Katalánská metropole nabízí bezpočet zajímavých a netradičních zákoutí k prozkoumání. Pokud si návštěvu Barcelony chcete zpestřit návštěvou míst, jimž se masová turistika prozatím vyhýbá, zajímavou volbou by mohl být některý z devíti místních hřbitovů. Podle webu společnosti Cementiris de Barcelona, která místa posledního odpočinku v katalánské metropoli spravuje, zabírá devítka pohřebišť přesně 2 425 581 metrů čtverečných s více než 338 000 hroby. Ročně v Barceloně dojde k takřka osmi tisícům pohřbům do země, dalších osm tisíc lidí je zpopelněno ve dvou městských krematoriích (Montjuïc a Collserola). O barcelonské hřbitovy se stará přibližně stovka lidí, roční investice do údržby dosahují 4 milionů €. Přestože některá z pohřebišť jsou v podstatě sochařskými galeriemi pod širým nebem a nabízejí pravidelné komentované prohlídky pro zájemce z řad turistů, v praxi jsou barcelonské hřbitovy po většinu roku oázou klidu uprostřed rušné evropské metropole. Na všech devět hřbitovů se blíže podíváme v tomto článku. Závěrem připojujeme pár slov o posledních dvou farních hřbitovech v katastrálním území Barcelony.
 |
| Nejznámější barcelonský hřbitov na Montjuïku má kvůli rozlehlosti a členitosti terénu i svůj vlastní autobus (Foto: Diari ARA) |
POBLENOU
Historicky prvním oficiálně vystavěným a organizovaným hřbitovem mimo barcelonské hradby byl roku 1775 ten v Poblenou. Svého času šlo o místo hned vedle pláže, daleko od městských hradeb, s příjemným šploucháním moře po celý den. Zkrátka ráj. To se v současnosti krapet změnilo. Neustálá urbanizace toto místo obklopila obytnými domy, hotely či fabrikami. Šplouchání moře tu teď přebíjí hluk tisíců aut jezdících po sousední dopravní tepně Ronda Litoral. Navíc tu nejsou žádné stromy, hřbitov tak v létě patří k těm nejrozpálenějším v celém Katalánsku. Nutno dodat, že současná podoba pohřebiště není původní. To totiž zničili napoleonští vojáci v roce 1813. O šest let později se ho nakonec podařilo znovu vystavět ve stejném místě dle projektu italského architekta Antonia Ginesiho, jenž se inspiroval v antickým římských městech. Oficiálně tak tento hřbitov, nejstarší v Barceloně, letos slaví 200 let svého fungování. Pohřbívá se tu i dnes, ročně kolem 900 osob, což vychází na 2 až 3 pohřby denně. V areálu o rozloze 56 000 metrů čtverečních se nachází 31 000 hrobů, nicméně vzhledem k dlouhé historii tu musel být již pohřben mnohonásobek této kapacity.
Po celé 19. století se tento hřbitov těšil nesmírné společenské prestiži. Není tedy divu, že dodnes zde nalezneme spoustu luxusních a honosných hrobek patřících významným průmyslníkům či obchodníkům. Až s výstavbou nového hřbitova na Montjuïku přestal být hřbitov v Poblenou tou nejlepší adresou, některé bohaté rodiny v té době dokonce přenášely ostatky svých blízkých na "prestižnější" adresu na kopec. I tak je tu dodnes pohřbeno mnoho slavných osobností z katalánské historie (spisovatelé Narcís Oller a Frederic Soler, vynálezce ponorky Narcís Monturiol, politik Valentí Almirall, Gaudího mecenáš Eusebi Güell či kreslířka Lola Anglada). Suverénně nejnavštěvovanějším náhrobkem je však ten patřící ostatkům Francesca Canalse, přezdívaného "El Santet". Ten zemřel roku 1899 ve věku pouhých 22 let. Ve svém okolí byl známý dobrotivou povahou a věšteckými schopnostmi (předpověděl i vlastní skon), což po jeho smrti vedlo k určitému zbožštění a legendarizaci této osoby. Již více než sto let si k jeho hrobu obyvatelé Barcelony chodí pro radu či na kouscích papírů svěřují svá nejtajnější přání s vírou, že Francesc jim je dokáže splnit. Žádný jiný hrob v Poblenou není vždy pokryt tolika květinami... Hřbitov je výjimečný i po architektonické stránce. Ve formě hrobek či soch zde najdeme díla věhlasných katalánských umělců (Josep Fontserè, Elies Rogent, Josep Vilaseca, Enric Sagnier). Asi nejslavnějším monumentem a naprostým symbolem hřbitova se v tomto ohledu stala ikonická socha El petó de la mort (česky: Polibek smrti; autor: Jaume Barba, 1930). Hřbitov je otevřen denně od 8.00 do 18.00, přístupný autobusy 59, H16, V25 a V27. Roku 2004 se stal prvním barcelonským hřbitovem s modelem tzv. pohřební turistiky. Po vzoru Prahy či Paříže se zde vedení hřbitova snaží zavést denní i noční komentované prohlídky pro turisty. Více o hřbitově v Poblenou zde, zde a zde.
MONTJUÏC
Na Montjuïku existuje tradice pohřbívání stará snad jako hora sama. V dobách dávno minulých se tu totiž usazovaly první civilizace, byly tu zakládány první osady... Přesto první jasné písemné zmínky o nějakém hřbitově na tomto známém barcelonském kopci pocházejí až ze středověku, kdy tu bylo neorganizované židovské pohřebiště. Odtud ostatně možný název celé hory. Tak či onak je tu dnes vůbec největší barcelonský hřbitov, alespoň co se počtu hrobů týče. Na ploše 560 000 metrů čtverečních je více než 153 000 hrobů, zároveň se tu stále pohřbívá, každý den se tu koná přibližně 10 smutečních obřadů. Kapacita tohoto areálu však není nekonečná, proto byl roku 1972 otevřen velkokapacitní hřbitov v pohoří Collserola, který má postupně v dalších dekádách přebrat roli největšího barcelonského hřbitova. Jak již bylo řečeno, hřbitov zabírá celý jižní svah kopce Montjuïc a zdálky může připomínat malé panelákové městečko. Charakteristické mnohapatrové výklenky jsou totiž ve svahu velmi dobře vidět. Ale všeobecně vzato je to pěkné místo posledního odpočinku - výhledy na moře jsou tu velmi pěkné. Hřbitov není úplně jednoduše přístupný - nejlépe se k němu dostává autobusem číslo 21 z Avinguda Paral·lel, pro pohyb v rámci velmi členitého areálu je ideální využít interní autobus 107. Případně si sem můžete udělat delší procházku z Plaça d'Espanya přes MNAC a olympijský areál.
