15. 2. 2021

Katalánské parlamentní volby 2021

Ani letošní katalánské parlamentní volby neproběhly zcela standardně. Už před rokem jsme prorokovali další předčasné volby, neboť neustálé třenice mezi oběma nejsilnějšími stranami hájícími nezávislost regionu se v té době staly již zcela neúnosnými. Jenže potom přišel koronavirus a všechno bylo jinak. Volby nebylo kdy uspořádat, neboť Španělsko patřilo v nové době koronavirové k těm nejpostiženějším zemím. Nakonec ani datum 14. února 2021 nebylo do poslední chvíle jisté - většina katalánských stran projevila přání volby kvůli pandemické situaci odložit až na konec května, nicméně pak se do toho vložil katalánský nejvyšší soud a k nevůli politiků i voličů nařídil volby uskutečnit v původně plánovaném únorovém termínu. Netřeba dodávat, že tento fakt významně ovlivnil volební účast. K letošním regionálním volbám v Katalánsku dorazilo pouze 53,5 % oprávněných voličů, tedy vůbec nejméně od prvních moderních voleb v roce 1980.

Volební lídr ERC Pere Aragonès, za ním předseda ERC Oriol Junqueras (Foto: La Vanguardia)

I přes nízkou volební účast přinesly letošní volby jen málo skutečných novinek. Podle všeho totiž u moci i nadále zůstanou strany hájící katalánskou nezávislost, které letos poprvé v historii získaly přes 50 % všech odevzdaných hlasů, akorát nyní v prohozeném gardu. Zatímco od roku 2017 vládli Junts per Catalunya (JxC) a Esquerra Republicana de Catalunya (ERC) s tichou podporou kandidátky CUP, tentokrát se role nejspíš prohodí. ERC totiž získala o 40 000 hlasů víc, což v řeči získaných křesel znamená 33:32 pro levicově laděnou stranu fungující již od roku 1931. Nutno dodat, že JxC přišla o část hlasů i tím, že se vloni vlastní cestou vydala jejich původní mateřská strana PDeCAT, která je též pro nezávislost, ale není to mezi jejími hlavními prioritami. V praxi to tedy znamená 77 000 hlasů, které by jinak putovaly k JxC, a konec historické strany, přímé dědičky legendární CiU, jež nepřekonala ani potřebnou tříprocentní hranici ke vstupu do parlamentu.

Jako nejpravděpodobnější se tedy jeví obnovená spolupráce těchto dvou stranu, které snad ještě stále spojuje alespoň vzdáleně jediný cíl, totiž katalánská nezávislost. Ani společně však nedají dohromady potřebnou většinu (68 ze 135 křesel), čímž pádem se budou muset pokusit do svých plánů zahrnout i nevyzpytatelné poloanarchistické hnutí CUP či seskupení En Comú-Podem. Zejména závislost na CUP není nic nového a obě velké strany provází již od počátků spolupráce na začátku minulé dekády. Podle ohlasů volebních lídrů se však dá předpokládat, že spojení ERC a JxC bude jediné reálné a ostatně i volební lídr ERC, Pere Aragonès, včera večer jako jediný pronesl skutečně státnický projev. Je pravda, že ERC by čistě teoreticky mohla sestavit vládu se statistickým vítězem voleb, Partit Socialista de Catalunya (PSC), a nějakou další levicově orientovanou stranou (v úvahu by připadaly En Comú-Podem či tolerance CUP), ale tato tripartita, která fungovala již v letech 2003-2010 se tentokrát jeví jako méně pravděpodobná, neboť PSC je katalánskou odnoží celostátních socialistů, kteří již dva roky Kataláncům slibují dialog ohledně referenda či alespoň amnestie pro politické vězně, avšak kde nic tu nic. Tak či onak je to právě ERC, kdo má klíč od povolební situace.

Pokud bude vládnout společně s JxC, bude mít nyní ERC v čele s uvězněným předsedou Oriolem Junquerasem jedinečnou příležitost vydat se na svou vlastní cestu k vytouženému referendu, na což se tato strana ostatně těší již od roku 2017, kdy neprošla extrémní cesta hlavní postavy JxC, katalánského expremiéra a nyní europoslance Carlese Puigdemonta. ERC ostatně v posledních měsících hodně ubrala z protišpanělské rétoriky a bude tak pro současnou španělskou vládu určitě schůdnějším partnerem k jednání, otázkou však zůstává, jestli má Junqueras nějakou zázračnou formuli, jak španělskou vládnoucí elitu skutečně přesvědčit k povolení referenda o nezávislosti regionu. Pokud by naopak ERC chtěla opět vyzkoušet lákání možné levicové tripartity, nepochybně by na tom byl pozitivní fakt, že případná spolupráce ERC a PSC by znamenala okamžité propuštění politických vězňů i amnestii pro zbylé politiky v exilu. Tuto možnost však Junqueras již několikrát vyloučil a ostatně on sám se zdá být s dlouhodobým pobytem ve vězení smířený, takže takto jednoduše by se předsednictví Generalitat de Catalunya nevzdal. Když si to shrneme, nejpravděpodobněji se nyní opravdu jeví pokračování stávající koalice zastávající katalánskou nezávislost, je však velká otázka, jestli nás kvůli jejich neschopnosti se domluvit nečekají v brzké době další předčasné volby...

