Novinky z katalánské literatury (2026)

Ačkoliv se český knižní trh neustále zmítá v určité nejistotě, spisovatelé a překladatelé si stěžují na svůj těžký úděl, k němuž se přidává i čím dál větší hrůza z nástrojů umělé inteligence, knihy vycházejí neustále. A bohužel stále platí i to, že onen český knižní trh je zaplavován mnoha zbytečnými tituly zejména anglofonní provenience. V tomto kontextu je tedy skoro až zázrak, kolik katalánské literatury bude mít český čtenář na dosah v roce 2026. Máte se na co těšit!

Novinky z katalánské literatury na českém knižním trhu (2026)

Pojďme si ale nejprve lehce zrekapitulovat předchozí roky. Z katalánsky psaných literatur se na český knižní trh dostane obvykle jen jeden až dva tituly ročně. Některé roky jsou silnější (2018, 2023), některé zase slabší (2020, 2022), zkrátka tak trochu jako na houpačce. V posledních dvou letech (2024-2025) se na pultech knihkupectví objevila čtveřice zástupců katalánské literatury. Pro jistotu jen dodejme, že v tomto článku zmiňujeme pouze knižní vydání - nebereme v potaz menší překlady v časopisech či na internetových stránkách.

Povídková antologie V zahradě Ramonově (2024) pochází z dílny plzeňského nakladatelství Euskaldun. Obsahuje celkem osm povídek význačných katalánsky píšících literátů 20. století. Čeští čtenáři si tak po delší odmlce mohou opět vychutnat vypravěčský um Mercè Rodoredy či Baltasara Porcela, případně se vůbec poprvé setkat i s méně známými jmény katalánské literatury (Lluís Ferran de Pol, Dolors Monserdà). Samotné povídky pak doplňují medailonky jednotlivých autorů. Roku 2024 vyšel též detektivní román Pruská modř andorrského prozaika Alberta Villaróa. Andorrské literatuře se v Česku daří, a to zejména díky dlouhodobé spolupráci andorrské vlády s lektorátem katalánštiny na Univerzitě Karlově v Praze. Díky příhodným podmínkám tak máme v češtině díla hned čtyř andorrských autorů (Antoni Morell, Albert Salvadó, Joan Peruga, Albert Villaró). U posledně jmenovaného si můžeme zaspekulovat i o nějakém budoucím překladu - nakladatelství Akropolis by mělo mít zakoupená práva též na další autorovu knihu, La Companyia Nòrdica.

Taktéž roku 2024 vyšla zcela bez povšimnutí a vlastním nákladem překladatelky i drobná básnická sbírka Dát světlo cypřišům, jejíž součástí jsou básně Salvadora Espriua. Jde o verše ze sbírky Llibre de Sinera, které se k českým čtenářům dostaly poněkud krkolomnou cestou přes francouzštinu a španělštinu. Mimochodem, skoro by se zdálo, že překlady přes jiné jazyky jsou dnes jen ošklivým reliktem minulosti, nicméně i jediný český překlad z katalánské literatury z roku 2025 je bohužel převodem z jiného jazyka. Román Severina a Simeón od katalánské autorky Immy Monsó je totiž v české podobě překladem ze španělštiny. Je sice pravda, že onen španělský převod, na němž stojí ten český, pořídila autorka sama, nic to však nemění na faktu, že jde o katalánský originál. Je proto záhadou, proč nakladatelství Odeon knihu nezadalo někomu, kdo překládá z katalánštiny. Vzhledem k více než stoleté tradici české katalanistiky je ostudou, že k něčemu takovému dochází i dnes (bohužel se tato výtka týká i jedné z novinek pro rok 2026). 

České knižní překlady z katalánské literatury (2024 a 2025)

Čistě statisticky tedy můžeme potvrdit, že roky 2024 a 2025 byly na překlady z katalánštiny léty veskrze průměrnými. Ovšem rok 2026, to bude pro všechny milovníky katalánské literatury skutečná bomba! Chystá se toho mnoho - pojďme se tedy na některé z připravovaných novinek podívat trochu blíže.

