Sinibald de Mas

Jméno Sinibald de Mas je v katalánské historii spojeno se dvěma zajímavými dobrodruhy. Tím prvním byl mořeplavec Sinibald de Mas (1736-1806), který se po světových mořích a oceánech začal plavit už jako čtrnáctiletý. Dvakrát na těchto cestách padl do zajetí anglických a poté i alžírských pirátů, nicméně nakonec prožil relativně usedlý život jako iniciátor a dlouholetý ředitel Barcelonské námořní školy (Escola de Nàutica de Barcelona, vznik 1769).

   

Portrét Sinibalda de Mas, kol. 1830
(Foto: www.masiadencabanyes.cat)

Mnohem více nás bude zajímat jiný Sinibald de Mas (1809-1868), diplomat, cestovatel, malíř, spisovatel a lingvista, jedna z nejzajímavějších a zároveň dnes nejméně známých katalánských osobností 19. století.

Během studií ho to táhlo k umění a literatuře. Postupně studoval jazyky a malířství, již jako dvacetiletý pravidelně maloval a vydával básně i delší prozaické texty. Občas bývá řazen mezi první katalánské romantiky. Právě zájem o romantická témata ho dovedl až k četbě cestopisů jiného katalánského dobrodruha, Aliho Beie (1767-1818), jehož životní příběh ho uchvátil natolik, že se rozhodl dokonale poznat Orient. Díky dobrým kontaktům se mu v Madridu dostalo přímluvy na důležitých místech, a tak se roku 1834 mohl v Marseille nalodit na výpravu do Indie, kde měl být obchodním vyslancem (=špionem) španělského království. Na této čtyřleté cestě putoval mnoha zeměmi, dokonale poznal Turecko, Libanon, Palestinu, Egypt, Arábii i Persii. Po anabázi v Indii byl vyslán na Filipíny, aby o této vzdálené španělské kolonii poskytl dvoru nezávislé zprávy. Nutno dodat, že místními španělskými úředníky nebyl přijat nikterak vřele, takže se nějakou dobu musel v rámci obživy spoléhat jen na portrétování. Možná i tyto peripetie přispěly k celkově špatnému hodnocení španělského královského úřednictva na Filipínách a závěrečnému soudu, že by ostrovy měly získat nezávislost. 

Roku 1843 byl vyslán do Číny, kde se stal historicky vůbec prvním oficiálním španělským vyslancem. Ve funkci však kvůli neshodám s ministerstvem dlouho nesetrvá, později se na vlastní pěst usadí v Macau, kde se z něj dokonce stane čínský agent, jenž měl napomoci vyjednat pro čínskou vládu koupi Macaa od Portugalska. K tomu ale nakonec nedošlo. V 50. letech 19. stol. se vrátil do Evropy. V Madridu se posléze věnoval publikování svých světovizí, k nimž patřila i formulace myšlenky iberské federace, v níž by menší španělské národy získaly větší autonomii a uznání. Nutno dodat, že za svůj bohatý život pronikl do myslí mnoha lidí a kultur, podle všeho vládl více než dvacítkou jazyků. Avšak právě kvůli tomu, že část života prožil v rámci spolupráce se španělskou a čínskou vládou v utajení, jen minimum dnešních Katalánců zná příběh tohoto vskutku renesančního člověka.