La Carboneria: První budova v Eixamplu

Barcelonská čtvrť Eixample začala vznikat po roce 1859, kdy se Barcelona definitivně zbavila středověkých hradeb a kdy byl přijat plán katalánského urbanisty Ildefonse Cerdà na rozšíření katalánské metropole. Většinu území dnešního Eixamplu tak ještě v polovině 19. století zabíraly jen a jen nekonečné louky a pastviny. Dnešní podoba čtvrti vznikala postupně - ještě do konce století začaly v honosném stylu katalánské secese (modernisme) růst mnohaposchoďové měšťanské domy zejména v okolí ulic Passeig de Gràcia a carrer de Balmes, na počátku století dvacátého už čtvrť začala dostávat dnešní podobu, ačkoliv trvalo ještě další desítky let, než se Eixample ustálil ve své současné konfiguraci. Vzhledem k více než dvoutisícileté barcelonské historii je Eixample relativně mladá čtvrť, nicméně její nejstarší části stojí už 150 let. To vede k logickým otázkám. Jak vlastně vypadá nejstarší budova v Eixamplu? Existuje ještě vůbec?

Známá graffiti fasáda squatu La Carboneria (Foto: www.bcnstreetart.xyz)

LA CARBONERIA

Ačkoliv je většina dnešního Eixamplu tvořena budovami vystavěnými ve 20. století, několik málo pamětníků postupného vzniku této čtvrti přeji jen ještě stojí. Vůbec nejstarší dům v Eixamplu, jenž byl postaven již s ohledem na urbanistický plán Ildefonse Cerdà, naleznete jen kousíček od bývalých městských hradeb, konkrétně na křižovatce ulic Floridablanca a Comte d'Urgell. Na adrese carrer del Comte d'Urgell 30 se nachází skutečná rarita mezi všemi domy v Eixamplu. Všimnete si ho na první pohled - žádný jiný dům v Barceloně nemá tak výrazné graffiti přes celou svou fasádu. Podoba graffiti se sice v průběhu let měnila, avšak aktuálně se budova vrátila k jeho "klasické" podobě plné řetězů a bomb Orsini. Odborníci dům znají pod názvem Casa Tarragó, v Barceloně mu však nikdo neřekne jinak než "La Carboneria" (česky: Uhlířství). 

Bytový dům si nechal postavit místní obchodník Narcís Tarragó, a to čistě s úmyslem byty pronajímat. Stavební povolení Tarragó obdržel na počátku roku 1864, přičemž návrhu se ujal barcelonský stavitel Antoni Valls i Galí (1798-1877). Ten se již musel řídit Cerdàovým plánem, ačkoliv dnešní ulice Floridablanca a Comde d'Urgell existovaly tehdy jen na papíře a prozatím nebylo ani rozhodnuto o jejich jménech, zároveň však musel brát v potaz tehdejší existenci krásné a prašné aleje s názvem Camí de Ronda. V praxi to znamenalo, že budova byla původně navržena jako malý izolovaný ostrůvek v budoucím šachovnicovém městě a počítala tak se čtyřmi průčelími. V celém Eixamplu dodnes prakticky nenajdete žádný jiný bytový dům se čtyřmi viditelnými fasádami. Paradoxem je, že hlavní průčelí bylo to orientované ke Camí de Ronda, ačkoliv dnes je na místě bývalé prašné cesty vnitroblok. Celá budova je vlastně jakýmsi experimentem, neboť v době stavby ještě nebyly schváleny všechny základní parametry a nařízení, jimiž se stavba domů v Eixamplu měla řídit.