Montjuïc je zároveň skutečným katalánským národním hřbitovem. Věčně tu odpočívá spousta významných Katalánců a Katalánek, kteří se nějakým způsobem zapsali do národní historie. Kromě řady umělců, politiků a vědců tu v podstatě odpočívá polovina stavitelů a majitelů čtvrti Eixample - kromě konstruktéra Ildefonse Cerdà zde naleznete velkolepé panteony rodin Batlló, Elizalde, Amatller, jimž dělá společnost i Francesc Rius i Taulet, muž, který v roli barcelonského starosty hřbitov roku 1883 slavnostně inauguroval. Výčet slavných osobností, které tu spí věčným spánkem, je nesmírně dlouhý. K těm nejslavnějším určitě patří předsedové katalánské Generalitat Francesc Macià a Lluís Companys, spisovatelé Jacint Verdaguer, Montserrat Roig, Manuel de Pedrolo, Àngel Guimerà, operní pěvkyně Victòria dels Àngels, anarchisté Buenaventura Durruti a Salvador Puig Antich, mnoho hráčů a prezidentů FC Barcelona včetně zakladatele klubu Hanse Gampera, malíři Joan Miró a Santiago Rusiñol a stovky a stovky dalších - ty nejvýznamnější najdete na plánku hřbitova. Pozornost si zaslouží i náhrobek Josého F. Fonrodony, jenž se 19. března 1883 stal prvním obyvatelem této nekropole. Pravidelně se tu pohřbívají též osoby bez domova. Hřbitov je plný drobných architektonických skvostů, což z něj činí docela zajímavý turistický cíl, ačkoliv více se zaměřovat na tuto skupinu návštěvníků tu začali až od roku 2008. Pro zvýšení turistického potenciálu sem byla roku 2013 přesunuta také unikátní kolekce pohřebních vozů. Místo je též svědkem častého natáčení filmových scén - asi nejvíce zatím hřbitov proslavil film Todo sobre mi madre (1999) španělského režiséra Pedra Almodóvara.
COLLSEROLA
Největší a nejnovější barcelonský hřbitov zatím jaksi postrádá jakékoliv kouzlo či alespoň historickou patinu. Nachází se v katastrálním území města Montcada i Reixac, vytvořen byl však jako velký centrální hřbitov pro celou barcelonskou oblast, neboť prostor na Montjuïku je dosti omezený. Naopak pohoří Collserola doposud skýtá prostoru požehnaně, vzhledem ke kopcovitému terénu to navíc není příliš ideální místo na výstavbu obydlí, proto se v průběhu šedesátých let minulého století rozhodlo o stavbě pohřební megalopole na severu Barcelony, nedaleko okrajových čtvrtí Torre Baró a Ciutat Meridiana. Slavnostního otevření se hřbitov dočkal roku 1972, ale pohřbívat se tu začalo o něco později. Na ploše 1 700 000 metrů čtverečních zatím existuje kapacita pro 87 000 hrobů, nicméně očekává se budoucí rozšíření. Místa je tu hodně, hřbitov je ukryt v hlubokém lese. Velkým problémem je dostupnost. Pokud nemáte vlastní vůz, musíte spoléhat na nepříliš častou hromadnou dopravu v podobě autobusů 102, 103 a 104. Pokud byste si chtěli projít celý hřbitov, vyšetřete se si na to prakticky celý den. Otevřeno tu mají vždy od 8.00 do 18.00. Mezi nejznámější zde pohřbené osobnosti patří spisovatelé Manuel Vázquez Montalbán, Xavier Benguerel, Maria Aurèlia Capmany či Néstor Luján, fotograf Francesc Català-Roca, architekt Carles Buïgas či malíř Antoni Tàpies. Poslední odpočinek tu nalezl i dánský spisovatel Sven Hassel (1917-2012), jenž se do Barcelony natrvalo přestěhoval v roce 1964.
SANTS
Poměrně nenápadný hřbitov pro obyvatele městečka Sants začal fungovat již v polovině 19. stol., ačkoliv oficiálně byly práce na areálu dokončeny roku 1880. Hřbitov ukrytý za vysokými zdmi navrhl barcelonský architekt Jaume Gustà i Bondia (1853-1932). Zajímavé je, že v současnosti se tento areál nachází již na katastrálním území vedlejšího města Hospitalet de Llobregat, ačkoliv ho spravuje barcelonská radnice. Nepyšní se žádnými monumentálními hrobkami, přesto jde o jedno z nejlépe udržovaných míst posledního odpočinku. Umělecky vyčnívá zejména několik prací katalánského sochaře Pau Gargalla. Na ploše 11 000 metrů čtverečních je více než 5 500 hrobů. Hřbitov v Sants je otevřen každý den od 8.45 do 17.30, o víkendech pouze do 15.00. Přístupný je například autobusovými linkami 57, 157 a 158, případně pěšky z nedaleké zastávky tramvají T1, T2 a T3 Ernest Lluch nebo trochu vzdálenější stanice metra Pubilla Cases (L5).