Celá řada letošních novinek přitom měla vyjít už minulý rok. Dostat knihu k čtenářům je však dlouhý a komplikovaný proces, nezřídkakdy tak jsou plány nakladatelství jen orientační. První letošní knižní novinkou z katalánské literatury je "oceňovaný folk horor z katalánských kopců" Dal jsem ti oči, a tys je upřela do temnot (Paseka) od Irene Solà. Ta se proslavila zejména svým předchozím románem Zpívám já a hora tančí (Euskaldun, 2023), jenž se více než rok držel na čele žebříčku nejprodávanějších knih v Katalánsku a získal i mnohá ocenění. Současná novinka už tak silné prodeje nezaznamenala, řada literárních kritiků je však toho názoru, že Dal jsem ti oči... je literárně vyspělejším a ucelenějším dílem než Zpívám já.... Svůj vlastní názor si můžete udělat sami - román je na pultech českých knihkupectví od konce měsíce března. S vročením 2025 se na český knižní trh dostává i katalánské divadlo. Brněnské nakladatelství Větrné mlýny vydává soubor tří již dříve přeložených her katalánského dramatika Josepa Marii Miróa: Archimedův zákon; Bouřlivé časy; Nejhezčí tělo, jaké se kdy na tomhle místě najde. Soubor doprovází studie, bibliografie a přehled premiér divadelních her katalánských autorů, které zpracoval jeden z překladatelů, Michal Brabec. Nutno dodat, že v době vydání tohoto článku jsme knihu ve fyzické podobě zatím nikde neviděli (knihkupectví, knihovny), ale předpokládáme, že z tiskárny vyjela už před pár dny/týdny...

Další novinkou, původně ohlášenou na konec roku 2025, je románová prvotina mladého katalánského autora Pola Guascha. Napalm v srdci (Euskaldun) získal prestižní Premi Anagrama a k dnešnímu dni už byl přeložen kupříkladu do španělštiny, portugalštiny, angličtiny, italštiny či slovinštiny. České vydání by se mělo stát skutečností ještě během jara. Naopak až do léta si musí počkat fanoušci čím dál populárnější barcelonské autorky Evy Baltasar. Ačkoliv má za sebou poměrně plodnou básnickou dráhu, ve skutečnou literární známost vešla až trojicí kratších próz "Permafrost", "Boulder" a "Mamut", které nakladatelství Argo uvede v souborném vydání nazvaném Tři divoká těla. Jedna z těchto novel se v roce 2023 dostala do užšího výběru Mezinárodní Bookerovy ceny, jako vůbec první katalánsky psané dílo. Texty Evy Baltasar putovaly po českých nakladatelstvích již od covidové pandemie, ale podobně jako v případě Irene Solà českým vydavatelům trvalo hodně dlouho, než se k něčemu rozhoupali.

Při pohledu do edičních plánů velkých českých nakladatelství je zřejmé, že se do konce roku 2026 můžeme těšit ještě minimálně na jednu zajímavou novinku z Katalánska. Jde o úžasnou knihu katalánského spisovatele a novináře Enrica Calpeny s názvem Barcelona. Životopis (Academia). Tento osmisetstránkový průvodce více než dvoutisíciletou historií katalánské metropole se čte jako román a nadchne opravdu každého milovníka Barcelony. Jen je škoda, že vydání knihy odkládají nejrůznější průtahy - původně měla vyjít už vloni, nyní doufáme, že se stihne alespoň do Vánoc 2026. Ani zde si však nemůžeme odpustit kritiku v souvislosti s tím, že jde o katalánský originál, jenž se však do češtiny dostává přes španělský překlad (který byl navíc plný chyb). Škoda, další promarněná příležitost.

Jak vidíte, již v tuto chvíli máme pro rok 2026 na českém knižním trhu hned pětici překladů z katalánsky psaných literatur. Další projekty se chystají a u některých je zatím těžké říct, v jaké fázi se nacházejí. Můžeme ale prozradit, že pravděpodobně ještě letos bude k českým čtenářům jejich jazykem promlouvat i významný katalánský dramatik a mnohonásobný kandidát na Nobelovu cenu za literaturu Àngel Guimerà. Světlo světa spatří též ucelený přehled katalánské literatury od jejích počátků až po současnost. Rok 2026, kdy si svět připomene sté výročí smrti geniálního katalánského architekta Antoniho Gaudího, tak bude minimálně v Česku i ve znamení katalánské literatury a pravděpodobně rekordního počtu překladů v jednom kalendářním roce.

A překvapivě dobré zprávy máme zatím i pro rok následující. Kromě blíže nespecifikovaných katalánských klasiků je v plánu například i další dílo od Jaumeho Cabrého (Hlasy od řeky Pámano). A těšit se mohou i slovenští čtenáři - aktuálně se pracuje na překladu knihy Irene Solà Canto jo i la muntanya balla. Na pultech knihkupectví by se mohla objevit už na konci letošního roku či na začátku toho příštího.

