rere punt (2014).
Katalánský básník a překladatel Xavier Farré se narodil roku 1971 v l'Espluga de Francolí. Již dlouhé roky je silně spjat se zeměmi střední a východní Evropy, neboť překládá ze slovinštiny a polštiny do katalánštiny (např. básně Czeslawa Milosze či Adama Zagajewskiho). Xavier Farré též působil jako lektor katalánštiny na univerzitách v Poznani a Lublani; v současnosti vede katalánský lektorát na Jagellonské univerzitě v Krakově. Vydal několik sbírek poezie - Llocs comuns (2004), Retorns de l'Est (2005), Inventari de fronteres (2006), La disfressa dels arbres (2008) a Punt rere punt (2014).
SEBASTIÀ ALZAMORA
(MAČ 2016: Brno - 28. července, Ostrava - 30. července, Košice - 31. července)
Básník, prozaik a publicista, narozený v březnu 1972 v městě Llucmajor na Mallorce. Po vystudování oboru katalánská filologie na Universitat de les Illes Balears se Sebastià Alzamora přestěhoval do Barcelony. Od té doby se věnuje literární tvorbě, působí též v řadě kulturních institucí, avšak prošel si i profesemi ve světě nakladatelství či literárních akademií. Kromě toho je pravidelným přispěvatelem mnoha katalánských novin a časopisů, v poslední době píše především pro deník Ara. Coby básník o sobě dal vědět již roku 1994 sbírkou Rafel, za niž dostal prestižní cenu Premi Salvador Espriu. Následovala řada dalších básnických sbírek: Formes del cercle (1996), Apoteosi del cercle (1997), Mula morta (2001), El benestar (2003) nebo La part visible (2009). Často bývá řazen do skupiny současných katalánských poetů s výmluvným názvem Imparables. Na půdě novelistické debutoval Alzamora experimentální prózou L'extinció (1999), již následovalo dalších šest románů, z nichž mezi ty nejoceňovanější patří La pell i la princesa (2005) či Crim de sang (2012).
Básník, prozaik a publicista, narozený v březnu 1972 v městě Llucmajor na Mallorce. Po vystudování oboru katalánská filologie na Universitat de les Illes Balears se Sebastià Alzamora přestěhoval do Barcelony. Od té doby se věnuje literární tvorbě, působí též v řadě kulturních institucí, avšak prošel si i profesemi ve světě nakladatelství či literárních akademií. Kromě toho je pravidelným přispěvatelem mnoha katalánských novin a časopisů, v poslední době píše především pro deník Ara. Coby básník o sobě dal vědět již roku 1994 sbírkou Rafel, za niž dostal prestižní cenu Premi Salvador Espriu. Následovala řada dalších básnických sbírek: Formes del cercle (1996), Apoteosi del cercle (1997), Mula morta (2001), El benestar (2003) nebo La part visible (2009). Často bývá řazen do skupiny současných katalánských poetů s výmluvným názvem Imparables. Na půdě novelistické debutoval Alzamora experimentální prózou L'extinció (1999), již následovalo dalších šest románů, z nichž mezi ty nejoceňovanější patří La pell i la princesa (2005) či Crim de sang (2012).
CARLOS BE
(MAČ 2016: Brno - 30. července, Ostrava - 1. srpna, Košice - 2. srpna)
Dramatik a divadelní režisér Juan Carlos Blanco García, tvořící pod pseudonymem Carlos Be, je ze všech v tomto článku zmiňovaných autorů tím, který má asi nejblíže k České republice. Narodil se roku 1974 v katalánském městě Vilanova i la Geltrú, avšak od svých 22 let, kdy zběhl ze studií medicíny, se věnuje jen a jen divadlu. Již deset let žije střídavě mezi ČR a Španělskem. V obou zemích už představil mnoho svých her, jako režisér ve Španělsku uvedl například i českou hru Příběhy obyčejného šílenství dramatika a scénáristy Petra Zelenky. Carlos Be píše katalánsky i španělsky, jeho díla byla kromě toho přeložena do češtiny, angličtiny, galicijštiny, italštiny, polštiny a slovenštiny. Mezi ta nejznámější patří Noel Road 25: a genius like us (2002), La extraordinaria muerte de Ulrike M. (2006) či La caja Pilcik (2009). Jeho nejzajímavějším katalánsky psaným dílem je hra Origami, která měla světovou premiéru, navíc v autorské režii, na prknech pražského Divadla Ungelt.
Dramatik a divadelní režisér Juan Carlos Blanco García, tvořící pod pseudonymem Carlos Be, je ze všech v tomto článku zmiňovaných autorů tím, který má asi nejblíže k České republice. Narodil se roku 1974 v katalánském městě Vilanova i la Geltrú, avšak od svých 22 let, kdy zběhl ze studií medicíny, se věnuje jen a jen divadlu. Již deset let žije střídavě mezi ČR a Španělskem. V obou zemích už představil mnoho svých her, jako režisér ve Španělsku uvedl například i českou hru Příběhy obyčejného šílenství dramatika a scénáristy Petra Zelenky. Carlos Be píše katalánsky i španělsky, jeho díla byla kromě toho přeložena do češtiny, angličtiny, galicijštiny, italštiny, polštiny a slovenštiny. Mezi ta nejznámější patří Noel Road 25: a genius like us (2002), La extraordinaria muerte de Ulrike M. (2006) či La caja Pilcik (2009). Jeho nejzajímavějším katalánsky psaným dílem je hra Origami, která měla světovou premiéru, navíc v autorské režii, na prknech pražského Divadla Ungelt.
Žádné komentáře:
Okomentovat