SARRIÀ
Než se o něm zmínil španělsky píšící spisovatel Carlos Ruiz Zafón ve své novele Marina, patřil místní hřbitov k těm nejlépe utajeným místům katalánské metropole. Na pláních města se neobjevoval a kromě místních ho znal jen málokdo. Dnes, v době Google Maps, už je cesta na hřbitov v Sarrià o něco snazší, i tak se vám ale může snadno stát, že zabloudíte. Ve čtvrti totiž díky tlaku místní honorace existuje jen minimum ukazatelů, které by návštěvníkům zvenčí cestu ukázaly. Vysvětlení toho, proč je dnešní hřbitov v Sarrià zcela obklopen rezidencemi velmi bohatých obyvatel Barcelony, že v podstatě vyplňuje jejich vnitroblok, je vcelku jednoduché. Místní hřbitov vznikl údajně již v polovině 19. stol., nicméně tehdy byla Sarrià jen malá vesnice, kde většinu domů tvořily letní vily zámožných Barceloňanů, kteří se však nechávali pohřbít na Montjuïku či v Poblenou. Místní pohřebiště tak nenabízí mnoho vznešených panteonů, avšak díky své takřka utajené poloze nabízí až romantickou atmosféru. Postupem času kolem něj vyrostly rezidenční budovy, což místo dokonale ochránilo před světem. Není divu, že Zafóna inspiroval. Mimochodem, z čistě literárního pohledu je zajímavé, že hřbitov se stal místem posledního odpočinku hned tří velkých katalánských poetů. Kromě J. V. Foixe a Carlese Riby tu jsou i ostatky básnířky Clementiny Arderiu.
Hřbitov v Sarrià má podobnou otevírací dobu jako ostatní barcelonské hřbitovy (po-pá 8.45-17.30, so-ne 8-45-15.00) a nejjednodušeji se sem dostanete pěšky od stanice FGC Sarrià. Vydejte se po carrer de l'Hort de la Vila a následně na carrer d'Anglí zahněte doleva či doprava, hřbitov je totiž ve velkém vnitrobloku přímo naproti vám, mezi ulicemi carrer de Dalmases a carrer de Pau Alcover. Vstup do areálu hřbitova je možný z obou stran, vždy po carrer del Dr. Roux. Čistě katastrálně se hřbitov dnes nalézá ve čtvrti Les Tres Torres. Na ploše 4 569 metrů čtverečních je tu něco málo přes dva tisíce hrobů. Hřbitov v Sarrià je tak druhým nejmenším mezi těmi, které spravuje barcelonská radnice.
LES CORTS
Hřbitov ve čtvrti Les Corts patří k těm větším. Na ploše 34 417 metrů čtverečních je tu více než 29 000 hrobů. Patří k neopominutelným zastávkám fanoušků fotbalového klubu FC Barcelona, s nímž navíc sousedí. Důležité je, že zde spočívá mnoho legend tohoto katalánského velkoklubu - naleznete tu náhrobky Alcántary, Urrutiho, Samitiera, Césara i slavného maďarského útočníka Ladislava Kubaly. Kromě nich jsou zde pohřbeni také spisovatelé Rafael Tasis či Prudenci Bertrana. Hřbitov vznikl roku 1846, i když jeho současná podoba je mnohem více spjatá s modernistickou přestavbou na přelomu 19. a 20. stol., což je patrné zejména na bývalé kapli a současné administrativní budově. Součástí areálu je též významné židovské pohřebiště. Hřbitov v Les Corts je navíc určitým průkopníkem v moderních technologiích. Roku 2012 se stal prvním v celém Španělsku, který některé z náhrobků označil QR kódy pro lepší orientaci návštěvníků-turistů, o dva roky později se stal i prvním energeticky soběstačným hřbitovem na Pyrenejském poloostrově, a to díky dvěma stovkám solárních panelů, které pokrývají část střech. Jak již bylo řečeno, cesta sem je snadná. Hřbitov sousedí se slavným fotbalovým stadionem Camp Nou, dostanete se sem kupříkladu metrem L3 (stanice Palau Reial či Maria Cristina).
SANT GERVASI
Noblesní čtvrť Sant Gervasi má sice malý, avšak umělecky velmi zajímavý hřbitov. 16 000 metrů čtverečních ukrývá přibližně 4 700 hrobek. Nachází se na úpatí pohoří Collserola, hned vedle městského okruhu (Ronda de Dalt), blízko známého Gaudího stavby Bellesguard. Hřbitov byl založen roku 1853 a v současnosti je rozdělen do dvou částí, jež od sebe odděluje výrazné schodiště, které je od vchodu až ke kapli stylizováno do podoby křížové cesty. K vidění tu jsou skutečně honosné panteony těch nejbohatších barcelonských rodin, setkáte se tu i s několika slavnými osobnostmi (architekt Lluís Domènech i Montaner či poeta Joan Maragall). Zvláštní pozornost si zaslouží výklenek 705, kde je na náhrobní desce jen prosté "Tu y yo" (česky: Ty a já), žádné datum, žádné jméno. Na zemi pod výklenkem pravidelně leží rudá růže - legenda říká, že ji tam nosí starší dáma, která v mládí ztratila svého milovaného manžela. Ačkoliv jsou zaměstnanci hřbitova obvykle hákliví na květiny a další vzpomínkové předměty mimo místa k tomu vyhrazená, tuto růži bezvýhradně respektují. Návštěvní doba tu panuje stejná jako v případě většiny dalších hřbitovů (8.45-17.30/15.00). Návštěva tohoto hřbitova stojí zato už jen kvůli nádhernému výhledu na město.