Joan Sabaté: Maradona z Rambly

Každé město má své legendární postavy. Katalánskou metropolí jich za více než dva tisíce let existence tohoto města nepochybně prošly celé tisíce. Některé z nich se do historie zapsaly svým bláznovstvím nebo třeba jen těžkým životním osudem, jiné zase díky neskonalým sympatiím či obyčejné šikovnosti. Zástupcem této poslední kategorie by mohl být i Joan Sabaté, muž, kterému nikdo v Barceloně neřekne jinak než "Maradona z Rambly".

Joan Sabaté při návratu na Ramblu v roce 2022 (Foto: La Vanguardia)

Je třeba si otevřeně přiznat, že nejslavnější barcelonská ulice La Rambla už dávno není tím, čím byla. Živou městskou tepnu, kde jste mohli koupit takřka vše, nahradila tuctová verze každé větší turistické oblasti - stánky se zbytečnými suvenýry, předražené restaurace se zmrazenými polotovary a přesto všude spousta lidí. Pryč je Rambla, která uchvacovala srdce lidí svou originalitou, pohodou a otevřeností. Atmosféra míst je ve finále stejně tvořena lidmi, a právě Rambla dříve přitahovala celou řadu nezapomenutelných postaviček barcelonské společnosti. Jednou z posledních, které tu prožily část života, byl Joan Sabaté (*1943), fotbalový nadšenec z katalánského města Sant Feliu de Llobregat.

Právě zde Joan prožil celý život a tady také začala jeho sportovní vášeň. Fotbalově začal růst v místním fotbalovém klubu a už v šestnácti letech dostal pozvánku do odpovídající kategorie katalánské reprezentace. Život profesionálního třetiligového fotbalisty si pak vyzkoušel na Ibize, kde však vydržel jen pouhý rok. Svými technickými dovednostmi však fascinoval nejen spoluhráče, nýbrž i tamního trenéra, který mu tehdy tak trochu nevědomky předpověděl budoucnost: "Něco podobného jsem ještě nikdy neviděl. Pokud někdy přijdeš o práci, popadni míč a talířek na mince a stoupni si na Ramblu". Po návratu z Ibizy sice disponoval doporučeními i pro slavné prvoligové kluby z Barcelony, ale neustálé tréninky a soustředění ho brzy přestaly bavit - Joan dával přednost diskotékám a zábavě. Pak se několik roků živil prací ve fabrice, avšak s příchodem poloviny 80. let náhle ztratil zaměstnání a právě tehdy si vybavil slova svého bývalého kouče.

Začal trénovat a jednoho dne roku 1988 vyrazil na Ramblu vybaven míčem i talířkem na mince. A skutečně, Joan zjistil, že kouč měl pravdu. Nové živobytí si našel jako umělec s míčem nedaleko od fontánky Canaletes, kde klubová vítězství pravidelně slaví fanoušci FC Barcelona. Nutno dodat, že tehdy Rambla ani zdaleka nepatřila turistům. Ti se ve městě ve větším měřítku začali objevovat až od olympijského roku 1992. Joan Sabaté své mistrovství s míčem vypiloval tak, že překonal několik Guinnessových rekordů v driblingu (např. 16 000 doteků s míčem za dvě hodiny, aniž by mu jedinkrát spadl). Někdy v té době už mu začali přezdívat "Maradona z Rambly". Kromě příspěvků od štědrých turistů se začal objevovat v médiích, svým umem si vysloužil i turné po Evropě a v neposlední řadě navázal partnerství s několika prestižními sportovními značkami. Zní to vlastně jako standardní životní dráha: Joanovi táhlo na šedesát a nacházel se na vrcholu svého profesního života...

A právě tehdy přišel nepříjemný zvrat. Barcelonská radnice vyhlásila na počátku 21. století postupné tažení proti všemu, co do té doby dělalo Ramblu Ramblou. V roce 2005 například v okolí Canaletes zakázala pohyb akrobatům (kam počítala právě Joana) - jedinou výjimku měly lidské sochy. Jednoho dne tak Joana vypoklonkovala městská policie, která mu navíc zabavila jeho základní pracovní nástroj. Ačkoliv městští úředníci byli zprvu neoblomní, po několika peticích a protestních akcích se nakonec Joan na milovanou Ramblu vrátil a své umění předváděl až do 4. dubna 2008, kdy dovršil 65 let a rozhodl se, že nadešel čas užít si zasloužený důchod.

