Juan Ignacio Cirac Sasturain se narodil roku 1965 v katalánském městě Manresa. V Katalánsku se však neohřál dlouho, na studia se vydal do Madridu, kde svá studia teoretické fyziky a optiky zakončil roku 1991 doktorátem na tamní Universidad Complutense. Své znalosti si hned poté odjel zlepšovat do USA, kde pracoval několik let na postgraduálu pod vedením Rakušana Petra Zollera na University of Colorado Boulder. Mezitím působil též jako profesor fyziky na španělské Universidad de Castilla-La Mancha. V roce 1996 se i díky spolupráci s Peterem Zollerem vrátil natrvalo do Evropy, a to nejdříve na Institut für Theoretische Physik v Innsbrucku a od roku 2001 jako ředitel teoretické divize kvantové optiky na Institutu Maxe Plancka v Mnichově. Kromě toho spolupracoval na řadě projektů s nejprestižnějšími světovými univerzitami (Harvard, Oxford, MIT) a nebrání se ani spolupráci se španělskými a katalánskými univerzitami. Z řady z nich má čestné doktoráty, na Universitat Politècnica de Catalunya je po něm dokonce pojmenovaná i jedna z kateder.
Jeho výzkum se zaměřuje na kvantovou optiku i některé další části kvantové fyziky, je tak jedním z velkých průkopníků kvantových technologií ve výpočetní technice. Díky jeho teoriím jsme nyní čím dál tím blíž vytvoření superrychlých kvantových počítačů, jež nám mohou otevřít dosud nečekané vědecké obzory. Jeho nesporný přínos světové vědě se již dočkal řady mezinárodních uznání. Juan Ignacio Cirac je mimo jiné držitelem Premio Príncipe de Asturias (2006), Premio Nacional de Investigación Blas Cabrera (2007), Medaile Benjamina Franklina (2010), Wolfovy ceny (2013) či Medaile Maxe Plancka (2018). Pravidelně publikuje v nejprestižnějších světových časopisech.
Žádné komentáře:
Okomentovat