SANT ANDREU
Hřbitov v Sant Andreu vznikl roku 1839, tehdy ještě jako obecní hřbitov Sant Andreu del Palomar. Od roku 1897 je Sant Andreu součástí Barcelony a místní hřbitov se stal jedním z těch největších ve městě (plocha 39 000 m2, 25 000 hrobů). Hřbitov byl několikrát rozšiřován, naposledy v roce 1919. V jeho staré části se rozkládá malý židovský hřbitov, zároveň tu je i místní vojenský hřbitov. Podobně jako v případě Poblenou, i zde mají nebožtíka-talisman. Jedním z nejnavštěvovanějších hrobů je ten patřící mladému seminaristovi Francesku Pla, jemuž se přezdívá "Santet de Sant Andreu". Podle legendy mu biskup zakázal duchovní činnost, protože matka mladého Francesca prý praktikovala spiritismus. Mladík kvůli tomuto zákazu údajně zemřel žalem ve věku 25 let. I on by po své smrti měl vykovávat nejrůznější zázraky a plnit přání. Pokud vám to tedy nevyšlo na hřbitově v Poblenou, zde máte druhou šanci. Ze slavných osobností je tu pohřben například architekt Pere Falqués či nově také operní pěvkyně Montserrat Caballé. Návštěvníkům je místo otevřeno denně od 8.00 do 18.00. Nejsnadněji se sem dopravíte metrem L4 (stanice Llucmajor) nebo autobusy 11 a 132.
HORTA
Rozlohou (3 700 m2) i počtem hrobů (1 447) nejmenší z barcelonských hřbitovů. Vystavěný v neoklasicistním stylu roku 1867 byl původně obecním hřbitůvkem vesnice Horta. Ta se roku 1904 stala součástí velké Barcelony. Hřbitov vznikl na pozemcích kamenolomu patřících k masii Can Baliarda, na úpatí pohoří Collserola, protože obci již přestal stačit stařičký hřbitov vedle kostela Sant Joan d'Horta. Hřbitov je dodnes v podstatě na kraji města, spolu s ulicemi carrer del Logronyo a carrer de la Font Baliarda patří k prakticky neznámým, přesto však malebným částem katalánské metropole. Z architektonického pohledu zde nejsou příliš významné památky, vyčnívá snad jen modernistická hrobka rodiny Marsans, jejímž autorem byl barcelonský architekt Juli Maria Fossas i Martínez (1868-1945), a hrobka Francesca Sanse, které dominuje socha z dílny modernistického sochaře Enrica Clarasóa (1857-1941). Mezi nejznámější zde pochované osobnosti patří exprezident FC Barcelona Francesc Miró-Sans (1916-1989), jeden z promotorů stavby současného barcelonského fotbalového svatostánku Camp Nou. Otevřen je návštěvníkům od 8.45 do 17.30 ve všední dny a pouze do 15.00 o víkendech. Dostanete se sem například metrem L3 (stanice Valldaura) nebo autobusy V25, 102 a 185.
Jak už bylo řečeno, roku 1787 zakázal tehdejší španělský král Karel III. pohřby uvnitř hradeb. Do té doby měla Barcelona plno farních hřbitovů, přilepených na místní kostely, z nichž jsou dnes většinou malebná náměstíčka uprostřed Gotické čtvrti. Skoro by se zdálo, že v katalánské metropoli dnes už žádný takový hřbitov nezbyl. Není to ale tak docela pravda. Kromě výše uvedené devítky městských hřbitovů v Barceloně skutečně existuje i dvojice hřbitovů farních, které nejsou ve správě města, nýbrž jsou brány jako soukromá pohřebiště, o něž se stará vždy daná farnost. Oba tyto hřbitovy dnes najdeme na samotném kraji Barcelony, shodou okolností oba jsou součástí pohoří Collserola. Vysvětlení je prosté. Když Barcelona na počátku 20. stol. postupně pohltila všechny okolní obce, zdědila tak samozřejmě jejich katastrální území i s příslušnými farními hřbitovy. Jeden z nich se nachází od roku 1904, kdy byla k Barceloně připojena Horta, ve čtvrti Sant Genís dels Agudells, druhý (hned vedle kostela Santa Maria de Vallvidrera) katalánská metropole "zdědila" roku 1921 připojením tehdejší obce Sarrià.
FARNÍ HŘBITOV V SANT GENÍS DELS AGUDELLS
Farní kostel ve čtvrti Sant Genís dels Agudells pochází z 10. stol. n. l. a první písemná zmínka o hřbitově v jeho těsném sousedství je z roku 1060. Současná podoba kostela je ze 16. století. Díky určité izolovanosti od zbytku barcelonské planiny si čtvrť Sant Genís dels Agudells dokázala zachovat určitý rurální nádech, který je patrný i na místním hřbitově. Ten slouží zejména místním, ze známých osobností tu byl po určitou dobu pochovaný katalánský politik Manuel Carrasco i Formiguera (1890-1938), jenž byl v průběhu španělské občanské války popraven frankistickými vojáky v Burgosu. Od roku 2001 však jeho ostatky spočívají v rodinné hrobce na Montjuïku. Ještě před několika desítkami let čelil hřbitov hrozbě zániku, neboť barcelonská radnice chtěla s farními hřbitovy nadobro skoncovat. Nakonec ale malý hřbitůvek vše ustál a dnes je dokonce vedený v lokálním seznamu památných míst. Hřbitov je možné navštívit pouze o víkendech (so 10-13, ne 10-14), dostanete se sem buďto pěšky za 10 minut od stanice metra L3 Vall d'Hebron, případně přímo před kostelem zastavují i autobusy 19, 76 a 135. Fotoaparátem se v případě návštěvy příliš neohánějte.
FARNÍ HŘBITOV VE VALLVIDREŘE
Z 10. století pochází i kostel Santa Maria de Vallvidrera, ačkoliv současná podoba kostela je taktéž ze století šestnáctého. Hřbitůvek hned vedle kostela je skutečně malý, v podstatě jde o dvorek se zhruba 120 výklenky k uložení ostatků. Koná se tu maximálně jeden pohřeb do roka, i když zdi hřbitova svého času sloužily i jako provizorní popravčí zeď. Po konci španělské občanské války působil hřbitov dlouhá léta značně opuštěně, nicméně později díky iniciativě místních svou původní funkci získal zpět. Veškerá kapacita je rezervovaná místním usedlíkům a členům farnosti. Od roku 2017 je navíc nesmírně obtížné hřbitov i přilehlý kostel navštívit, neboť celý areál je kvůli problémům se statikou svatostánku uzavřen z důvodu bezpečnosti. V létě 2019 získalo barcelonské arcibiskupství stavební povolení na rekonstrukci kostela. Farní hřbitov ve Vallvidreře tak bude pravděpodobně ještě nějakou dobu s výjimkou zvláštních dnů (např. na dušičky) nepřístupný. Pokud vše půjde dobře, areál by měl být opravený a opět běžně přístupný v roce 2021. Místo je dobře dostupné například z vlakové stanice FGC Baixador de Vallvidrera.
