Josep Fontserè i Mestre

Barcelonský rodák Josep Fontserè i Mestre (1829-1897) patřil mezi zásadní postavy katalánské architektury konce 19. století. Stavitelství měl v krvi, neboť architektuře se věnoval již jeho otec Josep Fontserè Domènech (1799-1870), který dokonce jednu dobu zastával v Barceloně úřad městského architekta a byl autorem legendární býčí arény El Torín ve čtvrti Barceloneta.

Fontserèho plán pro barcelonský Eixample, 1859 (Foto: wikipedia.org)

Josep Fontserè junior otci v mládí často pomáhal, později v Barceloně vystudoval stavitelství na Escola de Mestres d'Obres i Directors de Camins, kde se z mnoha synů bývalých řemeslníků stávali velcí stavitelé a architekti (ačkoliv oficiální titul měl název mestre d'obres). Na stejné škole působil kupříkladu i v USA slavný Rafael Guastavino. První Fontserèho prací byla rekonstrukce Teatre Olimp, nicméně spousty řemeslných zkušeností se mu dostalo zejména při spolupráci s jiným velkým stavitelem své doby, Ildefonsem Cerdà. Tomu pomáhal při vyměřování silnice mezi Barcelonou a městem Vic, později i při mapování Pla de Barcelona v roce 1855. Tuto zkušenost později podobně jako sám Cerdà zúročil při vlastním projektu barcelonského Eixample v létě 1859. Jeho návrh sice nezvítězil, ale získal třetí čestné ocenění.

O deset let později dokončil svou první skutečně významnou zakázku - novou budovu třetího nejvýznamnějšího barcelonského divadla Teatre Circ Barcelonès s kapacitou okolo 2 300 míst. Možná právě úspěch této zakázky mu zajistil vítězství v konkurzu (1872) na urbanizaci prostoru, který v Barceloně vznikl po zbourání pevnosti Ciutadella. Byl to tedy Josep Fontserè, kdo stojí za podstatnou částí podoby dnešního Parc de la Ciutadella a jeho okolí. Kromě samotného návrhu parku byl autorem některých budov či monumentů v něm. Do dnešních dní přežila kupříkladu budova skleníku (Umbracle) či monumentální vodní kaskáda. Na té mimochodem spolupracoval s mladým studentem architektury, jistým Antonim Gaudím... Gaudí byl údajně autorem hydraulického systému kaskády a kování vstupní brány do areálu parku. Geniální architekt Fontserèmu pomáhal i při několika dalších projektech (Dipòsit de les Aigües, Parc Samà v Cambrils). Nutno dodat, že Fontserèho projekt parku byl vybrán i proto, že hezky navazoval na koncepci Eixamplu, i když podobně jako v případě Ildefonse Cerdà ani Fontserèho vize nakonec nebyl realizována přesně podle návrhu. Stavitel v něm například nepočítal se zachováním jakékoliv budovy z bývalé pevnosti, i když jak dnes víme, nakonec z ní zůstaly zachovány hned tři.

Práce na parku trvaly kvůli nejrůznějším administrativním i stavebním průtahům dosti dlouho. Začaly roku 1874 a vše bylo dokončeno až o 12 let později. V té době už ale Fontserè podal demisi na místo ředitele parku kvůli blíže nespecifikovaným intrikám a podrazům, jimž prý musel čelit. Podle zpráv z dobového tisku se stavitel tehdy naštval takovým způsobem, že se zavázal do parku už nikdy v životě nevkročit. Urbanizace pozemku bývalé pevnosti však neznamenala jen vznik asi nejznámějšího barcelonského parku. Fontserè totiž navrhl i dvě další stavby, které mohly vzniknout zbouráním nenáviděné Ciutadelly. První z nich byl tzv. Dipòsit de les Aigües, neboli česky vodojem, který zásoboval vedlejší Parc de la Ciutadella. Od roku 1999 tvoří tento bývalý vodojem součást univerzitní knihovny Universitat Pompeu Fabra. Druhou stavbou, tentokrát na opačné straně zmiňovaného parku, se stal roku 1876 Mercat del Born, jedna z největších barcelonských tržnic, která dnes slouží jako kulturní centrum a archeologické muzeum. Mezi další Fontserèho významné a dodnes zachované stavby patří Vil·la Conxa v La Garriga (1878), Torre del Millonari v Xertě (1882) a nádherný projekt Parc Samà v Cambrils.

Fontserèho vodojem Dipòsit de les Aigües okolo roku 1980 (Foto: enarchenhologos.blogspot.com)

Monumentální kaskáda v Parc de la Ciutadella, 2014