 |
| Alí Bei |
ALÍ BEI (1767 - 1818) - pod tímto romanticky působícím jménem skrývá se katalánský arabista, špion a především velký dobrodruh, člověk s již docela katalánštějším "občanským" jménem: DOMÈNECH BADIA I LEBLICH. Narodil se v Barceloně do rodiny dobře zajištěného a vysoce postaveného státního úředníka a zdálo se, že i jemu bude souzena tato dráha a to již od velice mladého věku. Domènech se totiž už v mladých letech prokazoval překvapivě velkými znalostmi a všeobecným rozhledem a talentem. Zvláště s ohledem na skutečnost, že se mu nikdy nedostalo univerzitního vzdělání, hlavně ve svých pozdějších spisech tento přirozený talent naplno prokáže.
Velkou část svého mládí prožil v Andalusii, což mělo pro jeho pozdější cestovatelské výpravy zásadní roli. Právě tady se totiž poprvé dostal do kontaktu s arabskou kulturou, která právě na jihu Španělska za sebou zanechala mnohé dědictví. Odtud pak již byl jen krůček ke studiu arabštiny a arabské kultury a zvyků všeobecně. V roce 1803 se dohodl se španělským ministerským předsedou Godoyem na výpravě po severu Afriky a zemích Arabského poloostrova. Během pěti let procestoval prakticky všechny země, které se dnes na daném území nachází. Do mnoha oblastí se navíc dostal pravděpodobně jako vůbec první osoba ze Západu. Pro ono cestování totiž Badia kompletně změnil identitu (jak si lze povšimnout na obrázku). Na cestách ho tak všichni znali pod jménem Alí Bei al-Abbasí.
Toto jméno mu ve skutečnosti otevřelo mnohé orientální dveře, jelikož měl u sebe i zfalšované dokumenty, které prokazovaly jeho abbásovský původ. Pocházet z rodu samotného al-Abbáse, strýce proroka Mohameda, rozhodně bylo víc než dobrou cestovní vizitkou, i proto Badia na svých cestách navštívil místa, o nichž většina Evropanů ani nikdy neslyšela. Je přitom třeba připomenout, že k přetvářce patřila i samotná víra - i tu Alí Bei předstíral. To mu ostatně pomohlo navštívit i místa pro obyvatele Západu prakticky zapovězena, kupříkladu do Mekky, kam mají nevěřící vstup přísně zakázán. Po svém návratu z první dlouhé výpravy (1803-1808) přešel do služeb Francouzů, kteří tehdy Španělsko na několik let ovládli - společně s nimi pak musel i utéct a usídlit se ve Francii. Na další výpravu se vydal pod jménem Otman Bei, mnoho se toho však o jeho poslání neví, jelikož šlo o tajnou akci. Špiónská výprava pro Badiu ovšem nedopadla dobře - v roce 1818, tedy jen pár měsíců po začátku cesty, byl britskou tajnou službou otráven poblíž Damašku. Život velkého cestovatele a dobrodruha tak skončil přímo v akci.
Z dnešního pohledu je pro nás cenný především literární odkaz, jenž po sobě Alí Bei zanechal. Během svého francouzského exilu vydal roku 1814 cestopis s názvem: Voyages d'Ali Bey El Abbassi en Afrique et en Asie pendant les années 1803, 1804, 1805, 1806 et 1807. Z knihy se stal rázem hit. Byla přeložena do mnoha evropských jazyků a stala se inspirací pro mnoho pozdějších slavných cestovatelů, například pro Alexandra von Humboldta či Richarda Francise Burtona.
Toto jméno mu ve skutečnosti otevřelo mnohé orientální dveře, jelikož měl u sebe i zfalšované dokumenty, které prokazovaly jeho abbásovský původ. Pocházet z rodu samotného al-Abbáse, strýce proroka Mohameda, rozhodně bylo víc než dobrou cestovní vizitkou, i proto Badia na svých cestách navštívil místa, o nichž většina Evropanů ani nikdy neslyšela. Je přitom třeba připomenout, že k přetvářce patřila i samotná víra - i tu Alí Bei předstíral. To mu ostatně pomohlo navštívit i místa pro obyvatele Západu prakticky zapovězena, kupříkladu do Mekky, kam mají nevěřící vstup přísně zakázán. Po svém návratu z první dlouhé výpravy (1803-1808) přešel do služeb Francouzů, kteří tehdy Španělsko na několik let ovládli - společně s nimi pak musel i utéct a usídlit se ve Francii. Na další výpravu se vydal pod jménem Otman Bei, mnoho se toho však o jeho poslání neví, jelikož šlo o tajnou akci. Špiónská výprava pro Badiu ovšem nedopadla dobře - v roce 1818, tedy jen pár měsíců po začátku cesty, byl britskou tajnou službou otráven poblíž Damašku. Život velkého cestovatele a dobrodruha tak skončil přímo v akci.
Z dnešního pohledu je pro nás cenný především literární odkaz, jenž po sobě Alí Bei zanechal. Během svého francouzského exilu vydal roku 1814 cestopis s názvem: Voyages d'Ali Bey El Abbassi en Afrique et en Asie pendant les années 1803, 1804, 1805, 1806 et 1807. Z knihy se stal rázem hit. Byla přeložena do mnoha evropských jazyků a stala se inspirací pro mnoho pozdějších slavných cestovatelů, například pro Alexandra von Humboldta či Richarda Francise Burtona.
Žádné komentáře:
Okomentovat