Historicky prvním oficiálně vystavěným a organizovaným hřbitovem mimo barcelonské hradby byl roku 1775 ten v Poblenou. Svého času šlo o místo hned vedle pláže, daleko od městských hradeb, s příjemným šploucháním moře po celý den. Zkrátka ráj. To se v současnosti krapet změnilo. Neustálá urbanizace toto místo obklopila obytnými domy, hotely či fabrikami. Šplouchání moře tu teď přebíjí hluk tisíců aut jezdících po sousední dopravní tepně Ronda Litoral. Navíc tu nejsou žádné stromy, hřbitov tak v létě patří k těm nejrozpálenějším v celém Katalánsku. Nutno dodat, že současná podoba pohřebiště není původní. To totiž zničili napoleonští vojáci v roce 1813. O šest let později se ho nakonec podařilo znovu vystavět ve stejném místě dle projektu italského architekta Antonia Ginesiho, jenž se inspiroval v antickým římských městech. Oficiálně tak tento hřbitov, nejstarší v Barceloně, letos slaví 200 let svého fungování. Pohřbívá se tu i dnes, ročně kolem 900 osob, což vychází na 2 až 3 pohřby denně. V areálu o rozloze 56 000 metrů čtverečních se nachází 31 000 hrobů, nicméně vzhledem k dlouhé historii tu musel být již pohřben mnohonásobek této kapacity.
Po celé 19. století se tento hřbitov těšil nesmírné společenské prestiži. Není tedy divu, že dodnes zde nalezneme spoustu luxusních a honosných hrobek patřících významným průmyslníkům či obchodníkům. Až s výstavbou nového hřbitova na Montjuïku přestal být hřbitov v Poblenou tou nejlepší adresou, některé bohaté rodiny v té době dokonce přenášely ostatky svých blízkých na "prestižnější" adresu na kopec. I tak je tu dodnes pohřbeno mnoho slavných osobností z katalánské historie (spisovatelé Narcís Oller a Frederic Soler, vynálezce ponorky Narcís Monturiol, politik Valentí Almirall, Gaudího mecenáš Eusebi Güell či kreslířka Lola Anglada). Suverénně nejnavštěvovanějším náhrobkem je však ten patřící ostatkům Francesca Canalse, přezdívaného "El Santet". Ten zemřel roku 1899 ve věku pouhých 22 let. Ve svém okolí byl známý dobrotivou povahou a věšteckými schopnostmi (předpověděl i vlastní skon), což po jeho smrti vedlo k určitému zbožštění a legendarizaci této osoby. Již více než sto let si k jeho hrobu obyvatelé Barcelony chodí pro radu či na kouscích papírů svěřují svá nejtajnější přání s vírou, že Francesc jim je dokáže splnit. Žádný jiný hrob v Poblenou není vždy pokryt tolika květinami... Hřbitov je výjimečný i po architektonické stránce. Ve formě hrobek či soch zde najdeme díla věhlasných katalánských umělců (Josep Fontserè, Elies Rogent, Josep Vilaseca, Enric Sagnier). Asi nejslavnějším monumentem a naprostým symbolem hřbitova se v tomto ohledu stala ikonická socha El petó de la mort (česky: Polibek smrti; autor: Jaume Barba, 1930). Hřbitov je otevřen denně od 8.00 do 18.00, přístupný autobusy 59, H16, V25 a V27. Roku 2004 se stal prvním barcelonským hřbitovem s modelem tzv. pohřební turistiky. Po vzoru Prahy či Paříže se zde vedení hřbitova snaží zavést denní i noční komentované prohlídky pro turisty. Více o hřbitově v Poblenou zde, zde a zde.
 |
| Ikonická socha El petó de la mort na hřbitově v Poblenou (Foto: Barcelona Secreta) |
MONTJUÏC
Na Montjuïku existuje tradice pohřbívání stará snad jako hora sama. V dobách dávno minulých se tu totiž usazovaly první civilizace, byly tu zakládány první osady... Přesto první jasné písemné zmínky o nějakém hřbitově na tomto známém barcelonském kopci pocházejí až ze středověku, kdy tu bylo neorganizované židovské pohřebiště. Odtud ostatně možný název celé hory. Tak či onak je tu dnes vůbec největší barcelonský hřbitov, alespoň co se počtu hrobů týče. Na ploše 560 000 metrů čtverečních je více než 153 000 hrobů, zároveň se tu stále pohřbívá, každý den se tu koná přibližně 10 smutečních obřadů. Kapacita tohoto areálu však není nekonečná, proto byl roku 1972 otevřen velkokapacitní hřbitov v pohoří Collserola, který má postupně v dalších dekádách přebrat roli největšího barcelonského hřbitova. Jak již bylo řečeno, hřbitov zabírá celý jižní svah kopce Montjuïc a zdálky může připomínat malé panelákové městečko. Charakteristické mnohapatrové výklenky jsou totiž ve svahu velmi dobře vidět. Ale všeobecně vzato je to pěkné místo posledního odpočinku - výhledy na moře jsou tu velmi pěkné. Hřbitov není úplně jednoduše přístupný - nejlépe se k němu dostává autobusem číslo 21 z Avinguda Paral·lel, pro pohyb v rámci velmi členitého areálu je ideální využít interní autobus 107. Případně si sem můžete udělat delší procházku z Plaça d'Espanya přes MNAC a olympijský areál.
