Ačkoliv minimálně po jazykové stránce spadá do katalánsky psané literatury, většina odborníků považuje andorrskou literaturu za zcela svébytnou a zároveň nejmladší beletrii v Evropě. Všeobecně vzato sem spadá veškerá literární tvorba provozovaná andorrskými autory nebo v Andoře vzniklá.
Pokud se chceme zevrubněji podívat na vývoj andorrské literatury, musíme nejprve zamířit do poloviny 18. století, kdy se v andorrských údolích objevují první literární památky. Nejde o literaturu jako takovou, nýbrž o jakési sbírky zákonů, tradic, zvykových norem či historických událostí. První a nejznámější z těchto sbírek je Manual Digest (1748), jejímž autorem byl andorrský kněz a právník Antoni Fiter i Rossell. Velký vliv na andorrskou společnost měla i zestručněná verze tohoto díla, kteroužto pod názvem Politar Andorrà pořídil roku 1763 kněz v Escaldes-Engordany, Antoni Puig. Tradice těchto spisů pak pokračovala ještě v 19. století. Tehdy už ale v souvislosti s Andorrou mluvíme o dalším literárním fenoménu.
V souvislosti s nastupujícím romantismem a zkoumáním těch nejzapadlejších krajů totiž v Evropě přicházejí do módy cestopisy. Andorra se tak po celé 19. století stává místem, o němž referují španělští či francouzští úředníci, katalánští obchodníci a romantičtí cestovatelé nejen ze starého kontinentu. Připomeňme, že Andorra byla pro tehdejší cestovatele podobně exotická a nepřístupná jako kdejaká zapadlá vesnička v Amazonii pro ty dnešní. A tato situace trvala až do počátků 20. století. Mezi nejzajímavější cestopisy a postřehy z cest po andorrských údolích tak patří kupříkladu L'Andorre (1866, Victorin Vidal), The Republic of the Pyrenees (1867, Bayard Taylor), Le val d'Andorre (1888, Gaston Vuillier), Cartes andorranes (1892, Josep Aladern), Andorra: the Hidden Republic (1912, Lewis Gaston Leary), Les vallées d'Andorre (1933, Gaston Combarnous) či Llibre d'Andorra (1953, Lluís Capdevila).
Za datum skutečného vzniku andorrské literatury bývá považován rok 1981, kdy Antoni Morell vydal svůj první román Set lletanies de mort. Následně od roku 1993 se o růst národní literatury stará i andorrská vláda ať už pomocí tvůrčích stipendií nebo větší propagací v místních školách a vznikem nových literárních cen. Od té doby již andorrská literatura urazila slušný kus cesty. Ačkoliv v ní stále kraluje místní tematika, inspirovaná ať už andorrskou historií, současností nebo i výše zmiňovanými cestopisy, pestrost témat i žánrů je postupem let čím dál větší. Rozšiřuje se i základna spisovatelů a nakladatelství a v hlavním městě Andorra la Vella natrefíte i na skutečnou místní kulturní instituci - knihkupectví La Puça. Pojďme se nyní velice stručně podívat na nejvýznamnější současné zástupce andorrské literatury.
ANTONI MORELL
Ačkoliv se Antoni Morell i Mora narodil roku 1941 v Barceloně, díky matce má andorrské občanství. Po vzoru andorrské tradice ho jako druhorozené dítě dali v mládí na studia do kněžského semináře, nicméně nakonec se z něj vlastní vůli kněz nestal. Na univerzitě v Zaragoze vystudoval dějiny a později i práva. V letech 1968-1972 byl středoškolským učitelem latiny a literatury v Andoře, později přednášel právo a filosofii v Seu d'Urgell. V 70. a 80. letech minulého století aktivně působil v andorrské politice, k čemuž se tak trochu vrátil v letech 2005-2010 coby andorrský velvyslanec ve Vatikánu. Jeho spisovatelská dráha značí i počátek andorrské literatury. Debutoval dvěma historickými romány - Set lletanies de mort (1981) a Boris I, rei d'Andorra (1984). Tento druhý společně s románem ze současnosti, La neu adversa (1999), byl přeložen i do češtiny - překladu se v obou případech ujal přední český katalanista Jan Schejbal. Kromě toho je též autorem několika cestopisů, esejí a historických studií.
