Joan Sabaté: Maradona z Rambly

Každé město má své legendární postavy. Katalánskou metropolí jich za více než dva tisíce let existence tohoto města nepochybně prošly celé tisíce. Některé z nich se do historie zapsaly svým bláznovstvím nebo třeba jen těžkým životním osudem, jiné zase díky neskonalým sympatiím či obyčejné šikovnosti. Zástupcem této poslední kategorie by mohl být i Joan Sabaté, muž, kterému nikdo v Barceloně neřekne jinak než "Maradona z Rambly".

Joan Sabaté při návratu na Ramblu v roce 2022 (Foto: La Vanguardia)

Je třeba si otevřeně přiznat, že nejslavnější barcelonská ulice La Rambla už dávno není tím, čím byla. Živou městskou tepnu, kde jste mohli koupit takřka vše, nahradila tuctová verze každé větší turistické oblasti - stánky se zbytečnými suvenýry, předražené restaurace se zmrazenými polotovary a přesto všude spousta lidí. Pryč je Rambla, která uchvacovala srdce lidí svou originalitou, pohodou a otevřeností. Atmosféra míst je ve finále stejně tvořena lidmi, a právě Rambla dříve přitahovala celou řadu nezapomenutelných postaviček barcelonské společnosti. Jednou z posledních, které tu prožily část života, byl Joan Sabaté (*1943), fotbalový nadšenec z katalánského města Sant Feliu de Llobregat.

Právě zde Joan prožil celý život a tady také začala jeho sportovní vášeň. Fotbalově začal růst v místním fotbalovém klubu a už v šestnácti letech dostal pozvánku do odpovídající kategorie katalánské reprezentace. Život profesionálního třetiligového fotbalisty si pak vyzkoušel na Ibize, kde však vydržel jen pouhý rok. Svými technickými dovednostmi však fascinoval nejen spoluhráče, nýbrž i tamního trenéra, který mu tehdy tak trochu nevědomky předpověděl budoucnost: "Něco podobného jsem ještě nikdy neviděl. Pokud někdy přijdeš o práci, popadni míč a talířek na mince a stoupni si na Ramblu". Po návratu z Ibizy sice disponoval doporučeními i pro slavné prvoligové kluby z Barcelony, ale neustálé tréninky a soustředění ho brzy přestaly bavit - Joan dával přednost diskotékám a zábavě. Pak se několik roků živil prací ve fabrice, avšak s příchodem poloviny 80. let náhle ztratil zaměstnání a právě tehdy si vybavil slova svého bývalého kouče.

Začal trénovat a jednoho dne roku 1988 vyrazil na Ramblu vybaven míčem i talířkem na mince. A skutečně, Joan zjistil, že kouč měl pravdu. Nové živobytí si našel jako umělec s míčem nedaleko od fontánky Canaletes, kde klubová vítězství pravidelně slaví fanoušci FC Barcelona. Nutno dodat, že tehdy Rambla ani zdaleka nepatřila turistům. Ti se ve městě ve větším měřítku začali objevovat až od olympijského roku 1992. Joan Sabaté své mistrovství s míčem vypiloval tak, že překonal několik Guinnessových rekordů v driblingu (např. 16 000 doteků s míčem za dvě hodiny, aniž by mu jedinkrát spadl). Někdy v té době už mu začali přezdívat "Maradona z Rambly". Kromě příspěvků od štědrých turistů se začal objevovat v médiích, svým umem si vysloužil i turné po Evropě a v neposlední řadě navázal partnerství s několika prestižními sportovními značkami. Zní to vlastně jako standardní životní dráha: Joanovi táhlo na šedesát a nacházel se na vrcholu svého profesního života...

A právě tehdy přišel nepříjemný zvrat. Barcelonská radnice vyhlásila na počátku 21. století postupné tažení proti všemu, co do té doby dělalo Ramblu Ramblou. V roce 2005 například v okolí Canaletes zakázala pohyb akrobatům (kam počítala právě Joana) - jedinou výjimku měly lidské sochy. Jednoho dne tak Joana vypoklonkovala městská policie, která mu navíc zabavila jeho základní pracovní nástroj. Ačkoliv městští úředníci byli zprvu neoblomní, po několika peticích a protestních akcích se nakonec Joan na milovanou Ramblu vrátil a své umění předváděl až do 4. dubna 2008, kdy dovršil 65 let a rozhodl se, že nadešel čas užít si zasloužený důchod.

Naposledy o sobě dal vědět v listopadu 2022, kdy se po mnoha letech symbolicky vrátil na Ramblu kvůli protestům tamních protejců ptactva. I oni se totiž museli ze slavné ulice postupně poroučet. Joan Sabaté se tehdy pro některá katalánská média rozpovídal o svém životě v důchodu. Podělil se například o to, že se přestěhoval do městečka El Vendrell a že jeho zdraví už není, co bývalo. Znovu si též posteskl nad faktem, že s tím opravdovým Maradonou si nikdy osobně nesetkal. Od té doby o jeho osudech nic dalšího nevíme...