Montjuïc je zároveň skutečným katalánským národním hřbitovem. Věčně tu odpočívá spousta významných Katalánců a Katalánek, kteří se nějakým způsobem zapsali do národní historie. Kromě řady umělců, politiků a vědců tu v podstatě odpočívá polovina stavitelů a majitelů čtvrti Eixample - kromě konstruktéra Ildefonse Cerdà zde naleznete velkolepé panteony rodin Batlló, Elizalde, Amatller, jimž dělá společnost i Francesc Rius i Taulet, muž, který v roli barcelonského starosty hřbitov roku 1883 slavnostně inauguroval. Výčet slavných osobností, které tu spí věčným spánkem, je nesmírně dlouhý. K těm nejslavnějším určitě patří předsedové katalánské Generalitat Francesc Macià a Lluís Companys, spisovatelé Jacint Verdaguer, Montserrat Roig, Manuel de Pedrolo, Àngel Guimerà, operní pěvkyně Victòria dels Àngels, anarchisté Buenaventura Durruti a Salvador Puig Antich, mnoho hráčů a prezidentů FC Barcelona včetně zakladatele klubu Hanse Gampera, malíři Joan Miró a Santiago Rusiñol a stovky a stovky dalších - ty nejvýznamnější najdete na plánku hřbitova. Pozornost si zaslouží i náhrobek Josého F. Fonrodony, jenž se 19. března 1883 stal prvním obyvatelem této nekropole. Pravidelně se tu pohřbívají též osoby bez domova. Hřbitov je plný drobných architektonických skvostů, což z něj činí docela zajímavý turistický cíl, ačkoliv více se zaměřovat na tuto skupinu návštěvníků tu začali až od roku 2008. Pro zvýšení turistického potenciálu sem byla roku 2013 přesunuta také unikátní kolekce pohřebních vozů. Místo je též svědkem častého natáčení filmových scén - asi nejvíce zatím hřbitov proslavil film Todo sobre mi madre (1999) španělského režiséra Pedra Almodóvara.
 |
| Letecký pohled na hřbitov Montjuïc, v pozadí barcelonský přístav (Foto: Cementiris de Barcelona) |
COLLSEROLA
Největší a nejnovější barcelonský hřbitov zatím jaksi postrádá jakékoliv kouzlo či alespoň historickou patinu. Nachází se v katastrálním území města Montcada i Reixac, vytvořen byl však jako velký centrální hřbitov pro celou barcelonskou oblast, neboť prostor na Montjuïku je dosti omezený. Naopak pohoří Collserola doposud skýtá prostoru požehnaně, vzhledem ke kopcovitému terénu to navíc není příliš ideální místo na výstavbu obydlí, proto se v průběhu šedesátých let minulého století rozhodlo o stavbě pohřební megalopole na severu Barcelony, nedaleko okrajových čtvrtí Torre Baró a Ciutat Meridiana. Slavnostního otevření se hřbitov dočkal roku 1972, ale pohřbívat se tu začalo o něco později. Na ploše 1 700 000 metrů čtverečních zatím existuje kapacita pro 87 000 hrobů, nicméně očekává se budoucí rozšíření. Místa je tu hodně, hřbitov je ukryt v hlubokém lese. Velkým problémem je dostupnost. Pokud nemáte vlastní vůz, musíte spoléhat na nepříliš častou hromadnou dopravu v podobě autobusů 102, 103 a 104. Pokud byste si chtěli projít celý hřbitov, vyšetřete se si na to prakticky celý den. Otevřeno tu mají vždy od 8.00 do 18.00. Mezi nejznámější zde pohřbené osobnosti patří spisovatelé Manuel Vázquez Montalbán, Xavier Benguerel, Maria Aurèlia Capmany či Néstor Luján, fotograf Francesc Català-Roca, architekt Carles Buïgas či malíř Antoni Tàpies. Poslední odpočinek tu nalezl i dánský spisovatel Sven Hassel (1917-2012), jenž se do Barcelony natrvalo přestěhoval v roce 1964.
SANTS
Poměrně nenápadný hřbitov pro obyvatele městečka Sants začal fungovat již v polovině 19. stol., ačkoliv oficiálně byly práce na areálu dokončeny roku 1880. Hřbitov ukrytý za vysokými zdmi navrhl barcelonský architekt Jaume Gustà i Bondia (1853-1932). Zajímavé je, že v současnosti se tento areál nachází již na katastrálním území vedlejšího města Hospitalet de Llobregat, ačkoliv ho spravuje barcelonská radnice. Nepyšní se žádnými monumentálními hrobkami, přesto jde o jedno z nejlépe udržovaných míst posledního odpočinku. Umělecky vyčnívá zejména několik prací katalánského sochaře Pau Gargalla. Na ploše 11 000 metrů čtverečních je více než 5 500 hrobů. Hřbitov v Sants je otevřen každý den od 8.45 do 17.30, o víkendech pouze do 15.00. Přístupný je například autobusovými linkami 57, 157 a 158, případně pěšky z nedaleké zastávky tramvají T1, T2 a T3 Ernest Lluch nebo trochu vzdálenější stanice metra Pubilla Cases (L5).
SARRIÀ
Než se o něm zmínil španělsky píšící spisovatel Carlos Ruiz Zafón ve své novele Marina, patřil místní hřbitov k těm nejlépe utajeným místům katalánské metropole. Na pláních města se neobjevoval a kromě místních ho znal jen málokdo. Dnes, v době Google Maps, už je cesta na hřbitov v Sarrià o něco snazší, i tak se vám ale může snadno stát, že zabloudíte. Ve čtvrti totiž díky tlaku místní honorace existuje jen minimum ukazatelů, které by návštěvníkům zvenčí cestu ukázaly. Vysvětlení toho, proč je dnešní hřbitov v Sarrià zcela obklopen rezidencemi velmi bohatých obyvatel Barcelony, že v podstatě vyplňuje jejich vnitroblok, je vcelku jednoduché. Místní hřbitov vznikl údajně již v polovině 19. stol., nicméně tehdy byla Sarrià jen malá vesnice, kde většinu domů tvořily letní vily zámožných Barceloňanů, kteří se však nechávali pohřbít na Montjuïku či v Poblenou. Místní pohřebiště tak nenabízí mnoho vznešených panteonů, avšak díky své takřka utajené poloze nabízí až romantickou atmosféru. Postupem času kolem něj vyrostly rezidenční budovy, což místo dokonale ochránilo před světem. Není divu, že Zafóna inspiroval. Mimochodem, z čistě literárního pohledu je zajímavé, že hřbitov se stal místem posledního odpočinku hned tří velkých katalánských poetů. Kromě J. V. Foixe a Carlese Riby tu jsou i ostatky básnířky Clementiny Arderiu.
