Rumba catalana

Katalánská rumba (rumba catalana) je svébytným hudebním žánrem, který vznikl v barcelonské romské komunitě v 60. letech 20. století. Dodnes existuje mnoho teorií a úvah o možném počátku tohoto stylu, avšak ty nejpravděpodobnější nás situují do barcelonských čtvrtí Raval a Vila de Gràcia, kde tehdy přebývaly některé z romských komunit v Katalánsku. Rumba do Katalánska pronikla nejspíš někdy ve 40. a 50. letech 20. stol. prostřednictvím latinskoamerických hudebníků, kteří se do Evropy vydali v rámci turné svých tanečních orchestrů, existoval však i přímý obchodní kontakt katalánské romské komunity se zeměmi jako Venezuela či Kolumbie.

Stejně tak se dnes odborníci úplně neshodnou na osobě skutečného zakladatele katalánské rumby, ačkoliv nejčastěji jsou zmiňována dvě jména: Antonio González Batista (1925-1999), známý jako El Pescaílla, a Pere Pubill Calaf (1935-2014), známý pod uměleckým jménem Peret. Ať už to bylo jakkoliv, právě díky těmto dvěma osobnostem katalánská rumba začala v 60. a 70. letech čím dál tím víc pronikat do veřejného prostoru. Později tento hudební styl prožíval určitou krizi, aby jako fénix vstal z popela v rámci olympijského nadšení, které v Barceloně zavládlo na počátku 90. let. I díky podpoře katalánské vlády, která na rumbu vsadila jako na ukázku moderní a autonomní katalánské lidové tvorby, dostali přední interpreti katalánské rumby možnost účinkovat na závěrečném ceremoniálu úspěšných olympijských her. Peretova píseň Gitana hechicera se stala jedním z hitů roku 1992 a zároveň jednou z vůbec nejkrásnějších skladeb pojednávajících o katalánské metropoli.

V té chvíli však již katalánskou rumbu znal celý svět, a to zejména díky několika velkým hitům francouzské skupiny s katalánskými kořeny Gipsy Kings. Devadesátá léta tedy znamenala definitivní konsolidaci žánru, vzniklo několik nových, výrazných hudebních skupin (Ai Ai Ai, Sabor de Gràcia) a později, již v 21. století, si s katalánskou rumbou zakoketovaly i další zavedené katalánské skupiny (Estopa, La Pegatina, Bongo Botrako). Dnes je katalánská rumba jedním z mnoha tradičních žánrů, které si v Katalánsku získaly své věrné posluchače. Centrem dění jsou pro katalánskou rumbu i nadále čtvrti Raval a Vila de Gràcia. Z množství výrazných osobností katalánské rumby vybíráme několik nejdůležitějších, s jejichž hudební tvorbou se můžete seznámit na následujících řádcích...

Zeď slávy na carrer de la Cera 57 v barcelonském Ravalu (Foto: El Periódico)

EL PESCAÍLLA
Považován za jednoho z otců katalánské rumby. El Pescaílla se narodil roku 1925 v barcelonské čtvrti Vila de Gràcia jako jedno z pěti dětí velmi muzikální romské rodiny. Prakticky celá rodina se věnovala hudbě, ovšem pouze El Pescaílla byl považován za skutečně výjimečného kytaristu. Už jako osmnáctiletý pravidelně vystupoval, hrával dokonce o pro barcelonskou smetánku. Spolu s bratrem Joanem (Onclo Polla) stál podle mnohých za rozvojem katalánské rumby již na konci 40. let. Přesto dnes mnoho jeho písní neznáme, neboť jeho hudební kariéra zůstala ve stínu milované ženy a jeho druhé manželky, slavné španělské zpěvačky a tanečnice Loly Flores. El Pescaílla se kvůli ženě přestěhoval do Madridu, takže jeho spojení s Katalánskem i hudebním žánrem, který pomáhal vybudovat, bylo záhy přerušeno. 

PERET

Pere Pubill Calaf (1935-2014) je spolu s výše jmenovaným považován za jednoho z otců katalánské rumby. Zpíval španělsky, katalánsky i romsky. Na rozdíl od El Pescaílly však Peret rumbu ani rodné Katalánsko nikdy neopustil. Narodil se roku 1935 v Mataró, ačkoliv vyrostl v malé romské komunitě v barcelonském Ravalu. Jeho otec se živil jako prodejce látek, Peret tak s ním místo školní docházky mnohem častěji cestoval po Katalánsku a Baleárských ostrovech. Od mládí miloval hudbu, ve 12 letech dokonce spolu se sestřenicí natočil první album, avšak to na trhu nikterak neprorazilo. Nicméně byl to právě on, kdo nakonec v 60. letech svým inovativním přístupem dostal katalánskou rumbu na televizní obrazovky po celém Španělsku. V roce 1974 dokonce reprezentoval Španělsko na festivalu Eurovize. V polovině 80. let si dal pauzu a na nějakou dobu se stal evangelickým pastorem, návrat na hudební scénu přišel v souvislosti s barcelonskou olympiádou na počátku 90. let. Na závěrečném ceremoniálu zapěl speciálně pro tuto příležitost složenou píseň Gitana hechicera, dodnes jeden z jeho největších hitů. Kromě toho se stal hudebním producentem. Roku 1998 obdržel katalánské vyznamenání Creu de Sant Jordi. Hudebně činný byl takřka až do své smrti v roce 2014.