Naposledy o sobě dal vědět v listopadu 2022, kdy se po mnoha letech symbolicky vrátil na Ramblu kvůli protestům tamních protejců ptactva. I oni se totiž museli ze slavné ulice postupně poroučet. Joan Sabaté se tehdy pro některá katalánská média rozpovídal o svém životě v důchodu. Podělil se například o to, že se přestěhoval do městečka El Vendrell a že jeho zdraví už není, co bývalo. Znovu si též posteskl nad faktem, že s tím opravdovým Maradonou si nikdy osobně nesetkal. Od té doby o jeho osudech nic dalšího nevíme...

Gemma Cuervo

Svůj profesní život zasvětila divadlu, ale skutečná popularita ji zastihla až v pozdním věku díky televiznímu seriálu Aquí no hay quien viva. Katalánská herečka Gemma Cuervo si dokázala podmanit celé generace fanoušků. V žádné další roli ji už neuvidíme - zemřela 14. března 2026 ve věku 91 let.

Katalánská herečka Gemma Cuervo (Foto: www.masescena.es)

Gemma Cuervo de Igartua (1934-2026) se narodila v Barceloně. Otce takřka nepoznala - zemřel v průběhu španělské občanské války, když jí byly pouhé dva roky. Vyrůstala tak zejména s matkou, silnou ženou s baskicko-katalánskými kořeny. Díky matčinu úsilí se mohla věnovat studiu a jít za svým snem. Svou divadelní kariéru zahájila v rodném městě v rámci divadelní společnosti Teatro Español Universitario, nicméně záhy se zprávy o jejím talentu dostaly do Madridu, kam se brzy přesunula. Do rodné Barcelony se sice občas vracela, stálou adresou se pro ni však již v té době stal Madrid.

Na počátku roku 1960 se seznámila s hereckým kolegou Fernandem Guillénem. Okamžitě to mezi nimi zajiskřilo a již v létě toho roku se dvojice vzala. Začala vznikat nová dynastie španělského stříbrného plátna i prken, která znamenají svět. Roku 1969 dvojice založila vlastní divadelní společnost. Gemma dostala příležitost excelovat ve vrcholných dílech Shakespeara, Sartra nebo Garcíi Lorky. V rodinné tradici navíc pokračují hned dva ze tří potomků hvězdného páru: starší Fernando Guillén Cuervo si zahrál ve filmech Pedra Almodóvara, Bigase Luny či Ridleyho Scotta, mladší Cayetana Guillén Cuervo je kromě herečky též oblíbenou televizní moderátorkou. Ačkoliv vztah Fernanda Guilléna a Gemmy Cuervo nebyl prost vážných krizí, oficiálně jejich manželství zaniklo až Fernandovou smrtí roku 2013.

Za svou šedesátiletou hereckou kariéru Gemma Cuervo vystoupila v šesti desítkách hraných filmů, třiceti seriálech a více než stovce divadelních her. Divadlo bylo její skutečnou vášní. Díky němu se jí dostalo i mnoha významných ocenění, například Premio Max či Premio Ercilla za celoživotní přínos divadlu. Jak už to ale tak bývá, divadelní herci občas nejsou příliš známí širšímu publiku. Skutečnou a nehynoucí popularitu si tak Gemma Cuervo získala svými televizními rolemi. Do srdcí fanoušků se zapsala zejména jako naivní důchodkyně Vicenta Benito v dnes již kultovním seriálu Aquí no hay quien viva (2003-2006).

Tento seriál si i přes úvodní pochybnosti našel cestu k milionům španělských diváků, kteří se týden co týden tešili na to, co jejich oblíbené SVJ zase předvede. Postava Vicenty Benito je pak jednou z trojice bláznivých důchodkyň, které si člověk prostě nemůže nezamilovat. Byla to právě dokonalá chemie mezi trojicí protagonistek (Gemma Cuervo, Emma Penella a Mariví Bilbao), které, ač každá z nich pocházela z jiného koutu poloostrova, měly minimálně jednu věc společnou -na svých bedrech táhly úspěšnou divadelní kariéru, ale skutečnou popularitu mezi obyčejnými lidmi jim přinesl až tento seriál. Po konci Aquí no hay quien viva trojice pokračovala i v návazném seriálu La que se avecina, nicméně po smrti Emmy Penelly v roce 2007 potenciál této komické trojice trochu zeslábl a sama Gemma Cuervo seriál opustila roku 2010. Později se objevovala už jen v menších rolích a roku 2016 skončila s herectvím nadobro. Diváci na ni dodnes vzpomínají zejména díky roli v Aquí no hay quien viva. I proto její smrt vyvolala doslova lavinu reakcí na sociálních sítích i ve španělském showbyznysu. Pro mnohé byly Vicenta, Concha či Marisa jakousi další babičkou. V hereckém nebi už jsou nyní opět kompletní. 