Výsledky katalánských parlamentních voleb 2021 i procentuálními zisky dvou hlavních bloků - zastánci nezávislosti poprvé překonali 50 % všech odevzdaných hlasů (Foto: www.324.cat)

Jak už bylo řečeno výše, papírovým vítězem letošních voleb se stali socialisté se 23 % hlasů, nicméně na počet mandátů tato strana pouze remizovala s ERC (21,3 %). Velká část hlasů pro PSC však pochází z lidnatých oblastí barcelonské periferie, proto socialisté i při vítězství o 50 000 hlasů berou stejný počet křesel. Pro PSC jde každopádně o úspěch, neboť tato strana v Katalánsku vyhrála jen jednou, a to v roce 2003 pod vedením Pasquala Maragalla. Je ale otázka, jak velký podíl na tom měl nedávno vyměněný volební lídr - dlouholetého šéfa PSC Miquela Icetu nahradil z iniciativy španělského premiéra Sáncheze dosavadní španělský ministr zdravotnictví Salvador Illa, jenž měl u socialistických voličů i přes vcelku fatální důsledky nemoci covid-19 relativně dobré renomé. Tak či onak letos došlo k návratu socialistických voličů z krátkého výletu k dříve módním Ciutadans. Tato strana ostatně zaznamenala jeden z nejbrutálnějších debaklů celé katalánské volební historie. Původně rádoby intelektuální projekt nespokojených socialistů vznikl v roce 2006 a po necelých deseti letech své existence na svou stranu dokázal zmobilizovat řadu voličů nespokojených s vládnoucími elitami či přímo se směřováním Katalánska k nezávislosti. Díky tomu Ciutadans v minulých volbách dokonce zvítězili, ale tento úspěch nedokázali přetavit v koaliční potenciál.

Nepřesvědčivé výsledky v celostátní politice a všeobecné zklamání jim však většinu voličů zase sebralo. Jak je patrné z následujícího grafu, Ciutadans přišli oproti roku 2017 o takřka milion hlasů, takže se vrátili zpět ke svým politickým začátkům a v nově ustanoveném parlamentu zaberou směšných šest křesel. Smích však přejde, když si uvědomíme, že dobrá čtvrtina těchto hlasů se jen přelila do ultrapravicového uskupení VOX, které prozatím v katalánském parlamentu nemělo žádné zastoupení. To už teď neplatí - 217 000 hlasů tentokrát extrémní pravici stačilo na celkové čtvrté místo a 11 křesel. Ani Ciutadans ani VOX samozřejmě nemají pražádný koaliční potenciál, ale určitě je bude slyšet. Labutí píseň v Katalánsku i díky výše uvedeným dvěma subjektům zpívá Lidová strana (PP). Už v roce 2017 se do katalánského parlamentu dostali jen stěží a ani letos mnoho nechybělo, aby nepřekonali ani klíčovou tříprocentní hranici. Nakonec se PP vydává vstříc novému volebnímu období jen se třemi poslanci, tedy o jednoho méně než v roce 2017. Dávno pryč jsou ty doby, kdy byli lidovci v Katalánsku respektovaným hráčem s 15-20 poslanci. Při příštích volbách už je možná některá z mladších a dravějších pravicových stran vcucne úplně.

První graf znázorňuje ztrátu voličů oproti minulým parlamentním volbám s rekordní účastí, druhý graf nabízí srovnání volební účasti od roku 1992 do současnosti (Foto: www.324.cat)

Zásadní vliv na výsledky nakonec neměla ani nízká volební účast. Ještě nikdy se ke katalánským regionálním volbám nedostavilo tak málo voličů - nejméně jich doposud bylo v roce 1992, kdy účast dosáhla 54,8 % oprávněných hlasujících (což tehdy znamenalo 2 655 000 osob). K letošním volbám se dostavilo 2 875 000 lidí, avšak z celkového censu to bylo pouhých 53,5 %. Zájem o regionální volby navíc v předchozích letech vzhledem k eskalaci španělsko-katalánského konfliktu neustále rostl. Bylo tak vcelku jasné, že se nepodaří zopakovat rekordní čísla z prosince 2017, kdy odvolilo takřka 4 400 000 lidí (79 % všech oprávněných voličů). Můžeme se jen dohadovat, jestli za absencemi stojí alespoň částečně určitá rezignovanost řady Katalánců, nebo jde pouze o důsledek koronavirové krize. Faktem je, že jen 50% účast zaznamenali též v regionálních volbách v Galicii a Baskicku v červenci 2020. Volby máme každopádně za sebou, nyní už jen zbývá počkat si na začátek nového volebního období 2021-2025. Parlament v novém složení poprvé zasedne nejpozději 12. března a do konce tohoto měsíce by mělo být jasno i o tom, kdo se stane v pořadí již 132. Presidentem de la Generalitat. Prozatím nejvíce šancí na tuto funkci má již zmiňovaný volební lídr ERC Pere Aragonès, jenž v uplynulém volebním období zastával roli vicepremiéra.

Více informací a reflexe českých i zahraničních médií:


@ v
Témata:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)