Hřbitov v Sarrià má podobnou otevírací dobu jako ostatní barcelonské hřbitovy (po-pá 8.45-17.30, so-ne 8-45-15.00) a nejjednodušeji se sem dostanete pěšky od stanice FGC Sarrià. Vydejte se po carrer de l'Hort de la Vila a následně na carrer d'Anglí zahněte doleva či doprava, hřbitov je totiž ve velkém vnitrobloku přímo naproti vám, mezi ulicemi carrer de Dalmases a carrer de Pau Alcover. Vstup do areálu hřbitova je možný z obou stran, vždy po carrer del Dr. Roux. Čistě katastrálně se hřbitov dnes nalézá ve čtvrti Les Tres Torres. Na ploše 4 569 metrů čtverečních je tu něco málo přes dva tisíce hrobů. Hřbitov v Sarrià je tak druhým nejmenším mezi těmi, které spravuje barcelonská radnice.
 |
| Letecký pohled na hřbitov v Sarrià (Foto: Blogspot) |
LES CORTS
Hřbitov ve čtvrti Les Corts patří k těm větším. Na ploše 34 417 metrů čtverečních je tu více než 29 000 hrobů. Patří k neopominutelným zastávkám fanoušků fotbalového klubu FC Barcelona, s nímž navíc sousedí. Důležité je, že zde spočívá mnoho legend tohoto katalánského velkoklubu - naleznete tu náhrobky Alcántary, Urrutiho, Samitiera, Césara i slavného maďarského útočníka Ladislava Kubaly. Kromě nich jsou zde pohřbeni také spisovatelé Rafael Tasis či Prudenci Bertrana. Hřbitov vznikl roku 1846, i když jeho současná podoba je mnohem více spjatá s modernistickou přestavbou na přelomu 19. a 20. stol., což je patrné zejména na bývalé kapli a současné administrativní budově. Součástí areálu je též významné židovské pohřebiště. Hřbitov v Les Corts je navíc určitým průkopníkem v moderních technologiích. Roku 2012 se stal prvním v celém Španělsku, který některé z náhrobků označil QR kódy pro lepší orientaci návštěvníků-turistů, o dva roky později se stal i prvním energeticky soběstačným hřbitovem na Pyrenejském poloostrově, a to díky dvěma stovkám solárních panelů, které pokrývají část střech. Jak již bylo řečeno, cesta sem je snadná. Hřbitov sousedí se slavným fotbalovým stadionem Camp Nou, dostanete se sem kupříkladu metrem L3 (stanice Palau Reial či Maria Cristina).
SANT GERVASI
Noblesní čtvrť Sant Gervasi má sice malý, avšak umělecky velmi zajímavý hřbitov. 16 000 metrů čtverečních ukrývá přibližně 4 700 hrobek. Nachází se na úpatí pohoří Collserola, hned vedle městského okruhu (Ronda de Dalt), blízko známého Gaudího stavby Bellesguard. Hřbitov byl založen roku 1853 a v současnosti je rozdělen do dvou částí, jež od sebe odděluje výrazné schodiště, které je od vchodu až ke kapli stylizováno do podoby křížové cesty. K vidění tu jsou skutečně honosné panteony těch nejbohatších barcelonských rodin, setkáte se tu i s několika slavnými osobnostmi (architekt Lluís Domènech i Montaner či poeta Joan Maragall). Zvláštní pozornost si zaslouží výklenek 705, kde je na náhrobní desce jen prosté "Tu y yo" (česky: Ty a já), žádné datum, žádné jméno. Na zemi pod výklenkem pravidelně leží rudá růže - legenda říká, že ji tam nosí starší dáma, která v mládí ztratila svého milovaného manžela. Ačkoliv jsou zaměstnanci hřbitova obvykle hákliví na květiny a další vzpomínkové předměty mimo místa k tomu vyhrazená, tuto růži bezvýhradně respektují. Návštěvní doba tu panuje stejná jako v případě většiny dalších hřbitovů (8.45-17.30/15.00). Návštěva tohoto hřbitova stojí zato už jen kvůli nádhernému výhledu na město.
 |
| Hřbitov v Sant Gervasi nabízí úchvatné výhledy na město... (Foto: Cementiris de Barcelona) |
SANT ANDREU
Hřbitov v Sant Andreu vznikl roku 1839, tehdy ještě jako obecní hřbitov Sant Andreu del Palomar. Od roku 1897 je Sant Andreu součástí Barcelony a místní hřbitov se stal jedním z těch největších ve městě (plocha 39 000 m2, 25 000 hrobů). Hřbitov byl několikrát rozšiřován, naposledy v roce 1919. V jeho staré části se rozkládá malý židovský hřbitov, zároveň tu je i místní vojenský hřbitov. Podobně jako v případě Poblenou, i zde mají nebožtíka-talisman. Jedním z nejnavštěvovanějších hrobů je ten patřící mladému seminaristovi Francesku Pla, jemuž se přezdívá "Santet de Sant Andreu". Podle legendy mu biskup zakázal duchovní činnost, protože matka mladého Francesca prý praktikovala spiritismus. Mladík kvůli tomuto zákazu údajně zemřel žalem ve věku 25 let. I on by po své smrti měl vykovávat nejrůznější zázraky a plnit přání. Pokud vám to tedy nevyšlo na hřbitově v Poblenou, zde máte druhou šanci. Ze slavných osobností je tu pohřben například architekt Pere Falqués či nově také operní pěvkyně Montserrat Caballé. Návštěvníkům je místo otevřeno denně od 8.00 do 18.00. Nejsnadněji se sem dopravíte metrem L4 (stanice Llucmajor) nebo autobusy 11 a 132.