Legendární herecká trojice ze seriálu Aquí no hay quien viva: Vicenta (Gemma Cuervo), Concha (Emma Penella) a Marisa (Mariví Bilbao. Nyní společně v hereckém nebi (Foto: www.elconfidencial.com)

Deset let oboru Katalánský jazyk a literatura

Již deset let za sebou má unikátní studijní obor Katalánský jazyk a literatura, který nabízí Masarykova univerzita v Brně. Katalánština se na filozofické fakultě této univerzity vyučuje již od roku 1998; od akademického roku 2015/2016 pak škola nabízí i kompletní bakalářský studijní program, který nemá v Evropě obdoby. Ve středu 4. března 2026 se tak do Brna sjely zajímavé osobnosti z katalánského akademického i kulturního prostředí, aby toto sympatické výročí oslavily neméně zajímavým programem.

Momentky z oslav 10. výročí oboru Katalánský jazyk a literatura na MUNI (Foto: Catalunya.cz)

Univerzit mimo katalánsky hovořící území (Països Catalans), které by nabízely plnohodnotný studijní obor katalánské filologie, na světě skutečně mnoho není. Podle mapy katalánských lektorátů na webu Institutu Ramona Llulla se aktuálně katalánština vyučuje na 130 univerzitách po celém světě, ačkoliv drtivá většina těchto center se nachází na evropském kontinentu. Jen hrstka z nich nabízí komplexnější studia (Montreal, Toulouse, Bukurešť, Poznań), nicméně brněnská možnost věnovat se ve svém bakalářském studiu pouze a jen katalánštině je vskutku unikátní. Proto je prvních deset let fungování tohoto oboru nepochybně důvodem k oslavám.

Na středeční odpoledne 4. března 2026 si tak obor katalánštiny na FF MU připravil zajímavý program nejen pro své současné i bývalé studenty. O úvodní slova se postala současná koordinátorka oboru Lucie Kuzmová, vedoucí Ústavu románských jazyků a literatur Ivo Buzek a především vedoucí sekce pro jazyk a univerzity katalánského Institutu Ramona Llulla Josep-Anton Fernàndez. Právě díky podpoře IRL v Brně existuje jedno z největších katalanistických center v Evropě.

Následovala akademicky laděná část čítající dvě přednášky. Na morfosyntaktické chyby v korpusu písemných zkoušek jazykových certifikátů z katalánštiny (Morfosintaxi i expressió escrita del català com a llengua addicional: el cas dels verbs lleugers en parlants amb L1 eslava i germànica) se zaměřila Elga Cremades z Universitat de les Illes Balears, která v letech 2015-2018 působila jako lektorka právě na brněnské univerzitě. Byla jednou z klíčových osob, které tento studijní obor v Česku uváděly do praxe. Návrat do Brna pro ni byl příjemnou a jemně nostalgickou vzpomínkou na začátky její akademické dráhy. O vhled do nejnovějších trendů v katalánsky psané fantastické literatuře (La narrativa fantàstica catalana al segle XXI: entre  el reconeixement i la hibridació) se postaral Alfons Gregori z Univerzity Adama Mickiewicze v Poznani. I on byl pozváním do Brna potěšen - v posledních dvou letech ostatně existuje poměrně intenzivní kontakt mezi brněnskou a poznańskou katalanistikou. Po předchozích návštěvách brněnských vyučujících v Polsku tak nastal čas tamní pohostinnost oplatit stejným způsobem.

Uvolněnější část slavnostního odpoledne měl na starosti především třetí vážený host z Katalánska - vynikající barcelonský spisovatel a dramatik Lluís-Anton Baulenas, který se do Brna vrátil takřka přesně po deseti letech. Roku 2016 byl totiž jedním z účastníků festivalu Měsíc autorského čtení, který ve městě každé léto pořádá nakladatelství Větrné mlýny. Ještě před samotným recitálem, v němž brilatně přednesl některé z básní slavných katalánských poetů Joana Salvat-Papasseita, Joana Brossy či Gabriela Ferratera, se stihl setkat s brněnskými (o o den dříve i s bratislavskými) studenty katalánštiny, aby jim představil svůj nejnovější román Ocellets i ocellots a podělil se s nimi i o některé postupy a rutiny své spisovatelské praxe.

