Katalánská automobilka Hispano-Suiza patřila na počátku 20. století k těm nejprestižnějším na světě. Kvalitativně se tehdy poměřovala s dnešními klasikami jako Bugatti, Rolls Royce či Alfa Romeo. Kromě luxusních osobních vozů se již tehdy orientovala i na motorsport. Krize ve 30. letech a následná španělská občanská válka však tuto slibnou firmu záhy pohřbila. Nyní se zdá, že by se značka Hispano-Suiza přeci jen mohla po mnoha dekádách vrátit na světové trhy...
 |
| Původní logo Hispano-Suiza (Foto: www.wpaperhd.com) |
Celý příběh Hispano-Suiza začal ještě několik málo let před oficiálním vznikem společnosti. Valencijský voják Emilio de la Cuadra se roku 1898 v Barceloně pod svým jménem rozhodl založit automobilovou manufakturu. S technickou stránkou věci mu pomohl Švýcar Marc Birkigt, který kromě stavby elektromobilů začal pracovat i na modelech se spalovacími motory. Automobilka La Cuadra se tak podle všeho stala vůbec prvním komerčním výrobcem automobilů na Pyrenejském poloostrově. Záhy (1901) však firma kvůli několika nepovedeným projektům skončila v konkurzu, Cuadra zkrachoval a Birkigt se vrátil do Švýcarska. Společnost přebral jeden z Cuadrových věřitelů, José María Castro, jenž pod hlavičkou společnosti J. Castro Sociedad en Comandita. Fábrica Hispano-Suiza de Automóviles pokračoval ve výrobě v letech 1902-1903. Birkigt byl povolán zpět do Barcelony a společnost se přestěhovala do nových prostor na carrer de Floridablanca. Během roku prodal čtyři vozy, avšak brzy narazil na stejný problém jako jeho předchůdce - vývoj nových vozů potřeboval masivní investice a ty Castrovi chyběly. Na počátku roku 1904 došlo k likvidaci společnosti.
Až třetí majitel v pořadí dokázal značce Hispano-Suiza vdechnout život. 14. června 1904 se našli noví investoři, katalánští boháči a průmyslníci Damià Mateu a Francesc Seix, k nimž se opět přidal konstruktér Marc Birkigt, který byl ostatně vždy duší celého projektu a tak trochu opomíjeným vizionářem, jakými byli kupříkladu Henry Ford nebo Enzo Ferrari. Již od samého počátku vyráběla Hispano-Suiza auta spíše na zakázku a často v tom nejluxusnějším provedení. Svými modely nadchla na pařížském autosalonu a začala bezmezně růst. V roce 1908 společnost přesunula továrnu do čtvrti La Sagrera, do míst dnešního Parc de la Pegaso. To už Hispano-Suiza vyvážela první modely i za hranice (Rusko, Jižní Amerika). Marc Birkigt přišel s několika zajímavými technickými řešeními a patenty (např. brzdový servomechanismus) a o jeho vůz měl eminentní zájem i samotný španělský král - ne nadarmo společnost v letech 1911-1914 vyráběla i verzi pojmenovanou právě po panovníkovi (Hispano-Suiza Alfons XIII). Začala se psát nejslavnější epocha značky, kterou si později oblíbí celá řada světových osobností (Ava Gardnerová, Pablo Picasso, René Lacoste, John Lennon či příslušníci několika evropských královských rodin), vůz se dokonce objevil i v jedné z bondovek. Ve své době mu milovníci luxusu dávali přednost před Rolls Roycem, Hispano-Suiza nebyla daleko od toho, aby se stala skutečně ikonickou značkou. Dařilo se jí též v automobilových závodech. Jen pro zajímavost dodejme, že licence na provedení modelu Hispano-Suiza H6B byla roku 1924 prodána i české Škodě Plzeň, která pod názvem Škoda Hispano-Suiza vyrobila v letech 1926-1929 asi stovku luxusních vozů. První takto vyrobenou limuzínu si převzal tehdejší prezident T. G. Masaryk, prezidentská kancelář za ni tehdy zaplatila 280 000 korun.
