Pokud zavítáte do Girony, nezapomeňte si ve městě dát místní cukrářskou specialitu: xuixo [šušu]. Jde v podstatě o kalorickou bombu na způsob našich koblih. Jak se ostatně můžete přesvědčit ve videu pod článkem, xuixo je tvořeno klasickým těstem na croissanty, uvnitř přesladký krém, to vše pořádně prosmažit, pocukrovat a pochoutka je na světě. Letos slaví xuixo už sto let, nápad tehdy vznikl v dnes již zaniklé Confiteria Puig v Gironě. Ačkoliv šlo původně o místní specialitu, později se xuixos rozšířili po celém Katalánsku a najdete je i ve Valencii, někde však pod jiným názvem (xut, xevut, tornem-hi). Standardní xuixos dnes váží mezi 65 a 90 gramy, dříve se dělaly i dvojnásobné, avšak nyní je tendence zmenšovat a prosadit xuixo kvůli lepšímu odbytu i do restaurací jako dezert. Nejlepší xuixos nyní dělají v cukrárně Padrés v městečku Banyoles nedaleko Girony.
Vznik názvu xuixo je opředen hned několika legendami. Podle jedné z nich tehdy v roce 1918 s jejich výrobou panu Puigovi pomohl neznámý francouzský uprchlík, který si recept přinesl ze své vlasti. O onom uprchlíkovi nic dalšího nevíme, takže je docela dobře možné, že si ho cukrář vymyslel, tím pádem by zcela vymyšlená byla i historka o původu onoho zvláštního názvu. Pan Puig se svého pomocníka zeptal, jak by se výrobek měl jmenovat, načež mu dostalo následující odpovědi: “Choux, ça s’appelle choux, choux. Oui, sí, oui, sí: choux, choux”, z čehož si francouzštiny neznalý pan Puig vytvořil něco na styl xu-xu [šušu] a podle něj bylo hotovo. Jiná legenda název odvozuje od místního akrobata Tarlà, který údajně chodil za cukrářovou dcerou, přičemž jednou se před cukrářem musel schovat do pytle od mouky, kde se po chvíli neubránil kýchnutí a tím pádem i prozrazení. Aby cukráře uchlácholil, musel mu slíbit, že si jeho dceru vezme za ženu. K tomu přidal ještě recept na vynikající sladkost, jejíž název odvodili ze zvuku kýchnutí při onom památném setkání in flagranti.
Vznik názvu xuixo je opředen hned několika legendami. Podle jedné z nich tehdy v roce 1918 s jejich výrobou panu Puigovi pomohl neznámý francouzský uprchlík, který si recept přinesl ze své vlasti. O onom uprchlíkovi nic dalšího nevíme, takže je docela dobře možné, že si ho cukrář vymyslel, tím pádem by zcela vymyšlená byla i historka o původu onoho zvláštního názvu. Pan Puig se svého pomocníka zeptal, jak by se výrobek měl jmenovat, načež mu dostalo následující odpovědi: “Choux, ça s’appelle choux, choux. Oui, sí, oui, sí: choux, choux”, z čehož si francouzštiny neznalý pan Puig vytvořil něco na styl xu-xu [šušu] a podle něj bylo hotovo. Jiná legenda název odvozuje od místního akrobata Tarlà, který údajně chodil za cukrářovou dcerou, přičemž jednou se před cukrářem musel schovat do pytle od mouky, kde se po chvíli neubránil kýchnutí a tím pádem i prozrazení. Aby cukráře uchlácholil, musel mu slíbit, že si jeho dceru vezme za ženu. K tomu přidal ještě recept na vynikající sladkost, jejíž název odvodili ze zvuku kýchnutí při onom památném setkání in flagranti.