Momentky z oslav 10. výročí oboru Katalánský jazyk a literatura na MUNI (Foto: Catalunya.cz)

Součástí programu bylo i krátké zavzpomínání na začátky brněnské katalanistiky i na celou řadu úspěchů spojených s tímto bakalářským oborem. Vyprávění se ujala dvojice aktuálně nejdéle působících lektorů, Pavlína Javorová Švandová a Jiří Pešek. Ti návštěvníkům akce připomenuli význam zakladatele brněnské katalanistiky Davida Utrery i některé publikační úspěchy, mezi něž patří kupříkladu první česká online učebnice katalánštiny. Nutno dodat, že podobných projektů do budoucna mají v Brně dostatek. Jedním z těch, které by se mělo podařit zrealizovat ještě v tomto roce, bude stručná historie katalánské literatury. O hudební tečku za příjemně stráveným odpolednem se postaral houslista a bývalý student oboru Arnau Petřivalský, který publiku za klavírního doprovodu Zuzany Krumlové zahrál melodie katalánských hudebních skladatelů Frederica Mompoua či Eduarda Toldràa. 

Je pravdou, že v dnešní době sílící krize humanitních oborů není snadné přilákat studenty k jazyku, který nemá ani svůj vlastní stát. Pryč jsou doby, kdy se i na tak raritní obor jako Katalánský jazyk a literatura hlásilo několik desítek uchazečů ročně. V Brně se i přesto snaží, seč jim síly stačí. Na počátku tohoto století expandoval brněnský lektorát do Olomouce, kde výuka katalánštiny skončila roku 2016. Jen o tři roky později se však podařila i první mezinárodní expanze - od podzimu 2019 dojíždí brněnský lektor Jiří Pešek pravidelně každý semestr na Univerzitu Komenského v Bratislavě, kde se doposud podařilo až šest úrovní jazykových kurzů a také předmět zaměřený na katalánskou kulturu a reálie. A podobně jako kdysi v olomouckém případě i v Bratislavě už vzniklo několik bakalářských prací s ryze katalánskými tématy. Brno je též významným střediskem katalánských jazykových certifikátů, které tu každoročně pořádá Institut Ramona Llulla. Kromě mnoha českých a slovenských studentů cílí tyto zkoušky i na zájemce z nedaleké Vídně a okolí. Daří se zde též pořádat větší akce mezinárodního rozsahu. Jedna taková ostatně Brno čeká již za měsíc - od 20. do 22. dubna 2026 bude Filozofická fakulta MU hostit XII. TIPECE, mezinárodní setkání studentů a učitelů katalánštiny, na které zamíří minimálně pět desítek návštěvníků ze všech koutů Evropy.

S jistotou si tedy můžeme říct, že prvních deset let tohoto jedinečného oboru lze považovat za úspěšné. Rádi bychom brněnské katalanistice popřáli minimálně další stejně úspěšnou dekádu a podobně příjemný program oslav třeba již za dva roky, kdy si Masarykova univerzita připomene již 30 let od prvních kurzů katalánštiny!

SEZNAM LEKTORŮ BRNĚNSKÉ KATALANISTIKY

• DAVID UTRERA DOMÍNGUEZ (1998-2021)
• PAVLÍNA JAVOROVÁ ŠVANDOVÁ (2002-nyní)
• ELGA CREMADES CORTIELLA (2015-2018)
• JIŘÍ PEŠEK (2015-nyní)
• LUCIE KUZMOVÁ (2017-nyní)
• CRISTINA RODRÍGUEZ GARCÍA (2017-nyní)
• ELENA CASAS CORTADA (2018-nyní)
• MICHAL BRABEC (2021-nyní)

Více informací a mediálních ohlasů:

• Revista Kampa: El grau de català a Brno fa deu anys (katalánsky).
• MUNI: The Catalan degree at Masaryk University in Brno celebrates ten years (anglicky).
• Elga Cremades: Sabíeu que fa deu anys que estudiants txecs es graduen en català a Brno? (katalánsky).
• RAB.cat: La Universitat Masaryk de Brno celebra 10 anys del Grau d'Estudis Catalans (katalánsky).
• Institut Ramon Llull: La Universitat Masaryk de Brno celebra 10 anys del Grau d'Estudis Catalans (katalánsky).
• Exterior.cat: Deu anys del grau de català a Brno, una titulació única fora dels territoris catalanoparlants (katalánsky).
• Exterior.cat: Brno acollirà la trobada internacional de professors i alumnes de català a l'exterior 2026 (katalánsky).

Antoni Lofrasso

Antoni Lofrasso byl voják a spisovatel pocházející z katalánsky hovořícího sardinského města Alguer. Žil ve druhé polovině 16. století, avšak údaje o přesných letech jeho narození či smrti se rozcházejí (nejčastěji uvádějí rozmezí 1540-1600). S jistotou víme jen to, že kvůli určitým potížím spojeným s obviněním z vraždy při souboji musel opustit rodné město, odkud se vydal do katalánské metropole, kde vydal svá dvě stěžejní díla, obě ve španělštině.

