Emperador

Španělsko má v současné době celkem 8 131 obcí. V patnáctce těch vůbec nejmenších docela překvapivě figurují prakticky jen ty katalánské a valencijské, ačkoliv pro to existuje vcelku jednoduché historické vysvětlení. Katalánsko má v této TOP 15 celkem pět zástupců (Sant Hipòlit de Voltregà, Badia del Vallès, Caldes d'Estrac, Castellfollit de la Roca a Puigdàlber), Valencie hned devět (Palmera, La Granja de la Costera, Benetússer, Tabernes Blanques, Beniflà, Geldo, Benirredrà, Llocnou de la Corona a Emperador). Posledně jmenovaná víska je s pouhými 0,0306 km² tou nejmenší v celém Španělském království. Zejména v době pandemických zákazů to tak zde nemají vůbec snadné...

Letecký i chodecký pohled na nejmenší španělskou obec (Foto: Google Maps)

Mikroskopická obec Emperador se nachází asi 10 km severovýchodně od Valencie. Autem jste v regionální metropoli za pár minut, avšak s veřejnou dopravou už to tak jednoduché nebude. Ale k tomu se ještě dostaneme. Nejenže jde o rozlohou nejmenší obec v celém Španělsku (zabírá přibližně plochu čtyř nebo pěti fotbalových hřišť), Emperador se díky svým 700 obyvatelům už několik let chlubí i největší hustotou zalidnění ze všech více než 8 000 španělských obcí: takřka 24 000 obyvatel na kilometr čtvereční. Není divu, že tu o sebe lidé takřka na potkávání zakopávají, protože každý místní obyvatel má pro sebe jen 40 metrů čtverečních. Emperador má pouhou desítku ulic a 99 % jeho plochy už je zastavěno. Další růst populace je tedy možný jen při výstavbě směrem do výšky. Tak vysoká hustota zalidnění je tu teprve od roku 2009, kdy byla ukončena masivní výstavba nových bytových domů. V průběhu let 2006-20009 se tak místní populace zvýšila více než dvojnásobně.

Možná si teď pokládáte otázku, jaká je vůbec historie této pidiobce na staré královské cestě mezi Valencií a Barcelonou? Pro odpověď se musíme vydat do druhé poloviny 18. století. Tehdy totiž v místě dnešní vsi valencijský obchodník Agustín Emperador nechal postavit zájezdní hostinec a likérku. Později k nim přibylo ještě několik manufaktur a činžovních domů a nakonec i kaplička Mare de Déu del Rosari, která je dodnes jedinou "památkou" v celé obci. Agustín Emperador získal roku 1778 šlechtický titul a tím i svrchovanost nad nově vzniklou osadou nesoucí jeho jméno. Moc dlouho se ale z těchto privilegií neradoval, neboť ještě téhož roku na podzim zemřel. Kromě výše zmíněného byl v obci na konci 18. století také šlechtický palác, pekařství a celkem takřka třicítka budov. V roce 1837 došlo ke zrušení panství, a tak se ves stala samostatnou obcí s poetickým názvem La Venta del Emperador. Obec si začala žít vlastním životem. Podle dobových statistik v ní žilo "okolo 130 duší".

Ve své novodobé historii je obec Emperador spojena se svým jediným a nejtěsnějším sousedem, obcí Museros. K té byla roku 1978 dokonce připojena, nicméně silný odpor místních nakonec příslušný královský dekret hnal až k nejvyššímu soudu, který rozhodl o nové separaci obou územních celků. Od roku 1985 je tak Emperador opět samostatnou a zároveň i vůbec nejmenší obcí v celém Španělském království. Sousední městečko Museros však nedalo svou kůži lacino a v praxi tak i dnes silně ovlivňuje dění v Emperadoru. Jak už bylo řečeno, celé katastrální území Emperadoru je obehnáno právě obcí Museros. Dokonce i místní dopravní tepna, Avinguda de Barcelona, je rozdělená vedví - východní část ulice je součástí obce, ale domy na západní polovině silnice už spadají do katastrálního území Museros. Bez souhlasu muserské radnice tak mají místní obyvatelé velmi omezený rádius. Obec je přitom obklopená poli, žádné z nich však Emperadoru nepatří. Skutečným centrem Emperadoru je tedy jediné místní náměstí (Plaça de l'Ajuntament), které slouží zároveň jako dětské a sportovní hřiště. Na náměstí se koncentruje většina z minima služeb, jež obec svým obyvatelům nabízí. Kromě radnice je tu i společenské centrum, tělocvična, knihovna, příležitostný bar i lékařská ordinace, ačkoliv lékař sem dojíždí jen dvakrát týdně. Na Avinguda de Barcelona se pak nachází ještě lékárna, řeznictví, trafika a bar.

Naopak úplně tu chybí škola, obchod s potravinami, hřbitov či veřejná doprava. Jediným skutečně fungujícím dopravním prostředkem je školní bus, který vozí děti do škol ve vedlejších obcích Albalat dels Sorells a Foios. Jinak se musíte spoléhat na auto. Do nedaleké Valencie vás totiž nesveze žádný meziměstský autobus. Jedinou možností je dojít si do Museros či Albalat dels Sorells (asi 15 minut chůze), kde se nacházejí stanice valencijského metra (linka 3). Emperador z pochopitelných důvodů vlastní nástupiště nemá. Jak tvrdí místní, život je tu klidný a v celé vsi panuje velmi rodinná atmosféra. Nesnáze však mohou přijít velmi rychle, například s opatřeními proti šíření koronaviru. Španělsko totiž v uplynulém roce v některých okamžicích limitovalo volný pohyb pouze na území obce, v níž člověk trvale pobývá. Takového omezení si pravděpodobně příliš nevšimnete, pokud bydlíte v Barceloně, Praze, Berlíně či Budapešti, jenže pokud má vaše obec jen tři hektary, teprve tehdy pochopíte, proč má řada lidí takovou averzi k životu na venkově.