GATO PÉREZ

Argentinský hudebník Xavier Patricio Pérez Álvarez (1951-1990) alias Gato Pérez je považován za jednu z legend katalánské rumby. Do Barcelony přišel s rodinou až roku 1966. Jeho původním cílem bylo usadit se v Londýně, kde chtěl pracovat pro nějakou nahrávací společnost, avšak tento plán nevyšel, a tak se Gato Pérez vrátil zpět do Barcelony, kde se i nadále pohyboval v hudebních kruzích. Ke katalánské rumbě se dostal v gràcijském baru Petxina, na náměstíčku, které dnes nese jeho jméno. Pérezův přínos katalánské rumbě tkví zejména v novém přístupu ve chvílích, kdy žánr prožíval první větší krizi. Pro mnoho hudebních odborníků byl autorem těch nejlepších textů, jaké kdy v tomto žánru byly napsány. Katalánské rumbě se přitom věnoval jen několik málo let - první alba nahrál až koncem let sedmdesátých, po infarktu v roce 1981 musel zanechat bohémského života, ale hudbu naštěstí neopustil. V průběhu 80. let vydal ještě několik zásadních alb, některá v katalánštině. Mezi jeho největší hity patří skladby El ventilador, La rumba de Barcelona, Todos los gatos son pardos či La curva del Morrot. Zdravotní problémy ho však nikdy neopustily. Zemřel ve věku 39 let na infarkt.

GIPSY KINGS

Světoví ambasadoři katalánské rumby. Na konci 80. let slavili úspěchy po celém světě. Ačkoliv fakticky skupina Gipsy Kings pochází z Francie, v praxi šlo o spojení dvou rodin (Reyes a Baliardo), které z Katalánska do Francie utekly na konci španělské občanské války. Členové skupiny tak podstatnou část života prožili v rodném Provensálsku, ale vyrůstali zde v rámci exulantské romské komunity, která si jako mateřský jazyk udržela katalánštinu. Pro své hudební účinkování si však skupina zvolila španělštinu s andaluským přízvukem. Gipsy Kings jsou celosvětově nejznámějšími umělci tvořícími v žánru katalánské rumby, za svou hudbu byli mnohokrát nominováni na ceny Grammy (vyhráli jedinkrát v roce 2014). Do hudební historie a srdcí milionů fanoušků po celém světě se zapsali zejména skladbami Bamboléo (1987) a Volare (1989). Skupina funguje i dnes, čítá ovšem již jen dva aktivní členy.

SABOR DE GRÀCIA

Na katalánské hudební scéně ještě stále existují některé ze skupin vzniknuvších po olympijském boomu (Ai Ai Ai, Los Manolos), nicméně tou nejznámější z nich je v současnosti bezesporu Sabor de Gràcia. Založil ji roku 1994 gràcijský hudebník a režisér Sicus Carbonell, jedna z nejvýraznějších postav katalánské romské scény. Carbonell vyrostl v romské komunitě ve čtvrti Vila de Gràcia, kde se také v rámci místních slavností poprvé jako osmiletý dostal ke koncertnímu vystupování. Velký potenciál v něm už tehdy viděl samotný Gato Pérez, jenž mu nabídl spolupráci, avšak Carbonellův otec byl vzhledem k synovu nízkému věku proti. Carbonell si však časem k hudbě cestu stejně našel a prošel několika místními kapelami, aby roku 1994 založil právě Sabor de Gràcia. První album skupina vydala roku 1997, v jejím repertoáru je kromě originálních skladeb i pestrá škála největších hitů všech jejich výrazných předchůdců. Skupina již mnohokrát vystupovala i v zahraničí, texty jejich písní jsou obvykle katalánské, občas i španělské.



Více informací:

• Ignasi Fortuny: Rumba: El ventilador no és un electrodomèstic (katalánsky).
• TV3: Peret i l'origen de la rumba catalana (katalánsky).
• TV3: Koncert skupiny Sabor de Gràcia (katalánsky).