Roku 1571 vydal Los mil y doscientos consejos y avisos discretos, veršované rady pro své syny, kteří zůstali na Sardinii. Kniha hovoří o rozličných profesích dané epochy a nese, podobně jako některá jeho další díla, známky inspirace neapolským autorem Jacopem Sannazarem. Součástí díla je i poměrně rozsáhlý popis bitvy u Lepanta, které se možná autor zúčastnil. Naopak Lofrassovým největším prozaickým dílem byl pastýřský román Los diez libros de Fortuna y Amor (1573). V něm čtenář najde jak popis autorova rodného ostrova, tak vhled do života barcelonské smetánky. Lofrasso byl podle všeho v Barceloně v kontaktu se skutečně významnými a mocnými lidmi. Asi nejvíce se však toto dílo zmiňuje v souvislosti se Cervantesovým Donem Quijotem. V šesté kapitole prvního dílu Quijota je totiž Lofrassovo dílo jedním z těch, které je zachráněno před spálením na hranici. Podle některých vykladačů Cervantesova románu jde v tomto případě o soudy spíše ironické, nicméně to nic nemění na tom, že dílo Los diez libros de Fortuna y Amor mohlo nejslavnějšímu španělskému spisovateli všech dob sloužit jako určitá inspirace, například pro pojmenování Dulciney z Tobosa.

Kromě výše uvedeného byl Lofrasso autorem několika básní v katalánštině i v sardštině. Jeho postupný příklon ke španělštině je však historiky vnímán jako dokonalá alegorie úpadku katalánštiny v 16. stol., když ukazuje, jakým způsobem vzdělaná elita přecházela od rodné katalánštiny ke kastilštině. Nic moc dalšího o něm nevíme, pro více informací doporučujeme kupříkladu článek, který před lety napsala María Rosa Mussons.

Salvador Burruni

Salvador Burruni (1933-2004) byl sardský boxer, známý především svými skvělými výkony v muší a bantamové váhové kategorii. V této váze patřil na konci 50. a začátku 60. let 20. stol. k těm nejlepším na světě, a to jak mezi amatéry, tak mezi profesionály. Připsal si několik evropských i světových titulů.

Burruni se narodil 11. dubna 1933 v katalánsky hovořícím sardinském městě Alguer. S tímto místem byl silně spjat po celý život. Alguer pro něj byl nepřekonatelným zázemím, ve městě ostatně strávil celý život. Svými výkony však dostal tuto katalánskou enklávu na mapu světa. Do města se sjížděli novináři ze všech koutů světa, některé z Burruniho slavných zápasů se konaly právě tady. Vítězná utkání pak s Burrunim slavilo vždy celé město.

Burruni celý život mluvil alguerským dialektem katalánštiny. I proto tolik přirostl k srdci lidem v Katalánsku, kde se zúčastnil Středomořských her roku 1955. Místní novináři byli u vytržení, že s italským boxerem mohou pořídit rozhovor katalánsky, publikum ho hnalo dopředu, až se mu podařilo zvítězit. Jeho celková boxerská bilance čítá více než stovku zápasů, z nichž 99krát odešel jako vítěz. Jen devětkrát v kariéře prohrál. Vzpomínka na něj je tak silná, že se dostal dokonce do některých děl alguerské katalánsky psané literatury. Zemřel v rodném městě roku 2004.

Eusebi Climent Viñolas

Eusebi Climent Viñolas (1840-1917) byl katalánský stavitel, představitel první generace modernistických architektů. O jeho životě mnoho nevíme, snad jen že po nějakou dobu působil jako pobočník hlavního městského architekta. V Barceloně a jejím blízkém okolí po něm zůstalo poměrně dost staveb běžného rázu - bytové i rodinné domy.

Cases Josep Sendrós na ulici c/dels Domicis, 24-26 (Foto: Joan Palau)

Právě menší rodinné domy byly podle všeho Climentovou specialitou. Řadě z nich vévodí charakteristický balkon, jak je patrno kupříkladu na spodní fotografii, která zachycuje dům Casa Josep Sendrós (1912) stojící v klidné uličce Passatge de Mulet. Podobný úkaz lze vysledovat i na dvojici domů Cases Josep Sendrós (1914) na adrese c/dels Domicis, 24-26, které hrají nádhernými barevnými detaily trencadísu. Větší z nich byl kdysi poměrně známou restaurací (Servicio Wilson) a údajně patřil známému katalánskému návrháři Custovi Dalmauovi. Za zmínku stojí též rodinný dům Torre Josep Fabré (1912) ve čtvrti La Font d'en Fargues.

