RCR Arquitectes je katalánský architektonický ateliér, vzniklý roku 1988 v Olotu. Vychází z perfektní a roky prověřené spolupráce tří architektů, spolužáků ze studií na katalánské Escola Tècnica Superior d'Arquitectura del Vallès (ETSAV). Rafael Aranda, Carme Pigem a Ramón Vilalta se přátelí již od studií. Po jejich absolvování se rozhodli jít silně proti tehdejší módě. Nezajímala je na olympiádu se připravující Barcelona, která skýtala dostatek příležitostí pro mladé architekty; jejich snem nebyl slibný začátek v nějakém zavedeném ateliéru. Právě naopak, rozhodli se pro velice lokální architektonický koncept, a tak si svůj ateliér otevřeli v rodném Olotu. Jak sami podotýkají, právě ona izolovanost od hlavních architektonických tendencí velkých metropolí jim lépe pomáhá koncentrovat se na svůj vlastní umělecký styl.
V tom je ostatně esence jejich práce. Inspirace v úchvatné a divoké vulkanické krajině La Garrotxa měla vždy velký vliv na hlavní koncepci RCR Arquitectes, totiž snahu zasadit stavby do krajiny a spojovat místo a čas. Hlavní charakteristikou jejich architektury je dokonalý soulad ocelových a skleněných konstrukcí v kontrastu s kamenem, dřevem či keramikou. Kritici oceňují právě tuto schopnost zasadit vysoce moderní budovy do divoké krajiny katalánského vnitrozemí. Dokonalá znalost prostoru, s nímž má trojice architektů pracovat, je klíčem k úspěchu. Třicet let pilné práce se nakonec vyplatilo. Ateliér RCR Arquitectes se v březnu 2017 stal možná trochu nečekaným držitelem v současnosti nejprestižnějšího ocenění v oboru. Do Katalánska totiž poprvé v historii putuje slavná Pritzkerova cena, kterou v minulých letech získaly opravdové hvězdy architektonického nebe (Kenzó Tange, Frank Gehry, Norman Foster, Zaha Hadid či Jean Nouvel). A vůbec poprvé v historii ocenění připadlo hned trojici architektů.
Faktem je, že RCR Arquitectes nepatří ke světoznámým architektům a před udělením zmiňované ceny o nich věděl jen málokdo z oboru. Je to především proto, že jsou skutečně věrni své lokální tvorbě. Většina jejich staveb se totiž nachází v Katalánsku, konkrétně v domovské provincii Girona. Z těch nejznámějších jmenujme kupříkladu restauraci Les Cols (Olot, 2002), budova divadla La Lira (Ripoll, 2011), budova mateřské školy El Petit Comte (Besalú, 2010) či knihovna Sant Antoni-Joan Oliver (Barcelona, 2007). Řadu zajímavých staveb ale stihli vyprojektovat i v zahraničí, mezi ty nejemblematičtější patří Muzeum Soulages (Rodez, Francie) či Krematorium Hofheide (Belgie). Přehled a fotografie hlavních děl RCR Arquitectes naleznete zde a zde. Uvidíme, jaký vliv bude mít na jejich další tvorbu zisk prestižního ocenění, nicméně prozatím stále platí, že pokud chcete jejich dílo spatřit na vlastní oči, musíte bezpodmínečně vyrazit do katalánského Olotu a jeho okolí.
V tom je ostatně esence jejich práce. Inspirace v úchvatné a divoké vulkanické krajině La Garrotxa měla vždy velký vliv na hlavní koncepci RCR Arquitectes, totiž snahu zasadit stavby do krajiny a spojovat místo a čas. Hlavní charakteristikou jejich architektury je dokonalý soulad ocelových a skleněných konstrukcí v kontrastu s kamenem, dřevem či keramikou. Kritici oceňují právě tuto schopnost zasadit vysoce moderní budovy do divoké krajiny katalánského vnitrozemí. Dokonalá znalost prostoru, s nímž má trojice architektů pracovat, je klíčem k úspěchu. Třicet let pilné práce se nakonec vyplatilo. Ateliér RCR Arquitectes se v březnu 2017 stal možná trochu nečekaným držitelem v současnosti nejprestižnějšího ocenění v oboru. Do Katalánska totiž poprvé v historii putuje slavná Pritzkerova cena, kterou v minulých letech získaly opravdové hvězdy architektonického nebe (Kenzó Tange, Frank Gehry, Norman Foster, Zaha Hadid či Jean Nouvel). A vůbec poprvé v historii ocenění připadlo hned trojici architektů.
Faktem je, že RCR Arquitectes nepatří ke světoznámým architektům a před udělením zmiňované ceny o nich věděl jen málokdo z oboru. Je to především proto, že jsou skutečně věrni své lokální tvorbě. Většina jejich staveb se totiž nachází v Katalánsku, konkrétně v domovské provincii Girona. Z těch nejznámějších jmenujme kupříkladu restauraci Les Cols (Olot, 2002), budova divadla La Lira (Ripoll, 2011), budova mateřské školy El Petit Comte (Besalú, 2010) či knihovna Sant Antoni-Joan Oliver (Barcelona, 2007). Řadu zajímavých staveb ale stihli vyprojektovat i v zahraničí, mezi ty nejemblematičtější patří Muzeum Soulages (Rodez, Francie) či Krematorium Hofheide (Belgie). Přehled a fotografie hlavních děl RCR Arquitectes naleznete zde a zde. Uvidíme, jaký vliv bude mít na jejich další tvorbu zisk prestižního ocenění, nicméně prozatím stále platí, že pokud chcete jejich dílo spatřit na vlastní oči, musíte bezpodmínečně vyrazit do katalánského Olotu a jeho okolí.
 |
| Divadlo La Lira, Ripoll (2011) - (Foto: Hisao Suzuki) |
Žádné komentáře:
Okomentovat