 |
| Česká vydání knih, jejichž autorem je Antoni Morell... |
ALBERT SALVADÓ
Albert Salvadó i Miras se narodil roku 1951 v Andorra la Vella a je možná tím vůbec nejproduktivnějším andorrským spisovatelem. Píše především historické romány, detektivní příběhy či román noir, celkově vydal již přes dvacet děl. Píše katalánsky i španělsky, je držitelem nejprestižnějších andorrských literárních cen. Jeho díla byla přeložena i do angličtiny, francouzštiny, portugalštiny a dokonce i do češtiny (Cheopsův učitel, 2005).
ALBERT VILLARÓ
Taktéž Albert Villaró i Boix se zabývá především historickými romány, za což určitě může i jeho profese archiváře a archeologa. Na druhou stranu je jeho historická vize Andorry často doplněna fantaskními představami, proto jsou jeho knihy občas takřka na pomezí se sci-fi. Narodil se roku 1964 v katalánském městě Seu d'Urgell. Jeho nejnovějším počinem je velice zajímavá kniha La bíblia andorrana (2015), za niž dostal v Katalánsku velice prestižní ocenění Premi Prudenci Bertrana.
JOAN PERUGA
Joan Peruga Guerrero (*1954) je vystudovaný historik a kromě pedagogické činnosti též dlouhá léta spolupracoval s hlavními andorrskými deníky. Peruga přitom není původem Andořan - narodil se v aragonské vísce Santalecina, nicméně vystudoval v Barceloně a pak už ho profesní zájmy přivedly až do malé zemičky v srdci Pyrenejí. Jeho románová tvorba je inspirována andorrskou historií i již zmiňovanými cestopisy. Publikoval zatím čtyři větší literární díla - Últim estiu a Ordino (1998), La república invisible (2004), El museu de l'elefant (2013) a Alcanadre (2016) Druhá jmenovaná kniha se v roce 2018 dočkala i překladu do češtiny (Neviditelná republika, nakladatelství Paseka).
DALŠÍ SPISOVATELÉ
Mezi další andorrské spisovatele a možné budoucí hvězdy andorrského literárního nebe jsou například David Gálvez Casellas, David Arrabal Carrión, Juli Minoves Triquell, Robert Pastor Castillo, Pilar Burgués Montserrat, Marta Repullo Grau, Iñaki Rubio Manzano, Ludmilla Lacueva Canut či Alexandra Grebenikova Vólkova.
ANDORRSKÁ POEZIE
Je zřejmé, že u tak malé národní literatury, jakou je ta andorrská, je velice těžké se psaním uživit. Ještě horší je to v dnešní době s poezií, přitom andorrská poezie je vlastně o dekádu starší než výše zmiňovaná próza. Za určitého zakladatele moderního andorrského básnictví je považován Josep Enric Dallerès, jenž roku 1974 publikoval básnickou sbírku 33 poemes. V současnosti pak mezi nejvýznamnější představitele andorrské poezie patří trojice Manel Gibert Vallès, Teresa Colom Pich a Ester Fenoll Garcia.
JOSEP ENRIC DALLERÈS
Narozen 1949 v katalánském městě Vilafranca del Penedès. Vystudoval na univerzitě ve francouzském Montpellier, francouzský jazyk a literaturu vyučoval i na jednom z francouzských lyceí v Andoře. Pak se dal na politickou dráhu. V letech 1991-1993 byl andorrským ministrem kultury, školství a mládeže, a v letech 1994-1997 dokonce předsedou andorrské Generální rady. Na poli andorrské literatury proslul takřka výhradně jako básník a jako autor vůbec první andorrské poezie - 33 poemes (1974), nicméně od roku 2007 publikoval i dvě prozaická díla.
Více informací:
- Schejbal, Jan: Poznámky o andorrské literatuře (česky).
- Bondia.ad: I per al 2019, el Manual Digest (katalánsky).
- Webové stránky Andorrské národní knihovny (katalánsky).
Žádné komentáře:
Okomentovat