Kromě těchto nádherných pozůstatků zlatých časů barcelonské buržoazie z okrajových čtvrtí města byl Eusebi Climent taktéž autorem několika bytových domů v Eixamplu. Zde už jsou jeho řešení trochu šablonovité a nad ostatní budovy příliš nevynikají. Příkladem budiž Casa Bonay z roku 1903 nebo Casa Josep Isern z roku 1907.

Casa Josep Sendrós v barcelonské uličce Passatge de Mulet (Foto: diarieljardi.cat)

Josep Amargós i Samaranch

V našem výčtu modernistických architektů nemůže chybět Josep Amargós i Samaranch (1848-1918). Tento barcelonský architekt patřil ke stejné generaci jako Lluís Domènech i Montaner a Antoni Gaudí. Titul architekta získal roku 1877.

Jeho příspěvek dnešní tváři katalánské metropole je patrný zejména v Parc de la Ciutadella, kde se dodnes nachází několik původních budov, které tam vyrostly v souvislosti se Světovou výstavou (1888). Patří mezi ně i známý Hivernacle (Skleník), který původně navrhl jiný, o generaci starší barcelonský architekt Josep Fontserè. Stavba však byla poničena při bouři necelý rok před konáním výstavy a následnou rekonstrukci už měl na starosti právě Amargós, jenž se později podílel i na rekonstrukci sousedního Umbracle. Dalším Amargósovým výrazným barcelonským dílem byla Torre de les Aigües de Dos Rius (1902) stojící na vrcholku Tibidaba. Tento 53 metrů vysoký vodojem zajišťoval zásoby a přísun vody do zábavního parku pod ním i do okolních vil a usedlostí.

Asi největší samostatnou konstrukcí, na níž se na počátku 20. stol. podílel, však byla provozní hala vodárny v Cornellà de Llobregat. V té je dnes umístěna expozice Museu de les Aigües a jde o stavbu ryze technického charakteru, avšak v rámci dobové elegance. Nic moc dalšího o tvorbě Josep Amargóse nevíme, některé jeho návrhy však v Barceloně a okolí přetrvaly dodnes.

Dnešní budova Museu de les Aigües v Cornellà de Llobregat (2025)

Catalunya 2026

Jak velí tradice, zde na blogu CATALUNYA.CZ vítáme nový rok tradičně 3. ledna. Nutno však dodat, že poslední dva roky byly pracovně tak náročné, že mnoho nových článků nám tu nepřibylo. Dokonce ani loňská zdravice. Věřme však, že příchod roku 2026 nás inspiruje k větší aktivitě!

Vítání roku 2026 v centru Barcelony (Foto: Barcelona.cat)

Plány jsou jako obvykle velké, ale tentokrát je raději nebudeme ani předestírat, možná nám to paradoxně napomůže k lepšímu plnění :-) Ale vězte, že v přípravě máme skoro dvě stovky článků, některé jsou rozpracované celé roky. Něco z toho se nám tedy, doufejme, letos publikovat podaří, zároveň se ale můžete těšit i na něco tištěného. Jinými slovy, stále proti proudu! V době, kdy už je i facebook dávno mrtvý a instagramu docházejí síly, v době, kdy se o to, co člověk na síti uvidí, starají vypiplané algoritmy, můžeme slíbit jedinou věc: blog udržíme a s něčím katalánským půjdeme i do tisku. Ať žijí archaické formáty! V koutku duše jsme romantici, kteří věří, že psané slovo se ještě někdy vrátí do módy.

Kromě všelijakých zajímavostí se tu letos každopádně můžete těšit zejména na literární a architektonická témata. Na českém trhu totiž vyjde rekordní počet překladů z katalánské literatury a především - rok 2026 se ponese ve znamení stoletého výročí smrti geniálního architekta Antoniho Gaudího. Minimálně na tyto dvě tematické linky se můžete těšit hned v prvních týdnech a měsících letošního roku, pokusíme se je však obohatit i o tradiční témata v podobě tipů na výlety po katalánsky hovořících územích či nějakou tu gastronomii a tradice.

Na závěr bychom chtěli moc poděkovat všem čtenářům, zejména těm, kteří nás i přes drobnou publikační krizi posledních dvou let nezatratili! Věřím, že se vám za to letos dostane odměny v podobě výrazně větší aktivity! Visca Catalunya 2026!!!