HORTA
Rozlohou (3 700 m2) i počtem hrobů (1 447) nejmenší z barcelonských hřbitovů. Vystavěný v neoklasicistním stylu roku 1867 byl původně obecním hřbitůvkem vesnice Horta. Ta se roku 1904 stala součástí velké Barcelony. Hřbitov vznikl na pozemcích kamenolomu patřících k masii Can Baliarda, na úpatí pohoří Collserola, protože obci již přestal stačit stařičký hřbitov vedle kostela Sant Joan d'Horta. Hřbitov je dodnes v podstatě na kraji města, spolu s ulicemi carrer del Logronyo a carrer de la Font Baliarda patří k prakticky neznámým, přesto však malebným částem katalánské metropole. Z architektonického pohledu zde nejsou příliš významné památky, vyčnívá snad jen modernistická hrobka rodiny Marsans, jejímž autorem byl barcelonský architekt Juli Maria Fossas i Martínez (1868-1945), a hrobka Francesca Sanse, které dominuje socha z dílny modernistického sochaře Enrica Clarasóa (1857-1941). Mezi nejznámější zde pochované osobnosti patří exprezident FC Barcelona Francesc Miró-Sans (1916-1989), jeden z promotorů stavby současného barcelonského fotbalového svatostánku Camp Nou. Otevřen je návštěvníkům od 8.45 do 17.30 ve všední dny a pouze do 15.00 o víkendech. Dostanete se sem například metrem L3 (stanice Valldaura) nebo autobusy V25, 102 a 185.
 |
| Hřbitov ve čtvrti Horta (Foto: Cementiris de Barcelona) |
Jak už bylo řečeno, roku 1787 zakázal tehdejší španělský král Karel III. pohřby uvnitř hradeb. Do té doby měla Barcelona plno farních hřbitovů, přilepených na místní kostely, z nichž jsou dnes většinou malebná náměstíčka uprostřed Gotické čtvrti. Skoro by se zdálo, že v katalánské metropoli dnes už žádný takový hřbitov nezbyl. Není to ale tak docela pravda. Kromě výše uvedené devítky městských hřbitovů v Barceloně skutečně existuje i dvojice hřbitovů farních, které nejsou ve správě města, nýbrž jsou brány jako soukromá pohřebiště, o něž se stará vždy daná farnost. Oba tyto hřbitovy dnes najdeme na samotném kraji Barcelony, shodou okolností oba jsou součástí pohoří Collserola. Vysvětlení je prosté. Když Barcelona na počátku 20. stol. postupně pohltila všechny okolní obce, zdědila tak samozřejmě jejich katastrální území i s příslušnými farními hřbitovy. Jeden z nich se nachází od roku 1904, kdy byla k Barceloně připojena Horta, ve čtvrti Sant Genís dels Agudells, druhý (hned vedle kostela Santa Maria de Vallvidrera) katalánská metropole "zdědila" roku 1921 připojením tehdejší obce Sarrià.
FARNÍ HŘBITOV V SANT GENÍS DELS AGUDELLS
Farní kostel ve čtvrti Sant Genís dels Agudells pochází z 10. stol. n. l. a první písemná zmínka o hřbitově v jeho těsném sousedství je z roku 1060. Současná podoba kostela je ze 16. století. Díky určité izolovanosti od zbytku barcelonské planiny si čtvrť Sant Genís dels Agudells dokázala zachovat určitý rurální nádech, který je patrný i na místním hřbitově. Ten slouží zejména místním, ze známých osobností tu byl po určitou dobu pochovaný katalánský politik Manuel Carrasco i Formiguera (1890-1938), jenž byl v průběhu španělské občanské války popraven frankistickými vojáky v Burgosu. Od roku 2001 však jeho ostatky spočívají v rodinné hrobce na Montjuïku. Ještě před několika desítkami let čelil hřbitov hrozbě zániku, neboť barcelonská radnice chtěla s farními hřbitovy nadobro skoncovat. Nakonec ale malý hřbitůvek vše ustál a dnes je dokonce vedený v lokálním seznamu památných míst. Hřbitov je možné navštívit pouze o víkendech (so 10-13, ne 10-14), dostanete se sem buďto pěšky za 10 minut od stanice metra L3 Vall d'Hebron, případně přímo před kostelem zastavují i autobusy 19, 76 a 135. Fotoaparátem se v případě návštěvy příliš neohánějte.
FARNÍ HŘBITOV VE VALLVIDREŘE
Z 10. století pochází i kostel Santa Maria de Vallvidrera, ačkoliv současná podoba kostela je taktéž ze století šestnáctého. Hřbitůvek hned vedle kostela je skutečně malý, v podstatě jde o dvorek se zhruba 120 výklenky k uložení ostatků. Koná se tu maximálně jeden pohřeb do roka, i když zdi hřbitova svého času sloužily i jako provizorní popravčí zeď. Po konci španělské občanské války působil hřbitov dlouhá léta značně opuštěně, nicméně později díky iniciativě místních svou původní funkci získal zpět. Veškerá kapacita je rezervovaná místním usedlíkům a členům farnosti. Od roku 2017 je navíc nesmírně obtížné hřbitov i přilehlý kostel navštívit, neboť celý areál je kvůli problémům se statikou svatostánku uzavřen z důvodu bezpečnosti. V létě 2019 získalo barcelonské arcibiskupství stavební povolení na rekonstrukci kostela. Farní hřbitov ve Vallvidreře tak bude pravděpodobně ještě nějakou dobu s výjimkou zvláštních dnů (např. na dušičky) nepřístupný. Pokud vše půjde dobře, areál by měl být opravený a opět běžně přístupný v roce 2021. Místo je dobře dostupné například z vlakové stanice FGC Baixador de Vallvidrera.
Žádné komentáře:
Okomentovat