Svou přezdívku získal dům díky prodejně uhlí, která v přízemních prostorách fungovala ještě na počátku 21. století. V posledních dekádách se La Carboneria stala symbolem spekulantství, neboť vlastnictví domu putovalo od jedné bankovní instituce ke druhé, jednu dobu dokonce hrozilo, že budova bude stržena. Několik let byla prázdná, až se do ní roku 2008 nastěhovala početná skupina squatterů (okupes), kteří zde necelých šest let provozovali kulturní a společenské centrum. Až v únoru 2014 došlo k vyklizení squatu a předání budovy zpět jejímu majiteli (tehdy banka Barclays). Policejní zásah se neobešel bez hlasitých demonstrací, které Barcelonu stály 38 spálených kontejnerů na odpadky a škody na veřejném majetku ve výši 45 000 €. La Carboneria už po policejním zásahu zůstala prázdná, budova přecházela z jednoho spekulantského fondu do druhého, až ji roku 2017 koupila maltská společnost Leasing LWP Spain, která ji chce rekonstruovat a byty na skvělé adrese následně s tučnou přirážkou prodat. La Carboneria je od léta 2016 památkově chráněná, takže noví majitelé budou muset respektovat současné proporce budovy - rekonstrukce tak bude spíše záležitostí interiérů. Velký otazník visí nad velkolepým graffiti, které památkově chráněno není. Barcelonská radnice se však podle svých slov bude snažit, aby majitel objektu tento charakteristický rys budovy zachoval. Na podzim roku 2019 začaly první stavební práce, uvidíme tedy, kdy a jak se do veřejného prostoru vrátí nejstarší budova v Eixamplu...

CASES CERDÀ
Barcelonský stavitel Antoni Valls i Galí je taktéž autorem návrhů několika dalších domů, které spolu s La Carboneria patří k těm nejstarším v Eixamplu. Řeč je o trojici budov na křižovatce ulic Roger de Llúria a Consell de Cent. Tato křižovatka se na první pohled ničím neliší od desítek a stovek dalších v celém Eixamplu, při bližším pohledu si ale všimneme minimálně netradičně provedené fasády dvou ze čtyř křižovatku tvořících budov. Právě zde v roce 1864 vznikla první typická eixampleská křižovatka, známá tehdy také jako Plaça Cerdà. Nicméně nešlo o odkaz na jméno katalánského urbanisty, nýbrž jistého Josepa Cerdà i Solera, jemuž patřily pozemky, na nichž vznikla hned čtveřice domů přesně odpovídající představám a nařízením nového urbanistického plánu. Kromě základních parametrů v podobě výšky a šířky jednotlivých fasád jsou tyto domy zajímavé i faktem, že jejich hloubka, tedy vzdálenost čelního a zadního průčelí, je pouhých 10 metrů. Většina domů v Eixamplu zabírá kvůli pozdějšímu spekulantství dvojnásobek. 

Z původní čtveřice domů se do dnešních dní s většími či menšími modifikacemi zachovaly jen tři (čísla 340, 369 a 371 na carrer del Consell de Cent). Čtvrtý byl stržen v 60. letech 20. stol. a na jeho místě stojí moderní, poměrně ošklivý sedmipatrový dům. Původní podobu Eixamplu věrně připomínají zejména čísla 340 a 371, které se pyšní nádhernými, barevnými sgrafity klasických motivů a vyobrazení s benátskou tematikou, která byla mezi barcelonskou smetánkou oblíbená již od 18. století a jejichž sláva pohasla s příchodem modernismu na konci století devatenáctého. Právě v tomto tkví jedna z výjimečností této eixampleské křižovatky - ukazuje nám, jak vypadaly skutečné začátky čtvrti, ještě před mohutnou stavbou a rekonstrukcemi právě ve stylu katalánské secese, který se v katalánské metropoli začal naplno prosazovat po roce 1888. Obě budovy jsou v současnosti památkově chráněné. Číslo 340 funguje jako klasický bytový dům, v čísle 371 se při příští návštěvě Barcelony můžete ubytovat i vy, neboť tu sídlí čtyřhvězdičkový Hotel Catalonia Eixample 1864.

Nově zrestaurovaná fasáda domu číslo 340 na carrer del Consell de Cent (Foto: www.metropoliabierta.com)