Barcelonská čtvrť Gràcia má v rámci katalánského hlavního města zcela nezaměnitelnou atmosféru (o tom ostatně již brzy v článku v rámci seriálu Barcelonské distrikty). Jedním z důležitých prvků, jež onu atmosféru tvoří, jsou bezesporu milá gràcijská náměstíčka. Většinu z nich si postupně představíme i zde. A jak jinak začít, než tím hlavním...
 |
| Casa de la Vila - Festa Major de Gràcia, 2011 |
Hlavní gràcijské náměstí, Plaça de la Vila de Gràcia, se od ostatních podobně typických pro tuto čtvrť liší především dvěma dominantami. Za prvé, nachází se zde radnice celého distriktu - Casa de la Vila - postavena v roce 1905 podle návrhu Francesca Berenguera. Casa de la Vila zažívá největší slávu pravidelně vždy v polovině srpna, kdy se Plaça de la Vila de Gràcia stane centrem místních slavností (festa major). Radniční balkon se v těchto srpnových dnech mění na tribunu, z níž se zahajují slavnosti. Kromě toho je samozřejmě Casa de la Vila administrativním centrem celé čtvrti i distriktu.
Náměstí samotné vzniklo okolo roku 1836 a i když se může pyšnit plochou skoro 3000 m2 a tím pádem je prý tím největším z historického centra Gràcie, čistě pocitově se svou rozlohou opravdu až tak moc neliší od ostatních. Velice zajímavá je historie jmen tohoto náměstí - prakticky každá generace zná tento prostor pod jiným jménem. Nejprve šlo o Plaça d'Orient, posléze zase o Plaça de la Constitució. Od roku 1907 pak neslo jméno po jednom z nejslavnějších barcelonských starostů - Plaça Rius i Taulet. Pod tímto názvem si ho ostatně pamatuje asi nejvíc místních obyvatel. V roce 2009 však bylo přejmenováno na současné: Plaça de la Vila de Gràcia. Na tuto změnu tedy dejte pozor, pakliže budete chtít zmiňované náměstí najít. Ve většině map a průvodců se stále nalézá pod názvem Plaça Rius i Taulet, dokonce i na Google Street View jsou stále ještě vidět cedule se starým pojmenováním. Netřeba asi také dodávat, že místní lidé náměstí znají i pod řadou přezdívek. Tou nejčastější pak je "Plaça del Campanar" nebo "Plaça del Rellotge". Hned si ukážeme, proč...
 |
| Campanar de Gràcia |
Plaça de la Vila de Gràcia se totiž pyšní ještě jednou (a to opravdu nepřehlédnutelnou) dominantou - Campanar de Gràcia. Zvonice nebo také "hodinová věž" se tyčí do výšky 33 metrů a byla postavena mezi lety 1862-64. Jejím autorem jest Antoni Rovira i Trias, další z architektů, kteří se velice výrazně podepsali na současné tváři Gràcie. Hodinový stroj na vrcholku věže pak pochází z dílny švýcarského mistra Alberta Billetera.
V době svého dokončení se jednalo prakticky o nejvyšší stavbu v celé čtvrti a základní idea hlásala, aby její hodiny byly viditelné (a slyšitelné) odevšad. Campanar de Gràcia však není symbolem celé čtvrti jen pro svou výšku. Během 150 let své existence se stal především symbolem svobody a demokracie. Když v dubnu 1870 v Gràcii došlo k tzv. Revolta de les Quintes, lidovému povstání, které mělo zabránit násilným odvodům místních mužů do španělské armády, Campanar de Gràcia se stal tím nejdůležitějším symbolem celého povstání.
Legenda praví, že jeho zvon (la Marieta) varoval místní před příchodem vojáků. Místní ženy rozpoutaly hotové peklo ve snaze zabránit odvodu svých mužů a synů do války. Gràcia se zabarikádovala a 6 dní vzdorovala obléhání a bombardování španělské armády. Celých těch 6 dní vyzváněl i Campanar de Gràcia a i když se vojákům podařilo ho při bombardování poškodit, neumlčeli ho. 9. dubna 1870 byla revolta potlačena. Výsledkem bylo několik desítek mrtvých, mnoho poničených a vyrabovaných domů, avšak také vznik nového symbolu nikdy neutuchajícího boje za svobodu.
Žádné komentáře:
Okomentovat