 |
| Hispano-Suiza H6C Tulipwood (Foto: El Confidencial) |
Roku 1911 značka expanduje do Francie v podobě dceřiné společnosti, která se během I. světové války specializovala na výrobu leteckých motorů pro francouzské letectvo. Tyto motory se nakonec ukázaly být klíčové v rámci vzdušných soubojů, proto i po válce představovala jejich výroba pro společnost významný příjem. Po konci války Hispano-Suiza na počest francouzského leteckého esa Georgese Guynemera taktéž přijala doplňující znak v podobě letícího čápa. Tím však byla nejlepší léta společnosti definitivně minulostí. Narůstající konkurence (pásová výroba = výrazné zlevnění vozů) a zejména nejistá společenská situace v Katalánsku po konci I. světové války (pistolerisme, ekonomická krize, vojenská diktatura) připravovaly společnost o zakázky, definitivní sešup nastal v polovině 30. let 20. stol. nejprve kvůli světové hospodářské krizi a následně i úmrtí hlavního majitele firmy Damiàa Mateua (1935). Firmu přebral jeho syn Miquel, ale krátce poté vypukla španělská občanská válka a společnost byla katalánskou vládou znárodněna, aby sloužila pro potřeby republikánské armády. Jakmile válka v roce 1939 skončila, byl podnik navrácen původním majitelům, avšak Miquel Mateu zrovna započal slibnou politickou kariéru coby první poválečný starosta Barcelony, takže na vedení firmy mu nezbývalo mnoho času. Ostatně, ve vydrancovaném a vyhladovělém poválečném Španělsku a v souvislosti s všude okolo probíhající II. světovou válkou by luxusní auta stejně nešla na odbyt...
Historie značky Hispano-Suiza byla nadobro přerušena roku 1946, kdy společnost pohltila státní automobilka ENASA, která využívala továrnu i další zázemí Hispano-Suiza až do roku 1980, kdy se přestěhovala do oblasti Zona Franca na druhé straně Barcelony. ENASA se zaměřovala zejména na výrobu větších a průmyslových vozů, jejím nejznámějším produktem budou již navždy nákladní automobily a autobusy prodávané pod komerční značkou Pegaso. Výroba fungovala v Barceloně až do počátku 90. let, kdy byla firma prodaná italskému IVECO a výroba v Katalánsku postupně utlumena. Francouzská filiálka na výrobu leteckých motorů byla roku 1968 prodána francouzské firmě Snecma, která dnes patří do koncernu Safran, výrobce leteckých i raketových motorů.
 |
| Hispano-Suiza X10V z roku 2010 - jeden z mnoha prototypů snažících se využít známou značku (Foto: Diari ARA) |
Mnohem větší humbuk se však strhl okolo modelu Hispano-Suiza X10V, který byl v Ženevě představen roku 2010 společností Delmar 04. Šlo o luxusní provedení vozu založeném na Audi R8 s využitím dávno zapomenuté katalánské značky. Vozidlo se mělo prodávat za 700 000 €. S tímto projektem neměli původní majitelé značky (nyní Grup Peralada patřící rodině Suqué-Mateu, potomkům zakladatele Hispano-Suiza) nic společného, a tak se rozhodli Delmar 04 zažalovat. Tento výrobce však přešel do protiútoku žádostí o vypršení platnosti této značky vzhledem k tomu, že Hispano-Suiza nevyrobila žádné vlastní auto již od roku 1936. Nepřehledné soudní tahanice skončily až letos a výsledkem je naděje, že v březnu 2019 by se na ženevském autosalonu mohl po více než 80 letech nečinnosti skutečně nový Hispano-Suiza, a to z dílny Grup Peralada, tedy pokračovatelů původních zakladatelů. Podle společnosti půjde o elektrický supersport, designově vycházející z předválečného art deco modelu Hispano-Suiza Dubonnet Xenia (viz obrázek dole), který by měl být vyráběný v Barceloně. Nepůjde o sériovou výrobu, spíše poctivou řemeslnou práci čítající jen několik vozidel ročně - zachovat punc luxusu a výjimečnosti je jednou z hlavních myšlenek tohoto konceptu. Legendární značka tak možná bude po mnoha dekádách znovu vzkříšená, musíme jen pár měsíců počkat...
 |
| Hispano-Suiza Dubonnet Xenia ze 30. let 20. stol. (Foto: Diari ARA) |
Žádné komentáře:
Okomentovat