Hospital del Tòrax v Terrasse

Jedno z nejděsivějších míst v Katalánsku je třeba hledat asi kilometr severně od Terrassy. Tam se kousek od hlubokých lesů nachází rozsáhlý areál bývalé plicní kliniky. Devítiposchoďová stavba na první pohled nevypadá děsivěji než jakékoliv jiné nemocniční zařízení, avšak legendy, jimiž je toto bývalé sanatorium opředeno, vykreslují místo se skutečně strašidelným potenciálem.

Část areálu Hospital del Tòrax (Foto: www.elpensante.com)

Hospital del Tòrax vznikl asi 3 km od centra Terrassy v roce 1952, kdy kliniku slavnostně inaugurovali za přítomnosti samotného diktátora Franka. Velká klinika plicních nemocí byla totiž jedním z jeho plánů pro oblast Katalánska. Místo na sever od Terrassy bylo vybráno pro své příhodné klima a velice čistý vzduch. Nemocnice fungovala několik desítek let, přičemž její původní specializací byla izolace pacientů s tuberkulózou, později se zde léčili i pacienti s plicní fibrózou či rakovinou plic. Depresivně vyhlížející budova návštěvníka upoutá svou mohutností. Obvod celého areálu je přes 1 km, budova samotná je rozdělena do dvou křídel, přičemž každé z nich má devět nadzemních pater a jedno suterénní podlaží. Součástí komplexu byly základní služby (pošta, holičství, knihovna), areál disponuje i kostelem s kapacitou až 1000 osob a samozřejmostí byla i podzemní márnice s pitevnou.  

Ačkoliv zařízení přestalo fungovat až v roce 1997, svým způsobem bylo zastaralé již od samého začátku, a tak byl vznik legend spojených s plicní klinikou v Terrasse poměrně snadný. Faktem je, že v obrovské nemocnici s kapacitou až 1 500 lůžek spousta pacientů dožívala v bolestech i dlouhé měsíce a zcela izolována od svých blízkých. Jediným jejich spojením se světem bylo přenosné rádio a telefonní kabina. Řada z trvale umístěných pacientů pocházela z obtížných sociálních poměrů, mnoho z nich tu "odložili" jejich rodinní příslušníci a dál se o jejich osud nezajímali. U pacientů tak často vznikala psychóza kvůli níž se vydávali do devátého patra, odkud skákali do nemocniční zahrady, jíž se pak kvůli křiků sebevrahů přezdívalo La Jungla (Džungle). Přesné statistiky nemáme nyní k dispozici, ale rozhodně nešlo o ojedinělé případy - Hospital del Tòrax prý svého času okupoval čelní příčky v počtu sebevražd ve španělských nemocničních zařízeních.

Impozantní hlavní budova Hospital del Tòrax (Foto: www.elpensante.com)

Zatímco příběhy o pacientech-skokanech jsou děsivou realitou, většina dalších mysteriózních příběhů se začala objevovat až v souvislosti s opuštěním budovy v roce 1997. Některé takové legendy mluvily o satanistických rituálech v nemocniční kapli nebo o tajemné místnosti plné lidských orgánů na 5. patře, k čemuž přispěla zejména zpráva z roku 2004, kdy katalánská policie údajně zadržela mladíka, který z budovy vynesl lidský plod konzervovaný ve vodném roztoku formaldehydu (dodejme, že další zdroje zmiňují rok 2003 a nález španělské Guardia Civil, takže kdoví). Je možné, že v nemocnici probíhaly různé experimenty zaměřené na boj s tuberkulózou, k nimž byly takové věci potřeba. Ve výčtu děsivých legend nechybí ani příběh o "sestřičce smrti", která místní pacienty zbavovala trápení smrtící injekcí morfinu.

V současnosti je areál bývalé plicní kliniky v Terrasse dokonalým příkladem prolnutí světa skutečného a toho fiktivního. Už od konce 90. let se místo stalo perfektním exteriérem pro hororové filmy. Katalánský režisér Jaume Balagueró tu roku 1999 natočil svůj první celovečerní snímek Los sin nombre a ještě několikrát se sem vrátil i s dalšími slavnými horory či psychologickými dramaty ze své produkce (Frágiles, REC 2, REC 4, Mientras duermes). On sám vůbec k prvnímu natáčení v Hospital del Tòrax poznamenal: "To místo je zvláštní, jsou tam občas slyšet podivné zvuky a dochází ke zvláštním výkyvům teplot. Herci z toho měli tak nahnáno, že na záchod chodili vždycky ve dvojici". Mezi další známé snímky, které vznikly v areálu staré plicní kliniky, patří kupříkladu Session 9 (2001), The Machinist (2004), Los ojos de Júlia (2010), Los últimos días (2013) či Ouija (2014). Od roku 2005 probíhala rozsáhlá rekonstrukce budovy, neboť se jejím nájemcem stalo produkční centrum Parc Audiovisual de Catalunya, jenž zde má kromě většiny kanceláří i čtyři velká natáčecí studia, kde vznikají videoklipy, reklamy, seriály a také zde byly natočeny některé z výše uvedených filmů.