Plaça de Trilla

Jen kousíček za stanicí metra L3 Fontana se na malý okamžik ulice Gran de Gràcia nepatrně rozšíří. Právě tam osoba putující po hlavní gràcijské tepně nalezne trochu přírody a odpočinku. Náměstí Plaça de Trilla vlastně ani mnozí za náměstí nepovažují, na to je až moc svázané se zmiňovanou ulicí, která ho navíc rozděluje na dvě části. I když jde tedy o jedno z nejopomíjenějších gràcijských náměstí, věřte, že stojí za to, se zde na chvíli zastavit a dopřát si odpočinek ve stínu několika vzrostlých palem. 

Ještě než ale dnešní rozpůlené náměstí vzniklo, dávno zde již stála jedna z nejstarší staveb v celé čtvrti - Masia Can Trilla, budova ze 17. století. Ačkoliv prošla za ta staletí mnoha úpravami, které jí na kráse spíše ubraly, je zkrátka pořád na svém místě. A na její osudy se váží i ty celého náměstí. První doložené písemné zprávy o Can Trilla máme z roku 1728, kdy celý "komplex" koupil Francouz F. Dupré. Posléze se zde vystřídalo ještě několik majitelů, takže každých pár let se jméno, pod nímž lze stavbu znát, měnilo. Až roku 1803 dům přešel do vlastnictví barcelonského právníka jménem Antoni Trilla. 

Odtud tedy název Can Trilla, jenž dá později jméno i náměstíčku samotnému. Od roku 1825 jsou rozsáhlé pozemky patřící ke staré masii urbanizovány, a tak vzniká právě současná Plaça de Trilla a řada přilehlých ulic - Santa Àgata, Trilla, Badia... Zkrátka několik bloků, které jsou dnes již neoddělitelnou součástí atmosféry čtvrti Gràcia. Za ta léta sloužil Can Trilla již mnoha účelům - byla zde řada obchodů, dílen, kino či škola. Po občanské válce se toto místo stalo sídlem řádu jeptišek Hermanas de Jesús Paciente, jak si lze ostatně na fotografii pod textem všimnout (kříž nad vchodem). Dalo by se říct, že Can Trilla se tak navrátil i k původnímu spiritualismu ve svých zdech. Součástí masie je totiž i barokní kaple, která je ale skryta zrakům běžných kolemjdoucích, protože vede do dvora (oddělený od ulice mříží). Když už mluvíme o jeptiškách, k jedné z těch místních se váže zajímavá legenda. Zakladatelka tohoto řádu na Plaça de Trilla, Ramona Llimargas Soler, totiž odpovídá přímo ve zdech kaple. Ramona se proslavila již před občanskou válkou ale i během ní tím, že byla jakousi osobní věštkyní generála Franka. Sama měla k diktátorovi přístup prakticky kdykoliv a svými věštbami mu prý i několikrát zachránila život.

Plaça de Trilla (2007)

Plaça de Trilla stojí rozhodně alespoň za několikaminutové posezení. A jak už bylo řečeno, na výběr máte hned ze dvou možností. Pokud se po ulici Gran de Gràcia pohybujete ve směru provozu, levá strana náměstí (na fotografii) nabízí poněkud skromnější posezení před zmiňovaným Can Trilla a okolo jedné z typických barcelonských fontánek. Občas se ale o lavičku budete muset dělit s podivnými existencemi. To na pravé straně už to vypadá útulněji. Ze tří stran obklopená pěknými domy a uprostřed náměstí devět statných palem. Pod nimi se hned člověk cítí příjemněji. Nejkrásnější je Plaça de Trilla po dešti. Jindy ušmudlaná dlažba se rozzáří a blyští jako zrcadlo. Přesně takové chvilky na jednom z nejutajenějších gràcijských náměstí jsou tím, co dodává životu jeho lesk...

Více informací: http://lascronicasdethot.blogspot.com.es/2013/04/barcelona-ramona-llimargas-monja-bilocada-franco-can-trilla.html.